Iveta Bartošová

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Iveta Bartošová (* 8. dub­na 1966, Čeladná - 29. dub­na 2014, Uhříněves) byla čes­ká zpě­vač­ka. V letech 1986, 1990 a 1991 se sta­la Zlatou sla­vi­cí, v letech 1987 až 1989 a poté v 1999-2000 se v kate­go­rii zpě­va­ček umís­ti­la na dru­hé příč­ce. Několikrát zví­tě­zi­la také v tele­viz­ní anke­tě TýTý. Česká aka­de­mie popu­lár­ní hud­by Ivetu Bartošovou dva­krát nomi­no­va­la na Výroční hudeb­ní cenu. Patřila mezi před­sta­vi­te­le tzv. střed­ní­ho prou­du. Její sest­ra, dvoj­če Ivana, je také zpě­vač­ka, kte­rá vystu­pu­je pod umě­lec­kým jmé­nem Viana. Manželem Ivety Bartošové byl herec a pro­du­cent Jiří Pomeje. V roce 2013 se vda­la podru­hé, jejím man­že­lem se stal Josef Rychtář.

Životopis
Rané roky a počát­ky kari­é­ry
Má o dva roky star­ší­ho bra­t­ra Lumíra a sestru-dvojče Ivanu, kte­rá je o 15 minut star­ší než ona. Své dět­ství a dospí­vá­ní pro­ži­la ve Frenštátě pod Radhoštěm (na Kopané). Navštěvovala lido­vou ško­lu umě­ní. První čty­ři tří­dy povin­né škol­ní docház­ky navště­vo­va­la základ­ní ško­lu na Kopané, od páté tří­dy navště­vo­va­la základ­ní ško­lu ve Frenštátě pod Radhoštěm se spor­tov­ním zamě­ře­ním na běh na lyžích a v létě sprint. Od roku 1980 zača­la stu­do­vat gym­ná­zi­um tam­též. Počínaje rokem 1982 zača­la popr­vé veřej­ně vystu­po­vat s kape­lou Dianthus. Její prv­ní úspěch na pro­fe­si­o­nál­ní drá­ze ji potkal v roce 1983, kdy zví­tě­zi­la v okres­ním kole pěvec­ké sou­tě­že Talent v Novém Jičíně a násled­ně postou­pi­la do kraj­ské­ho kola v Třinci, kde obsa­di­la dru­hé mís­to. To ji kva­li­fi­ko­va­lo na fes­ti­val Mladé pís­ně v Jihlavě (MPJ). Souběžně s Třineckým Talentem se kona­la i sou­těž Zlatá lout­na, kde Iveta rov­něž obsa­di­la dru­hé mís­to. Na MPJ ’83 skon­či­la čtvr­tá a zís­ka­la cenu poro­ty za inter­pre­tač­ní výkon
Petr a Iveta
Na MPJ se popr­vé setka­la s Petrem Sepéšim, aby je násled­ně páno­vé Jaromír Vašta a Pavel Vaculík spo­ji­li v úspěš­ný pěvec­ký pár s hity „Červenám“, „Knoflíky lás­ky“, „My to zvlád­nem“ či „Medové dny“. Jejich úspěš­ná spo­lu­prá­ce skon­či­la před­čas­ně 29. čer­ven­ce 1985 tra­gic­kou neho­dou Sepéšiho, kte­rý zahy­nul při neho­dě na želez­nič­ním pře­jez­du ve Františkových Lázních. a Iveta Bartošová se na něko­lik měsí­ců odml­če­la.
