Jeg er din / Jsem tvá

🎧 Poslouchejte Kritiky.cz na Spotify a dal­ších pod­cas­to­vých služ­bách! Klikněte sem a nezmeš­kej­te žád­nou recen­zi.
Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehod­no­ce­no)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Mina žije sama s malým syn­kem a svůj život roz­dě­lu­je mezi kon­kur­zy na vysně­nou roli a hle­dá­ní ide­ál­ní­ho part­ne­ra. Ale s kaž­dým dal­ším zka­že­ným kon­kur­zem a dal­ším nefunkč­ním vzta­hem se její nadě­je začí­na­jí roz­plý­vat. Jednoho dne ale potká švéd­ské­ho reži­sé­ra Jespera a mož­ná, že prá­vě on bude ON. Nebo jen dal­ší zkla­má­ní, jak jí to před­po­ví­da­la její mat­ka? Lásku dávat je totiž vel­mi těž­ké, pokud jste ji ješ­tě nikdy nedo­sta­li. Celovečerní debut talen­to­va­né zpě­vač­ky, hereč­ky, scé­nárist­ky a reži­sér­ky Iram Haq zpra­co­vá­vá mimo téma­tu rodin­ných a part­ner­ských vzta­hů i téma východ­ních emi­gran­tů v sever­ských zemích a poci­tu vyko­ře­ně­ní. (srov. Febiofest)

Je hlu­bo­ká noc. Mladá žena s tem­ný­ma oči­ma, tma­vý­mi roz­cu­cha­ný­mi vla­sy a vyta­ha­ném vlně­ném sve­t­ru roz­hod­ným kro­kem krá­čí po lidu­prázd­né sil­ni­ci. Sem tam ji mine auto, jehož svět­la se záhy ztra­tí ve tmě, stej­ně jako vzda­lu­jí­cí se zábles­ky lamp a roz­sví­ce­ných oken měs­ta, kte­ré nechá­vá za sebou.

„Jmenuju se Mina. Je mi 27 let. Jsem hereč­ka. Mám syna jmé­nem Felix.“

Jak napsal jeden z mých oblí­be­ných slo­ven­ských spi­so­va­te­lů, je důle­ži­té umět žít svůj nedo­ko­na­lý život. Pro něko­ho je život pří­mou ces­tou, po kte­ré krá­čí s oči­ma upře­ný­ma na vyty­če­ný cíl, jiní nejis­tě tápou na hor­ské stez­ce se zavá­za­ný­ma oči­ma smě­rem, kde tuší obzor, za nímž se skrý­vá napl­ně­ní jejich snů. Mina je ten dru­hý pří­pad.

Mině je sedm­a­dva­cet let, což je dost i málo. Má toho za sebou víc, než jiní stih­nou za dvoj­ná­sob­ný čas, jen­že k dospě­los­ti a vyrov­na­nos­ti má ješ­tě dale­ko. Už se stih­la vdát, poro­dit, roz­vést se a odci­zit se svým pří­buz­ným. Pochází z Indie, ovšem zatím­co její rodi­na si i v zemi tisí­ce kilo­me­t­rů vzdá­le­né od domo­va ucho­va­la svou kul­tur­ní odliš­nost – lpě­ní na tra­di­cích i původ­ním život­ním sty­lu a zvyk­los­tech – Mina se nové­mu pro­stře­dí „při­způ­so­bi­la jako cha­me­le­on“. Až moc, mož­ná, když se jí v jed­nu dobu vlast­ní rodi­na poku­si­la zba­vit umís­tě­ním k pří­buz­ným do Pákistánu, ale ani to nedo­padlo dob­ře. Nyní je z Miny napo­hled krás­ná, smy­sl­ná a nezá­vis­lá žena. Ráda nosí hez­ké šaty, pozor­nost mužů ji těší a flir­to­vá­ní baví. Podle slov její mat­ky, rodin­né­ho roz­hod­čí­ho, to byla prá­vě její sexu­ál­ní nevá­za­nost, kte­rá způ­so­bi­la roz­pad mla­dé­ho man­žel­ství. („Takový sluš­ný člo­věk!“) Jenže ono málo­kdy jsou věci tak jed­no­du­ché, jak se zda­jí být a jak si rodin­ní pří­sluš­ní­ci mys­lí. Jistě, Mina postrá­dá zábra­ny, do nových zná­mos­tí se vrhá po hla­vě a vede dost neu­spo­řá­da­ný život. Věci, co pla­vou na hla­di­ně a jsou ze bře­hu dob­ře vidět, je leh­ké odsou­dit jako odpad. A málo­kdo se namá­há při­pus­tit mož­nost, že na dně, kte­ré není vidět, se mohou skrý­vat hlub­ší moti­vy, tou­hy a pří­či­ny, kte­ré nejsou zane­dba­tel­né, a co víc, kte­ré nemu­sí pokaž­dé zaslou­žit odsou­ze­ní.

Mina tou­ží a Mina hle­dá. Touží, aniž za to může a hle­dá, jak může. Chtěla by part­ne­ra, kte­rý by jí posky­tl opo­ru i pod­po­ru, sílu i jis­to­tu lás­ky a zba­vil ji nejis­to­ty a osa­mě­los­ti. Kdo by nechtěl? Chtěla by rozu­mět své­mu syn­ko­vi a být tou nej­lep­ší mámou na svě­tě, ale i to jde těž­ko, když je sama pod vše­mi těmi herec­ký­mi etuda­mi pořád dítě. Chtěla by si pořád­nou prá­ci, sluš­nou roli, díky níž by sobě i svě­tu doká­za­la, že má sku­teč­ně talent. Je pře­svěd­če­ná, že dosa­že­ní těch­to cílů by ji zba­vi­lo vnitř­ní prázd­no­ty i poci­tu, že do žád­né­ho ze svě­tů, kte­ré pozna­la, nepat­ří. Jenže tako­vé věci se těž­ko vyprá­vě­jí rodi­ně o neděl­ní sva­či­ně. Zvlášť, když jste v zakon­zer­vo­va­né tou jedi­nou zka­že­nou sar­din­kou v ple­chov­ce a všich­ni vám to dáva­jí naje­vo, popř. vás obvi­ňu­jí je sobec­tví, když odmí­tá­te pojmout za man­že­la čís­lo 2 báječ­ný exem­plář z dob­ré rodi­ny, kte­rý pro vás vybra­li, pro­to­že to s vámi mys­lí dob­ře.

Prý je mno­hem vyš­ší prav­dě­po­dob­nost, že člo­vě­ka zabi­je někdo z jeho nej­bliž­ších, než cizí člo­věk. A taky je fakt, že mno­hem víc dove­dou ublí­žit ti, kdo to „mys­lí dob­ře“, než nepřá­te­lé. Od těch to konec­kon­ců lze oče­ká­vat. Po tako­vém ublí­že­ní při­chá­zí nená­vist, vztek nebo tou­ha po pomstě. Následky zra­ně­ní, kte­ré způ­so­bi­ly „dob­ré úmys­ly“ jsou ale mno­hem hor­ší – při­ná­še­jí pocit zra­ze­ní, ztrá­ty důvě­ry a čas­to i napros­tý roz­klad vzta­hu mezi „obě­tí“, pro niž je mno­hem těž­ší v tako­vém pří­pa­dě odpus­tit a „pacha­te­lem“, kte­rý si zpra­vi­dla odmí­tá jakou­ko­li vinu při­pus­tit.

Sobectví jis­tě není správ­né, ale také je svým způ­so­bem při­ro­ze­né. Každý člo­věk vědo­mě i nevě­do­mě usi­lu­je o vlast­ní dob­ro. Mina se cho­vá sobec­ky. Měla během man­žel­ství bokov­ky, pro­to­že jí zřej­mě chy­bě­lo něco, co vel­mi tou­ži­la. Sobecký je i její nový objev Jesper, kte­rý sice svou „indic­kou prin­cez­nu z Norska“, ale hro­zí­cí ztrá­ta pohod­lí a záva­zek zod­po­věd­nos­ti, kte­ré by vyplý­va­ly ze sou­ži­tí s malým Felixem, jej při­mě­je, aby roman­ci ukon­čil. A sobec­ká je i Minina rodi­na, kte­rá se ji sna­ží „napra­vit“ ne z pro­to, že by jim zále­že­lo na jejím štěs­tí, ale „kvů­li lidem“. Tedy vlast­ním lidem – zkrát­ka, aby pře­sta­li být v komu­ni­tě emi­gran­tů ter­čem kri­ti­ky za mar­no­trat­nou dce­ru, kte­rá je „všech­ny pošpi­ni­la a zostu­di­la“ a usnad­ni­li si tím život. Tragicky i para­dox­ně půso­bí pře­de­vším scé­na, v níž hys­te­ric­ká máti Mině před­ho­dí: „Už dlou­ho trpím za něco, na čem nemám žád­nou vinu. Copak nejsem lid­ská bytost? Mé srd­ce tou­ží po kli­du a lás­ce.“ A ani ji nena­pad­ne, že totéž se týká i její dce­ry.

Felix: „Mám tě rád.“
Jesper: „Cos to řekl?“
Felix: „Mám tě rád.“
Jesper: „Ne, to nesmíš říkat.“
Felix: „Mám tě rád.“
Jesper: „Poslouchej, Felixi…“
Felix: „Mám tě rád!“
Jesper: „Felixi, tohle je důle­ži­tý. Tohle se neří­ká jen tak kde­ko­mu.“

Mina je dlou­ho pře­svěd­če­ná, že Jesper je koneč­ně ten pra­vý, „princ z cizí země“. Odstěhuje se za ním do Švédska a pole­ví i v péči o Felixe. Je konec­kon­ců mla­dá, a Jesperovi přá­te­lé a bohém­ský život ji okouz­lu­je. Ale zatím­co ona se k Jesperovi čím dál víc pou­tá, ten zařa­zu­je zpá­teč­ku pod zámin­kou, že „potře­bu­je čas a pro­stor a být sám sebou“. A doža­du­je se za to sou­ci­tu. Spíž než jako umě­lec půso­bí jako zba­bě­lec a flink, kte­rý přes své ego nevi­dí do dál­ky, a demon­stra­tiv­ním lpě­ním na svo­bo­dě mas­ku­je nechuť k závaz­kům a odpor k mož­nos­ti, že by se nedej­bo­že musel sta­rat i o něko­ho jiné­ho než o své kou­zel­né Já. Vrcholem jeho ego­is­mu je však to, že s Minou sice žít nechce, ale rád by si ji udr­žel na vodít­ku – tedy k dis­po­zi­ci, kdy­ko­li bla­ho­ro­dí dosta­ne chuť.

Z roz­cho­du s Jesperem se Mina sna­ží dostat způ­so­bem, jakým ji velí instink­ty. Hledá útě­chu v poste­li býva­lé zná­mos­ti a pokou­ší se udob­řit s rodi­nou. První dopad­ne špat­ně, dru­hé kata­stro­fál­ně. Rodina ji defi­ni­tiv­ně odvrh­ne, dá před­nost spo­le­čen­ské­mu posta­ve­ní v „komu­ni­tě“ před vlast­ní krví.

Mina: „Jak se máš, tati? Přinesla jsem zákus­ky. Tvoje oblí­be­né.“
Matka: „Ty teď pra­cu­ješ jako pro­sti­tut­ka?“
Mina: „Ne.“
Matka: „Tos mě oprav­du zkla­ma­la.“

A jak to vypa­dá, his­to­rie se bude zno­vu a x-té opa­ko­vat. Hluboce zra­ně­ná Mina jde hle­dat zapo­mně­ní do baru. Sbalí tam cizí­ho chla­pa a ode­jde s ním… ale svě­te div se, nevy­spí se s ním. A jako­by se roz­hod­la pře­stat být „věz­něm vlast­ní­ho osu­du, opa­ko­vat tytéž chy­by a zaží­vat stej­né nezda­ry“, odhod­lá se k nej­ne­so­bečtěj­ší­mu, nej­sta­teč­něj­ší­mu a nej­bo­les­ti­věj­ší­mu činu v živo­tě.

Vedle vyni­ka­jí­cí­ho výko­nu, kte­rý v hlav­ní roli poda­la krás­ná nepál­ská hereč­ka Amrita Acharia (u nás zná­má díky seri­á­lu Hra o trů­ny), je na pří­bě­hu obdi­vu­hod­ný i fakt, že Iram Haq nepod­leh­la poku­še­ní mora­li­zo­vat, ve vyprá­vě­ní se nepři­klá­ní k žád­né stra­ně, ale její pohled nepo­strá­dá sho­ví­va­vost. A díky tomu i divák nako­nec doká­že zaujmout smíř­li­vý postoj ke všem zúčast­ně­ným, kte­rý nemá dale­ko k sou­ci­tu.

Je hlu­bo­ká noc. Mladá žena s tem­ný­ma oči­ma, tma­vý­mi roz­cu­cha­ný­mi vla­sy a vyta­ha­ném vlně­ném sve­t­ru roz­hod­ným kro­kem krá­čí po lidu­prázd­né sil­ni­ci. Sem tam ji mine auto, jehož svět­la se záhy ztra­tí ve tmě, stej­ně jako vzda­lu­jí­cí se zábles­ky lamp a roz­sví­ce­ných oken měs­ta, kte­ré nechá­vá za sebou.

