Událost z února 2019 na trati Studenec-Křižanov, kdy motorová jednotka jela 14 minut bez řidiče, byla jednou z inspirací režiséra Jiří Havelky k tvorbě komedie s prvky společenské kritiky. Nezajímalo ho však vyšetřování příčin samotné události, ale vybral si interiér motorového vozu jako hrací prostor pro skupinu cestujících, kteří se dostali do nebezpečné situace a snaží se s ní popasovat. Využil omezující prostor stejně jako ve svém předchozím filmu Vlastníci, kdy postavy jednaly a projevily se postupně i jejich negativní emoce. Ve vozidle motoráčku je opět jen několik různorodých postav. Od výjezdu ze železniční stanice se pozvolna jednotlivé postavy kontaktují a zapojují do konverzace. Změnou směru jízdy se postupně mění situace, dostávají se do popředí emoce a konverzace se přiostřuje. Co se děje, proč se to děje a co budeme dělat? Padají otázky, hledají se odpovědi a problémy se netýkají jen samotné jízdy vlakem. Uteče hodně času a namluví se mnoho slov. Vypadá to, že místo racionálně uvažujících lidí cestuje vlakem hejno hašteřivých ptáků, kteří se snaží strhnout na sebe pozornost. Ostatně jedna z cestujících má na sobě reklamní oblek papouška. Nejvíce rozumu a klidu projevuje postava malého chlapce Petra, který bez velkých emocí situaci zvládá. Má načtené informace, ale jeho mysl není plná negativních zkušeností ani předsudků. Naopak pro dospělé cestující je omezující prostor nepříjemnou realitou a předchozí dřívější zkušenosti nebo získané informace jim komplikují rozhodování.
Jiří Havelka spolu s Davidem Dvořákem napsal scénář, který kromě jednání skupiny cestujících zachycuje i další skupiny lidí, které na událost nějakým způsobem reagují. Kromě příjezdu zástupců integrovaného záchranného systému vystupují ostatní postavy jako karikatury určitých lidských typů a jsou součástí situační komedie. Ve vlaku se mužská část cestujících při dobývání do kabiny strojvůdce dokonale ztrapňuje a co se týká ženských postav, tak jejich maximum je hysterický záchvat. Všichni jsou však obdařeni schopností domýšlet dosah vzniklé situace do nečekaných variant a volit nečekaná řešení. Mimořádná událost zaskočí i nejmenovaného politika s jeho skupinkou nohsledů z nejmenované strany při jednání v předvolebním období. Skupina vesnických hasičů se u pivních stolů rozhodne řešit zastavení vlaku netradičním způsobem. Stranou nestojí ani televize se svou snahou přinášet rychle „důležité aktuality“. Jediný řidič motoráčku má skutečnou snahu motoráček v jeho jízdě zastavit, i když je to v jeho případě fyzicky nemožné.
Film má vtipné dialogy, které umí herci dobře „prodat“. Jednotlivé postavy jsou hodně stylizované a herci je hrají s různou mírou přehrávání. Co se týká výběru postav, pak jsem nepochopila, proč byla ve skupině cestujících postava majitele pohřebního ústavu Karalvanova, který ničím do děje nepřispěl a jeho bizarnost přehlušily jiné postavy. Hereckým projevem mě zaujala Marie Ludvíková, která spolu s Janou Plodkovou tvoří dobrou dvojku. Zaujal mě také devítiletý Oliver Vyskočil svou bezprostředností a skvělou pamětí.
Za hudební složkou filmu je podepsán Martin Hůla. Nejvíce se mi líbil hudební doprovod na samém začátku filmu, kdy vlakovou píšťalu doprovází dechová sekce. Hudba doprovázející bláznivé scény jim dodala balkánský rytmus, ale nepřišlo mi to příliš originální.
Ačkoli film občas působí křečovitě a sází na laciné vtipy, autorům nelze upřít snahu o „nastavení zrcadla“ současné společnosti. V kině jsem se bavila jako ostatní diváci a domnívám se, že „Mimořádná událost“ se po uvedení v kinech jistě brzy dočká i své divadelní premiéry.
Hodnotím: 65 %
Photo © CinemArt / Jaroslav Kutheil
