Pod nutně zabarveným slovníkem autora se skrývá elementární příručka osobního psychologického rozvoje zaobalená do magie a pochopitelné kritiky křesťanství kvůli jeho ještě pochopitelnější nefunkčnosti.
LaVey zbavuje člověka jakékoli výlučnosti a ukazuje ho jen jako jedno ze zvířat, sice dominujících svým postavením a vlivem, ale stále jen zvíře.
Čtenáři s různými ostřejšími příručkami na čtenářském kontě tu zřejmě nenajdou nic moc nového, čtenáři bez příruček mohou najít mnohé.
Tři za úmysl a poselství, dvě za to, že jsem upřímně čekal, že celá kniha bude psána stejnou formou jako Kniha Satanova, tedy v bodech a metaforách, nikoli jako suchopárný psychologický rozbor. Ty už jsem v mnoha podobách četl hodněkrát a ústřední myšlenka bývá totožná, takže tady čertužel nic nového.
