Mé druhé já –

Mé dru­hé já – Recenze

21.October.2007 Recenze Autor: Andrea Zahradníková

Nechápala, že někte­ří lidé žijí ve stra­chu, dokud se jí nedo­tkl. Nestala se však jeho obě­tí, pro­to­že obje­vi­la své dru­hé já. Zjistila, že v jejím těle žije někdo jiný, a pak se v tu cizí oso­bu zce­la pro­mě­ni­la.
Ericu Bainovou, roz­hla­so­vou mode­rá­tor­ku pořa­du o toul­kách New Yorkem, zásad­ně zasáh­ne nešťast­ná a bru­tál­ní udá­lost. Při kaž­do­ve­čer­ním ven­če­ní psa je spo­lu se svým snou­ben­cem napa­de­na sku­pin­kou chu­li­gá­nů, kte­ří je bez­dů­vod­ně zbi­jí. Eričin snou­be­nec zemře, ona těž­ká zra­ně­ní pře­ko­ná. Po této kru­té zku­še­nos­ti ji sví­rá strach, umoc­ně­ný abso­lut­ní neschop­nos­tí a nevstříc­nos­tí poli­cie, kvů­li němuž si dokon­ce poří­dí zbraň. Odtud pak zbý­vá už jen krů­ček k tomu vzít spra­ve­dl­nost do svých rukou. Pomsta na newy­or­ských „grázlech“ ji sice napl­ňu­je zvlášt­ním zados­tiu­či­ně­ním, ale záro­veň při­ná­ší i neod­byt­ná morál­ní dile­ma­ta. Navíc nemů­že­te, byť ze sebe­ušlech­ti­lej­ší­ho důvo­du, stří­let lidi, aniž by se o vás neza­ča­lo zají­mat oddě­le­ní vražd.

//
Mé dru­hé já není extra ori­gi­nál­ním sním­kem, ale před­sta­vu­je pocti­vou fil­ma­ři­nu, kte­rá udě­lá mnoh­dy víc, než vše­li­ja­ké neo­če­ká­va­né děje a for­my. Příběh pomsty je odvě­kou zále­ži­tos­tí, jež se asi jen tak nevy­čer­pá, fil­my o oby­čej­ných nená­pad­ných lidech, mění­cích se pod vli­vem děsi­vých zku­še­nos­tí v něko­ho jiné­ho, jakbys­met. Pokud jste vidě­li Přání smr­ti s Charlesem Bronsonem z roku 1974, vidě­li jste Mé dru­hé já v ble­dě­mod­rém (čili totéž s jedi­ným roz­dí­lem v pohla­ví ústřed­ní posta­vy). Inspirace tím­to fil­mem je zde zce­la zřej­má, tak­že ori­gi­na­li­ty samot­ný pří­běh oprav­du moc nepo­bral (a to včet­ně celé­ho vývo­je udá­los­tí), ale jeho nespor­nou výho­dou je žen­ská hrdin­ka. U ženy pře­ce jenom oče­ká­vá­te ješ­tě mno­hem méně, že se z ustra­še­né trosky změ­ní v ozbro­je­né­ho msti­te­le ulic, čímž pří­běh zís­ká­vá na zají­ma­vos­ti, půso­bi­vos­ti a emo­tiv­nos­ti.
Film navíc není jen něja­kou pro­s­to­du­chou akč­ní podí­va­nou, ale jde pod kůži. Snaží se reál­ně zachy­tit změ­ny v psy­chi­ce hlav­ní posta­vy, kon­fron­tu­je ji s morál­ním pro­blé­mem, zda­li může­me nási­lí řešit dal­ším nási­lím a stát se tak tím, pro­ti čemu boju­je­me, sle­du­je ji jakož­to ženu, kte­rá je sama ze své­ho jed­ná­ní šoko­va­ná. To pocho­pi­tel­ně vyža­du­je vyni­ka­jí­cí hereč­ku, kte­rou sní­mek naštěs­tí má v podo­bě Jodie Foster. Že Jodie hrát umí, jsme se již moh­li pře­svěd­čit v mno­ha jejích fil­mech (ne nadar­mo je nosi­tel­kou dvou herec­kých Oscarů), a tady před­vá­dí svůj vyso­ký stan­dart. Její Erica je oprav­du žena, kte­ré věří­te kaž­dý pocit, kaž­dou emo­ci i kaž­dý čin. Ačkoli jí scé­nář pře­de­pi­su­je růz­né vypja­té situ­a­ce, Jodie nepře­hrá­vá, ale nao­pak přes­ně dáv­ku­je potřeb­nou míru vzte­ku, zou­fal­ství, stra­chu i zuři­vos­ti. Jodie Foster ten­to film nespor­ně táh­ne, z plát­na prak­tic­ky nesle­ze a těž­ko říct, čím by byl bez ní, pro­to­že je to pře­de­vším ona, kdo ho vyta­hu­je do nad­prů­mě­ru.
Co se týče for­mál­ní­ho zpra­co­vá­ní, není mu cel­kem co vytknout, pro­to­že před­sta­vu­je, jak již bylo řeče­no, peč­li­vou fil­mař­skou prá­ci. Režisér Neil Jordan drží film pev­ně v rukou a neu­lí­tá­vá k pří­liš­ným expe­ri­men­tům, což k pří­bě­hu bez pro­blé­mů sedí. Ozvláštněná je vlast­ně jen scé­na pře­pa­de­ní, kte­rá se může pochlu­bit pořád­nou úder­nos­tí. Vedle pěk­ně vybu­do­va­né atmo­sfé­ry (asi už nikdy nevstou­pím do pod­cho­du v par­ku klid­ně a bez­sta­rost­ně) jsou zde pou­ži­ty zábě­ry z mobil­ní­ho tele­fo­nu, kte­ré děla­jí Eričin záži­tek ješ­tě děsi­věj­ším.
Verdikt: Příběh o pomstě, kte­ré­mu nechy­bí hloub­ka a kte­rý je tím, čím je, pře­de­vším díky bez­chyb­né­mu herec­tví Jodie Foster.
Hodnocení: 4/5

Komentáře

Jméno (requi­red)
E-mail (requi­red)
Website
Text komen­tá­ře:

Prosím opiš­te „f4c3c4“:

/* */

Počet komen­tá­řů: 15
Dagmar Málková napsal dne 21. October 2007 , 12.12

No zdá se mi, že se s pří­běhy o pomstě pře­tr­hl pytel.. Tak to vypa­dá, že ale­spoň jeden se sna­ží vybo­čit z řady a nabíd­nout divá­kům něco jiné­ho než nadu­pa­né­ho sva­lov­ce, kte­rý bez povšim­nu­tí stří­lí a škr­tí vše živé oko­lo něho…

Slávek Anlauf napsal dne 21. October 2007 , 13.21

Tohle, nebo spí­še tahle na nadu­pa­né­ho sva­lov­ce moc nevy­pa­dá.:) A hlav­ně, když se podí­váš už na ten trai­ler (kte­rý je u naší recen­ze), hled vidíš, že to má pros­tě šmrnc. Neni to pros­tě suchý film…:)

Dagmar Málková napsal dne 21. October 2007 , 13.24

Tak to jsi mě prá­vě utě­šil, když jsi to řekl zrov­na ty, budu čekat něco vlhkého:D kaž­do­pád­ně se na to kouk­nu, pro­to­že mě autor­ka recen­ze 100%ně nalá­ka­la:)

Slávek Anlauf napsal dne 21. October 2007 , 14.01

No já už byl natě­še­nej i před tím, ale ta recen­ze mi jenom potvr­di­la to, co jsem si o fil­mu mys­lel - Určitě je dob­rej a když si na ten film zajdu, tak urči­tě nebu­du lito­vat. Takže si na něj zajdu…:)
PS: to Dagmar
Vlhká tu rad­či neří­kej, spous­ta návštěv­ní­ků by si to moh­lo spo­jit s jinou čin­nos­tí. A to bychom pak vypa­da­li jak něja­cí úchyláci…:D

Jan Slezáček napsal dne 21. October 2007 , 16.15

Ja vůbec nevim o čem je řeč:-)))

Dagmar Málková napsal dne 21. October 2007 , 16.49

To Slavek: no snad ty tady vypa­dáš, jako něja­ký per­verz­ní úchy­lák, vzhle­dem k tomu, že neu­stá­le uží­váš slo­vo „suchá”:D:D:D

Slávek Anlauf napsal dne 21. October 2007 , 17.39

TO Dagmar
Tak já úchy­lák nejsem. Slovo suchá nemá nic spo­leč­né­ho s per­ve­zí, zále­ží na kaž­dém člo­vě­ku jak si ho vylo­ží. Ty to při­pi­su­ješ k něja­ké per­ver­zi a před­sta­vu­ješ si úchy­lá­ka, tak­že je vidět co tě prv­ní napad­ne. Tím nechci říct, že by to bylo špat­ně, nebo že by mi to nějak vadi­lo…:)
PS: Já si tře­ba pod slo­vem suchá před­sta­vím “suchá pod­la­ha”. Žádná per­ver­ze, žád­ný úchyl…:D

Jan Slezáček napsal dne 21. October 2007 , 17.51

Už dost o souši….To je šíle­ný:-)

Dagmar Málková napsal dne 21. October 2007 , 20.55

Ano, taky si myslím:D a jest­li se u vás v Praze tomu říká suchá pod­la­ha, tak budiž, já ti to neberu:D Klidně si tomu říkej­te jak, chce­te, inu u nás na Moravě máme hold jiné nářečí:D Takže radě­ji zapo­me­ne­me na tohle „šíle­ný” téma:D

Jiři Tvrdoň napsal dne 22. October 2007 , 20.59

Ať uš je řeč o pod­la­ze nebo o čem­ko­li jinem….tak mi při­pa­da­te jako ban­da per­verz­nich uchylu:-D:-D (ber­te to z humorem!!:-D)
PS: Dagmar neni sucha!!!

Dagmar Málková napsal dne 22. October 2007 , 21.01

Děkuji Jiřímu, že se mě jako jedi­ný zastal, a potvr­dil že nejsem frigidní:D

Jan Slezáček napsal dne 22. October 2007 , 21.42

No na našem webu nemá nikdo šan­ci bejt pře­ce suchej:-))

Dagmar Málková napsal dne 23. October 2007 , 14.15

Taky děku­ji za podporu:D ovšem nechá­pu sou­vis­lost s webem:D

Slávek Anlauf napsal dne 23. October 2007 , 15.49

Co na tom nechá­peš?:) Prostě že na našem (úžas­nym:)) webu nejsou žád­ní sucha­ří = lidi bez humo­ru.:)

Jan Slezáček napsal dne 23. October 2007 , 18.03

Slávek má bod:-)

---