Kritiky.cz > Speciály > Návrat do budoucnosti

Návrat do budoucnosti

Photo © Universal Pictures
Photo © Universal Pictures
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Návrat do budouc­nos­ti je ame­ric­ký sci-fi film z roku 1985, jehož reži­sé­rem je Robert Zemeckis a scé­nář napsa­li Zemeckis a Bob Gale. Hrají v něm Michael J. Fox, Christopher Lloyd, Lea Thompson, Crispin Glover a Thomas F. Wilson. Děj se ode­hrá­vá v roce 1985 a vyprá­ví o Marty McFlyovi (Fox), tee­nage­ro­vi, kte­rý se omy­lem dostal do roku 1955 v auto­mo­bi­lu DeLorean, jenž ces­tu­je časem a kte­rý sestro­jil jeho excen­t­ric­ký pří­tel vědec Emmett „Doc“ Brown (Lloyd). Během poby­tu v minu­los­ti Marty nechtě­ně zabrá­ní svým budou­cím rodi­čům, aby se do sebe zami­lo­va­li - což ohro­žu­je jeho exis­ten­ci - a je nucen dvo­ji­ci usmí­řit a nějak se dostat zpět do budouc­nos­ti.

Nápad na Návrat do budouc­nos­ti se zro­dil v hla­vě Galea a Zemeckise v roce 1980. Po mno­ha neú­spě­ších spo­lu­prá­ce zou­fa­le tou­ži­li po úspěš­ném fil­mu, ale pro­jekt byl více než čty­ři­cet­krát odmít­nut růz­ný­mi stu­dii, pro­to­že nebyl pova­žo­ván za dosta­teč­ně chlíp­ný, aby mohl kon­ku­ro­vat úspěš­ným kome­di­ím té doby. Po Zemeckisově úspě­chu při reží­ro­vá­ní fil­mu Honba za dia­man­tem (1984) byla uza­vře­na smlou­va o vývo­ji s Universal Pictures. První vol­bou do role Martyho byl Fox, kte­rý však nebyl k dis­po­zi­ci; mís­to něj byl obsa­zen Eric Stoltz. Krátce po zahá­je­ní natá­če­ní v lis­to­pa­du 1984 Zemeckis usou­dil, že Stoltz se na roli neho­dí, a udě­lal ústup­ky nut­né k najmu­tí Foxe, včet­ně pře­fil­mo­vá­ní scén, kte­ré už byly se Stoltzem nato­če­ny, a navý­še­ní roz­počtu o 4 mili­o­ny dola­rů. Návrat do budouc­nos­ti se natá­čel v Kalifornii a jejím oko­lí a v kuli­sách stu­dia Universal. Natáčení skon­či­lo v dub­nu násle­du­jí­cí­ho roku.

Po vel­mi úspěš­ných tes­to­va­cích pro­jek­cích bylo datum pre­mi­é­ry posu­nu­to na 3. čer­ven­ce 1985, čímž Návrat do budouc­nos­ti zís­kal více času v kinech v nej­vy­tí­že­něj­ším obdo­bí kine­ma­to­gra­fic­ké­ho roku. Tato změ­na měla za násle­dek uspě­cha­ný post­pro­dukč­ní plán a někte­ré nedo­kon­če­né spe­ci­ál­ní efek­ty. Návrat do budouc­nos­ti byl kri­tic­ky i komerč­ně úspěš­ný, vydě­lal 381,1 mili­o­nu dola­rů a stal se celo­svě­to­vě nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku 1985. Kritika chvá­li­la pří­běh, humor­né prv­ky a herec­ké obsa­ze­ní - zejmé­na Foxe, Lloyda, Thompsona a Glovera. Film zís­kal něko­lik nomi­na­cí na ceny a zís­kal Oscara, tři ceny Saturn a cenu Hugo. Úspěch zazna­me­na­la i jeho ústřed­ní píseň „The Power of Love“ od Hueyho Lewise and the News.

Od té doby si film Zpátky do budouc­nos­ti zís­kal stá­le vět­ší respekt a dnes je kri­ti­ky i divá­ky pova­žo­ván za jeden z nej­lep­ších vědec­ko­fan­tas­tic­kých fil­mů a za jeden z nej­lep­ších fil­mů všech dob. V roce 2007 vybra­la knihov­na Kongresu Spojených stá­tů ame­ric­kých film k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru. Po fil­mu násle­do­va­la dvě pokra­čo­vá­ní: Návrat do budouc­nos­ti - část II (1989) a Návrat do budouc­nos­ti - část III (1990). Díky odda­ným fanouškům fil­mu a jeho vli­vu na popu­lár­ní kul­tu­ru stu­dio Universal spus­ti­lo mul­ti­me­di­ál­ní fran­ší­zu, kte­rá nyní zahr­nu­je video­hry, atrak­ce v zábav­ních par­cích, ani­mo­va­ný tele­viz­ní seri­ál a diva­del­ní muzi­kál. Její neu­tu­cha­jí­cí popu­la­ri­ta pod­ní­ti­la vznik mno­ha knih o jejím natá­če­ní, doku­men­tár­ních fil­mů a reklam.

Příběh

V roce 1985 žije dospí­va­jí­cí Marty McFly v Hill Valley v Kalifornii se svou depre­siv­ní mat­kou alko­ho­lič­kou Lorraine, star­ší­mi sou­ro­zen­ci, kte­ří pro­fes­ně i spo­le­čen­sky selhá­va­jí, a tichým otcem Georgem, kte­ré­ho šika­nu­je jeho nad­ří­ze­ný Biff Tannen. Poté, co je Martyho kape­la odmít­nu­ta na hudeb­ním kon­kur­zu, svě­ří se své pří­tel­ky­ni Jennifer Parkerové, že se navzdo­ry svým ambi­cím obá­vá, že se sta­ne stej­ným jako jeho rodi­če.

Téhož veče­ra se Marty na par­ko­viš­ti obchod­ní­ho cen­t­ra Twin Pines setká se svým excen­t­ric­kým pří­te­lem, věd­cem Emmettem „Doc“ Brownem. Doc odha­lí stroj času sestro­je­ný z upra­ve­né­ho DeLoreanu, pohá­ně­ný plu­to­ni­em, kte­ré vylá­kal od libyj­ských tero­ris­tů. Poté, co Doc zadá cílo­vý čas 5. lis­to­pa­du 1955 - den, kdy popr­vé vymys­lel svůj vyná­lez na ces­to­vá­ní časem -, neče­ka­ně dora­zí tero­ris­té a Doca zastře­lí. Marty prchá v DeLoreanu a nechtě­ně akti­vu­je ces­to­vá­ní časem, když dosáh­ne rych­los­ti 88 mil za hodi­nu (142 km/h).

Po pří­jez­du do roku 1955 Marty zjis­tí, že nemá žád­né plu­to­ni­um, kte­ré by mohl vrá­tit. Při prů­zku­mu roz­ví­je­jí­cí­ho se Hill Valley se Marty setká­vá se svým dospí­va­jí­cím otcem a zjiš­ťu­je, že Biff šika­no­val George už teh­dy. George spad­ne do ces­ty pro­ti­je­dou­cí­mu autu, když špe­hu­je dospí­va­jí­cí Lorraine při pře­vlé­ká­ní, a Marty při jeho záchra­ně upad­ne do bez­vě­do­mí. Když se pro­be­re, zjis­tí, že ho ošet­řu­je Lorraine, kte­rá se do něj zami­lu­je. Marty vysto­pu­je mlad­ší­ho Doktora a pře­svěd­čí ho, že je z budouc­nos­ti, ale Doc mu vysvět­lí, že jedi­ným dostup­ným zdro­jem v roce 1955, kte­rý je scho­pen gene­ro­vat ener­gii potřeb­nou k ces­to­vá­ní časem, je blesk. Marty uká­že Docovi leták z budouc­nos­ti, kte­rý doku­men­tu­je chys­ta­ný úder bles­ku do budo­vy měst­ské­ho sou­du. Když Martyho sou­ro­zen­ci začnou mizet z foto­gra­fie, kte­rou má u sebe, Doc si uvě­do­mí, že Martyho činy mění budouc­nost a ohro­žu­jí jeho exis­ten­ci; Lorraine měla po auto­ne­ho­dě pečo­vat o George mís­to Martyho. Počáteční poku­sy sezná­mit se s rodi­či selžou a Lorrainino poblouz­ně­ní Martym se pro­hlu­bu­je.

