„Aby to bylo ještě lepší“
Jak herečka přijímá, když je jí nabídnuta role žárlivé, a ne právě příjemné ženské? Také v takových situacích režisér herečce říká: Mám pro tebe roli na tělo?
V tomto směru mi Jirka Vejdělek roli nepředstavil jako roli na tělo. Pouze mi sdělil, že roli má a ať
mu dám vědět, zdali mě zajímá. A musím říct, že mě spíš zajímala práce s Jiřím než samotná postava. Jinak všeobecně nemám potíž hrát nepříjemné, žárlivé či nějak negativně pojaté postavy. Jsou to jenom postavy a mě baví k nim hledat cestu.
Šlo o vaši první spolupráci s Jiřím Vejdělkem. Jaká byla?
Šlo a byla překvapivá. Dlouho se mi nestalo, že bychom se jednomu obrazu věnovali takřka celý den. Množství záběrů a úhlů pohledu mi dělalo radost. A bavilo mě, že Jiří pokaždé přišel s drobnou připomínkou. Aby to bylo ještě o kousek lepší. Každý herec potom rád udělá maximum pro to, aby jeho postava byla živoucí a naplněná, ať má jednu scénu či nesleze z plátna.
Do kterého šuplíku člověk při hraní takové postavy sáhne?
Jakmile saháte do šuplíku, vaše práce ztratila smysl, tvořivost, nadšení pro objevování. Šuplíky nepoužívám, hledám většinou ve svém okolí, ve filmech, v knihách, kdekoliv se ty nitky dají propojit.
Vy sama v nějakých situacích kousavá a jízlivá být umíte?
Ano, ve chvílích, kdy mám potřebu se bránit. Mnohdy toho potom lituju, protože mi to pak přijde zbytečné. Ale umím to.
Tátova volha je film výrazně postavený na ženských postavách. Je o to složitější se v takové sestavě se svou postavou „prosadit“?
Myslíte, že bych třeba postavu Elišky Balzerové „vystrčila z plátna“ (smích)? Když se řekne film,
představím si hodinový strojek. A já jsem jedno to kolečko, které má své místo, svoji velikost. A není důvod jeho velikost měnit, to bychom pak nevěděli, kolik je hodin.
Na co byste diváky nalákala do kina?
Přece na Elišku, Táňu a na jejich volhu!
