Tak je to vhodná kniha na dovolenou, nebo ne? No jak se to vezme! Nečekejte nic akčního, ale příběh, který je niterný, silný. Jemný a zároveň hluboký. Jen těžko ho nějak definovat, protože ta pravá definice a čtenářský dojem vznikne naprosto individuálně v každém z nás. Každého strunky jsou jiné a každému zadrnká příběh na něco jiného. Mne zaujaly jednoduché výjevy, radost z všednosti. A tu hlavní dějovou linii jsem brala jako podružnou, a vážně nevím, proč to tak bylo, protože příběh Bianky je silný.
Kam se s knihou vydáte?
Do světa, ze kterého by asi bylo hříchem něco konkrétního prozrazovat, protože jak to tak Michal Čagánek umí, z jeho příběhu si ten hlavní motiv a emoce vezme každý čtenář úplně jiné. Kolik lidí, tolik pohledů na jeho dílo. Tolik vrstev se skrývá v jedné větě. Tolik vrstev v každé stránce a když si pak všechno začnete spojovat do příběhů, začnete sympatizovat s jednotlivými účastníky, tak se rozehrává něco velmi srdečného a výrazného tolik, že jen těžko se od čtiva utrhuje.
Pěkné čtení na kousíčky, na mlsání, na pohodu...
Pěkné čtení na místa, kde budete o samotě, na chvíli mimo lidi, mimo svět... jen tak, pro sebe.
A do světa plného chaosu a lidí se vrátíte s poznáním, byť jen knižně teoretickým, že svět a život má možná jiné priority než jste si doposud mysleli.
Nebo vám ty vaše myšlenky potvrdí...
A co potom s tím?
Snad tedy založit knížku mezi oblíbené a čas od času si na ni rozpomenout. Nebo kousek přečíst.
A závěrečné myšlenky srdce jsou pak něčím, co by si zasloužilo být pěkně na očích. Závěry, myšlenky, radost, vděčnost, která napadala autora v průběhu psaní. V myšlenkách srdce je celý příběh. A nakonec vám dojde, že takových příběhů jako je ten o Bohu na dovolené, by mohl být bezpočet. Může mít tisíce podob, co člověk, to jiný Bůh na dovolené.
Jen jsem se tam se závěrem knihy naladila na to, co vlastně Bůh na dovolené dělá… no ideálně by se měl dívat, jak to tady funguje bez něj.
A víte co? Na závěr vám Bianka doporučí pár knih… tak komu nebude stačit tato, může jít do dalších… a z uvedeného rozhodně doporučuji Devět dní nekonečna (Anke Evertz) nebo Děvčátko Momo a ukradený čas (je i ve skvělé rozhlasové hře!)
Kéž by to tak bylo!
A na konci knihy jsem vrátila ráda na začátek, opět k citátu „Jsou to zvířata, kdo polidšťuje tento svět.“ Protože tak to je.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing, 2021, www.synergiepublishing.com
