Jak přežít v baráku plném teroristů

Představte si, že jste v nepra­vý čas na nepra­vém mís­tě. Shodou okol­nos­tí se ocit­ne­te v budo­vě, kte­rou obsa­dí tým nemi­lo­srd­ných tero­ris­tů. Viděli jste Smrtonosnou past? Zvládli bys­te to samé co John McClane? Našli bys­te v sobě dost odva­hy nako­pat tero­ris­tům prdel? Přečtete-li si řád­ně ten­to člá­nek, pak mož­ná ano.

Pravidlo čís­lo 1

Sežeňte si zbraň! Jak by řekl Honza Nykl, člo­věk, kte­rý zabil v sebe­obra­ně led­ní­ho med­vě­da při loň­ské návštěvě zoo­lo­gic­ké zahra­dy, bez paleb­né­ho pro­střed­ku jste doslo­va a do pís­me­ne impo­tent­ní. Navíc je tře­ba brát v potaz, že ani tero­ris­té nebu­dou celý kom­plex stře­žit holý­ma ruka­ma, čímž se dostá­vá­me k otáz­ce, kde tako­vou zbraň vůbec sehnat. Nějaký chyt­ro­lín by mohl říci, že v obcho­dě, což je sice prav­da, ale my se pře­ce nachá­zí­me v doko­na­le izo­lo­va­ném pro­sto­ru. Proto je tře­ba zís­kat zbraň od toho pro­tiv­ní­ka, jenž je odtr­žen od sku­pi­ny (zpra­vi­dla stře­ží úni­ko­vý východ na stře­chu v nej­vyš­ším pat­ře). Existuje mno­ho vari­ant, jak se zmoc­nit sou­pe­řo­va paleb­né­ho arze­ná­lu, z vlast­ní zku­še­nos­ti však dopo­ru­ču­ji zacho­vat se jako sluš­ný a takt­ně jed­na­jí­cí člo­věk a nej­pr­ve se tero­ris­ty hez­ky optat (nebát se volit slo­va jako „pro­sím“ či „pane tero­ris­to“), zda­li nemá něja­kou pis­to­li navíc, nebo jest­li nemá zájem o pře­kon­t­ro­lo­vá­ní funkč­nos­ti své výba­vy. Jak totiž všich­ni víme, sluš­nost se zpra­vi­dla vyplá­cí, a tak lze z celých dvou pro­cent před­po­klá­dat, že dosáh­ne­te úspě­chu. V opač­ném pří­pa­dě (v bez­vý­znam­ných osma­de­va­de­sá­ti pro­cen­tech) - a to už zále­ží na pova­ze a pro­zí­ra­vos­ti pro­tiv­ní­ka - násle­du­jí tra­ble. V tako­vé chví­li se vyplá­cí coko­liv, jen ne cha­o­tic­ký úprk. Omračující bývá obvykle smích a lá Jar Jar Binks ane­bo přes­ně a ráz­ně vede­ný kop do vaječ­ní­ků (nepla­tí pro vykas­t­ro­va­né). Sok pak obvykle upus­tí zbraň na zem a ta, jeli­kož je neza­jiš­tě­ná, vypliv­ne něko­lik kulek ven. Ale o tom až v pra­vi­dle čís­lo 7.

Pravidlo čís­lo 2

Hodnější pova­hy by měli mít neu­stá­le na pamě­ti, že tero­ris­té jsou zlí a že si neza­slou­ží nic jiné­ho než smrt. Pokud se tedy naskyt­ne pří­le­ži­tost něja­ké­ho zpro­vo­dit z toho­to svě­ta, učiň­te to hned a bez jakých­ko­li keců oko­lo. Není pře­ce čas ztrá­cet čas. Čím rych­le­ji tero­ris­ty zlik­vi­duj­te, tím dří­ve si bude­te moci zajít do vaší oblí­be­né hospůd­ky, zablb­nout si na něja­ké dis­ko­té­ce, popř. poklá­bo­sit si s přá­te­li. Nejhorší však je, že tero­ris­té nejsou k vašim potře­bám tak tole­rant­ní, jak by se dalo oče­ká­vat. Obvykle se brá­ní, vaši střel­bu opě­tu­jí a někdy i sami úto­čí. Většina z nich navíc dis­po­nu­je nezvykle vel­kou fyzic­kou výdr­ží, tak­že i když pro­tiv­ní­ko­vi pro­stře­lí­te obě nohy, pro­kop­ne­te bři­cho a něko­li­krát jej pěs­tí „pohla­dí­te“ po tvá­ři, jeho odpor neu­sta­ne. V tom­to pří­pa­dě se vypla­tí sklou­bit efek­tiv­ní s efekt­ním a vypro­vo­dit tero­ris­tu něja­kým neotře­lým způ­so­bem. (Máte-li přes­nou tre­fu, dopo­ru­ču­ji mrš­tit zub­ním kar­táč­kem o stě­nu pod tako­vým úhlem, aby vaše pozi­ce, polo­ha soka a mís­to kon­tak­tu hygi­e­nic­ké­ho pro­střed­ku se sádro­vou omít­kou vyho­vo­va­lo z pohle­du tří bodů v pro­sto­ru záko­nu „úhel dopa­du se rov­ná úhlu odra­zu“. Když se pak vámi vrže­ný kar­tá­ček zary­je pro­tiv­ní­ko­vi do duti­ny úst­ní, nos­ní, ušní či prdel­ní, není tře­ba věno­vat této oso­bě dal­ší pozor­nost, neboť bude kaput.)

