Americká akademie filmového umění a věd opět po roce zveřejnila nominace na své výroční ceny Oscar. Mezi nimi samozřejmě můžeme nalézt i nominace na poli krátkometrážních filmů. Jako tradičně i letos je udělována cena za nejlepší krátkometrážní hraný film, animovaný film a dokumentární film. Já se ve své dvojici článků zaměřím na první dvě kategorie – podíváme se na to, čím jsou daná díla pozoruhodná, jaká ocenění již získala a které stojí za to vidět.
Člověk, který nemohl mlčet (The Man Who Could Not Remain Silent)
Přehlídku krátkých filmů nominovaných na Oscara otevírá zástupce s možná vůbec největšími nadějemi. Krátkometrážní drama chorvatského režiséra Nebojši Slijepčeviće již totiž stihlo získat cenu pro nejlepší krátkometrážní snímek na festivalu v Cannes a v Melbourne a ve stejné kategorii získalo i Evropskou filmovou cenu. Téměř až kafkovský námět vypráví příběh Dragana, který kamsi cestuje vlakem, přičemž jeho vlak zastaví vojáci, kteří v něm z nějakého důvodu provádějí prohlídku. Jeden z jeho spolupasažérů ale nemá doklady a otázka je tedy nasnadě – postaví se za něj někdo ze zbytku kupé? Důvod, proč je tento snímek tak úspěšný, se myslím rovnou nabízí - jedná se o jednoduchou, snadno čitelnou i srozumitelnou situaci odehrávající se na jednom místě a v jednom čase, což režisérovi dovoluje efektně pracovat s filmovým vyprávěním. Ve filmu sice není skoro žádná hudba, ale o to více vynikají v dlouhých a minimalisticky komponovaných záběrech velmi dobré herecké výkony. I díky nim lze dle mého názoru říci, že pokud byste měli letos z mezinárodní produkce vidět, byť jen jeden krátký film Člověk, který nemohl mlčet, za to rozhodně stojí.
Anuja (Anuja)
Dalším filmem z letošních nominací je indický snímek Anuja. Film vznikl v produkci Netflixu a také již stihl získat nějaká ocenění, převážně na menších světových festivalech a přehlídkách. Vypráví o dívce Anuje, která pracuje se svou sestrou v továrně na plátěné tašky, ale zároveň je taktéž intelektuálně nadaná a chtěla by chodit do školy. Z celkového hlediska, to myslím, není film přímo pro evropského diváka. Občas to sklouzává ke kýčovitým sekvencím, což ale není v indické kinematografii ojedinělý přístup. V Evropě na to nicméně nejsme asi úplně zvyklí, pročež může snímek místy působit takovým až reklamním a laciným dojmem. Zároveň příběh nemá úplně jasné zakončení, což také moc nepřispívá ke kladnému, výslednému dojmu. Co lze ale určitě vyzdvihnout jsou herecké výkony, protože na to, že v hlavní roli je dětská neherečka, jsou nadprůměrně dobré. Bohužel si ale myslím, že se nejedná o nejžhavějšího kandidáta.
Já nejsem robot (I´m not a robot) - vítěz
Snímek I´m not a robot, který je dalším letošním nominantem na krátkometrážního Oscara, již má také za sebou nějaká ta ocenění. Zejména můžeme zmínit ocenění za nejlepší krátkometrážní film na festivalu v Sitges. Zároveň se jedná o jediného zástupce žánru sci-fi. Vypráví příběh Lary, která pracuje v hudebním vydavatelství a jednoho dne na ní vyskočí klasický Captcha test, zda není robot. Jenže ten jí nejde vyplnit. Lara se tak vydává zjistit, zda je opravdu člověk. Film je velmi kvalitně natočeným konverzačním sci-fi dramatem, které upoutá zejména svým scénářem a kvalitními, dobře zahranými dialogy. Velice aktuální téma hledání sebe sama, ilustrované na trochu více fantaskním případu, je dle mého názoru velmi vtipným nápadem, a ačkoliv se to nemusí zdát, je to fakt zábavné ne sledování. Za mě rozhodně taktéž horký kandidát a favorit ke zhlédnutí!
Zástava (A Lien)
Předposledním filmem z letošních nominací je domácí zástupce – snímek A Lian. Vypráví příběh mladého páru, který je konfrontován s nebezpečím imigračního procesu. Zde zcela jistě musíme vyzdvihnout technické zpracování. Kamera, stejně jako střih jsou v naprosté sounáležitosti a díky tomu, to po vizuální stránce dokonale funguje. Krásně to navozuje atmosféru strachu a beznaděje a společně s hereckými výkony to dotváří velmi kvalitní podívanou. U scénáře mi trochu vadilo, že člověk neobeznámený s fungováním amerických úřadů může být trochu zmaten, o co se právě jedná, ale ve výsledku to je další velmi slušný kousek.
Poslední strážce (The Last ranger)
Posledním snímkem je pak zástupce z Jihoafrické republiky. Vypráví příběh malé dívky, kterou její dospělá kamarádka seznamuje s nosorožci, které hlídá v místní rezervaci. Během toho je ale přepadnou pytláci. Z celkového hlediska se mi opět na filmu líbí technické zpracování, pěkná práce s hudbou i výborný herecký výkon v hlavní dětské roli. Scénář pravda není z nejsložitějších a lze celkem snadno předpokládat, kam povede, ale i tak se jedná o docela dobrý kousek. A ačkoliv je z letošního výběru nejdelší (má téměř půl hodiny), lze jej odkoukat velmi snadno.
Co říci závěrem?
Z celkového hlediska nelze říci, že by snad některých z těch filmů byl vyloženě špatný. Vždyť se tu také bavím o nominacích na Oscara. Myslím ale, že některé snímky jsou třeba trochu slabší, zejména proto, že se zaměřují na nějaký konkrétní problém ve své zemi (Anuja se zabývá dětskou prací v Indii, A Lien se zabývá problematikou imigrace v Americe, The Last Ranger se zabývá problematikou pytláctví na nosorožcích). Já si nemyslím, že je to nutně špatně a rozhodně tvůrcům přeji, aby svou oscarovou nominací přitáhli k těmto problémům pozornost celého světa. Nicméně to, že se filmy na krátké ploše snaží mluvit o celkem složitých tématech, které nelze sledovat pouze černobíle, pak vede k tomu, že jim to omezuje narativní a umělecké možnosti. Vzniklé filmy se pak snaží tvářit, že tak zachycují nějaký reálný problém, ale ve výsledku se o tom divák moc nedozví a u těch hůře zpracovaných nedostane ani ten filmový zážitek. Já osobně proto dávám přednost těm filmům, které svá témata zpracovávají v kompletně fikčních světech a minimalistických pojetích, protože jsou pak ve výsledku funkčnější a divácky zábavnější.
Ale konec kritizování, všechny hrané filmy, nominované na Oscara pro nelepší krátký hraný film určitě stojí za zhlédnutí. Už jenom proto, že nám to může rozšířit obzory, co v současné době řeší tvůrci po celém světě a jaká témata jsou pro ně důležitá ke zpracování.
P.S.: Kdybyste měli zájem zhlédnout všech pět filmů pohromadě na velkém plátně a s kvalitním zvukem, tak českou premiéru budou mít dnes večer od 20:30 v kině Bio Oko v rámci večerů iShorts. A kdyby se vám to nehodilo, tak budou probíhat i další projekce, kdy a kde se dozvíte na tomto webu.