Sólo kari­é­ra a Ivetina zla­tá éra
Po návra­tu na scé­nu se sta­la krát­ce člen­kou sku­pi­ny Balet, z toho­to obdo­bí pochá­zí hit Hej pane dis­k­žo­kej. Následovala spo­lu­prá­ce s Kroky Františka Janečka, kte­rá jí při­nes­la mega­hit Léto. Na jaře roku 1987 zača­la spo­lu­pra­co­vat s orchestrem Ladislava Štaidla, Ladislav Štaidl se na mno­ho let stal jejím život­ním part­ne­rem. Koncem téhož roku jí vyšlo prv­ní sólo­vé album I.B., za kte­ré od fir­my Supraphon obdr­že­la Zlatou des­ku. Následovala série dal­ších úspě­chů – sta­ti­sí­ce pro­da­ných alb Blízko nás, Natur, Václavák. Téměř dvě desít­ky hitů (např. Málo mě zná, Víš lás­ko, Dva roky prázd­nin, Dej mi ruku, Když lás­ka schá­zí, Útoč lás­kou, Tichá píseň, P.S., Rozvíjej se pou­pát­ko , Scházíš mi čím dál víc, Láska má je zákon, Svítá, Půlnoční smí­ře­ní, Václavák, Juanita), vítěz­ství v mno­ha hit­pa­rá­dách a anke­tách i vypro­da­ná kon­cert­ní tur­né. V roce 1990 ji vyšla dvě CD. První s lido­vý­mi pís­ně­mi pod názvem Zpívání s Ivetou, a dru­hé pro zahra­nič­ní trh (Closer now).
Ústup ze scé­ny a mateř­ství
Na jaře 1993 zís­ka­la hlav­ní roli ve fil­mu Jaroslava Soukupa Svatba upí­rů, ke kte­ré­mu nazpí­va­la ústřed­ní píseň „Já se vrá­tím“ z Verdiho ope­ry Nabucco. V obdo­bí 1993–97 vyda­la dal­ší alba (Tobě, Malé bílé cosi, kolek­ci sin­g­lů Medové dny, Čekám svůj den), kte­rá však nepři­nes­la žád­né zásad­ní hity, s výjim­kou pís­ní „Ú-la-la“ z roku 1994 a „Můžeš lhát“ z roku 1996, a absol­vo­va­la vel­ké kon­cert­ní tur­né Tour 94-96. V říj­nu roku 1996 se sta­la mat­kou a poro­di­la syna Artura Štaidla.
Růst popu­la­ri­ty a návrat
Počátkem roku 1997 při­ja­la nabíd­ku Karla Svobody k účin­ko­vá­ní v muzi­ká­lo­vém best­selle­ru Dracula, kte­rý byl její prv­ní muzi­ká­lo­vou pří­le­ži­tos­tí. Dvojroli Adriany/Sandry zvlád­la bra­vur­ně a zača­la se postup­ně vra­cet na výslu­ní čes­ké pop music. (pozn. od té doby účin­ko­va­la v dal­ších muzi­ká­lech, např. Mrazík, Pomáda, Monte Cristo, Johanka z Arku, Miss Saigon, Bídníci).
Definitivní návrat na špič­ku čes­ké pop scé­ny jí při­nes­lo album Ve jmé­nu lás­ky s hity „Nekonečná“, „Ve jmé­nu lás­ky“ a „Tři oříš­ky“ z roku 1998. V 1999 zís­ka­la za tato album pla­ti­no­vou a dvoj­pla­ti­no­vou des­ku. V závě­ru téhož roku stih­la Bartošová vydat album Bílý kámen cer­ti­fi­ko­ván zla­tou deskou a se stej­no­jmen­ným hitem. V násle­du­jí­cím roce absol­vo­va­la vel­ké kon­cert­ní tur­né s názvem Deník Ivety a vyda­la album pohád­ko­vých melo­dií Jedna jedi­ná, kte­ré se také sta­lo zla­tým.
Tvůrčí pauza a léč­ba
V roce 2002 sice nato­či­la úspěš­né album upra­ve­ných ver­zí svých star­ších hitů s názvem Hej pane DJ. Tanečně ladě­né je i o rok poz­dě­ji vyda­né album Dráhy hvězd – All Star Disco s hity „September Lady“, „Skandál“ nebo „Jseš můj den“. Poslední novin­kou před její tvůr­čí pau­zou se sta­lo album Vánoční Iveta a výběr hitů Scházíš mi…, byť dopl­ně­ný o dvě nové sklad­by. Její popu­la­ri­ta nicmé­ně postup­ně kle­sa­la, čás­teč­ně kvů­li skan­dá­lům v osob­ním živo­tě. V závě­ru roku 2006 ohlá­si­la „tvůr­čí pau­zu“, kte­rá trva­la něko­lik měsí­ců.
