Návrat do budoucnosti II

Návrat do budouc­nos­ti - část II je ame­ric­ký sci-fi film z roku 1989, kte­rý nato­čil reži­sér Robert Zemeckis pod­le scé­ná­ře Boba Galea a pří­bě­hu obou. Jedná se o pokra­čo­vá­ní fil­mu Návrat do budouc­nos­ti z roku 1985 a dru­hý díl série Návrat do budouc­nos­ti. Ve fil­mu hra­jí Michael J. Fox, Christopher Lloyd, Lea Thompson, Thomas F. Wilson, Elisabeth Shue (mís­to Claudie Wells) a Jeffrey Weissman (mís­to Crispina Glovera) a sle­du­je­me Martyho McFlye (Fox) a jeho pří­te­le Dr. Emmetta „Doktora“ Browna (Lloyd), kte­ří ces­tu­jí z roku 1985 do roku 2015, aby zabrá­ni­li Martyho syno­vi sabo­to­vat budouc­nost rodi­ny McFlyů. Když jejich úhlav­ní nepří­tel Biff Tannen (Wilson) ukrad­ne Docův stroj času DeLorean a pou­ži­je ho ke změ­ně his­to­rie ve svůj pro­spěch, musí se dvo­ji­ce vrá­tit do roku 1955, aby obno­vi­la časo­vou linii.

Film byl vyro­ben s roz­poč­tem 40 mili­o­nů dola­rů a byl nato­čen spo­lu s pokra­čo­vá­ním. Natáčení zača­lo v úno­ru 1989 poté, co se dva roky sta­vě­ly kuli­sy a psa­ly scé­ná­ře. Návrat do budouc­nos­ti, část II byl také pře­lo­mo­vým pro­jek­tem pro stu­dio vizu­ál­ních efek­tů Industrial Light & Magic (ILM). Kromě digi­tál­ní kom­po­zi­ce pou­ži­lo ILM kame­ro­vý sys­tém VistaGlide s říze­ním pohy­bu, kte­rý umož­nil her­ci ztvár­nit na plát­ně více postav sou­čas­ně, aniž by byl obě­to­ván pohyb kame­ry.

Návrat do budouc­nos­ti II byl uve­de­na do kin spo­leč­nos­tí Universal Pictures 22. lis­to­pa­du 1989. Film se zpo­čát­ku setkal se smí­še­ným hod­no­ce­ním kri­ti­ků a při svém prv­ním uve­de­ní vydě­lal celo­svě­to­vě přes 332 mili­o­nů dola­rů, čímž se stal tře­tím nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku 1989.

Příběh

Dne 26. říj­na 1985 při­jíž­dí neče­ka­ně Dr. Emmett „Doc“ Brown ve stro­ji času DeLorean. Přemluví Martyho McFlye a jeho pří­tel­ky­ni Jennifer Parkerovou, aby s ním odces­to­va­li do budouc­nos­ti a pomoh­li svým budou­cím dětem, při­čemž svěd­kem jejich odjez­du je Biff Tannen. Přijíždí 21. říj­na 2015, kde Doc elek­tro­nic­ky zne­škod­ní Jennifer a nechá ji spát v ulič­ce s vysvět­le­ním, že by nemě­la pří­liš znát budou­cí udá­los­ti. Nechá Martyho vydá­vat se za jeho syna a dvoj­ní­ka Martyho juni­o­ra, aby odmí­tl nabíd­ku zúčast­nit se lou­pe­že s Biffovým vnu­kem Griffem, a zachrá­nit tak Martyho juni­o­ra před věze­ním.

Marty si vymě­ní mís­to s Martym juni­o­rem a odmít­ne Griffovu nabíd­ku, ale Griff nave­de Martyho ke rvač­ce a násle­du­je honič­ka na vzná­šed­le. Griff a jeho gang jsou zatče­ni, čímž zachrá­ní Martyho budou­cí děti. Než se Marty vrá­tí k Doktorovi, kou­pí si alma­na­ch s výsled­ky význam­ných spor­tov­ních udá­los­tí od roku 1950 do roku 2000. Doktor ho obje­ví a varu­je Martyho před vydě­lá­vá­ním na ces­to­vá­ní časem. Než ho Doc stih­ne ade­kvát­ně zlik­vi­do­vat, vyru­ší je poli­cie, kte­rá našla Jennifer v pra­cov­ní neschop­nos­ti a odvá­ží ji do její­ho domu v roce 2015. Pronásledují ji, stej­ně jako postar­ší Biff, kte­rý zasle­chl jejich roz­ho­vor a zís­kal odho­ze­ný alma­na­ch.

Jennifer se pro­bu­dí ve svém domě v roce 2015 a scho­vá se před rodi­nou McFlyových. Vyslechne, že život její­ho budou­cí­ho já s Martym není tako­vý, jaký oče­ká­va­la, a to kvů­li jeho účas­ti na auto­mo­bi­lo­vé neho­dě. Stane se svěd­kem toho, jak Martyho jeho spo­lu­pra­cov­ník Douglas Needles navá­dí k pode­zře­lé obchod­ní doho­dě, kte­rá vyús­tí v Martyho vyha­zov. Jennifer se sna­ží z domu utéct, ale po setká­ní se svým já z roku 2015 omdlí. Zatímco ji Marty a Doc ošet­řu­jí, Biff ukrad­ne stroj času, aby pře­dal alma­na­ch své­mu mlad­ší­mu já, a pak se vrá­tí do roku 2015. Marty, Doc a Jennifer v bez­vě­do­mí se vrá­tí do roku 1985, aniž by vědě­li o Biffově jed­ná­ní. Nechají Jennifer na veran­dě.

Rok 1985, do kte­ré­ho se vrá­tí, se dra­ma­tic­ky změ­nil, Biff je nyní jed­ním z nej­bo­hat­ších a nej­zko­rum­po­va­něj­ších mužů v zemi. Proměnil Hill Valley v cha­o­tic­kou dysto­pii, v roce 1973 taj­ně zabil Martyho otce George a donu­til Martyho mat­ku Lorraine, aby se za něj pro­vda­la. Doktor byl také zavřen do psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny. Doc usou­dí, že sta­rý Biff vzal stroj času, aby své­mu mlad­ší­mu já pře­dal alma­na­ch, a Marty se od alter­na­tiv­ní­ho Biffa z roku 1985 dozví, že ho dostal 12. lis­to­pa­du 1955. Biff se poku­sí Martyho zabít, ale Marty ute­če a spo­lu s Docem odces­tu­je do roku 1955.

Marty taj­ně sle­du­je Biffa z roku 1955 a sle­du­je, jak dostá­vá alma­na­ch od své­ho já z roku 2015. Marty ho pak sle­du­je na stře­do­škol­ský ples, při­čemž se opa­tr­ně vyhý­bá pře­ru­še­ní udá­los­tí z před­cho­zí návštěvy. Po něko­li­ka mar­ných poku­sech Marty alma­na­ch koneč­ně zís­ká a nechá Biffa nabou­rat do nákla­ďá­ku s hno­jem. Marty alma­na­ch spá­lí, čímž zru­ší změ­ny v časo­vé ose, kte­ré způ­so­bil, zatím­co se nad ním vzná­ší Doc ve stro­ji času. Než se k němu Marty může při­po­jit, do DeLoreanu ude­ří blesk a zmi­zí. Hned poté dora­zí kurýr Western Union a doru­čí Martymu dopis; je od Doca, kte­rý vysvět­lu­je, že ho úder bles­ku pře­ne­sl 70 let do minu­los­ti do roku 1885. Marty běží zpět do měs­ta, aby našel Doca z roku 1955, kte­rý prá­vě pomohl Martymu vrá­tit se do roku 1985. Doktor, šoko­va­ný Martyho náh­lým zje­ve­ním, omdlí.

Obsazení

• Michael J. Fox jako Marty McFly / Marty McFly Jr. / Marlene McFly
• Christopher Lloyd jako Emmett „Doc“ Brown
• Lea Thompson jako Lorraine Baines-McFly
• Thomas F. Wilson jako Biff Tannen / Griff Tannen / Gertrude Tannen
• Elisabeth Shue jako Jennifer Parker
• James Tolkan jako pan Strickland
• Jeffrey Weissman jako George McFly
• Harry Waters Jr. jako Marvin Berry
• Joe Flaherty jako Western Union Man
• Charles Fleischer jako Terry
• Flea jako Douglas J. Needles
• Al White jako Lewis
• Junior Fann jako Louise
• Shaun Hunter jako Harold
• Nikki Birdsong jako Loretta

Vývoj

Režisér Robert Zemeckis uve­dl, že původ­ně se s pokra­čo­vá­ním prv­ní­ho fil­mu nepo­čí­ta­lo, ale jeho obrov­ský kasov­ní úspěch vedl ke kon­cep­ci dru­hé­ho dílu. Později sou­hla­sil s nato­če­ním pokra­čo­vá­ní, ale pou­ze v pří­pa­dě, že se vrá­tí i Michael J. Fox a Christopher Lloyd. Když byli Fox a Lloyd potvr­ze­ni, sešel se Zemeckis se sce­náris­tic­kým part­ne­rem Bobem Galem, aby vytvo­ři­li pří­běh pro pokra­čo­vá­ní. Zemeckis a Gale poz­dě­ji lito­va­li, že prv­ní díl ukon­či­li Jennifer v autě s Martym a Docem Brownem, pro­to­že muse­li vymys­let pří­běh, do kte­ré­ho by se vešla, a ne úpl­ně nové dob­ro­druž­ství.

Gale napsal vět­ši­nu prv­ní­ho návr­hu sám, pro­to­že Zemeckis byl zane­prázd­něn natá­če­ním fil­mu Kdo nastra­žil na krá­lí­ka Rogera. Nejprve se měl tře­tí akt fil­mu ode­hrá­vat v roce 1967, kdy Lorraine byla kvě­ti­no­vým dítě­tem pro­tes­tu­jí­cím pro­ti vál­ce a George byl vyso­ko­škol­ským pro­fe­so­rem v Berkeley, ale Zemeckis poz­dě­ji uve­dl, že časo­vé para­do­xy v něm poskyt­ly dobrou pří­le­ži­tost vrá­tit se do roku 1955 a podí­vat se na udá­los­ti prv­ní­ho fil­mu v jiném svět­le. Zatímco vět­ši­na původ­ní­ho herec­ké­ho obsa­ze­ní sou­hla­si­la s návra­tem, zásad­ní kámen úra­zu se obje­vil při vyjed­ná­vá­ní o hono­rá­ři Crispina Glovera za zopa­ko­vá­ní role George McFlye. Když bylo jas­né, že se nevrá­tí, byla role pře­psá­na tak, že George je mrt­vý, když se děj ode­hrá­vá v alter­na­tiv­ní ver­zi z roku 1985.

Největší výzvou bylo vytvo­ře­ní futu­ris­tic­ké vize Martyho rod­né­ho měs­ta v roce 2015. Produkční desig­nér Rick Carter chtěl vytvo­řit vel­mi detail­ní obraz s odliš­ným tónem od fil­mu Blade Runner a přál si obe­jít se bez kou­ře a chro­mu. Carter a jeho štáb strá­vi­li měsí­ce vymýš­le­ním, plá­no­vá­ním a pří­pra­vou pro­mě­ny Hill Valley ve měs­to budouc­nos­ti. Umělecký ředi­tel vizu­ál­ních efek­tů John Bell uve­dl, že nemě­li k dis­po­zi­ci žád­ný scé­nář, pou­ze názna­ky, že se děj bude ode­hrá­vat 30 let v budouc­nos­ti a bude obsa­ho­vat „něco, čemu se říká vzná­šed­la“.

Při psa­ní scé­ná­ře k dru­hé­mu dílu chtěl Gale pro humor­ný efekt posu­nout myš­len­ky prv­ní­ho fil­mu dál. Zemeckis uve­dl, že měl urči­té oba­vy z vykres­le­ní budouc­nos­ti kvů­li rizi­ku divo­ce nepřes­ných před­po­vě­dí. Podle Galea se sna­ži­li udě­lat z budouc­nos­ti pří­jem­né mís­to, „kde to, co je špat­ně, je způ­so­be­no tím, kdo v budouc­nos­ti žije, na roz­díl od tech­no­lo­gie“, na roz­díl od pesi­mis­tic­ké, orwellov­ské budouc­nos­ti, kte­rou vidí­me ve vět­ši­ně sci-fi. Aby se udr­že­ly níz­ké výrob­ní nákla­dy a vyu­ži­la se del­ší pře­stáv­ka, kte­rou měla spo­leč­nost Fox od natá­če­ní Rodinných pout (kte­rá v době zahá­je­ní natá­če­ní kon­či­la), natá­če­lo se zády k pokra­čo­vá­ní III. dílu.

Produkce

Dva roky trva­lo dokon­če­ní stav­by kulis a psa­ní scé­ná­řů, než se moh­lo začít natá­čet. Během natá­če­ní bylo vytvá­ře­ní vzhle­du zestár­lých postav dob­ře stře­že­ným tajem­stvím, kte­ré zahr­no­va­lo nej­mo­der­něj­ší mas­kér­ské tech­ni­ky. Fox ten­to pro­ces popsal jako vel­mi časo­vě nároč­ný: „trva­lo to přes čty­ři hodi­ny, i když to moh­lo být hor­ší“. Hlavní natá­če­ní zača­lo 20. úno­ra 1989. Na tři týd­ny ke kon­ci natá­če­ní se štáb roz­dě­lil, a zatím­co vět­ši­na se nadá­le věno­va­la natá­če­ní tře­tí­ho dílu, něko­lik lidí, včet­ně Galea, se sou­stře­di­lo na dokon­če­ní jeho před­chůd­ce. Sám Zemeckis spal jen něko­lik hodin den­ně, dohlí­žel na oba fil­my a musel létat mezi Burbankem, kde se dokon­čo­val, a dal­ší­mi loka­ce­mi v Kalifornii pro část III.

Film byl pova­žo­ván za jeden z nej­prů­lo­mo­věj­ších pro­jek­tů spo­leč­nos­ti Industrial Light & Magic. Byl to jeden z prv­ních poči­nů této efek­to­vé fir­my v oblas­ti digi­tál­ní kom­po­zi­ce a také kame­ro­vé­ho sys­té­mu VistaGlide pro říze­ní pohy­bu, kte­rý umož­nil nato­čit jed­nu z nej­slo­ži­těj­ších sek­ven­cí, v níž Fox hrál tři samo­stat­né posta­vy (Martyho star­ší­ho, Martyho mlad­ší­ho a Marlene), kte­ré spo­lu vzá­jem­ně komu­ni­ko­va­ly. Ačkoli tako­vé scé­ny neby­ly ničím novým, sys­tém VistaGlide popr­vé umož­nil nato­čit zce­la dyna­mic­kou scé­nu, do níž bylo koneč­ně mož­né začle­nit pohyb kame­ry. Technika byla pou­ži­ta také ve scé­nách, v nichž se posta­vy Foxe, Thomase F. Wilsona, Christophera Lloyda a Elisabeth Shue setká­va­jí se svý­mi pro­tějš­ky a komu­ni­ku­jí s nimi. Film obsa­hu­je také krát­ký oka­mžik počí­ta­čem gene­ro­va­né­ho obra­zu v holo­gra­fic­kém žra­lo­ko­vi, kte­rý se pou­ží­vá k pro­pa­ga­ci fik­tiv­ních Čelistí 19. Ten skon­čil nezmě­něn opro­ti prv­ní­mu tes­tu pro­ve­de­né­mu digi­tál­ním oddě­le­ním ILM, pro­to­že vedou­cí­mu efek­tů Kenu Ralstonovi se „líbi­lo, že je to celé roz­ho­ze­né.“

