„Nalákám vás na prsa“
Co vás napadlo jako první, když jste dočetla scénář?
Že je skvělý a že je v něm co hrát.
Bylo příjemné být dcerou paní Balzerové?
Bylo. Protože není lepšího parťáka, než je Eliška!
Jaký má vlastně vaše postava vztah k matce?
Pokorný a chápající. Mohla bych se od ní učit.
Příběhy, jako je Tátova volha, mohou snadno sklouznout k příliš vypjatým emocím nebo plačtivosti. Nebála jste se toho?
Bála, a tak jsem se odevzdala režisérovi. Jestli jsem tedy někde ujela, je to jeho vina! (smích)
Část filmu strávíte za volantem staré volhy Carevny. Jak se vám řídila?
Po čtrnácti dnech, kdy jsem necítila svaly na rukách a na nohou, už dobře. Madam totiž nemá
žádný posilovač volantu ani pedálů a je vůbec trochu tužší.
Co pro vás bylo na natáčení nejobtížnější nebo naopak nejzajímavější?
Celé natáčení bylo zajímavé od začátku do konce. Věnovali jsme se mu 24 hodin denně. Bylo velmi náročné, ale naplňovalo mě až po okraj.
Jaká byla vaše spolupráce s Jiřím Vejdělkem?
Hodinářská! Jirka je velmi precizní a náročný. Jednou jsem se už chtěla rozeběhnout a kopnout ho do zadku! Ovšem obdiv a láska k jeho tvořivosti mě zastavily.
Kdybyste měla pozvat diváky, na co byste je nalákala?
Na svoje prsa! A na prsa Elišky. A taky na prsa Vilmy Cibulkové, Evy Holubové a Emílie Vášáryové. Taky na obrovský prsa Jany Plodkové a paní Maciuchové. Bude to opravdu podívaná, přijďte. Někde jsem totiž četla, že když se ve článku objeví slovo prsa, čtenář hned zpozorní a článek si přečte. Třeba to platí i na filmového diváka. (smích)