V prv­ní polo­vi­ně roku 2007 se prak­tic­ky neu­ka­zo­va­la na veřej­nos­ti. Ačkoliv ozná­mi­la postup­ný návrat ke zpí­vá­ní, vystou­pi­la pou­ze na něko­li­ka nevý­znam­ných akcích. Bylo zřej­mé, že se zpě­vač­kou není něco v pořád­ku. Veřejnost se o pro­blé­mech, kte­ré zpě­vač­ku trá­pí, dozvě­dě­la prak­tic­ky ihned poté, co nastou­pi­la ústav­ní léčbu na Psychiatrické léčeb­ně v Kroměříži. Od čer­ven­ce do říj­na se zde léči­la ze závis­los­ti na anti­de­pre­si­vech; závis­lost na alko­ho­lu údaj­ně neby­la hlav­ním důvo­dem její hospi­ta­li­za­ce. K alko­ho­lu se Iveta uchy­lo­va­la až poté co jí anti­de­pre­si­va už neza­bí­ra­la nato­lik, aby ji udr­žo­va­la v dob­rém psy­chic­kém sta­vu.
2008
Na jaře 2008 jí v Česku u vyda­va­tel­ství EMI vyšlo kom­pi­lač­ní 3CD „Platinum collecti­on“ a na Slovensku výbě­ro­vé album Gold. Zároveň v té době pod­nik­la kon­cert­ní tur­né nazva­né Jsem zpát­ky.
V dub­nu 2008 bylo ohlá­še­no její účin­ko­vá­ní v muzi­ká­lu „Mona Lisa“ v praž­ském Divadle Broadway. V tom­to muzi­ká­lu nako­nec však nevy­stu­po­va­la.
V říj­nu 2008 vyda­la u spo­leč­nos­ti EMI řado­vé album nazva­né 22 s hity „Jako Fénix“ (z muzi­ká­lu Mona Lisa) a „Pohádka“.
Závěrem roku 2008 byla vyhlá­še­na Skokanem roku v kate­go­rii zpě­vač­ky v anke­tě Český sla­vík (posun z 18. na 5. mís­to).
2009
Na začát­ku roku 2009 dokon­ce (po 16 letech) vyhrá­la v pres­tiž­ní anke­tě TýTý, což doka­zu­je, že v urči­té čás­ti pub­li­ka stá­le pat­ři­la k nej­ob­lí­be­něj­ším čes­kým zpě­vač­kám.
Ve slo­ven­ské taneč­ní sou­tě­ži Let’s Dance 3 se umís­ti­la na 4. mís­tě, což je his­to­ric­ky nej­vyš­ší umís­tě­ní ze všech čes­kých účin­ku­jí­cích.
V praž­ském diva­dle „Goja Music Hall“ zača­la zkou­šet muzi­kál Děti ráje, ve kte­rém však nako­nec nevy­stu­po­va­la.
Na pod­zim 2009 vznik­lo v nahrá­va­cím stu­diu Za vodou vánoč­ní album Když ticho zpí­vá v pro­duk­ci Káji Maříka.
2010
V roce 2010 vyda­la CD Děkuju Vám, Andělové. CD obsa­hu­je čty­ři nové pís­nič­ky („Heja Heja“, „Děkuju Vám, Andělové“, „Až až až“ a „S tebou se nelou­čím“). K titul­ní sklad­bě nato­či­la také video­klip.
2011
V červ­nu 2011 nato­či­la dvoj­ja­zyč­ný duet se svým teh­dej­ším part­ne­rem Domenicem Martuccim.
V září 2011 dosta­la opět novou šan­ci na obno­ve­ní kari­é­ry – nazpí­vat voká­ly k pís­ni pro film Hranaři, kte­ré se ale ve fil­mu samot­ném nako­nec neob­je­vi­ly.
2012
Během gala­ve­če­ra Česká hvězda 2012 v Hudebním diva­dle Karlín pře­vza­la oce­ně­ní “Návrat roku”.