Vedoucí ani­ma­ce Wes Takahashi, kte­rý teh­dy vedl ani­mač­ní oddě­le­ní ILM, pra­co­val ve fil­mu hod­ně na sek­ven­cích ces­to­vá­ní v čase, stej­ně jako v původ­ním fil­mu a v čás­ti III. Když se blí­ži­la pre­mi­é­ra dru­hé­ho dílu, byl nato­čen dosta­teč­ný počet zábě­rů z tře­tí­ho dílu, aby bylo mož­né sesta­vit trai­ler. Ten byl při­dán na závěr dru­hé­ho dílu před závě­reč­né titul­ky jako ujiš­tě­ní pro divá­ky v kinech, že bude násle­do­vat dal­ší díl.

Zástup Crispina Glovera

Crispin Glover byl požá­dán, aby si zopa­ko­val roli George McFlye. Ten pro­je­vil zájem, ale nedo­ká­zal se s pro­du­cen­ty dohod­nout na svém pla­tu. V roz­ho­vo­ru pro The Howard Stern Show v roce 1992 uve­dl, že nej­vyš­ší nabíd­ka pro­du­cen­tů byla 125 000 dola­rů, tedy méně než polo­vi­na toho, co bylo nabíd­nu­to ostat­ním navrá­ti­vším se her­cům. Gale od té doby tvr­dil, že Gloverovy poža­dav­ky byly na her­ce jeho teh­dej­ší­ho pro­fes­ní­ho posta­ve­ní pře­hna­né. V roz­ho­vo­ru v pořa­du Opie a Anthony v roce 2013 Glover uve­dl, že jeho hlav­ním důvo­dem, proč nena­to­čil dru­hý díl, byl filo­zo­fic­ký nesou­hlas s posel­stvím fil­mu; Glover měl pocit, že pří­běh odmě­ňu­je posta­vy spí­še finanč­ním zis­kem, napří­klad Martyho kami­o­nem, než lás­kou.

Místo toho, aby Zemeckis George z fil­mu vypsal, pou­žil dří­ve nato­če­né zábě­ry Glovera z prv­ní­ho fil­mu a také nové zábě­ry her­ce Jeffreyho Weissmana, kte­rý nosil pro­té­zy včet­ně faleš­né bra­dy, nosu a líc­ních kos­tí, aby se Gloverovi podo­bal. K zakry­tí Weissmanových zábě­rů byly pou­ži­ty růz­né tech­ni­ky, napří­klad jeho umís­tě­ní do poza­dí mís­to do popře­dí, nasa­ze­ní slu­neč­ních brý­lí a zavě­še­ní hla­vou dolů. Glover podal na pro­du­cen­ty fil­mu žalo­bu s odů­vod­ně­ním, že nevlast­ní jeho podo­biz­nu ani nema­jí povo­le­ní ji pou­žít. V důsled­ku této žalo­by jsou nyní v kolek­tiv­ních smlou­vách herec­ké­ho spol­ku Screen Actors Guild klau­zu­le, pod­le nichž pro­du­cen­ti a her­ci nesmě­jí pou­ží­vat tako­vé meto­dy k repro­duk­ci podo­bi­zen jiných her­ců. Gloverova žalo­ba byla sice vyře­še­na mimosoud­ně, ale byla pova­žo­vá­na za klí­čo­vý pří­pad v oblas­ti osob­nost­ních práv her­ců s ros­tou­cím vyu­ží­vá­ním zdo­ko­na­le­ných spe­ci­ál­ních efek­tů a digi­tál­ních tech­nik, kdy her­ci moh­li sou­hla­sit s tím, že se obje­ví v jed­né čás­ti pro­duk­ce, ale jejich podo­biz­ny byly pou­ži­ty v jiné bez jejich sou­hla­su.

Záměna Claudie Wellsové

Claudia Wellsová, kte­rá v prv­ním fil­mu hrá­la Martyho pří­tel­ky­ni Jennifer Parkerovou, plá­no­va­la svou roli zopa­ko­vat, ale odmít­la ji z rodin­ných důvo­dů - údaj­ně kvů­li péči o mat­ku, kte­rá v době natá­če­ní dru­hé­ho fil­mu one­moc­ně­la rako­vi­nou. Producenti mís­to ní obsa­di­li Elisabeth Shue, což si vyžá­da­lo pře­to­če­ní závě­reč­ných scén prv­ní­ho fil­mu na začá­tek dru­hé­ho dílu. Přetočená sek­ven­ce se téměř záběr od zábě­ru sho­du­je s ori­gi­ná­lem, pou­ze s drob­ný­mi roz­dí­ly.

Wells se vrá­ti­la k herec­tví hlav­ní rolí v nezá­vis­lém fil­mu Still Waters Burn z roku 2008. Je jed­ním z mála čle­nů herec­ké­ho obsa­ze­ní, kte­ří se neob­je­vi­li v rám­ci bonu­so­vé­ho mate­ri­á­lu na DVD sadě tri­lo­gie Návrat do budouc­nos­ti vyda­né v roce 2002. V roce 2010 však poskyt­la roz­ho­vor pro doku­men­tár­ní film Příběhy z budouc­nos­ti v rám­ci vydá­ní k 25. výro­čí tri­lo­gie na dis­ku Blu-ray. V roce 2011 měla koneč­ně pří­le­ži­tost zopa­ko­vat si svou roli z prv­ní­ho fil­mu, a to 26 let po svém posled­ním vystou­pe­ní v sérii, když pro­půj­či­la hlas Jennifer pro film Návrat do budouc­nos­ti:

Falešný hoverboard

Zemeckis ve fea­tu­ret­tu ze záku­li­sí fil­mu uve­dl, že hover­bo­ar­dy (léta­jí­cí ska­te­bo­ar­dy), kte­ré byly ve fil­mu pou­ži­ty, byly sku­teč­né, ale kvů­li stíž­nos­tem rodi­čů ohled­ně bez­peč­nos­ti neby­ly zve­řej­ně­ny. Záběry „sku­teč­ných hover­bo­ar­dů“ se obje­vi­ly také v pří­dav­cích na DVD vydá­ní tri­lo­gie. Řada lidí si mys­le­la, že Zemeckis mlu­ví prav­du, a žáda­la je v hrač­kář­stvích. V jed­nom z roz­ho­vo­rů Wilson uve­dl, že jed­nou z nej­čas­těj­ších otá­zek, kte­ré mu klad­li, bylo, zda jsou sku­teč­né.

Předpověď budoucnosti

Ačkoli tvůr­ci fil­mu zkou­ma­li sou­čas­né před­po­vě­di věd­ců o tom, co by moh­lo nastat do roku 2015, Zemeckis uve­dl, že film neměl být seri­óz­ním poku­sem o před­po­věď budouc­nos­ti. V roce 2010 se k tomu vyjá­d­řil tak­to: „Pro mě bylo natá­če­ní scén z budouc­nos­ti nejmé­ně pří­jem­né z natá­če­ní celé tri­lo­gie, pro­to­že nemám moc rád fil­my, kte­ré se sna­ží před­po­ví­dat budouc­nost. Jediné, kte­ré se mi sku­teč­ně líbi­ly, byly ty, kte­ré nato­čil Stanley Kubrick, a ani on nepřed­po­vě­děl počí­tač, když nato­čil Mechanický pome­ranč. Takže než abychom se sna­ži­li o vědec­ky pod­lo­že­nou před­po­věď, kte­rá by se stej­ně nej­spíš splet­la, řek­li jsme si, že to pros­tě udě­lá­me vtip­ně.“ Podobně se vyjá­d­řil i Gale: „Věděli jsme, že do roku 2015 nebu­de­me mít léta­jí­cí auta, ale pro­bo­ha, ta jsme v našem fil­mu mít muse­li.“

Film však správ­ně před­po­vě­děl řadu tech­no­lo­gic­kých a soci­o­lo­gic­kých změn, kte­ré nasta­ly do roku 2015, včet­ně: nástu­pu všu­dypří­tom­ných kamer; pou­ží­vá­ní bez­pi­lot­ních léta­jí­cích dro­nů pro sběr zpráv; širo­ko­úh­lých plo­chých tele­vi­zo­rů namon­to­va­ných na stě­nách s mož­nos­tí sle­do­vá­ní více kaná­lů; tech­no­lo­gie chyt­ré domác­nos­ti; sys­té­mů video­cha­tu; hands-free video­her; mlu­ví­cích ani­mo­va­ných bill­bo­ar­dů; nosi­tel­né tech­no­lo­gie; table­tů se sní­ma­či otis­ků prs­tů a dis­plejů na hla­vě. Zobrazeny jsou také plat­by na osob­ních pře­nos­ných zaří­ze­ních. Ačkoli se pla­ce­ní otis­kem prs­tu pří­liš nepo­u­ží­vá, ske­no­vá­ní otis­ků prs­tů se pou­ží­vá jako zabez­pe­če­ní na mís­tech, jako jsou letiš­tě a ško­ly, a elek­tro­nic­ké pla­ce­ní se ske­no­vá­ním otis­ků prs­tů jako bez­peč­nost­ním prv­kem je nasa­ze­no pro Apple Pay.

Další aspek­ty zob­ra­ze­ní budouc­nos­ti se do roku 2015 neu­sku­teč­ni­ly, ale byly vyvi­nu­ty sna­hy o repli­ka­ci tech­no­lo­gic­ké­ho pokro­ku.

