Já, legenda

(zatím nehodnoceno)

Loading...

První záběr: vidíme televizní zprávy a lékař hovoří o tom, že byl vyvinut převratný lék na rakovinu. Celkový počet vyléčených pacientů je stejný jako počet nakažených, na kterých byl lék testován. Ale za tři roky je všechno jinak. Později se stejně dozvídáme, že lék buď zabíjel, nebo se změnil v monstrum, které je alergické na denní světlo. A právě tady v New Yorku v roce 2012 (předtím byl rok 2009, tj. na začátku filmu, to jsem nezmínil) žije poslední živý, zdravý a hlavně normální člověk…

Nev Robert Neville (Will Smith.) Jediným dalším společníkem našeho hrdiny je Samantha (to je pes). Roberta poznáváme v jeho každodenním životě, tj. snaží se ulovit něco k jídlu, prochází městem a snaží se získat vzorek DNA od nakažených, zajde do své oblíbené videopůjčovny atd. a večer… večer spěchá domů. Jakmile zapadne slunce, je pobyt venku životu nebezpečný. Noc přežije ve svém speciálně opancéřovaném bytě a ráno může opět vyrazit do ulic. To je stručný popis asi 2/3 filmu a takto to vypadá, že není příliš zajímavý. Ale tato část filmu je o něčem jiném.

Především o atmosféře a ta je opravdu velmi dobrá, možná nejlepší, jakou jsem kdy viděl (myslím tím filmy, ve kterých bylo velkoměsto kompletně vylidněno pomocí triků.) Vše funguje perfektně od začátku do cca poloviny filmu. Chvílemi je film vyloženě výborný (hlavně celá scéna, kdy Samantha vběhne do temného opuštěného domu, kde se nakazil při lovu antilop a Robert ji vyděšeně hledá). Tohle se opravdu povedlo a já se u filmu bál asi nejvíc. Proto je škoda, co přijde potom.

Po 65 minutách (v kině jsem se podíval na hodinky) nastane určitý zlom v atmosféře filmu a bohužel je to jeden z nejhorších. Především jsou zde vytvořeni ti nakažení, kteří jsou vytvořeni pomocí počítačů a nepohybují se dvakrát realisticky. Osobně mi to až tak nevadilo, ale myslím, že mít děsivý make-up herce by v tomto případě byla lepší volba. A pak je tu ještě změna atmosféry filmu. Vše je najednou optimističtější a objeví se i několik úsměvných momentů. Zejména ve scénách, kdy Roberta zachrání neznámá Anna (má ještě syna) a začne mu vysvětlovat, že lidstvo nevymřelo tak úplně, aby se vyplatilo věřit v Boha a podobně. Jestli mi něco nejvíc vadilo, tak to byla hlavně jedna scéna. V ní se infekce blíží k Robertovu domu, a aby je zneškodnil, odpálí bomby, které občas schovával ze svého domu. Když se mu ještě vloupají do bytu, Anna se synem se někam schovají a já nevím kam, Robert je hledá a jako obranu použije brokovnici (nebo co), kterou vystřílí celý byt a ještě odpálí propanbutanovou bombu v kuchyni. V tu chvíli jsem byl opravdu naštvaný, protože jsem si říkal: „Copak si neuvědomuje, že je může omylem zastřelit?“. A posledních 5 minut filmu je jako Minority Report (ne úplně, ale v podobném duchu.).

Ale nechme toho. Jestli film něco drží celou dobu nad vodou, tak je to především Will Smith v hlavní roli. Myslím, že je to jeho zatím nejlepší výkon, a zatímco emoce a dojemné scény jsem mu například v Já, robot moc nevěřil, tady jsem mu věřil všechno. Celkově je Já, legenda velmi zdařilým filmem, pokud jste ochotni překousnout výše zmíněný závěr a slabší poslední třetinu filmu. Kvůli jeho první hodině se ale vyplatí jít do kina na sto procent.

Photo © Warner Bros. Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře