Kill Bill

Moje prv­ní setká­ní s tvor­bou Quentina Tarantina dopadlo tak, jak jsem si přál - výbor­ně. Kill Bill je pře­hlíd­kou čiré bru­ta­li­ty a suro­vos­ti, jež je při­tom krás­ná. Nebo tedy krás­ná... nejsem žád­ný samu­raj nebo člo­věk podiv­ných chu­tí. Chci říct, že je krás­ně zpra­co­va­ná. Akční sek­ven­ce jsou zde zkrát­ka takřka bez­kon­ku­renč­ní. Nedá se jim ode­přít téměř nic. Krom již zmí­ně­né bru­ta­li­ty a suro­vos­ti, pře­ky­pu­jí auten­tič­nos­tí a jsou šťav­na­těj­ší více, než i to nej­lé­pe ugri­lo­va­né hově­zí maso. Pomáhá tomu také to, že vše­li­ja­ké bam­bit­ky jsou upo­za­dě­ny a boju­je se tu hlav­ně meči a jim podob­ným nástro­jům. Dočkáme se tedy špič­ko­vé cho­re­o­gra­fic­ké prá­ce, kte­rou když zkom­bi­nu­je­me se skvě­lou kame­rou, hud­bou a stří­dá­ním barev­né­ho a čer­no­bí­lé­ho obra­zu, dosta­ne­me oprav­du neza­po­me­nu­tel­ný záži­tek. Příběhová linie spo­leč­ně se zají­ma­vým vyprá­vě­ním po kapi­to­lách ten­to dojem ješ­tě umoc­ňu­je. S tou­to odno­ží akč­ní­ho žán­ru jsem začal více méně u série Johna Wicka. Nedám na ní dopus­tit, ale teď když jsem viděl ten­to sní­mek, nemůžu se ubrá­nit poci­tu, že je to vel­mi, vel­mi podob­né. A i dnes vzni­ka­jí fil­my, kte­ré jsou do jis­té míry jako ten­to či Wick. A neří­kám, že je to špat­ně. Myslím si opak. Jen aby to však časem neztra­ti­lo kouz­lo. S tím však toto mis­trov­ské dílo nic neu­dě­lá. Musím si Quentina více nakou­kat. |100%|