(zatím nehodnoceno)
Loading...Mezi supy je německo-francouzský film Karla Maye z roku 1964 natočený na motivy stejnojmenné knihy Karla Maye. Premiéra se konala 8. prosince 1964 v mnichovském Mathäser-Filmpalast.
Stewart Granger zde poprvé hraje Old Surehanda, ale jeho postava vychází z knihy jen volně, zejména proto, že Old Shatterhand se zde objevuje jako hlavní postava. V dalších hlavních rolích se představí Pierre Brice, Götz George, Elke Sommer a Sieghardt Rupp.
Děj
V americké pouštní oblasti zvané Llano Estacado je farma osadníka Baumanna napadena takzvanou „bandou supů“ a Baumannova žena je zabita. Winnetou, Baumann a jeho syn Martin přijíždějí pozdě, aby mohli zasáhnout. „Supi“ se postarali o to, aby to vypadalo, že na farmu zaútočili indiáni. Baumann je bez sebe bolestí a okamžitě obviní sousední kmen Šošonů pod vedením jejich náčelníka Wokadeha, že útok spáchal. Večer přijíždí na farmu „supí“ bandita Weller, převlečený za mormonského kazatele, a tvrdí, že je svědkem událostí. Zatímco Martin k němu zůstává nedůvěřivý, jeho otec cizinci důvěřuje a za viníky označuje indiány.
Krátce nato přijíždějí na zničenou farmu návštěvníci: Annie, která chce svému otci přinést diamantový balíček, a také slavný westman Old Surehand a jeho nemotorný společník Old Wabble. Přichází také důstojník a oznamuje, že on a jeho muži jdou chránit osadníkův pochod a zastavit supy. Krátce nato Annie zpozoruje, jak si s Wellerem vyměňují dopis, a když se Martinovi svěří, odhalí ho jako lháře. Když Old Surehand zasáhne, falešný policista je v sebeobraně zabit. Wellerovi se těsně podaří uniknout zpět ke své partě a řekne jim o Anniiných diamantech. Preston, vůdce bandy, ho pošle na cestu k osadníkům, aby je přepadl.
Další den se Old Surehand, Old Wabble, Baumann a dva pomocníci vydají varovat osadníky. V krátkém nepozorovaném okamžiku je Annie unesena skupinou supů. Martin, vyděšený jejím voláním o pomoc, je nepozorovaně sleduje. Sleduje je až do úkrytu, a když se objeví Anniini únosci a odhalí jeho pravou totožnost, získá dokonce uznání od vůdce. V domnění, že na treku najdou Martinova otce, se za ním Annie s Martinem vydají, ale nečekaně se setkají s Wellerem a několika spojenci, včetně soudce, který Martina od událostí v úkrytu gangu považuje za zloděje koní. Annie se podaří zasáhnout na poslední chvíli, než ho supi zavraždí. Prozatím jsou ubytováni ve voze osadníka Bakera, který je má hlídat. Annie se také podaří vrhnout nejisté světlo na Wellera, který je stále převlečený za kazatele.
Old Surehand se mezitím vrhl na pomstychtivého Baumanna staršího, který chtěl předvést náčelníka Šošonů před soud a byl zajat indiány. Old Surehand se díky svým střeleckým schopnostem dostane z božího soudu na hranici a přesvědčí Šošony, že by bylo rozumnější zakročit proti skutečným pachatelům útoku, „bandě supů“. Surehand již odjíždí na pomoc při putování osadníků. Informuje osadníky o přepadení a odhalí Wellera. Martin Baumann je konečně propuštěn. Weller, který měl neustále podávat zprávy svým kumpánům, je nyní Old Surehandem nucen poskytovat banditům falešné informace. To umožňuje osadníkům, aby si sami určili místo a čas přepadení.
