„Hodně štěstí, pane Veliký“ KVIFF 2022 recenze: Emma Thompson v komorním britcomu

Žena střed­ní­ho věku navá­že neob­vykle intim­ní vztah se svým onli­ne eskor­tem ve fil­mu Hodně štěs­tí, Leo Grande, zpo­čát­ku leh­ké, sexu­ál­ně upřím­né kome­dii, kte­rá ve finá­le odha­lí něko­lik intim­ních vrs­tev hloub­ky. Toto kome­di­ál­ní dra­ma reži­sér­ky Sophie Hyde (Zvířata, 52 úter­ků) zpo­čát­ku nena­bí­zí nic víc než zjev­né, ale odmě­ní divá­ky, kte­ří u něj vydr­ží.

V kome­dii Hodně štěs­tí, Leo Grande, kte­rá je v pod­sta­tě hrou o dvou lidech a třech scé­nách, hra­je Emma Thompsonová roli Nancy Stokesové, uči­tel­ky v důcho­du a nedáv­né vdo­vy, kte­rá se ve svém pokro­či­lém věku roz­hod­ne udě­lat něco neob­vyk­lé­ho: pro­zkou­mat svou sexu­a­li­tu poté, co měla celý život jedi­né­ho part­ne­ra, své­ho zesnu­lé­ho man­že­la.

S ome­ze­ný­mi mož­nost­mi, tou­hou udr­žet věci v taj­nos­ti a smys­lem pro to, aby dosta­la to, co chce, se Nancy obrá­tí na svět onli­ne eskor­tů - kde najde titul­ní­ho Lea Grandeho (Daryl McCormack), bez­ú­hon­né­ho pro­fe­si­o­ná­la.

Přeji ti hod­ně štěs­tí, Leo Grande začí­ná prv­ním setká­ním Lea a Nancy v dis­krét­ním hote­lu střed­ní kate­go­rie. Nervózní Nancy na schůz­ce tápe, ale Leo, zběh­lý v těch­to zále­ži­tos­tech, ji doká­že pře­mlu­vit.

Druhé děj­ství vná­ší do děje napě­tí. Nancy, spo­ko­je­ná s prv­ním setká­ním, pozve Lea do stej­né­ho hote­lo­vé­ho poko­je na dru­hé kolo: ten­to­krát má ale seznam oblas­tí, kte­ré by ráda pro­zkou­ma­la. Také si ama­tér­sky zjis­ti­la, kdo Leo ve sku­teč­nos­ti je, což koneč­ně otře­se eskor­to­vým klid­ným cho­vá­ním.

Třetí akt při­vá­dí dvo­ji­ci zpět do hote­lu, aby se vyře­ši­la, i když ten­to­krát se o své sku­teč­ně intim­ní myš­len­ky podě­lí nad šál­kem kávy mís­to v lož­ni­ci.

Přes prv­ní dvě děj­ství má film Hodně štěs­tí, Leo Grande leh­kou brit­co­mo­vou cit­li­vost za násle­dek neau­ten­tic­ké, téměř neu­přím­né zob­ra­ze­ní sexu a sexu­a­li­ty. Navzdory pova­ze jed­ná­ní půso­bí film při pro­bí­rá­ní intim­ních detai­lů téměř stej­ně nesmě­le jako Nancy. Ale poma­lu se k tomu dostá­vá: v závě­reč­ných scé­nách si film svou neo­ká­za­lou upřím­nos­tí vydo­byl jis­tou sílu.

Stejně jako film samot­ný, i Thompsonův výkon se pohy­bu­je na šká­le od širo­ké kome­die po tichou introspek­ci; zpo­čát­ku pře­hrá­val, ale postu­pem času nelze popřít auten­ti­ci­tu, kte­rá do posta­vy pro­sa­ku­je, a syro­vost závě­reč­ných oka­mži­ků Hodně štěs­tí, Leo Grande.

McCormack podá­vá v roli titul­ní­ho Lea Grandeho suve­rén­ní výkon, ale přes­to­že je jedi­nou dal­ší posta­vou ve fil­mu, nemá zda­le­ka tolik prá­ce jako Thompson. Zatímco ve dru­hém děj­ství hro­zí, že jeho posta­va zís­ká něja­ký oblouk, ve tře­tím už je to zase jako obvykle.

Dobře ti tak, Leo Grande půso­bí dojmem něče­ho, co vznik­lo během přís­ných pro­to­ko­lů Covidu, s ome­ze­ným počtem lidí na plát­ně i (prav­dě­po­dob­ně) na pla­ce. Zároveň ale není cítit, že by tvůr­ci něco obě­to­va­li, aby film vzni­kl. Ačkoli může zpo­čát­ku odra­zo­vat, Hodně štěs­tí, Leo Grande nako­nec trpě­li­vé divá­ky odmě­ní.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový