Klan Gucci (House of Gucci) – Recenze – 60 %

V důsled­ku pan­de­mie a pro­ta­ho­va­né­ho dokon­čo­vá­ní fil­mo­vých pro­jek­tů došlo k tomu, že ani ne dva měsí­ce poté, co nás čty­ři­a­osm­de­sá­ti­le­tý reži­sér Ridley Scott obla­žil výbor­ným his­to­ric­kým sním­kem Poslední sou­boj, při­chá­zí do našich kin jeho dru­hý letoš­ní film, dra­ma o intri­kách v rodi­ně ital­ských mód­ních gigan­tů. Rodinný klan s pří­jme­ním Gucci je zde v časo­vém úseku od začát­ku 70. let do polo­vi­ny 90. let před­sta­ven zejmé­na skr­ze vnu­ka zakla­da­te­le celé znač­ky, Maurizia Gucciho (Adam Driver), a jeho man­žel­ku Patrizii (Lady Gaga), jimž zdat­ně sekun­du­jí Mauriziův otec Rodolfo (Jeremy Irons), strýc Aldo (Al Pacino) a bra­tra­nec Paolo (Jared Leto).

Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

 

Kromě obsa­ze­ní Adama Drivera do jed­né z hlav­ních rolí spo­ju­je Klan Gucci s Posledním sou­bo­jem ješ­tě jed­na drob­nost – a sice nara­tiv­ní stra­te­gie uvo­dit celý sní­mek scé­nou, kte­rá je pak v závě­ru zopa­ko­vá­na a sou­čas­ně obo­ha­ce­na o nový kon­text a tím pádem i o tro­chu jiné vyzně­ní. Podstatně více spo­leč­né­ho má však Klan Gucci s jiným nedáv­ným Scottovým fil­mem, a sice s tema­tic­ky podob­ný­mi Všemi pra­chy svě­ta z roku 2017, jež se pro změ­nu toči­ly kolem čle­nů rodi­ny ame­ric­ké­ho rop­né­ho mag­ná­ta a mili­ar­dá­ře Jeana Paula Gettyho, a kte­ré stej­ně jako Klan Gucci výraz­ně sta­vě­ly na moti­vu zhoub­né, cha­rak­ter ničí­cí a lid­ské vzta­hy likvi­du­jí­cí cham­ti­vos­ti. Dalšími styč­ný­mi body jsou kupří­kla­du herec­ké výko­ny osca­ro­vé úrov­ně, rela­tiv­ně úspor­ná a šedi­vě zaprá­še­ná barev­ná pale­ta (což je u fil­mu o módě cel­kem pře­kva­pi­vé) a dost nesou­stře­dě­ný styl vyprá­vě­ní, pře­ska­ku­jí­cí mezi nej­růz­něj­ší­mi téma­ty i per­spek­ti­va­mi výše zmí­ně­ných postav.

Středobodem fil­mu jsou pře­de­vším pova­ho­vé změ­ny, k nimž u jed­not­li­vých postav v jeho prů­bě­hu dojde. Mladý a skrom­ný Maurizio na počát­ku stu­du­je prá­va a se zbyt­kem své zbo­hat­lic­ké a vel­ko­pan­sky žijí­cí rodi­ny nechce mít nic spo­leč­né­ho, násled­ně je tichým a snad­no ovla­da­tel­ným man­že­lem a poté se z něj sta­ne chlad­no­krev­ný, nesmlou­va­vý a zákeř­ný pod­ni­ka­tel­ský žra­lok, kte­rý geny svých před­ků pře­ci jen neza­pře. Jeho žena Patrizie začí­ná jako sekre­tář­ka v otco­vě doprav­ní spo­leč­nos­ti, po vynu­ce­ném setká­ní s Mauriziem sou­hla­sí s nabíd­kou sňat­ku, přes­to­že se její muž veš­ke­ré­ho majet­ku vzdá, pak jej ale do rodin­né­ho byz­ny­su vma­ni­pu­lu­je nazpět a sta­ne se z ní vypo­čí­ta­vá a nena­syt­ná mamo­nář­ská fúrie, jejíž cíle­vě­do­most je po roz­vo­du zče­ře­na zou­fal­stvím. Strýc Aldo se zas ze žovi­ál­ní­ho bohé­ma postup­ně pro­mě­ní ve zni­če­nou trosku, jíž stáh­ne dolů neta­len­to­va­ný a maný­ris­tic­ký syn, kte­rý během něko­li­ka oka­mži­ků při­jde o ilu­ze o vlast­ní výji­meč­nos­ti i o život­ní jis­to­ty ply­nou­cí z rodin­né­ho pod­ni­ku, z jehož pověs­ti do té doby čer­pal. Proměnou pro­jde i znač­ka Gucci jako tako­vá – dočká se úspě­chů i pro­pa­dů, návra­tů na výslu­ní a také změ­ny maji­te­lů.

