Klasika anglické literatury v překladu Miroslava Macka

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Co se vám vyba­ví, když se řek­ne Anglie? Mlha, déšť, čaj o páté, čer­ve­né auto­bu­sy, Temže,… A co kni­ha Tři muži ve člu­nu (o psu nemluvě)? Jerome K. Jerome? Nic? Nastal čas to napra­vit a vydat se na plav­bu po Temži v době, kdy ješ­tě v Londýně o auto­bu­su ani nesly­še­li a uli­ce ang­lic­ké met­ro­po­le bráz­di­ly koň­ské povo­zy. Možná prá­vě v jed­nom z nich sedě­li tři mla­dí muži una­ve­ní živo­tem, kte­ří si potře­bo­va­li odpo­či­nout od ruchu vel­ko­měs­ta.

Nic míň a nic víc. Tři mla­dí­ci – Jerome, Harris a George se roz­hod­nou se psem Montmorencym pod­nik­nout plav­bu po dol­ním toku Temže. Pohnutkou je jejich zhor­šu­jí­cí se fyzic­ký a hlav­ně psy­chic­ký stav, kte­rý má zachrá­nit spo­leč­ná dovo­le­ná.  Jak je zná­mo dovo­le­ná více osob na malém pro­sto­ru doká­že při­nést inten­ziv­ní zážit­ky, ale i ponor­ko­vou nemoc, kte­ré se nevy­hnu­li ani naši hrdi­no­vé.  Naši? Po pře­čte­ní kni­hy bude­te mít pocit, že jste sou­čás­tí osád­ky lodi a doká­že­te se vžít do poci­tů pasa­žé­rů tak, že málem cítí­te vůni chlad­né ran­ní Temže, sly­ší­te křik rac­ků a řev muže, kte­rý prá­vě nedob­ro­vol­ně opus­til palu­bu.

Originál kni­hy vyšel v Londýně v roce 1889 a do dneš­ních dnů nepo­zbyl nic ze svých kva­lit. Při čte­ní těž­ko uvě­ří­te, že se jed­ná o dílo sta­ré více než sto let, pro­to­že pro­blémy, kte­ré výlet­ní­ci řeší, jsou s men­ší­mi podo­ba­mi stá­le aktu­ál­ní. Každý z nás už někdy  balil věci na ces­tu a sta­lo se mu, že kvů­li domně­le zapo­me­nu­té­mu kar­táč­ku na zuby vyba­lil kom­plet zava­za­dlo urče­né k odno­su. Každý z nás řešil, co, jak a kdy bude na dovo­le­né jíst. A kaž­dý z nás si chtěl svo­ji dovo­le­nou užít co nej­lé­pe a zís­kat zážit­ky na celý život. Tři muži ve člu­nu obo­ha­ti­li nejen sebe, ale pře­de­vším svo­je čte­ná­ře, pro­to­že tolik suché­ho brit­ské­ho humo­ru, iro­nie a nad­hle­du v tak útlé kníž­ce bys­te neče­ka­li.

Pokud z něja­ké­ho důvo­du máte rádi Anglii a Angličany a jejich men­ta­li­tu, po pře­čte­ní Třech mužů ve člu­nu se vaše lás­ka ješ­tě zná­so­bí. Od prv­ní kapi­to­ly se nebu­de­te chtít odrh­nout a při posled­ní vás bude mrzet, že Temže není dlou­há aspoň jako Amazonka, abys­te se dočka­li dal­ších pří­hod své­ráz­né tro­ji­ce a jejich čtyř­no­hé­ho pří­te­le.

Tři muži ve člu­nu se řadí mezi kla­si­ku ang­lic­ké lite­ra­tu­ry opráv­ně­ně a je snad­né uvě­řit tomu, že ješ­tě dlou­ho po jejím vydá­ní se Temže hem­ži­la mla­dý­mi muži, kte­ří chtě­li na vlast­ní kůži zažít to, o čem dopo­sud jen čet­li.