(zatím nehodnoceno)
Loading...Kniha od autorky Marcely Kopáčkové s titulem „Jméno neznamená život“ nabízí velmi silný příběh, který ve svém čtenáři zanechá nejen velmi rozporuplné emoce, ale hlavně i naťukává velké množství stěžejních a vážných témat, jež stojí k dalšímu zamyšlení, a v neposlední řadě i to jak špatně zvolené jméno rodiči pro své dítko může chtě nechtě zkomplikovat jeho dětství, průlez pubertou a mít zásadní dopad na jeho další život.
Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá dívka, jejíž život je doslova peklo, neboť jí rodiče dali do vínku jméno Análie Bolešková. Sice sama nemůže za to, jak ji rodiče pojmenovali a vystavěli jí tak posměchu nevyzrálých puberťáků i lidí, s kterými přichází do kontaktu, přec se za sebe stydí, opovrhuje sama sebou a nevěří si.
Její velkým přáním je změnit si toto „stupidní“ jméno, ale v tomto kroku bohužel nemá očividnou oporu ve svých vlastních rodičích. Jeden je pryč fyzicky, neboť si otec našel novou ženu, a druhý je pro změnu pryč mentálně, jelikož její matka je neustále zpitá pod obraz.
A ani na návštěvě terapeutky se nic nevyřeší, neboť ta jí jen neustále klade na srdce: Měj se ráda, buď na sebe pyšná a ostatní, až pochopí, jak jsi úžasná, přestanou si z tebe dělat legraci.... a právě proto si možná Any stvořila svůj vlastní vnitřní hlas, kterému familiárně začala říkat Emil, protože to byl právě a pouze on, kdo na ní mluvil alespoň trochu mile, i když někdy sarkasticky, ale hlavně vždy upřímně.
Emil má většinou pravdu, a já teď nejsem v pozici, že bych byla schopná rozhodovat o tom, co vlastně cítím. Emil je mé druhé já. To odhodlanější a méně naivní. Můj dlouholetý kamarád. Jediný, kdo se mnou byl, když jsem se cítila osamělá a nechtěná. V životě mě spoustu krát ochránil před ztrapněním. Musím ho poslouchat. Vždy má pravdu.
Pak konečně potkala Robina, svou první platonickou lásku a hlavně opravdového přítele, který ji uměl nejen naslouchat, ale ukázal jí, co to znamená být opravdu šťastný a žít jako správný puberťák se vším, co k tomu patří.
Ovšem když si člověk myslí, že už je opravdu šťastný, má konečně všechno a už ho nemůže nic překvapit, tak se z ničeho nic něco pokazí, a dosavadní život se zhroutí jako domeček z karet, a ocitne se na samotném dně, ze kterého se jen těžko zvedá.
Any nenapadne nic lepšího, než odejít z domova. Hanba a ponížení jí dovedly do pražského centra mezi „feťáky“, kde velmi snadno propadla drogám. V okamžiku, kdy zemřel její kamarád Izi, chtěla s užíváním drog skončit, ale zjistila, že toto rozhodnutí už není v její moci...
Sledujeme velmi drsnou a zdlouhavou cestu „vymanění“ se z osidel drog a jejich pokušení, a když už se může zdát, že si konečně uspořádala svůj vlastní život, tak padá do náruče majetnického a manipulativního přítele, který jí ze života dělá doslova peklo, z kterého jak se zdá není už úniku.... nechybí tu manipulace, domácí násilí, nesmyslné striktní požadavky na chod domácnosti, omezování osobní svobody a styku s přáteli, neustálá kontrola, zákazy, příkazy, bytí, ponižování...
Zvrat k lepšímu nakonec nastává v okamžiku, kdy jí okolnosti dovedou až do úchvatné Itálie, kde si konečně vybuduje svůj vlastní život, jaký si vždy přála....
A s novým životem, novou prací, novými přáteli, ale i nově naleznou vášní pro tanec, objevuje nejen sebe sama, ale hlavně i cestu k srdci milovaného muže, a může se zdát, že konečně dosáhla všeho, oč tak dlouho usilovala... našla hlavně sebe sama a náruč milovaného člověka, který tu vždy pro ní bude, a naopak ona pro něj... ale jedny dvířka z minulosti se musí ještě uzavřít.... dokáže to?
„Vážím si ho, přitahuje mě, chci s ním být každou minutu svého života a chci ho poznat skrz na skrz. Chci o něm vědět všechno, to dobré i to špatné. Ne proto, abych měla kontrolu, ale proto, abych ho mohla plně pochopit.
Celý život mě lidé odsuzovali, aniž by o mně něco niternějšího věděli, a já nechci být tak povrchní jako oni. Nikdy nikomu. Mám sovu hodnotu a nikdy nikomu nedovolím, aby mě nebo mé milované osobě jakkoliv ublíží. “
Kniha „Jméno neznamená život“ je rozdělená na čtyři větší celky, jež se zaměřují na různé etapy života hlavní hrdinky, a to pod názvy Análie, Tin, Anna a Piccola ballerina. Postupně máme možnost vnímat, že hlavní hrdinka si postupem času uvědomuje, že její jméno s jejími vlastními problémy nijak nesouvisí, ale je to úplně něčím jiným....
V příběhu tak můžeme vnímat dívku Análii, Tin, Annu Novou v Praze a v neposlední řadě i Annu Novou v Itálii. Ve všech případech se sice jedná o jednu a tytéž dívku, ale pokaždé s jinými problémy a jinou osobností. Je zde krásně vidět, jak se osobnost člověka dokáže vlivem okolností a překážek osudu povahově měnit, vyvíjet a růst.
„Análie byla dívka bez špetky sebevědomí, plná strachu a nejistoty. Bez základů rodičovské lásky a opory, vyrůstala jako dříví v lese a přebírala na sebe zodpovědnost a povinnosti dospělých, přestože byla ještě dítě.
Tin byla zoufalá. Zoufalá bytost v neznámém městě s neznámými lidmi, která horlivě věřila komukoliv, kdo na ni byl hodný, a tak se dostala do spousty problémů. Uvnitř byla pořád ta malá zranitelná holka, co toužila po přátelích. Snažila se upnout na kohokoliv, kdo by ji měl rád, a vybrala si Dexa. Kterému ve finále zničila život a o on jí taky.
Alespoň na chvíli se zbavila břemene, které jí doprovázelo celých devatenáct let, a u kterého předpokládala, že je zdrojem všech problémů Jenže problém se jménem nahradily jiné problémy.
Anna v Praze byla už daleko šťastnější než všechny její ostatní podoby, ale nedokázala se ovládat. Neuměla ovládat své emoce a ani určit hranice snesitelnosti. Anna byla pořád vděčná. Vděčná kamarádkám, že se s ní kamarádí, vděčná přítelovi, že je s ní. Dokonce mu pak byla vděčná, že ji zbil jen trošičku. Anna neznala sebe hodnotu.
A pak je tu ta Anna v Itálii, která chce pouze přiživovat to, co jí dělá radost, a vyhýbat se tomu, co jí táhne ke dnu....“
Kniha je velmi čtivá a díky vztyčným a velmi náročným tématům, jež postihují naší společnost, je tato kniha velmi unikátní. Nahlíží na problematiku špatně zvoleného jména pro vlastní dítě, jež ho to může poznamenat v dalším životě, náhled do světa drog a závislostí, nechybí tu ani domácí násilí, šikana, manipulace, omezování osobní svobody, a to vše je velmi věrohodně popsané.
V první části knihy nalezneme spíše negativní až temné stránky života dost drsně popsané, z nichž občas až mrazí. Poslední část, ta se mi osobně líbila asi nejvíc, je naopak velmi optimistická, dávající myšlenku, že když má někdo pevnou vůli a naději, je tu šance se ze všeho oprostit a najít si tu správnou cestu za lepším životem, dopřát si ve svém životě skutečné přátelé, lásku, milovanou rodinu a hlavně štěstí, a v neposlední řadě najít „sebe sama“, uvědomit si, kým vlastně pro sebe znamenáme.
„Jméno neznamená život“ je kniha o démonech, jež nám ztrpčují život a je jen na nás, jak s nimi dokážeme bojovat a vzdorovat jim. Skvěla napsaná kniha, nebojící se mluvit o tématech, jež někde můžou být velkým „tabu“ a donutit tak k dalšímu zamyšlení.
Je to kniha, co dává naději, že když se člověk opravdu snaží a nevzdává se, může najít to své vytoužené štěstí, ať už to pro něj znamená cokoliv.
Jméno neznamená život
Autorka: Marcela Kopáčková
Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou
1. vydání, 2024
Počet stran: 560
Formáty: ePUB, MOBI, PDF
Autor obálky: Martin Koláček
ISBN: 978-80-281-1642-2 , 978-80-281-1643-9 , 978-80-281-1644-6
Nejnovější komentáře