Když je trek přepaden „podle plánu“, už se zformovala kolona vozů a „supi“ jsou vzati pod palbu pušek. Ale pouze Winnetou a přicházející kmen Šošonů mohou překonat přesilu banditů díky své soustředěné palebné síle. Zdá se, že vše opět dobře dopadlo, když se ukáže, že Martin jel za uprchlým Wellerem a padl do rukou posledních členů gangu. Bude vyměněn za Old Surehanda. Old Surehand se dokáže udržet, ale jen díky Winnetouovi, který se objevil navzdory varování, může být Weller také zabit. Ukáže se, že je ve skutečnosti hledaným zlodějem koní a vrahem Baumannovy ženy. U hrobu soudce, který v bitvě zahynul, Old Surehand přísahá, že osadníky bezpečně přivede do Arizony.
Původní název
filmu Winnetou a lovec medvědů
Původně se měl ve filmu objevit opět Lex Barker jako Old Shatterhand po boku winnetouovského herce Pierra Brice. Když se však producentovi Horstu Wendlandtovi podařilo získat bývalou hollywoodskou hvězdu Stewarta Grangera, dal pokyn k přepsání scénáře, aby ho zahrál jako Old Surehanda, ačkoli se této postavě Karla Maye nepodobal ani věkem, ani postavou.
Ženskou roli ztvárnila Elke Sommerová. Producent Artur Brauner ji poskytl výměnou za angažmá Pierra Brice ve svém filmu Old Shatterhand. Poprvé se Wendlandtovi podařilo získat Alfreda Vohrera, který přijal nabídku Constantin-Film jako režisér.
Natáčení začalo 10. srpna 1964 a natáčecím štábem se staly hotely Park a Jadran v Rijece. Ve vysokém údolí Grobnik Polje postavil architekt Vladimir Tadej „Baumannův ranč“. Tábor Šošonů na cestě do lyžařské oblasti Platak byl z velké části převzat z vesnice Assiniboinů Winnetou 2, která byla natočena krátce předtím. Po špatných zkušenostech se skutečnými medvědy grizzly ve druhém díle Winnetoua se při natáčení scén s medvědy spokojili se záběry domorodých medvědů, i když byli podstatně menší než grizzlyové. V televizní verzi není vidět souboj psů s medvědem.
Tadej postavil zlatokopeckou osadu se saloonem jako centrem v Paklenické soutěsce a pro scény, které se tam odehrávají, se tým přesunul do Starigradu-Paklenice do hotelu Alan. Mali Alan, který v prvním díle Winnetoua sloužil jako Nugget Tsil, byl tentokrát nočním táborem „supího gangu“ a odehrávala se zde i závěrečná scéna.
Třetí lokací pro natáčení byl Šibenik u vodopádů Krka poblíž Skradinu a Roski. Filmový štáb se naposledy ubytoval ve Splitu v hotelu Marijan. Odtud se vydali na konec vodní nádrže Perućko jezero do obce Vrlicka. Zde se natáčela bitva o Wagenburg. Scéna, kdy se Martin a Annie připojí k vlaku s povozy ve zdánlivě pouštním prostředí, se odehrávala v horní části jezera, které na konci léta vyschlo.
Ve své recenzi ze 7. prosince 1964 FSK uvedla film Mezi supy, stejně jako předchozí filmy o Winnetouovi, pouze pro děti od 12 let, protože „množství bojových scén, rvaček, střílení, pálení a zabíjení“ bylo pro šestileté děti „příliš vzrušující“. Poprvé se stalo, že film Rialto Karla Maye nezískal hodnocení. Filmová hodnotící komise 8. prosince 1964 usoudila: „Děj byl příliš primitivně ušitý na míru, takže se nedostavilo ani vnější napětí. Zatímco v dřívějších filmech Karla Maye bylo ještě patrné režisérovo úsilí a zčásti i vysoká fotografická kvalita, zde je třeba konstatovat, že vše je provedeno zcela neuměle, a to i v čistě technickém smyslu.“ Námitka distributora Constantinova filmu proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta.
V roce 1972 Constantin předložil film FSK znovu a požádal o povolení od 6 let, ale hlavní komise to jednomyslně zamítla. O dva roky později ZDF odvysílala Unter Geiern a v nové revizi 13. června 1979 zkoušející prohlásili, že hodnocení je od 6 let „vzhledem k vývoji posledních let a změněným hodnotovým měřítkům, na nichž je založeno“.
- Photo © Columbia Pictures
- Zdroj: Německá Wikipedie
Nejnovější komentáře