Od říj­na 2012 se obje­vo­va­la v tele­viz­ní rea­li­ty show o svém živo­tě, kte­rý vysí­la­la bul­vár­ní tele­vi­ze Pětka do té doby, než zanik­la v led­nu 2013. Koncem roku 2012 vychá­zí CD Best of 2012. V led­nu a úno­ru roku 2013 nevy­stu­po­va­la na veřej­nos­ti, jeli­kož byla na ope­ra­ci. V břez­nu vystou­pi­la pou­ze jed­nou ve Frenštátu pod Radhoštem, akce na pomoc obě­tem. 5.dubna Iveta vystou­pi­la v Retro clu­bu, kam při­šlo pou­ze pade­sát divá­ků, bul­vár opět infor­mo­val celou Českou republiku,že vystou­pe­ní bylo zru­še­no a tak dále, ale prav­da je, že Iveta vystou­pi­la. Faktem ale zůstá­vá, že posled­ních něko­lik roků Iveta Bartošová pra­vi­del­ně na kon­cer­tech nevy­stu­pu­je, maxi­mál­ně na pla­y­back a nej­ví­ce o ní infor­mu­je hlav­ně bul­vár­ní tisk.
2013
Z počát­ku roku se Iveta občas obje­vu­je v klu­bech, nicmé­ně s blí­ží­cím se létem najed­nou mizí do ústra­ní, nevy­chá­zí z domu a dokon­ce ani novi­ná­ři, pro něž je Iveta den­ní chléb, nevě­dí, co se děje. Šokující je pak zjiš­tě­ní, když v prů­bě­hu léta vyzve­dá­vá z její­ho domu jis­tý pan Macura, kte­rý se kolem ní motal již del­ší dobu. Iveta je napros­to v zubo­že­ném sta­vu, mizí s Macurou a nako­nec se oci­tá v Itálii, kde jí azyl posky­tu­je její býva­lý pří­tel Dominico Martucci. Mezitím její part­ner Josef Rychtář spřá­dá plá­ny na její nale­ze­ní a nako­nec si Ivetu vyzve­dá­vá v Itálii. Jak to vlast­ně celé bylo se již nej­spíš nikdy nedo­zví­me. Faktem je, že po návra­tu z Itálie se zača­la Iveta veli­ce rych­le dávat dohro­ma­dy. V září se pro­vda­la za Josefa Rychtáře a zača­la své­mu oko­lí uka­zo­vat, že to s lep­ším živo­tem a návra­tem na pódia míní oprav­du váž­ně.
Iveta dokon­ce zača­la zkou­šet s vlast­ní kape­lou a v lis­to­pa­du vystou­pi­la na svém po dlou­hé době prv­ním kon­cer­tě. Nutno podotknout, že veli­ce pove­de­ném a pře­de­vším 100% živě odzpí­va­ném. Před váno­ce­mi pak navíc uspo­řá­da­la spe­ci­ál­ní vánoč­ní kon­cert v Kostele v Uhřiněvsi. Svůj úspěš­ný návrat na pódia zavr­ši­la ješ­tě něko­li­ka vystou­pe­ní­mi, dokon­ce i na sil­vest­ra.
2014
Na začát­ku roku šla Iveta na plá­no­va­nou ope­ra­ci zubů, pro­to v led­nu a čás­ti úno­ra nevy­stu­po­va­la. Poté se vrá­ti­la, něko­li­krát vystou­pi­la v klu­bech a při­pra­vo­va­la se na své kon­cert­ní tur­né s kape­lou.

• Jméno člán­ku: Iveta Bartošová
• Autor: Přispěvatelé Wikipedie
• Vydavatel: Wikipedie: Otevřená ency­klo­pe­die.
• Datum posled­ní úpra­vy: 29. 04. 2014, 15:06 UTC
• Datum pře­vze­tí: 29. 04. 2014, 15:51 UTC
• Trvalý odkaz: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Iveta_Barto%C5%A1ov%C3%A1&oldid=11421907
• Hlavní auto­ři: Statistika edi­ta­cí strán­ky
• Identifikace ver­ze strán­ky: 11421907

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře