Hodnocení článku
(5 hlasů, průměr: 3,80 z 5)
Loading...Celovečerní dokument o jednom z fenoménů dneška Karlosovi Vémolovi. Zápasy MMA se pohybují na pomezí sportu a zábavy, fascinují davy lidí, přitahují pozornost a plní stránky novin. Vémola je tím, kdo u nás pomáhal tuto slávu novodobých gladiátorských zápasů utvářet. Film plný unikátních a archivních záběrů vznikal 15 let. Ukáže, kdo ve skutečnosti je Karlos Vémola, jaký je mimo světla reflektorů a odkud se vlastně vzal....
Člověk se přímo nemusí zajímat o bojové sporty, přesto nejspíše někdy slyšel jméno Karlos Vémola. A to nejen díky četném počtu kontroverzí, ale také díky faktu, že je Karlos Vémola skutečně jméno samo o sobě. Dokument díky četným odkladům přichází v moment, kdy se kariéra Karlose Vémoly dle všeho blíží ke konci a po nedávné porážce na konci loňského roku se pověst Vémoly začíná otřásat. Přesto se dá očekávat, že to nějak neovlivní fakt, že se dokument Karlos dočká početné návštěvnosti. Po zhlédnutí dokumentu se totiž dá zcela jasně říci, že pokud je film Karlos pro někoho stvořen, je to právě pro fanoušky Karlose Vémoly. Sám Vémola ostatně tvrdí, že mu film nedodá žádný honorář a tržby ze zisku a film chtěl natočit pouze pro své fanoušky. Jeho cílovka tak možná bude spokojená. A v tom do velké míry možná tkví i zakopaný pes.
Časosběrný dokument, jehož období realizace čítá celkem 15 let, vychází už z momentu, kdy Michal Samir jako tehdejší student Drama Centre London začal natáčet Karlose Vémolu na jeho začátcích v Londýně, kdy Vémola plnil pozici nočního hlídače v nejnebezpečnější čtvrti v Londýně. Dokument poté zvládá po celou dobu působit autenticky a vyvolat pocit, že je Karlos jednoduše sám sebou. Sám jeden z režisérů, Michal Samir, dodává, že mu dlouholetá známost s Vémolou zajistila jeho otevřenost a upřímnost. Mnohokrát s jeho svolením (a bez vědomosti ostatních) vstoupil do Vémolova života a navštívil s ním tak v rámci dokumentu oslavu narozenin, trávení Štědrého večera nebo žádost o ruku. Vémola sám tvrdí, že dokument před jeho slavnostní premiérou neviděl, dá se ovšem očekávat, že s výsledkem bude spokojený. Titulní Karlos je totiž pořád Karlosem Vémolou.
Z 600 hodin kamerových záznamů nakonec vznikl 90 minut dlouhý film, který utvrdí, že střihač Šimon Hájek (Český lev za střih k filmu BANGER.) patří mezi nejlepší lokální střihače. 90 minut dlouhý dokument má díky tomu tu správnou energii, tempo a rytmus, 15 let Vémolova života je i díky tomu za 90 minut tak nějak odvyprávěno v ucházející formě. Účast spolurežiséra Šimona Šafránka (dokumenty King Street nebo Meky) a jeho zásahy jsou poté snadno rozeznatelné, po řemeslné stránce nejde filmu téměř prakticky nic vyčítat. Sám Michal Samir se chtěl distancovat od podobných filmů o sportovcích na zakázku (osobně se celkem nelibě staví k filmu Conor McGregor: Notorious) a chvílemi se i v samotném filmu objevuje očividná posedlost fenoménem Karlos Vémola. Jenže zřejmá upřímnost Karlose Vémoly je ve finále k ničemu, samotný film totiž pořád do velké míry působí neupřímně.
Samir a Šafránek skoro jakoby chtěli realizovat pohádku o chlapíkovi, který se z chudých poměrů vypracuje na zápasnickou legendu, potká svou princeznu, nevyhnou se mu nástrahy, v závěru poté nechybí optimismus a lákadlo na četně odkládanou odvetu Karlose Vémoly s Attilou Véghem, která by měla proběhnout v létě 2024 a uzavřít Vémolovu kariéru. Vémola poté ani skrze povídání o sobě nezakryje známky narcismu. Jeden ze spolurežisérů poté tvrdí, že se chtěl vymezit dokumentu o zápasnících dělaných na zakázku, výsledný Karlos ovšem nevyhnutelně jako přesně takový typ dokumentu působí. Neignoruje a nepopírá sice pár kontroverzí (to už by přeci jen byl narcismus na druhou), sám Samir poté tvrdí, že svůj dokument nechtěl postavit na bulvárních kauzách i kdyby to mělo znamenat, že se o filmu bude případně ještě více psát. Přeci jen je to ovšem na pováženou.
Na jednu stranu tu tak máme dokument, který nechce působit jako na zakázku, nastavit pravdivý odraz Karlose Vémoly a zobrazit jeho pozitivní i negativní stránky. Na druhou stranu nad spoustou zajímavým (pobyt ve vězení, rozepře s bratrem Filipem, problémy s partnerkou...) v podstatě mávne rukou. 600 hodin materiálu je přeci jen moc a dramaturgové neexistujou jen pro srandu králíkům, přeci jen ovšem zamrzí, že je něčeho ve filmu hodně málo a něco v podstatě není pokryté vůbec. Karlos Vémola sice jako svůj vzor vnímá mimo jiné Arnolda Schwarzeneggera, na rozdíl od Arnolda v pozdějších letech mu ovšem přeci jen chybí sebereflexe, která sedminásobnému Mr. Olympia nechybí. Schwarzeneggera a Vémolu sice od sebe dělí 38 let a je tak možné, že na to u Vémoly ještě někdy dojde, sám Vémola ovšem prozatím shodně dodává, že sice udělal spousty chyb, zároveň ovšem ničeho nelituje.
Film rozhodně zvládá zobrazit významnost jména Karlos Vémola, v ohledu jeho zápasnických úspěchů ho musí uznat i ti, kteří slova jako Oktagon, UFC nebo MMA vnímají jako sprosté slovo. Pro mnohé je Vémola přeci jen pořád hrdina, dokument ho poté zvládne zobrazit jako milujícího otce, partnera i milovníka zvířat bez nějaké větší křeče. Přeci jen jde ovšem pořád o člověka, který po svém okolí chce, aby se přizpůsobilo jeho stylu a tempu. Opět se tak projevuje jistý konflikt zájmů, kdy sice dané pasáže dělají dokument méně černobílé a méně působivým dojmem, že se tu někdo strašně snaží Vémolovi honit triko, rázem se ovšem opět zjevuje očividné narcistní protiřečení a z filmu díky tomu opět sálá akorát ona větší neupřímnost a neotevřenost.
Samotnému dokumentu přitom nechybí nějaké zajímavé audiovizuální nápady (včetně zmíněné střihové stránky), nikdy se nemůže vyjevit pocit, že za ním stojí tým neschopných lidí. Jedná se určitě o použitelný medailonek, který je navíc díky Vémolově povaze a charakteru chvílemi zábavný. Tvůrci se v jeden moment nebojí vyjít proti jednomu jeho přání a díky bratrovi veřejnému tajemství, Vémola je často zábavný ve svém specifickém pohledu na svět a film v jeden pohled může působit i jako sonda do specifické sociální oblasti, která je úsměvná i mrazivá zároveň. Cenit se na ní ovšem musí nádech realismu a uvěřitelnosti.
Vémola si nejspíš splní svůj sen v tom, že tento film může potěšit jeho fanoušky. Ty, kterým bojové sporty přijdou jako adekvátní sportovní zábava, jejich největší hvězdy mají za bohy a nemají pocit, že jsme od barbarských dob a gladiátorských soubojů vlastně jako lidstvo nějak zvlášť neposunuli. Fanoušci bojových sportů jsou pořád lidé, kteří mají svá práva a mohou je vnímat jako zábavu. A pro mnohé může dokument Karlos u nich utvrdit pozici Karlose Vémoly jakožto legendy, která by dle Vémolových snů mohla jednou také dostat vlastní sochu. Rváč z Olomouce se dostal jako první Čech do UFC a vyprodal 02 arénu. Chtěl vlastní Pamelu Anderson a také jí dostal (hned dvakrát). Jde si dál za svým, je dál sám sebou, jeho politické ambice (opět zřejmá inspirace Arnoldem) leckomu mohou přijít úsměvné, přesto se na Vémolu vlastně nejde zlobit. Dokument o něm sice působí do velké míry neupřímně, nevyhnutelně afektovaně a zaujmout nejspíš může právě jen fandy jeho a bojových sportů, zároveň mu ovšem nechybí kvalita na straně tvůrčích schopností a dle vyjádření Samira i snad cosi jako šlechetné ambice. Ty sice přicházejí do velké míry vniveč, dokument přesto ve výsledku pro mnohé může dopadnout lépe, než se dalo čekat. S fandy poté nejspíš nemá příliš cenu argumentovat, na to jde až příliš o film, který jde snadno definovat jednou jasnou cílovkou. A vlastně nedává smysl, aby se na něj hnal někdo, kdo mezi tu vyloženou cílovku nepatří. Bylo by přeci jen naivní věřit tomu, že právě dokument Karlos probudí lásku k bojovým sportům u těch, které doposud ponechávají tak nějak chladné. Mnohé dost možná naopak v nenávisti k bojovým sportům akorát ještě více snadno utvrdí.
Karlos Vémola nejednou přišel, viděl a někdy k tomu i vyhrál. Povedlo se mu to v jeho dokumentu? Vlastně moc ne. Na to je jeho dokument i přes zdánlivou snahu příliš neupřímný, nevyhnutelně krapet strojený a díky povaze titulního Karlose jednoduše afektovaný. Michal Samir, Šimon Šafránek a především střihač Šimon Hájek zvládají filmu dodat řemeslné kvality, kdy tak Karlos neurazí jako zaměnitelný medailonek o významném zápasníkovi. Pro svou cílovku se jedná o jasnou trefu do černého, zbytek snad ani nemá důvod kino navštívit. Vzhledem k faktu, že dle statistik v zájmu MMA pomalu dohání i takový hokej se nejspíš tvůrci návštěvnosti obávat nemusí a to i přes fakt, že to celé možná v jistých očích může nabídnout další nemilý pohled na naší společnost. Karlos sice v rámci svého dokumentu prohrál, přesto nejde o brutální knockout, kdy by došlo na lámání končetin nebo krvavé oči. Jde spíše o takovou porážku na body, kdy se rozhodně nejedná o naprostou katastrofu a pro mnohé vlastně v jistém ohledu až o milé překvapení. Nejde o film, který by trpěl tím, že je vyloženě špatný. Jde spíše o film, který se zabývá tak tvrdým oříškem jako je Karlos Vémola, že je následně nevyhnutelně obtížné tento ořech rozlousknout....
