Kniha „Milostná psaní z Montmartru“ od autora Nicolase Barreaua je pohodová romantická oddechovka, coby óda na lásku, kouzelnou Paříž a hlavně na prchlivé kouzlo lásky, jež přináší tolik očekávané odpovědi.
Hlavním hrdinou celého příběhu je autor romantických knih o lásce Julien Azoulay, kterému ve věku 33 let zemřela jeho milovaná žena Héléne. Julien tak nadobro ztrácí nejen smysl svého života, ale i důvěru v novou lásku a podněty ke psaní.
Jeho žena však byla velmi prozíravá, a proto jej před svou smrtí požádala, aby jí po její smrti napsal třiatřicet dopisů, tj. jeden dopis za každý rok, který prožila. Hélén totiž moc dobře věděla, že toto psaní, ač se zdá jakkoliv nesmyslné, bude mít pro Juliena velký smysl, a nakonec se dočká i svých odpovědí a dojde k závěru, že život nakonec běží dál. Navíc mu ještě slíbila, že bude, ať už bude kdekoliv, tyto jeho dopisy číst a dávat na ně pozor.
Julien chtě nechtě plní poslední přání své ženy Héléne, a i když se k tomu odhodlal až šest měsíců po pohřbu, přec nakonec stojí na hřbitově v Montmartru u hrobu své ženy, aby jí do tajné schránky předal první dopis.
Co se píše někomu, koho člověk nade vše miluje a kdo tu naneštěstí už není? Už tehdy jsem tušil, že dát jí ten slib je hloupý nápad. Héléne na tom ale trvala. A jako pokaždé, když si moje žena vzala něco do hlavy, dalo se proti tomu těžko argumentovat. Nakonec si vždycky prosadila svou. Héléne měla velice silnou vůli. Jen proti smrti se nedokázala prosadit. Tě měla vůli ještě silnější.
Julien zůstal na světě sám, s jejich malým synkem Arthurem, těžkým srdcem a alespoň znovu nalezenou útěchou, jež objevil při psaní těchto dopisů. To však ještě netušil, jaké „milé“ překvapení mu osud do cesty nachystal, a že i na některé otázky může být zodpovězeno prostřednictvím drobných symbolů, náznaků a maličkostí....
Jednou jsi řekla, že mi psaní dopisů možná pomůže. A měla jsi pravdu, moje moudrá ženo. Píšu ti ty dopisy a rozptylují mě, rekapitulují můj život, dávají mi nadhled, motivují mě. A s vyhlídkou, že najdu na hrobě odpověď, pochopitelně o to víc.
Mladý vdovec se nevědomky zaplétá do podivné hry s dopisy a znameními, jež vesele pokračuje dál. Na každý z těchto napsaných dopisů obdržel odpověď, a pro změnu na každé znamení napsal další dopis. Připadal si jako v rauši, a ta horečná výměna mu připomínala, že i přesto všechno je v jádru stále osamělý, ale toužící otevřít své srdce nové lásce...
Toužil jsem po těch malých znameních z tajné schránky. Nosil jsem je domů jako drahocenné skvosty, nad nimiž jsem si lámal hlavu, snažil se vyložit si jejich význam a kvůli nimž jsem dělal všechno možné. Nedokázal jsem s tím prostě přestat, protože moje dopisy i nadále mizely ze schránky a náhrobek nabízel vždy novou potravu pro mou duši.
Julien si postupně díky racionálnímu myšlení uvědomuje, že tyto znamení mu jen těžko může nechávat jeho zesnulá žena, ale musí tu být někdo další, kdo objevil jeho „tajnou schránku“ na dopisy za hrobem. Čím víc se snaží odhalit dotyčnou osobu, která mu dává „jistá vodítka“ a naději prostřednictvím drobným symbolických dárků a drobností, tím víc je bezradný a zoufalý.
Podaří se Julienovi rozlousknout toto tajemství a konečně najít opravdový smysl svého života? To už se nechte sami překvapit, kam až tyto drobné krůčky Juliena zavedou.... ostatně zázraky se dějí a na lásku není nikdy pozdě...
„Milostná psaní z Montmartru“ je skvělou volbou pro všechny romantické duše, které se rádi nechají unést na vlnách křehké něhy, nezapomenutelného kouzla lásky a snahy najít nejen sebe sama, ale hlavně nového smyslu života. Ostatně když se zavřou jedny dveře štěstí, je zcela zaručené, že se otevřou jiné. Často ovšem hledíme na dlouho na zavřené dveře, že si těch, které se pro nás znovu otevřely, možná ani nevšimneme.
Kniha je velmi čtivá, a proložená hned několika dopisy psanými milované ženě, na kterých je krásně vidět, jak se hlavní hrdina postupně vyrovnává s onou obrovskou a bolestivou ztrátou, a pomalu nachází smysl nového života v srdci ženy, do které se nevědomky zamiloval, ale sám si to ještě ani plně neuvědomil. Stačilo však malé cvrnknutí a uvědomění si, co vlastně od života opravdu chce.
Krásně zvolené téma a ještě důvtipněji rozpracováno do poutavého děje tak, aby autor svého čtenáře napínal do poslední chvíle. A i když čtenář podvědomě tuší, kdo za těmito drobnými darovanými maličkostmi stojí, přec se vyplatí počkat si na bravurní rozuzlení celé této zápletky.
Čtení této knihy jsem si naprosto užila, a to hlavně díky tomu, že i když zpočátku ze stránek dýchá obrovský smutek a zoufalství, tak se postupem naplňují velkou něhou, láskou a tajemstvím....
Milostná psaní z Montmartru
Autor: Nicolas Barreau
Vydala: Moraská Bastei MOBA, s.r.o.
Brno, 2025
Vydání první
Počet stran: 229
ISBN: 978-80-279-2125-6