 

Ridley Scott a dvo­ji­ce sce­náris­tů, Becky Johnston a Roberto Bentivegna, kte­ří vychá­ze­li ze sku­teč­ných udá­los­tí a z kniž­ní před­lo­hy spi­so­va­tel­ky Sary Gay Forden, se sna­ží vyprá­vět pří­běh všech čle­nů rodi­ny naráz. Ani zdán­li­vě štěd­rá sto­páž číta­jí­cí 164 minut jim však na tak koša­tou a roz­máchlou rodin­nou fres­ku pořád­ně nesta­čí. Jejich sní­mek se sna­ží pojmout všech­no mož­né, ve výsled­ku je nicmé­ně ako­rát roz­stře­len do mno­ha smě­rů a nescho­pen ucho­pit jed­no téma pořád­ně. Dojde i na něko­lik dějo­vých sle­pých uli­ček, do nichž se Klan Guccinevá­há bořit na úkor výraz­něj­ší­ho pro­kres­le­ní obou hlav­ních postav a jejich vzta­hu, jenž se násled­kem toho mění někdy až pří­liš sko­ko­vě, a to včet­ně jeho vyús­tě­ní s kri­mi­nál­ní poin­tou, jejíž moti­vo­va­nost není dosta­teč­ně osvět­le­ná, a kte­rá tudíž při­jde tak tro­chu jako blesk z čis­té­ho nebe.

Neukotvené a v mno­ha ohle­dech nedo­ta­že­né vyprá­vě­ní je tak nej­vět­ším nedo­stat­kem celé­ho fil­mu, herec­ké výko­ny jsou nao­pak jeho nej­vět­ší před­nos­tí. Díky tem­pe­ra­ment­ní­mu a do detai­lu přes­né­mu pro­je­vu Lady Gaga (dal­ší osca­ro­vá nomi­na­ce je jis­tě na spad­nu­tí) a kon­trast­ně stříz­li­vé­mu herec­tví Adama Drivera Klan Guccineztrá­cí na pou­ta­vos­ti ani tam, kde děj pří­liš dlou­ho pře­šla­pu­je na mís­tě a tem­po mír­ně stag­nu­je. Al Pacino si suve­rén­ně kra­de scé­ny pro sebe a zábav­ně půso­bí i Salma Hayek v roli tele­viz­ní věšt­ky­ně a kar­tář­ky, na jejíž rady se Patrizia s až nezdra­vou důvě­ři­vos­tí naiv­ně upne. Kapitolou samou pro sebe je extra­va­gant­ně pře­hrá­va­jí­cí Jared Leto, k nepo­zná­ní scho­va­ný pod půso­bi­vou mas­kou, jehož posta­va výstřed­ní­ho mód­ní­ho návr­há­ře je mís­ty za hra­nou kari­ka­tu­ry. Stejně bizar­ní je vol­ba nechat všech­ny her­ce mlu­vit ang­lic­ky se vzác­ně nekon­zis­tent­ní­mi ital­ský­mi pří­zvu­ky (Lady Gaga vytě­ži­la ze své­ho ital­ské­ho půvo­du maxi­mum a Jared Leto zašel až do ste­re­o­typ­ní­ho extré­mu, zatím­co tře­ba Jeremy Irons nebo Adam Driver jsou opro­ti nim nao­pak vel­mi umír­ně­ní).

 

Klan Gucci se zjev­ně sna­ží být dra­ma­tem osca­ro­vé­ho kalib­ru, při­tom ale stej­nou měrou napl­ňu­je para­me­t­ry soap ope­ry. Působí nabi­tě, jeli­kož se sna­ží cílit na pří­liš vel­ké množ­ství ter­čů, a je tím pádem i not­ně zkrat­ko­vi­tý, čas­to v nepro­spěch situ­a­cí, kte­ré by si zaslou­ži­ly lep­ší pod­chy­ce­ní, sil­něj­ší důraz a peč­li­věj­ší roz­ve­de­ní. Hlavně díky her­cům jej však lze sle­do­vat se zájmem, ať už jste sezná­me­ni se záze­mím a osu­dem rodi­ny Gucci a jejich mód­ní­ho impé­ria, nebo o nich pře­dem neví­te nic.

 

Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

---

---