Kniha o tichu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Je to nej­o­sob­něj­ší kni­ha, kte­rou dosud Josef Formánek napsal. Píše opět sty­lem, kte­rý kom­bi­nu­je život­ní pří­běhy postav růz­ných pro­fe­sí a z růz­ných kou­tů svě­ta s osob­ní­mi zážit­ky a úva­ha­mi. Dokáže veli­ce rych­le navo­dit atmo­sfé­ru, a pak odkrý­vá boles­ti i rados­ti svých hrdi­nů. Sdělení hrdi­nů jsou skou­pá na slo­va, ale jejich obsah i pří­běh pod­ně­cu­jí k zamyš­le­ní. Autor své myš­len­ky roz­vá­dí a obo­ha­cu­je o vlast­ní vzpo­mín­ky a zážit­ky. Občas volí i poe­tic­ké květ­na­té pří­mě­ry, hle­dá vyš­ší život­ní prin­cip nebo jen sdě­lu­je svůj názor. Svůj zájem o ostat­ní lidi komen­tu­je slo­vy „kaž­dej, koho potkám, si v sobě nosí něja­kou bolest, že nejsem sám“.  I když v romá­nu je zachy­ce­no mno­ho lidí s těž­ký­mi nebo zají­ma­vý­mi osu­dy, vždy se autor vra­cí k vlast­ní oso­bě a vlast­ní­mu pro­ží­vá­ní a úva­hám. Zajímá ho, jak se ostat­ním daří pře­ko­ná­vat pře­káž­ky, co je pro ně v živo­tě důle­ži­té a jak by to moh­lo pomo­ci pocho­pit vztah sám k sobě a k oko­lí. Zdánlivě oby­čej­né věci zís­ká­va­jí ve spo­je­ní s život­ní­mi osu­dy hrdi­nů novou hod­no­tu a v atmo­sfé­ře sou­čas­né kon­zum­ní spo­leč­nos­ti půso­bí kni­ha jako „léči­vý nápoj“ na šťast­nou ces­tu živo­tem. Slovo „ticho“ pou­ží­vá čas­to a bývá spo­jo­vá­no s kli­dem a cit­li­vým vní­má­ním pří­rod­ních jevů i souná­le­ži­tos­ti s lid­mi, kte­ří půso­bí na své oko­lí svou klid­nou vyrov­na­nos­tí, přes­to­že je k ní doved­ly trp­ké život­ní zku­še­nos­ti, ale také postup­né pozná­vá­ní záko­ni­tos­tí pří­ro­dy.

Formánek má schop­nost zaujmout a popsat vel­mi výstiž­ně lid­ské osu­dy stej­ně jako polár­ní záři. Řadí za sebe jed­not­li­vé pří­běhy, kte­ré pod­ně­cu­jí před­sta­vi­vost i empa­tii. Exotické pro­stře­dí stří­dá s hos­pod­ským inte­ri­é­rem, ale vždy vystou­pí do popře­dí kon­krét­ní člo­věk a jeho pří­běh. Jako by autor hle­dal odpo­vě­di na své otáz­ky po celém svě­tě. Obyčejní lidé, šama­ni, kama­rá­di, rodi­na i dob­ro­dru­zi, kaž­dé setká­ní má svůj význam a kaž­dá chví­le je chvá­le­na. Své osob­ní poci­ty sdě­lu­je ote­vře­ně a občas se nechá­vá unést úva­ha­mi do svě­ta víry. Je to pokor­ný autor, co umí naslou­chat a sou­čas­ně pou­ta­vě vyprá­vět o lidech tak, jako by kaž­dé­mu sta­věl pomník. Každý je hrdi­na své­ho živo­ta. Styl psa­ní své­ho auto­ra neza­pře. Mám ale pocit, že ten­to­krát zvý­raz­ňu­je pozi­tiv­ní a cit­li­vý vztah nejen k člo­vě­ku, ale pře­de­vším k pří­ro­dě. V před­mluvě své kni­hy říká: „Myslet není vědět. Víme, tepr­ve až když to cítí­me. Nevyčteme to, nikdo nám nepo­ra­dí, jen může­me mít čím dál sil­něj­ší pocit, že život je hra, ve kte­ré máme něco pocho­pit. Opisování niko­mu nepo­mů­že“.  Hodně osob­ní byl autor již v před­cho­zí  kni­ze „Úsměvy smut­ných mužů“, ale ten­to­krát z tex­tu pře­va­žu­je poho­da a klid. A to i přes­to, že se autor nevy­hnul téma­tu nemo­ci, smut­ku či smr­ti. Ani v těch­to pří­pa­dech nepod­lé­há bez­na­dě­ji nebo poci­tu bez­mo­ci. Vyjadřuje víc pocho­pe­ní, poko­ru a obdiv, jak úžas­ně pes­t­rý je život a potřeb­ný je klid a ticho.

Oceňuji upřím­nost a ote­vře­nost auto­ra, kte­rý píše o svých lás­kách, úspě­ších i nera­dost­ném obdo­bí, kdy o sobě hod­ně pochy­bo­val. V kni­ze nava­zu­je sty­lem psa­ní na před­cho­zí díla, ale dopl­ňu­je je o vlast­ní, medi­ta­tiv­ní zamyš­le­ní a bás­nic­ké obra­zy, kte­ré svou for­mou půso­bí kon­trast­ně s život­ní­mi pří­běhy hrdi­nů, ale obsa­ho­vě na ně nava­zu­jí nebo je roz­ví­jí.

Ze závě­ru kni­hy jsem tro­chu roz­pa­či­tá a nedo­ká­žu zce­la doce­nit záměr auto­ra. Ale jsem si jis­tá, že se nao­pak najde mno­ho lidí, kte­ří s vyzná­ním i myš­len­ka­mi auto­ra budou souznít. Osobně se budu ke kni­ze vra­cet díky pří­bě­hům Vítka, Sue, lov­ce tyg­ra, uči­te­le hud­by i ostat­ním oby­čej­ným lidem včet­ně toho, co pro­žil sám autor. Protože i já si potře­bu­ji občas při­po­me­nout, že nejsem jen jedi­ná, kdo má tra­ble a hle­dá smy­sl své­ho živo­ta, a tře­ba se mi podru­hé poda­ří pocho­pit i to, co mi nej­spíš při prv­ním čte­ní kni­hy unik­lo.

Hodnocení 70 %

Foto kni­hy: GEKKO & Karolína Černá

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře