Harry Styles: Nový princ popu poprvé v Praze

Po dva­nác­ti letech aktiv­ní kari­é­ry, pěti stu­di­o­vých albech se sku­pi­nou One Direction, třech sólo­vých des­kách, něko­li­ka vypro­da­ných kon­cert­ních šňůrách a téměř dvou letech odklá­dá­ní kvů­li pan­de­mii koro­na­vi­ru dora­zil Harry Styles v rám­ci tur­né Love on Tour koneč­ně do Prahy - a to rov­nou do O2 are­ny. Tento osm­a­dva­ce­ti­le­tý rodák z Redditche, mno­hý­mi nazý­va­ný „korun­ním prin­cem popu“, a drži­tel ceny Grammy se tedy po Louisovi Tomlinsonovi stal dru­hým býva­lým čle­nem One Direction, kte­rý k nám zaví­tal. A O2 aré­na byla nad­še­ná.

Nejprve se před­sta­vi­la sku­pi­na Wolf Alice. Zpěvačka Ellis Rowsell sice do voká­lů dáva­la 100%, ovšem chví­li trva­lo, než se osmě­li­la, a bohu­žel s ní se nes­la i celá sku­pi­na. Teprve někdy během tře­tí sklad­by jako by všich­ni oži­li, a hned doká­za­li pub­li­kum roz­po­hy­bo­vat a roze­zpí­vat. Skupina byla mož­ná zvlášt­ní vol­bou do role před­sko­ka­nů pro Harryho Stylese, neboť jejich sty­ly hud­by jsou veli­ce roz­díl­né, a navíc neby­li zrov­na nej­lé­pe ozvu­če­ni, ovšem i tak skli­di­li Wolf Alice bouř­li­vý potlesk a divá­ci díky nim byli nala­dě­ni na hlav­ní hvězdu veče­ra.

A když Styles s drob­ným zpož­dě­ním dora­zil na scé­nu, aré­na se napl­ni­la nad­še­ným vřís­ko­tem a potles­kem. Show zača­la s jed­ním z jeho nej­no­věj­ších hitů, Music for a Sushi Restaurant a násle­do­va­ly sklad­by Golden a Adore You z jeho dru­hé­ho alba Fine Line, kte­ré před více než dvě­ma lety doby­ly svě­to­vé žeb­říč­ky a hned tak je neo­pus­ti­ly, a divá­ci byli rázem roz­tan­če­ni a ener­gie dosa­ho­va­la stro­pu. Když si Styles odbyl povin­né hity, při­šla řada na někte­ré méně zná­mé pís­ně, jak z nej­no­věj­ší des­ky Harry’s House, tak i z té před­cho­zí, ovšem i přes­to, že se nejed­ná o žád­né proflák­nu­té sklad­by, zna­li je divá­ci slo­vo od slo­va a aré­nou se nesl zpěv téměř dva­ce­ti­ti­sí­co­vé­ho sbo­ru. Harry a část jeho dopro­vod­né sku­pi­ny se na chví­li pře­su­nu­li na před­ní část mola roz­dě­lu­jí­cí sek­to­ry nej­blí­že k podiu na dvě polo­vi­ny, a před­ved­li intim­ní a akus­tic­ké sklad­by Matilda a Boyfriends, obě z posled­ní­ho LP, a rázem se tak ocit­li v moři tisí­ců roz­sví­ce­ných bate­rek mobil­ních tele­fo­nů, což dohro­ma­dy vytvo­ři­lo jeden z nej­krás­něj­ších momen­tů celé­ho veče­ra.

V živém pro­ve­de­ní tak nějak pro­cit­ly i ty méně nápad­né pís­ně z jeho dis­ko­gra­fie, jako napří­klad Keep Driving, Canyon Moon či sedm­de­sát­ko­vý gospe­lo­vý zářez Treat People With Kindness, při­čemž název posled­ní jme­no­va­né je jakým­si mot­tem zpě­vá­ka i jeho fanouš­ků. Styles neza­po­mněl ani na své koře­ny a ode­hrál What Makes You Beautiful, vůbec prv­ní vel­ký hit, kte­rý zaskó­ro­val ješ­tě ve dnech s One Direction. Jako posled­ní sklad­ba před pří­dav­kem zazně­la píseň Love of My Life, kte­rá záro­veň zakon­ču­je jeho posled­ní des­ku Harry’s House, a aré­na se díky fanouš­kov­ské ini­ci­a­ti­vě zabar­vi­la do růžo­va.

Přídavek tvo­ři­ly čty­ři pís­ně, a šlo sku­teč­ně o hit za hitem. Sign of the Times, prv­ní sin­gl ze zpě­vá­ko­va debu­to­vé­ho alba z roku 2017, a vůbec jeho prv­ní sólo­vá sklad­ba, pub­li­kum spo­leh­li­vě opět roze­zpí­val a roz­pla­kal. Následovala píseň Watermelon Sugar, Stylesův nej­po­pu­lár­něj­ší počin vůbec, poslé­ze při­šel na řadu nej­vět­ší hit z jeho aktu­ál­ní des­ky nesou­cí název As It Was, a jako vel­ko­le­pý závěr si zpě­vák již tra­dič­ně při­chys­tal pocti­vý rocko­vý nářez Kiwi, kte­rý sice není v main­stre­a­mu nikterak zná­mý, mezi jeho divá­ky však pat­ří mezi ty nej­ob­lí­be­něj­ší kous­ky, zvláš­tě pak na kon­cer­tech.

Kromě skvě­lé­ho vystou­pe­ní ovšem Harry Styles okouz­lil i svým vystu­po­vá­ním ne jako hudeb­ník, nýbrž jako člo­věk. Z drob­né zpož­dě­ní se hned omlu­vil, něko­li­krát kon­cert poza­sta­vil aby si popo­ví­dal s fanouš­ky (jed­né nad­chá­ze­jí­cí mamin­ce dokon­ce pomohl odha­lit pohla­ví dítě­te, neza­po­mněl ani dva­krát podě­ko­vat své kape­le i tech­ni­kům, kte­ří se o chod tur­né sta­ra­jí, a samo­zřej­mě i fanouškům, kte­ří mu dle jeho vlast­níc slov „změ­ni­li život.“

Harry Styles je tedy nejen talen­to­va­ný muzi­kant, ale i veli­ce pří­jem­ný, sluš­ný a skrom­ný mla­dý muž, kte­rý hud­bu oči­vid­ně dělá s lás­kou a s úctou, a stej­ně tak zachá­zí i se svý­mi fanouš­ky.

České (i svě­to­vé) pub­li­kum bude Stylese moci letos vidět i v kině, kon­krét­ně 22. 9. totiž uve­de Vertical Entertainment film To nic, dra­há, kde má zpě­vák jed­nu z hlav­ních rolí, a v lis­to­pa­du pak na Prime Video uvi­dí­me dra­ma (zatím bez čes­ké­ho) My Policeman, opět se Stylesem v hlav­ní (titul­ní) roli. Po Dunkirku (2017) od reži­sé­ra Christophera Nolana a loň­ských Eternals od Chloé Zhao to tedy vypa­dá, že po ovlád­nu­tí svě­to­vé popo­vé hudeb­ní scé­ny má Harry Styles našlápnu­to i na slib­nou fil­mo­vou kari­é­ru.

---