JIŘÍ SCHMITZER (1949), role Vlastimil

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

ROZHOVOR

Představte ve struč­nos­ti svou posta­vu Vlastimila.

To nejde. Snad jen, že je to člo­věk stra­ší než já a upou­ta­ný na vozík. A teď pozor! Souvisí to i s dal­ší­mi otáz­ka­mi. Ve scé­ná­ři je to těž­ký dia­be­tik. Ve fil­mu to není zřej­mé. Ve scé­ná­ři nemá tato posta­va úpl­ně stej­ný cha­rak­ter jako ve fil­mo­vé rea­li­za­ci. A tak bych mohl pokra­čo­vat. Finální vyzně­ní postav a fil­mu se dělá ve střiž­ně.

V čem Vás fas­ci­no­val scé­nář, že jste na roli kývl?

Že je to výbor­ně napsa­né, že to, co vyplý­vá z pří­bě­hu má obec­nou plat­nost, a záro­veň scé­nář i film se nesta­ví do role arbit­ra, kte­rý defi­nu­je co je správ­né a co ne.

Jak dlou­ho jste před samot­ným natá­če­ním zkou­še­li?

Už si nevzpo­mí­nám. Ale urči­tě jsem dělal kame­rov­ky. Spíš se věci při­způ­so­bo­va­ly mož­nos­tem rea­li­za­ce.

Pokud bys­te měl zavzpo­mí­nat na natá­če­ní, jak to pro­bí­ha­lo včet­ně Vašich neleh­kých kaska­dér­ských kous­ků, jak tyto scé­ny byly rea­li­zo­vá­ny?

Nebylo to snad­né. Ostatně jako kaž­dé natá­če­ní. Já to měl leh­čí než pan kole­ga Mrkvička, pro­to­že jsem celou dobu seděl na vozí­ku, zatím co on musel cho­dit. A samo­zřej­mě, co se týče kaska­dér­ských kous­ků, že když mi neby­lo vidět do obli­če­je, tak to byl někdo jiný…

Jak se Vám pra­co­va­lo s obě­ma reži­sé­ry na pla­ce, jak komu­ni­ku­jí s her­ci?

Bylo to vskut­ku nevšed­ní. Pokud vůbec měli na něja­kou věc roz­díl­né názo­ry, tak to vyře­ši­li stra­nou. Já vždy obdr­žel až koneč­ný výsle­dek doho­dy.

Jak se Vám hrá­lo s Ladislavem Mrkvičkou?

Dobře.

V Stařících se řeší téma spra­ve­dl­nos­ti a pomsty, ale záro­veň je to film o absur­di­tě tota­lit­ní i sou­čas­né doby a o stá­ří. Promítla se do fil­mu i něja­ká osob­ní lin­ka?

Neřekl bych. Mě vždyc­ky spíš zají­ma­ly otáz­ky spo­je­né s lid­skou při­ro­ze­nos­tí obec­ně. Ne to, jak ji někdo pojme­nu­je v kon­krét­ním pří­pa­dě.

Má smy­sl posta­vit se zlu a bojo­vat s ním, jak to vidí­me ve fil­mu?

Určitě. Ale ve fil­mu nena­jde­te odpo­věď na to, jak to udě­lat správ­ně.

Pokud bys­te měl divá­ky nalá­kat na film Staříci, co bys­te jim vzká­zal?

Běžte se podí­vat, jest­li to, co tu čte­te, nejsou hova­di­ny.

Snímek byl uve­den ve svě­to­vé pre­mi­é­ře na letoš­ním kar­lo­var­ském fes­ti­va­lu, jak jste si užil Karlovy Vary a ohlas divá­ků?

Náramně. Ale teď jsem spíš zvě­da­vý, co tomu řek­nou lidi v uli­ci, kde byd­lím.

Jaké máte dal­ší fil­mo­vé plá­ny?

Několik měsí­ců pra­cu­ji s Oldřichem Kaiserem na fil­mo­vém scé­ná­ři, jehož námě­tem je pří­běh dvou důchod­ců, kte­ří se z čiré tou­hy po dob­ro­druž­ství roz­hod­nou, že se při­hlá­sí do řad bojov­ní­ků Islámského stá­tu. Ale oni je tam kvů­li věku nechtě­jí při­jmout. A tak se tito dva přá­te­lé sna­ží obe­jít toto roz­hod­nu­tí tak, jak je v Čechách obvyk­lé. Podle mě jsme se se zpra­co­vá­ním moc dale­ko nedo­sta­li, zatím­co Olda tvr­dí, že scé­nář, tak jak je, už je hotov.