JANŽURKA: Portrét maminky, manželky, kamarádky, spolužačky, umělkyně a herečky

Životopisný doku­ment Janžurka, kte­rý vzni­kal tři roky a kte­rý mapu­je 83 let hereč­či­na živo­ta od naro­ze­ní až dopo­sud, dosta­la iko­na čes­ké­ho herec­tví Iva Janžurová ke svým kula­tým 80. naro­ze­ni­nám dár­kem od své dce­ry Theodory, kte­rá má na svém kon­tě mimo jiné sním­ky Ničeho neli­tu­ji (2003, dok.), Být jablo­ňo­vým kvě­tem (2009, kr. dok.), Bětka a chyt­ré hla­vič­ky (2016, kr. dok.), Moje sto­le­tí (2019, dok.). Festivalové pre­mi­é­ry na KVIFF se zúčast­nil i pre­zi­dent Petr Pavel a pod­le ova­cí ve sto­je může­me usu­zo­vat, že sní­mek byl při­jat klad­ně. Premiéra je naplá­no­vá­na na 26. září 2024.

Dokumentární por­trét o Ivě Janžurové byl reží­ro­ván oči­ma její dce­ry reži­sér­ky Theodory Remundové, pro­to půso­bí sní­mek nejen auten­tic­ky, ale i mile rodin­ně, jako­by si divák při­šel poklá­bo­sit se svou sou­sed­kou. Dokumentaristka má na svém kon­tě již mno­hé sním­ky, lze tedy usu­zo­vat, že ví, jak má tako­vý por­trét vypa­dat, čemu se vyhnout a co pod­trh­nout. Ze sním­ku dýchá oprav­do­vost, upřím­nost a sna­ha vyhnout se prázd­ným frá­zím a klišé. Ikonu uvi­dí­me v polo­hách, kte­ré mohou být něko­mu zná­mé a jiným méně - tedy jako mamin­ku, man­žel­ku, kama­rád­ku, spolu­žač­ku, hereč­ku, člo­vě­ka bez pózy či pře­tvář­ky nebo také jako pros­tou ženu se smys­lem pro humor. Dokument mož­ná mno­hé­ho divá­ka zasáh­ne svou upřím­nos­tí a bez­pro­střed­nos­tí. Na prv­ní mís­to jsou ve fil­mu kla­de­ny vzta­hy a to zejmé­na vzá­jem­né rodin­né vzta­hy. Ve sním­ku se divák sezná­mí s nej­dů­le­ži­těj­ší­mi lid­mi a mil­ní­ky hereč­či­na živo­ta jako jsou její rodi­če, její život­ní part­ne­ři, její spolu­žá­ci i její dvě dce­ry a vnou­ča­ta. Záměrem nekon­venč­ní­ho doku­men­tu bylo nevy­jme­no­vat všech­ny hereč­či­ny funk­ce, úspě­chy, fil­mo­vé a diva­del­ní role či oce­ně­ní, nebla­ho­ře­čit, ale uká­zat ji obna­že­ně jako člo­vě­ka v kaž­do­den­ním osob­ním živo­tě, aby vyply­nu­la sku­teč­ná při­ro­ze­ná osob­nost a pova­ha. Tedy doku­ment divá­ka vtáh­ne do sou­kro­mí, kdy pozo­ru­je­me napří­klad vel­kou rodin­nou sešlost, plá­no­va­ný sraz spolu­žá­ků po mno­ha letech, pro­čí­tá­ní sou­kro­mých milost­ných dopi­sů od život­ních part­ne­rů, vzpo­mí­ná­ní na mamin­ku a dět­ství nebo také těž­ké ráno po pro­bdě­lé noci kvů­li zlé noč­ní můře. Přijde na řadu i otáz­ka poli­tic­ké pří­sluš­nos­ti zejmé­na v obdo­bí budo­vá­ní soci­a­lis­mu. Dokument se zkrát­ka neza­sta­ví před jakou­ko­liv výzvou.

Iva Janžurová se naro­di­la 19. Května 1941 v Žirovnici v teh­dej­ším pro­tek­to­rá­tu. Údajně se naro­di­la doma v kuchy­ni a tatí­nek ji chy­tal, aby jako novo­ro­ze­ně nespadla na pod­la­hu. Na dět­ství vzpo­mí­ná ráda, jak si spolu se sestrou hrá­ly mimo jiné i na prin­cez­ny. Již od dět­ství ráda hrá­la diva­dlo, udá­vá, že zejmé­na pro klad­né reak­ce rodi­čů a zejmé­na mamin­ky. Po gym­ná­ziu vystu­do­va­la DAMU. Brzy šla z role do role a měla mno­ho svých cti­te­lů. Vdala se za reži­sé­ra Stanislava Remundu, se kte­rým má dvě dce­ry - Theodoru a Sabinu. Poté, co odmít­la vstup do stra­ny, měla po urči­té obdo­bí men­ší potí­že. Padne zmín­ka i na nepří­jem­né vystou­pe­ní na diva­dle v den, kdy jí zemře­la mamin­ka. Dále v doku­men­tu vidí­me rodin­né foto­gra­fie a zábě­ry z ama­tér­ské­ho videa, kdy budi­li dojem nej­bo­hat­ších Čechů, kterak trá­vi­li dovo­le­nou u moře s lah­ve­mi šam­paň­ské­ho. Iva Janžurová za svůj život ztvár­ni­la více než 350 fil­mo­vých,  diva­del­ních a seri­á­lo­vých rolí.

Život mapu­jí­cí doku­ment má dvě rovi­ny, kdy vlast­ní živo­to­pis­ná část je pro­klá­dá­na ústřiž­ky z herec­ké prá­ce hlav­ní hrdin­ky. Legendu tedy uvi­dí­me hrát v růz­ných rolích a to jak dra­ma­tic­kých, tak i kome­di­ál­ních, v těch fil­mo­vých i v těch diva­del­ních. Pamětníci si tak mohou prů­ře­zo­vě zavzpo­mí­nat na mno­hé legen­dár­ní sním­ky, ale uvi­dí i zábě­ry z nedáv­né diva­del­ní hry Audience u krá­lov­ny.

Co říci závě­rem? Těší mne, že i já jsem moh­la shléd­nout ten­to fil­mo­vý medai­lo­nek. Nálada při sle­do­vá­ní sním­ku je veskr­ze pozi­tiv­ní a opti­mis­tic­ká. Možná bych obra­zy z fil­mo­vých rolí obo­ha­ti­la titul­ky upřes­ňu­jí­cí název fil­mu a rok, neboť ne kaž­dý se může ori­en­to­vat ve změ­ti uká­zek z hereč­či­ny tvor­by. Stopáž doku­men­tu je finál­ně 110 minut, neboť film byl sestří­hán z původ­ních dvou hodin, avšak sní­mek ke kon­ci běž­né­ho divá­ka může již lehce nudit, pokud se nejed­ná o věr­né­ho fanouš­ka. Závěrečné titul­ky sním­ku jsou dopro­vá­ze­ny pís­ní Madame de Janjour od Igora Orozoviče, kte­rou dosta­la hereč­ka ke své­mu kula­té­mu výro­čí. Snímek je bar­vi­tým por­trétem mamin­ky, man­žel­ky, kama­rád­ky, spolu­žač­ky, hereč­ky Ivy Janžurové. Zachycuje ji jako opti­mis­tic­kou, humor­nou, moud­rou a upřím­nou ženu, kte­rá si mnoh­dy umí ztro­pit legra­ci i sama ze sebe. Dokumentu dávám 65%.

JANŽURKA

Rok: 2024

Stopáž: 110 min

Žánr: Dokumentární

Země: Česko / Slovensko, 2024, 110 min

Režie: Theodora Remundová

Scénář: Theodora Remundová

Kamera: Jan Šípek

Hudba: Tadeáš Věrčák

Hrají: Iva Janžurová, Theodora Remundová, Sabina Remundová, Marta Kubišová, Stanislav Remunda, Igor Orozovič, Alice Nellis, Dušan Hanák, Valeria Recman

Střih: Jakub Hejna

---