Film uka­zu­je Martyho, jak si nazou­vá teni­so­vé boty Nike „Air Mag“ s auto­ma­tic­ký­mi tka­nič­ka­mi. Společnost Nike vyda­la v čer­ven­ci 2008 ver­zi svých bot Hyperdunk Supreme, kte­ré vypa­da­jí podob­ně jako Martyho boty. Fanoušci je pře­křti­li na Air McFly. V dub­nu 2009 poda­li patent na boty se samo­čin­ným šně­ro­vá­ním a jejich design se podo­bá těm, kte­ré nosil Marty ve fil­mu. V roce 2010 vytvo­řil fanou­šek Blake Bevin boty, kte­ré se samy zava­zu­jí. Ačkoli spo­leč­nost Nike vyro­bi­la vel­mi ome­ze­né množ­ství mode­lů Air Mags ve stej­ném sty­lu jako ve fil­mu, v září 2011 uved­la, že jejich spo­tře­bi­tel­ská řada bot MAG nebu­de obsa­ho­vat funk­ci samoš­ně­ro­vá­ní, kte­rá je v ní zob­ra­ze­na. Tinker Hatfield, jeden z návr­há­řů této obu­vi, v roce 2014 uve­dl, že boty s tech­no­lo­gií power-lacing před­sta­ví v násle­du­jí­cím roce 2015. V břez­nu 2016 před­sta­vi­la spo­leč­nost Nike boty HyperAdapt 1.0, model Air Mag urče­ný pro spo­tře­bi­tel­ský trh, kte­rý je vyba­ven stej­nou tech­no­lo­gií samoš­ně­ro­vá­ní, jaká byla pou­ži­ta u pamět­ních Air Magů; ty byly uve­de­ny do pro­de­je v ome­ze­ném množ­ství kon­cem roku 2016.

Koncept vzná­šed­la - ska­te­bo­ar­du, kte­rý se doká­že vzná­šet nad zemí - byl od uve­de­ní fil­mu zkou­mán růz­ný­mi sku­pi­na­mi. Byly před­ve­de­ny poku­sy podob­né vzná­šedlům. Jiným typem je MagBoard, kte­rý vyvi­nu­li věd­ci z paříž­ské uni­ver­zi­ty Diderot. Využívá vel­kou supra­vo­di­vou des­ku na dně chla­ze­nou teku­tým dusí­kem, aby se dosáh­lo Meissnerova efek­tu a umož­ni­lo se vzná­šet po spe­ci­ál­ní drá­ze; při prak­tic­ké demon­stra­ci se uká­za­lo, že je schop­na unést váhu člo­vě­ka. Požadavek na pro­voz supra­vo­di­če při vyš­ších tep­lo­tách okol­ní­ho pro­stře­dí však brá­ní tomu, aby se stal prak­tic­kým. V břez­nu 2014 spo­leč­nost HUVr Tech údaj­ně před­ved­la funkč­ní hover­bo­ard spo­lu s něko­li­ka celebri­ta­mi včet­ně Lloyda, ačko­li to bylo záhy odha­le­no jako pod­vod vytvo­ře­ný webo­vou strán­kou Funny or Die. Samovyvažovací „hover­bo­ar­dy“ se sta­ly popu­lár­ní­mi v roce 2015, přes­to­že se nevzná­še­jí nad zemí.

Ve scé­ně z roku 2015 si film před­sta­vu­je Chicago Cubs, kte­ří vyhrá­li Světovou sérii 2015 pro­ti fik­tiv­ním Aligátorům z Miami, což odka­zu­je na dlou­ho­le­tý neú­spěch Cubs vyhrát šam­pi­o­nát. Ve sku­teč­né sezó­ně 2015 se Cubs kva­li­fi­ko­va­li do pla­y­o­ffs, což byla jejich prv­ní účast v pla­y­o­ffs od roku 2008, ale 21. říj­na 2015 pro­hrá­li v sérii National League Championship Series (niko­li ve Světové sérii) s New York Mets, což byl sho­dou okol­nos­tí stej­ný den jako „Den návra­tu do budouc­nos­ti“, tedy den, kdy Marty McFly ve fil­mu dora­zil do roku 2015. Přestože v roce 2015 Cubs pro­hrá­li, o rok poz­dě­ji vyhrá­li Světovou sérii 2016 pro­ti Cleveland Indians; v gra­tu­la­ci Cubs ofi­ci­ál­ní twit­te­ro­vý kanál série Návrat do budouc­nos­ti žer­tem napsal, že Marty & Docovo ces­to­vá­ní časem způ­so­bi­lo „trh­li­nu v časo­prosto­ro­vém kon­ti­nuu“, kte­rá ved­la ke stáv­ce v roce 1994 (a násled­né­mu zru­še­ní Světové série 1994), čímž se přes­ná před­po­věď o rok zpoz­di­la. Ve sku­teč­né Světové sérii 2015 pora­zi­li Kansas City Royals Mets a vyhrá­li tak prv­ní mis­trov­ství Světové série od roku 1985, tedy od roku, kdy Marty a Doc ces­to­va­li časem ve fil­mu. Co se týče fik­tiv­ní­ho týmu Miami, v době natá­če­ní fil­mu nemě­la Florida tým Major League Baseball, ale od té doby zís­ka­la dva: Florida Marlins (nyní Miami Marlins) v roce 1993 a Tampa Bay Devil Rays (nyní Tampa Bay Rays) v roce 1998. Oba týmy se sice dva­krát zúčast­ni­ly Světové série (Marlins vyhrá­li v letech 1997 a 2003 a Rays pro­hrá­li v letech 2008 a 2020), ale v roce 2015 se ani jeden z nich nekva­li­fi­ko­val do pla­y­o­ffs.

