Mission: Impossible - Fallout

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

SESKOK HALO

Parašutistický seskok HALO (high alti­tu­de, low ope­ning nebo­li vyso­ká nad­moř­ská výš­ka, níz­ké ote­vře­ní) je para­šu­tis­tic­ká tech­ni­ka pou­ží­va­ná elit­ní­mi armád­ní­mi jed­not­ka­mi k nezjis­ti­tel­né­mu sestu­pu v nepřá­tel­ském teré­nu. Ve sním­ku Mission: Impossible – Fallout se Cruise stal prv­ním her­ce v celo­ve­čer­ním akč­ním fil­mu, kte­rý kdy sko­čil z Boeingu C-17 Globemaster III z výš­ky téměř 8 kilo­me­t­rů. Scéna sesko­ku se měla původ­ně natá­čet v RAF Brize Norton, což je základ­na vojen­ské­ho letec­tva zhru­ba 75 km seve­ro­zá­pad­ně od Londýna. V této loka­li­tě se nato­či­ly někte­ré ven­kov­ní i vnitř­ní scé­ny, ale zpož­dě­ní, kte­ré bylo způ­so­be­no Cruisovým zra­ně­ní, posu­nu­lo natá­če­ní až do zim­ní Anglie, kvů­li čemuž Cruise nemohl pod­stou­pit potřeb­ný výcvik.

„Potřeboval jsem vel­mi inten­ziv­ní výcvik, pro­to­že tahle scé­na je vel­mi tech­nic­ká a abych byl upřím­ný, i vel­mi nebez­peč­ná,“ říká Cruise.

Část výcvi­ku se ode­hrá­va­la v ang­lic­kých Leavesden Studios, kde Neil Corbould, super­vi­zor spe­ci­ál­ních efek­tů, dohlí­žel na kon­struk­ci nej­vět­ší­ho ver­ti­kál­ní­ho větr­né­ho tune­lu na svě­tě. „Navrhovali jsme to spo­leč­ně s Aerodromem v Lotyšsku,“ říká. „Odvedli úžas­nou prá­ci. Trvalo zhru­ba 6 týd­nů ho navrh­nout a 5 měsí­ců ho posta­vit.“

„Běžný větr­ný tunel pro para­šu­tis­tic­ký výcvik má 800kilowattový motor, kte­rý vytvá­ří vítr o rych­los­ti zhru­ba 200 km/hod,“ říká Corbould. Tunel, kte­rý se pro pro­duk­ci vytvo­řil, měl čty­ři tako­vé moto­ry pohá­ně­né čtyř­mi mega­wat­to­vý­mi gene­rá­to­ry.

„Největším rizi­kem poby­tu v 8kilometrové výš­ce je hypo­xie nebo­li kys­lí­ko­vý defi­cit,“ vysvět­lu­je Allan Hewitt, býva­lý člen Red Devils (tým brit­ské­ho armád­ní­ho para­šu­tis­tic­ké­ho regi­men­tu), kte­rý sesta­vil tým para­šu­tis­tů, kte­ří na scé­ně s Cruisem pra­co­va­li. „Jste v jis­té eufo­rii, ale poté váš mozek pře­sta­ne pra­co­vat. Museli jsme být při­pra­ve­ni na situ­a­ci, že Tom bude hypo­xic­ký, abychom moh­li hned pře­stat natá­čet. Když začne­te být hypo­xič­tí, sami o tom neví­te. Máte pocit, že vám je dob­ře, tak­že je to dost nebez­peč­ná situ­a­ce.“

Další klí­čo­vou člen­kou týmu byla dok­tor­ka Anna Hicks, kva­li­fi­ko­va­ná lékař­ská zku­šeb­ní komi­sař­ka armád­ní­ho letec­tva se spe­ci­a­li­za­cí na para­šu­tis­mus a letec­ká spe­ci­a­list­ka civil­ní­ho letec­tví Spojených arab­ských emi­rá­tů (GCAA). Ta byla zod­po­věd­ná za to, že všich­ni z týmu a her­ci byli schop­ni pod­stou­pit extrém­ní pod­mín­ky létá­ní ve vel­ké nad­moř­ské výš­ce a také za jejich moni­to­ro­vá­ní během letů a sesko­ků.

„K tomu vše­mu je potře­ba spe­ci­ál­ní kys­lí­ko­vé vyba­ve­ní a jedi­ní lidé, kte­ří ho mají, jsou ti od armá­dy,“ vysvět­lu­je para­šu­tis­tic­ká expert­ka. „Jejich vyba­ve­ní je navr­že­no tak, aby vám zachrá­ni­lo život do té doby, než se dosta­ne­te do bez­peč­né nad­moř­ské výš­ky. Není navr­že­né k niče­mu, co se týká vol­né­ho pádu, tak­že jsme veš­ke­ré kys­lí­ko­vé vyba­ve­ní muse­li upra­vit na míru. Potřeba byla celo­ob­li­čejo­vá přilba, se kte­rou může­te do osmi kilo­me­t­ro­vé výš­ky, což nikdy nikdo nevy­tvo­řil, tak­že jsme muse­li začít úpl­ně od začát­ku a vymys­let, jak na to.“

Hewitt spo­lu­pra­co­val s mode­lá­řem Tobym Shearsem a s designo­vým mode­lá­řem Danem Rutterem, aby toto zaří­ze­ní vytvo­ři­li. „Helmu jsme původ­ně vytvo­ři­li z 3D vytiš­tě­né prys­ky­ři­ce,“ vysvět­lu­je Shears, „ale neby­la dosta­teč­ně pev­ná, tak­že jsme její čás­ti muse­li elek­tric­ky zpev­nit vrst­vou mědi, kte­rá jim dodá znač­nou sílu, a obar­vi­li jsme je čer­nou bar­vou. Jednou z nej­slo­ži­těj­ších čás­tí hel­my bylo LED osvět­le­ní, kte­ré muse­lo být umís­tě­no kolem obli­če­je, aby bylo na her­ce vidět. Žárovky byly pota­že­ny sili­ko­nem, aby se pře­de­šlo vzní­ce­ní kys­lí­ku, kdy­by žáro­vič­ka zača­la hořet.“

Výcvikový plán na seskok HALO byl vel­mi drs­ný. Každý den musel Cruise 4x nebo 5x sesko­čit z ploš­ní­ku Twin Otter a po obě­dě ješ­tě 3x sesko­čit z C-17. Většina para­šu­tis­tů tím­to tem­pem tré­nu­je maxi­mál­ně 2 týd­ny bez pře­stáv­ky, ale od té doby, co zapo­ča­lo natá­če­ní, Cruise tak­to tré­no­val více než 4 týd­ny.

„Říkal jsem si, že jsem v dob­ré kon­di­ci, tak­že pokud sesko­čím tak 10 až 15x den­ně, musím být v poho­dě,“ říká herec. „Ale když jsme zača­li pra­co­vat, došlo mi, že to, co dělá­me, je nesku­teč­ně fyzic­ky nároč­né pro všech­ny z nás.“

Když jsme se spo­leč­ně s M^cQ a Jakem podí­va­li na posled­ní záběr tře­tí sek­ce, svo­la­li jsme celý tým a uká­za­li jim to,“ říká Cruise. „A najed­nou to bylo, jako kdy­bychom všich­ni spo­leč­ně udě­la­li roz­hod­nu­tí: to bylo ono – film byl hotov! Všichni byli oprav­du nad­še­ní a pyš­ní na to, co jsme doká­za­li. Je to ten nej­ú­žas­něj­ší pocit a mys­lím si, že je to ten důvod, proč jsem závis­lý na tvor­bě fil­mů. Je to oprav­du něco, když pra­cu­je­te s tak nesmír­ně talen­to­va­ný­mi lid­mi v růz­ných oblas­tech, kte­ří milu­jí fil­my a chtě­jí divá­ky poba­vit. Když nasta­ne tenhle moment, je to úžas­ný pocit, kte­rý váž­ně nikdy neza­po­me­ne­te.“