Frank Turner opět dobyl Prahu

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Včera se v Praze koneč­ně opět obje­vil Frank Turner se svou dopro­vod­nou kape­lou The Sleeping Souls. Jeho dru­hé praž­ské vystou­pe­ní hos­til opět Lucerna Music Bar a musím říci, že ješ­tě teď cítím tu atmo­sfé­ru a ener­gii, kte­rou mě kon­cert nabyl.

Vstup do Lucerna Music Baru se ote­ví­ral v 19:00 a ješ­tě před hlav­ní hvězdou ode­hrá­la svůj půl­ho­di­no­vý set folk-punková kape­la Ducking Punches, kte­rá Franka dopro­vá­zí na celé této šňůře. Ducking Punches výbor­ně celé pub­li­kum nala­di­li a roz­hý­ba­li, zafun­go­va­li tak jako ide­ál­ní před­ka­pe­la. Po nich už ale všich­ni netr­pě­li­vě čeka­li, až se na podiu obje­ví Fran Turner. Stalo se tak za ohlu­šu­jí­cí­ho jáso­tu fanouš­ků, chvil­ku po devá­té hodi­ně.

Ducking Punches u nás díky své­mu vystou­pe­ní urči­tě zís­ka­ly nové fanouš­ky.

Dokonalou atmo­sfé­ru celé­ho Frankova vystou­pe­ní zaru­čo­val i skvě­le posklá­da­ný setlist, kde se obje­vi­ly všech­ny hity a mís­to zby­lo i na nověj­ší pís­ně, kte­ré se ale doza­jis­ta sta­nou brzy stej­ně oblí­be­né jako ty star­ší. Frank totiž dostal od Boha schop­nost psát vyni­ka­ji­cí son­gy.

V prů­bě­hu kon­cer­tu se neob­je­vi­lo žád­né sla­bé mís­to. Frank Turner doká­že skvě­le komu­ni­ko­vat s pub­li­kem a celé si ho zís­kat. Je zná­mý tím, že se doká­že vždy nau­čit ale­spoň něko­lik vět v jazy­ku země, kde vystu­pu­je, a tak všech­ny při­ví­tal čes­ky a na cizin­ce s vel­mi dobrou výslov­nos­tí: „Dobrý večer, Praho!“ S čes­kým tex­tem také odzpí­val píseň Eulogy a divá­ci ho odmě­ni­li zaslou­že­ným potles­kem.

Tohoto člo­vě­ka nelze nemi­lo­vat.

Těžko se hle­da­jí pís­ně, kte­ré bych vypíchl, pro­to­že bych musel vyjme­no­vat celý setlist, ale nej­vět­ší důvod k tan­ci a ke ská­ká­ní, ke kte­ré­mu před pís­ní Polaroid Picture vybí­zel i Frank, měly samo­zřej­mě fanouš­ci při ener­gic­kých věcech jako jsou tře­ba Photosynthesis nebo Long Live the Queen. Celý večer pro­vá­ze­la nefal­šo­va­ná přá­tel­ská atmo­sfé­ra a i sám Frank něko­li­krát zopa­ko­val, že všich­ni bez roz­dí­lu jsme teď jeho kámo­ši a mys­lím, že nikdo v sále nepo­chy­bo­val, že to mys­lí oprav­du upřím­ně.

Úplně nej­vět­ší taneč­ní šílen­ství se roz­prou­di­lo při závě­reč­ných pís­ních I Still Belive a Four Sipmle Words, kdy Frank sko­čil do pub­li­ka. Přiznám se, že jsem si na Franka taky šáh­nul. Koncert jsem si nesku­teč­ně užil a už se těším až k nám Frank i s kape­lou opět zaví­tá.

Frank Turner nám dává neu­stá­le důvo­dy, proč věřit v roc­k’­n’roll!

Zdroj obráz­ků: fource.cz