Pravidlo čís­lo 3

Vykašlete se na poli­cis­ty! Muži záko­na jsou v tako­vých­to situ­a­cích napros­to zby­teč­ní a celou „maš­ka­rá­du“ jen kom­pli­ku­jí (v kri­tic­kých chví­lích zmat­ku­jí, stří­le­jí po svých a na samot­né zlo­du­chy zkou­ší ty nej­prů­hled­něj­ší léč­ky). Proto je dob­ré domlu­vit se před­běž­ně s tero­ris­ty, aby při pře­střel­kách pou­ží­va­li výhrad­ně pis­to­le s tlu­mi­či, popř. zbra­ně, kte­ré nejsou střel­né (sme­ták, posmr­ka­ný kapes­ník, hně­dý toa­let­ní papír). V tom­to pří­pa­dě totiž pla­tí nepsa­né pra­vi­dlo: čím méně hlu­ku způ­so­bí­te, tím více budou pol­do­vé klid­něj­ší (a ale­spoň se nebu­dou pokou­šet o něja­ké narych­lo ukuchtě­né zása­ho­vé akce). S tím­to upo­zor­ně­ním by měli být obe­zná­me­ni i samot­ní rukojmí. Mělo by se jim důraz­ně sdě­lit, že pomoc „chlu­pa­tých“ jejich šan­ce na pře­ži­tí roz­hod­ně nezvý­ší, ale spí­še výraz­ně sní­ží. Zkrátka a dob­ře - muži záko­na jsou mno­hem nebez­peč­něj­ší než samot­ní tero­ris­té. Tečka.

Pravidlo čís­lo 4

Obujte se! Rozhodnete-li se pro­ti tero­ris­tům bojo­vat, zce­la urči­tě si nesun­dá­vej­te obuv. Běhat po kom­ple­xu bosý a dou­fat, že odkrá­glu­je­te tero­ris­tu se stej­nou veli­kos­tí nohy, to je vlast­ně to nej­hor­ší, co vás může potkat. Nicméně… stane-li se tak z urči­tých důvo­dů (budou se vám tře­ba potit nohy), nezou­fej­te a radě­ji si zmr­zač­te cho­di­dla pře­dem. To abys­te si dřív při­vyk­li boles­ti a při kon­fron­ta­cích s tero­ris­ty nevy­dá­va­li boles­ti­vé vzde­chy urču­jí­cí v potem­ně­lé míst­nos­ti vaši při­bliž­nou pozi­ci.

Pravidlo čís­lo 5

Samotnou kapi­to­lou je typ obu­vi. Zde jed­no­znač­ně vítě­zí spor­tov­ní tenis­ky. Naopak jako nevhod­né se jeví lodič­ky, kde hro­zí ulo­me­ní pod­pat­ku, dře­vá­ky, kte­ré jsou pří­liš hluč­né, ane­bo ťaman­ky se smradla­vou podráž­kou. Pro rych­lý pře­sun po objek­tu pak nejsou k zaho­ze­ní koleč­ko­vé brus­le, pro snad­něj­ší pře­ko­ná­vá­ní str­mých scho­diš­ťo­vých ramen pak řád­ně navos­ko­va­né lyže.