Vydání a přijetí

Box office

Film byl uve­den do kin v Severní Americe ve stře­du 22. lis­to­pa­du 1989, den před Dnem díkůvzdá­ní. Za obdo­bí od pát­ku do nedě­le vydě­lal cel­kem 27,8 mili­o­nu dola­rů a za celých pět dní svá­teč­ní­ho uve­de­ní 43 mili­o­nů dola­rů, čímž pře­ko­nal dosa­vad­ní rekord ze Dne díkůvzdá­ní, kte­rý vytvo­řil film Rocky IV v roce 1985. O násle­du­jí­cím víken­du zazna­me­nal film pokles o 56 % a vydě­lal 12,1 mili­o­nu dola­rů, ale zůstal na prv­ním mís­tě. Celkové trž­by čini­ly 118,5 mili­o­nu dola­rů ve Spojených stá­tech a 213 mili­o­nů dola­rů v zámo­ří, cel­kem 332 mili­o­nů dola­rů celo­svě­to­vě, což jej řadí na šes­té mís­to nej­ú­spěš­něj­ších fil­mů roku 1989 na domá­cím trhu a na tře­tí mís­to celo­svě­to­vě - za fil­my Indiana Jones a posled­ní kří­žo­vá výpra­va a Batman. Stále však nedo­sá­hl na trž­by prv­ní­ho fil­mu. Podobný pro­pad zazna­me­nal i tře­tí díl, kte­rý Universal uve­dl do kin o pou­hých šest měsí­ců poz­dě­ji. V Japonsku zazna­me­nal rekord­ní pre­mi­é­ru, když za šest dní vydě­lal 7,5 mili­o­nu dola­rů ze 153 kin.

Kritické ohlasy

Na ser­ve­ru Rotten Tomatoes má film na zákla­dě 63 recen­zí hod­no­ce­ní 63 s prů­měr­nou znám­kou 6,2/10. V Japonsku si film při­psal na své kon­to 7,5 mili­o­nu dola­rů. Shoda kri­ti­ků na této webo­vé strán­ce zní: „Návrat do budouc­nos­ti II je mno­hem nevy­rov­na­něj­ší než jeho před­chůd­ce, ale jeho bláz­ni­vé vrcho­ly pře­va­žu­jí nad občas­ný­mi nepře­hled­ný­mi machi­na­ce­mi v pře­pl­ně­ném ději“. Na ser­ve­ru Metacritic má film na zákla­dě 17 kri­ti­ků váže­ný prů­měr 57 bodů ze 100, což zna­me­ná „smí­še­né nebo prů­měr­né hod­no­ce­ní“. Diváci dota­zo­va­ní ser­ve­rem CinemaScore udě­li­li fil­mu prů­měr­nou znám­ku „A-“ na stup­ni­ci od A do F.

Roger Ebert z dení­ku Chicago Sun-Times udě­lil fil­mu tři hvěz­dič­ky ze čtyř. Ebert ho kri­ti­zo­val za to, že postrá­dá „sku­teč­nou sílu ori­gi­ná­lu“, ale pochvá­lil ho za slaps­tic­ko­vý humor a hover­bo­ard v sek­ven­ci honi­ček. Janet Maslinová z The New York Times napsa­la, že film je „při­pra­ven na vět­ší a lep­ší věci“. Maslinová poz­dě­ji uved­la, že „doká­že být spí­še závrat­ně a vese­le matou­cí než matou­cí“. Tom Tunney z časo­pi­su Empire napsal, že film je dob­ře zre­ží­ro­va­ný, „vyso­ce ener­gic­ký eska­pis­mus“, a ozna­čil ho za „solid­ně zábav­ný“, i když pozna­me­nal, že je hor­ší než ostat­ní dva fil­my série.

Jonathan Rosenbaum z Chicago Reader dal fil­mu nega­tiv­ní recen­zi a kri­ti­zo­val Zemeckise a Galea za to, že z postav udě­la­li „stro­hé podi­ví­ny“ a že „fre­ne­tic­ká akce je přís­ně šab­lo­no­vi­tá“. Film pod­le něj obsa­ho­val „zbě­si­lou miso­gy­nii“, pro­to­že posta­va Jennifer Parkerové „je na začát­ku omrá­če­na, aby nepře­ká­že­la chla­pec­kým hrám“. Jako dal­ší pří­klad uve­dl Michaela J. Foxe, kte­rý se oblé­ká do kos­tý­mů. Variety uve­dl: „[Fascinace reži­sé­ra Roberta] Zemeckise tím, že posta­vy spo­lu komu­ni­ku­jí v růz­ném věku své­ho živo­ta, fil­mu vizu­ál­ně ško­dí a napí­ná důvě­ry­hod­nost až za hra­ni­ci únos­nos­ti, pro­to­že ho nutí spo­lé­hat se na někte­ré vel­mi laci­né mas­kér­ské návrhy.“

V roce 2018 Bob Gale, kte­rý je spo­lu s Robertem Zemeckisem auto­rem scé­ná­ře, uve­dl, že film byl při­jat smí­še­ně kvů­li tem­né strán­ce pří­bě­hu: „Byli [divá­ci] tím napros­to pře­kva­pe­ni. Celá ta zále­ži­tost s rokem 1985A... šli jsme do míst, kam divá­ci neby­li při­pra­ve­ni jít. To jsou jed­ny z mých nej­ob­lí­be­něj­ších věcí v celé tri­lo­gii.“

Ocenění

Film zís­kal cenu Saturn za nej­lep­ší spe­ci­ál­ní efek­ty (pro Kena Ralstona, vedou­cí­ho spe­ci­ál­ních efek­tů), cenu BAFTA za nej­lep­ší spe­ci­ál­ní vizu­ál­ní efek­ty (Ken Ralston, Michael Lantieri, John Bell a Steve Gawley), cenu AOL Movies DVD Premiere Award 2003 za DVD s tri­lo­gií v inter­ne­to­vém hla­so­vá­ní, cenu Golden Screen Award, cenu Young Artist Award a cenu Blimp Awards za nej­ob­lí­be­něj­ší­ho fil­mo­vé­ho her­ce (Michael J. B.). Foxe) a Oblíbenou fil­mo­vou hereč­ku (Lea Thompsonová) na Kids“ Choice Awards 1990. V roce 1990 byl film nomi­no­ván na Oscara za nej­lep­ší vizu­ál­ní efek­ty (John Bell, Steve Gawley, Michael Lantieri a Ken Ralston).

Domácí média

Film vyšel na VHS a LaserDiscích 22. květ­na 1990, tři dny před uve­de­ním tře­tí­ho dílu do kin. Mělo jít o prv­ní vydá­ní pod hla­vič­kou MCA/Universal Home Video. Universal jej zno­vu vydal na VHS, LaserDiscu a kom­pakt­ním dis­ku v letech 1991, 1995 a 1998. Dne 17. pro­sin­ce 2002 jej Universal vydal na DVD v boxu s tri­lo­gií, ačko­li pro­blémy s širo­ko­úh­lým rámo­vá­ním ved­ly ke sta­že­ní pro­duk­tu. V říj­nu 2010 byla tri­lo­gie vydá­na na dis­ku Blu-ray.

Universal zno­vu vydal tri­lo­gii spo­lu s nový­mi bonu­sy na DVD a Blu-ray 20. říj­na 2015, což se sho­do­va­lo s Dnem návra­tu do budouc­nos­ti násle­du­jí­cí­ho dne. Nová sada obsa­ho­va­la fea­tu­ret­te s názvem „Doc Brown zachra­ňu­je svět“, kde Lloyd, kte­rý si zopa­ko­val svou roli Doca Browna, vysvět­lu­je důvo­dy roz­dí­lů mezi budouc­nos­tí roku 2015, jak je zob­ra­ze­na v Návratu do budouc­nos­ti - část II, a sku­teč­ným živo­tem. Nový remas­ter v rám­ci fil­mu Návrat do budouc­nos­ti:

V květ­nu 2020 byla tri­lo­gie uvol­ně­na ke stre­a­mo­vá­ní na Netflixu. Ve dru­hém díle byl zazna­me­nán malý drob­ný střih během scé­ny s fik­tiv­ním soft­por­no časo­pi­sem Oh La La! Gale uve­dl, že on ani Zemeckis si této změ­ny neby­li vědo­mi a domní­va­li se, že pochá­zí ze zahra­nič­ní kopie fil­mu. Krátce poté spo­leč­nost Universal poskyt­la Netflixu nesestří­ha­nou kino­ver­zi fil­mu, kte­rá na stre­a­mo­va­cí plat­for­mě nahra­di­la cen­zu­ro­va­ný sestřih.

Hudba

Soundtrack byl vydán spo­leč­nos­tí MCA Records 22. lis­to­pa­du 1989. AllMusic jej ohod­no­til čtyř­mi a půl hvěz­dič­ka­mi z pěti. Na roz­díl od před­cho­zí­ho soun­d­trac­ku obsa­hu­je pou­ze hudeb­ní dopro­vod od skla­da­te­le Alana Silvestriho. Žádná z vokál­ních pís­ní, kte­ré se obje­vu­jí v prů­bě­hu fil­mu, není obsa­že­na. Dne 12. říj­na 2015 vyda­lo vyda­va­tel­ství Intrada Records kom­plet­ní hud­bu k fil­mu Návrat do budouc­nos­ti - část II ve dvou­dis­ko­vém kom­ple­tu, kte­rý obsa­hu­je i rané scé­nic­ké nahráv­ky a alter­na­tiv­ní zábě­ry.

---

Zdroj: Anglická Wikipedie

---