Drama

Norsko 2013

Režie a scé­nář: Iram Haq

Hudba: Even Vaa

Hrají: Amrita Acharia, Ola Rapace, Prince Singh, Rabia Noreen, Trond Fausa Aurvåg, Jesper Malm, Sudhir Kumar Kohli, Assad Siddique, Sara Khorami, Usha Patel, Musse Hasselvall, Vatch Wartanian, John Sigurd Kristensen, Tobias Santelmann, Ronny Vedal



Podívejte se na hod­no­ce­ní Jeg er din na Kinoboxu.
Nejvýraznější filmy roku 1982: Kultovní sci-fi, dojemné příběhy i kontroverze
19. ledna 2026Nejvýraznější filmy roku 1982: Kultovní sci-fi, dojemné příběhy i kontroverzeRok 1982 patří k nejvýznamnějším v historii kinematografie, přinesl ikonické snímky, které dodnes ovlivňují filmový svět. Od temného dystopického Blade Runner přes nezapomenutelné E.T. po hororovou klasiku Věc – tato období plná inovací a kulturního dopadu…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Otec – syndrom zapomenutého dítěte
18. ledna 2026Otec – syndrom zapomenutého dítěteČesko-slovensko-polské dílo s názvem Otec režisérky a scénáristky Terezy Nvotové z roku 2025 je volně inspirováno skutečnou tragédií. Snímek měl premiéru na festivalu v Benátkách. Kromě ceny za Nejlepší mezinárodní film (2025) na festivalu Zurich Film Festival…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Rána - Matt Damon a Ben Affleck potvrzují pozici nejsehranějšího hollywoodského dua
16. ledna 2026Rána - Matt Damon a Ben Affleck potvrzují pozici nejsehranějšího hollywoodského duaTým policajtů z Miami objeví v polorozpadlé skrýši pořádný balík peněz. Brzy ale zjistí, že se ničemu a nikomu nedá věřit, a vzájemná důvěra je rázem tatam... V Hollywoodu by nejspíše těžko někdo našel více sehranou…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Sbormistr – pseudoautorita bez svědomí
15. ledna 2026Sbormistr – pseudoautorita bez svědomíČeskoslovenské drama s názvem Sbormistr režiséra a scénáristy Ondřeje Provazníka z roku 2025 je volně inspirováno skutečnou kauzou. Snímek měl premiéru v Hlavní soutěži MFF a do českých kin vstoupil 10. července 2025. Co praví anotace: „Svět…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Příběh o Siljanovi
15. ledna 2026Příběh o SiljanoviČas od času není na škodu shlédnout tak trochu netradiční dokument, do kterého jsou zakomponovány prvky divokrásné a nespoutané přírody Makedonie, symbióza mezi přírodou a tamními zemědělci, dávné tradice, legendy, a v neposlední řadě i vzájemná…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Džob - o životě po Gymplu a Vejšce
14. ledna 2026Džob - o životě po Gymplu a VejšceTřetí volné pokračování, Džob, režiséra Tomáše Vorla z roku 2025, navazuje na jeho předchozí Gympl a Vejšku. Režii i kameru si vzal pod taktovku sám Tomáš Vorel, na scénáři spolupracoval s Barborou Vlčkovou (Instalatér z Tuchlovic) a Sany…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Norimberk - Russell Crowe jako Hermann Göring
14. ledna 2026Norimberk - Russell Crowe jako Hermann GöringPo skončení druhé světové války stojí svět poprvé v dějinách před otázkou, jak soudit zlo v takové podobě. V troskách nacistického Německa začíná historicky první mezinárodní proces – Norimberský tribunál. Do města přichází mladý americký vojenský…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Hamnet - film podle prozaika, kterej bude mást jménem
14. ledna 2026Hamnet - film podle prozaika, kterej bude mást jménemHmm, tak náš kluk Vilík si taky zašukal.. nebo je chyba ve mně že jsem si myslel že je teplomír - víte co, ty básně, ten tatarský projev, drama psaná na koleni. Nechci znít jako primitiv,…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Životopisný dokument Jarek – portrét kontroverzního umělce
14. ledna 2026Životopisný dokument Jarek – portrét kontroverzního umělcePomalu se blíží 33. ročník výročních cen České filmové a televizní akademie Český lev. Nominace a vítězné dílo fanouškovské ankety bude oznámeno již 19. ledna 2026. Ještě jsem nestačila zhlédnout všechny filmy z loňské produkce, ale dnes…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Rufus: Mořský dráček, který neuměl plavat – pohádka pro nejmenší
13. ledna 2026Rufus: Mořský dráček, který neuměl plavat – pohádka pro nejmenšíPříběh o odvaze, překonání sebe sama i o síle přátelství, taková je osmdesátiminutová animovaná pohádka pro děti od tří let. Režie se ujal  Endre Skandfer dle scénáře  Karsten Fullu. Mořští dráčci žijí veselý a hravý život…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře