Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...„Byla to čirá radost“
Postavy vašeho příběhu zachycujeme v nelehké životní situaci. Přesto je příběh plný humoru a optimismu. Je to i váš pohled na zvládání obtíží?
Rozhodně. Právě v nelehkých chvílích je humor nejvíc potřeba.
Co pro vás bylo inspirací k napsání scénáře?
Prvním impulsem byla smrt mého dědy, kterou jsem si v sobě řešila. Ale byl to opravdu jen první impuls, protože celý příběh je fikce, navíc je mnohem víc o životě než o smrti. Ostatně postava otce, jehož náhlý odchod celý příběh spustí, se ve filmu vlastně ani neobjeví. Přesto ale přítomný je – ve vzpomínkách své ženy a dcery, ale především skrze onu titulní volhu, svého opečovávaného veterána, ve kterém se Eva s Terezou vydávají na cestu za jeho velkým tajemstvím.
Ten netradiční název měl scénář od samého začátku?
Od úplného začátku ne, ale Jirka Vejdělek už ho s ním dostal a já mám hroznou radost, že se ho s producentem rozhodli zachovat. Myslím, že má v sobě určité tajemství a dráždivost a zároveň film dobře vystihuje.
Měla jste před očima herce, kteří by jednotlivé role mohli hrát?
Na to se lidé často ptají a musím říct, že vůbec. Asi to souvisí i s tím, že nepíšu podle reálných předobrazů. V Evě je sice něco z prdlosti mojí maminky, ale rozhodně to není ona, stejně jako Tereza má nějaké vlastnosti, které znám ze svého okolí, ale nikdo konkrétní se v ní neskrývá. Já si prostě v hlavě vytvořím úplný originál, který nemá jasné kontury, dokud se ho neujme konkrétní herec. Někomu jasná představa o hercích při psaní pomáhá, mě by spíš omezovala.
O údělu scenáristů se někdy říká, že napíšou krásný scénář a pak už jen přihlížejí, jak jim ho někdo upravuje a předělává. Je to tak?
Scenárista, který má představu, že do jeho scénáře by nikdo neměl zasahovat, si akorát zadělává na žaludeční vředy. Je ale potřeba svěřit svůj scénář někomu, v jehož záměry máte důvěru a s nímž jste na stejné vlně, což já jsem v tomhle případě udělala. Přestože Jirka Vejdělek těch změn udělal hodně, bylo to dobře, protože díky nim film lépe funguje a o to jde především – mít dobrý film, ne otrocky natočený scénář. A vidět potom, jak se moje představa o postavách zhmotnila třeba do Elišky Balzerové nebo Martina Myšičky, to byla čirá radost.
Kdybyste měla pozvat diváky do kina, na co byste je nalákala?
Nalákala bych je na silný příběh, naprosto výjimečné herecké obsazení a humor, který není prvoplánový, což se zas tak často v současných českých filmech nevidí.
(4,91 z 5)