Hoši od Bobří řeky - dokáže Rikitan v chlapcích vzbudit zájem o jiná dobrodružství než jsou bitky?

Vilík a Jirka byli dva nor­mál­ní klu­ci, kama­rá­di, kte­rých je po svě­tě tisí­ce. Dělali to, co ostat­ní a jejich život se ubí­ral cel­kem v poklid­ném ryt­mu až do čtvrt­ka 12. břez­na. Ono to vlast­ně všech­no zača­lo ješ­tě o den poz­dě­ji. Jelikož byd­le­li oba dva na stej­ném mís­tě, tak měli spo­leč­nou ces­tu do ško­ly, a by tomu tak i v ten osud­ný pátek. Když se ubí­ra­li ze ško­ly domů, tak si Jirka nesl pod paží míč. Musel ho nosit, pro­to­že ho pou­ží­va­li na tělo­cvi­ku. Jak tak šli, najed­nou Vilík vykři­kl, aby držel míč, že jdou Novočtvrťáci - víc toho už bohu­žel pro ně říct nesti­hl.

Najednou se přihna­lo něko­lik klu­ků zeza­du a jeden z nich se zmoc­nil míče. Vilík s Jirkou je pozna­li pod­le odzna­ků, kte­ré měli na kabá­tech, že jsou to pod­le nich drzouni z Nové čtvr­ti. Velmi dob­ře se zna­li, pro­to­že už spo­lu sku­pi­ny chlap­ců sved­ly vel­ké bit­ky. Jirka si to nemohl nechat líbit a pus­til se do chlap­ce, kte­rý vzal míč. Za chví­li po ostřej­ší výmě­ně názo­rů už se oba rva­li. Dá se říct, že bitva skon­či­la neroz­hod­ně. Na závěr už si jenom nadá­va­li a už se oba tábo­ry roz­chá­ze­ly. Jirka byl not­ně pošra­mo­ce­ný a takhle se spo­lu s Vilíkem vyda­li k domo­vu.

Doma dosta­li oba kázá­ní od mami­nek kvů­li stu­de­né­mu obě­du a Jiřík dostal ješ­tě nádav­kem pohla­vek za natr­že­nou kap­su a uvá­le­né šaty. Zhruba ve čty­ři hodi­ny odpo­led­ne se oba kama­rá­di setka­li zno­vu ven­ku. Povídali si o pra­ni­ci, když tu zni­če­ho­nic Jiříkovi k vítěz­ství pobla­ho­přál mla­dý muž - Rikitan. Oba se lek­li, pro­to­že by to, co viděl mohl nahlá­sit jed­nak rodi­čům a taky ve ško­le. Muž pro­ne­sl, že jich je však ško­da k tako­vým­to nechut­ným rvač­kám. Zajímal se o to, jest­li nema­jí něja­kou uži­teč­něj­ší zába­vu než se tou­lat po uli­cích a prát se. Muž jim na otáz­ku co by teda měli jiné­ho dělat, nabí­dl dob­ro­druž­ství.

Kdysi jsem tuto kni­hu čet­la jako malá, ale dneska, než bych si ji zno­vu pře­čet­la, bych neda­la dohro­ma­dy ani jed­nu kapi­to­lu, pro­to­že to bylo už dáv­no a vím jenom, že se mi ten­krát líbi­la - dnes tomu není jinak. Jaroslav Foglar byla vel­ká spi­so­va­tel­ská hvězda a tuto kni­hu roz­hod­ně dopo­ru­ču­ju k pře­čte­ní. Jedná se o prv­ní díl. Mimochodem moc pěk­ná obál­ka. Má 216 stran.

• Autor: Jaroslav Foglar
• Žánr: belet­rie pro děti
• Nakladatelství: Albatros
• Datum vydá­ní: 24. 09. 2018

---