Pravidlo čís­lo 6

To, co pla­tí pro obuv, pla­tí konec­kon­ců i pro oša­ce­ní. Co je ovšem nut­né si uvě­do­mit, to je sku­teč­nost, že se musí­me oblé­kat v urči­té závis­los­ti na módě a hlav­ně vhod­ně kom­bi­no­vat. Rozhodnete-li se tedy pro večer­ní róbu (nastane-li útok v noci), pak bod čís­lo 5 padá, neboť tenis­ky tomu­to typu oša­ce­ní pří­liš nesvěd­čí. Je-li vám ovšem jed­no, co si o vás oko­lí mys­lí, pak se tím­to bodem nemu­sí­te vůbec zabý­vat a může­te si na sebe oblé­ci coko­liv a jak­ko­liv (sli­py mís­to čep­ky, čep­ka mís­to sli­pů atd.). To samé se vzta­hu­je i na exhi­bi­o­nis­ty a lidi, jako je tře­ba Tereza Pergnerová, Richard Muller ane­bo Kateřina Kornová. Nahota má totiž jed­nu výho­du a tou je moment pře­kva­pe­ní.

Pravidlo čís­lo 7

Vystřelené kul­ky jsou svin­stvo a střet s nimi ne vždy může­te ustát. Proto je dob­ré, když se kul­kám bude­te vyhý­bat (nej­vět­ší migra­ce bývá v samot­ných zásob­ní­cích). Základem je kry­tí za stě­ny (tlus­té stě­ny, niko­liv pře­kliž­ko­vé příč­ky), matou­cí kotou­ly a pře­me­ty, rych­lé měně­ní pozic (pra­vý kout, levý kout, pra­vý kout, levý kout, pra­vý kout, levý kout atd.) a konec­kon­ců i neprů­střel­ná ves­ta (tu si může­te snad­no vyro­bit tak, že si dáte pod tri­ko týden sta­rý boch­ník chle­ba). No… a pak… je tu ješ­tě jed­na mož­nost, jak na kul­ky (myš­le­no kul­ky z pis­to­lí) vyzrát. Máte-li v obli­bě čer­né brý­le, pseu­do­fi­lo­zo­fic­ké kecy a dlou­hé čer­né pláš­tě, umíte-li běhat po stě­ně, ská­kat jako Sergej Bubka a věříte-li si, že jste vyvo­le­ní, pak sta­čí málo… Předpažte ruku a roze­vře­te dlaň. Kulky vás jisto­jis­tě neza­sáh­nou.

Pravidlo čís­lo 8

A je zde bod posled­ní. Bod, kte­rý vám pora­dí, jak zlik­vi­do­vat vůd­ce tero­ris­tů. K tomu, abys­te pře­ži­li a moh­li si na kon­ci toho vše­ho vítě­zo­slav­ně zakři­čet, posta­čí násle­du­jí­cí kro­ky. Tak za prvé si musí­te troš­ku pozmě­nit váš pra­cov­ní har­mo­no­gram, pro­to­že sou­boj s „big bos­sem“ bývá obvykle nejdel­ší a nej­ví­ce vyčer­pá­va­jí­cí. V prů­bě­hu samot­né­ho měře­ní sil se vykaš­le­te na něco jako „fair play“ - ani váš sok nebu­de hrát pod­le pra­vi­del. Vůbec nej­lé­pe udě­lá­te, když se od něj nechá­te co nejdřív zma­lo­vat (ne však nadob­ro), pro­to­že pak uči­ní něco, co by vás nena­padlo ani v tom nejabsurd­něj­ším snu. Ve chví­li, kdy vás bude mít doslo­va na kole­nou, zmoc­ní se jej vypra­věč­ská nála­da a začne vám vyklá­dat, odkud při­šel, proč při­šel, proč vraž­dí lidi a proč nemá rád Američany. To je ta pra­vá chví­le pro vás. Pak už jen sta­čí posečkat na ten správ­ný moment (když se náš boss zahle­dí do okna a nadob­ro ztra­tí zájem o něko­ho, kdo mu vyvraž­dil celý tým), vytáh­nout si z vla­sů pis­tol (máte-li proříd­lé vla­sy, pak si scho­vej­te pis­tol posled­ní záchra­ny někam jinam - tře­ba mezi půl­ky) a nemi­lo­srd­ně na vůd­ce tero­ris­tů zaú­toč­te. Skopněte jej na zem, pro­ceď­te mezi rty něja­kou suchou hláš­ku a pak mu pět­krát našij­te pis­to­lí do hla­vy. Když tak uči­ní­te, napo­čí­tej­te do dese­ti, udě­lej­te kla­ma­vý pohyb hla­vou do stra­ny a pak, ač máte zásob­ník na sedm nábo­jů, zno­va pět­krát vystřel­te.

Až potom si bude­te moci oprav­du říct, že máte vyhrá­no.