Lorraine pozve Martyho na škol­ní ples a on zos­nu­je plán, že bude před­stí­rat nevhod­né dvo­ře­ní, což umož­ní Georgeovi zasáh­nout a „zachrá­nit“ ji, ale plán se zvrt­ne, když Biffova par­ta zavře Martyho do kuf­ru auta vystu­pu­jí­cí kape­ly, zatím­co Biff se vnu­cu­je Lorraine. George při­je­de a oče­ká­vá, že najde Martyho, ale je napa­den Biffem. Poté, co Biff zra­ní Lorraine, ho roz­zu­ře­ný George omrá­čí a dopro­vo­dí vděč­nou Lorraine na ples. Kapela vysvo­bo­dí Martyho z auta, ale hlav­ní kyta­ris­ta si při tom pora­ní ruku, tak­že Marty zaujme jeho mís­to a vystu­pu­je, zatím­co George a Lorraine se popr­vé polí­bí. Když už jeho budouc­nost není ohro­že­na, vydá se Marty k sou­du, aby se setkal s Docem.

Doc obje­ví dopis od Martyho, kte­rý ho varu­je před jeho budouc­nos­tí, a roz­tr­há ho, pro­to­že se obá­vá násled­ků. Aby zachrá­nil Doca, Marty pře­ka­libru­je DeLorean, aby se vrá­til deset minut před­tím, než opus­til budouc­nost. Udeří blesk a pošle Martyho zpět do roku 1985, ale DeLorean se porou­chá a donu­tí Martyho utéct zpět do nákup­ní­ho cen­t­ra. Dorazí tam ve chví­li, kdy je Doktor postře­len. Zatímco Marty truch­lí po jeho boku, Doc se posa­dí a odha­lí, že dal Martyho vzkaz dohro­ma­dy a oblé­kl si neprů­střel­nou ves­tu. Vezme Martyho domů a odjíž­dí v DeLoreanu do roku 2015. Marty se dru­hý den ráno pro­bu­dí a zjis­tí, že jeho otec je nyní sebe­vě­do­mý a úspěš­ný autor sci-fi, mat­ka je fit a šťast­ná, jeho sou­ro­zen­ci jsou úspěš­ní a Biff je ser­vil­ní slu­ha v Georgově zaměst­ná­ní. Když se Marty zno­vu setká s Jennifer, Doc se náh­le obje­ví v DeLoreanu a nalé­há, aby se s ním vrá­ti­li do budouc­nos­ti a zachrá­ni­li své děti před straš­li­vým osu­dem.

Obsazení

Michael J. Fox jako Marty McFly: Středoškolák a začí­na­jí­cí hudeb­ník

  • Christopher Lloyd jako Emmett „Doc“ Brown: Excentrický vědec expe­ri­men­tu­jí­cí s ces­to­vá­ním v čase
  • Lea Thompsonová jako Lorraine Baines-McFlyová: Dospívající dív­ka z roku 1955, z níž vyros­te Martyho nešťast­ná matka-alkoholička
  • Crispin Glover jako George McFly: Šprt z roku 1955, z něhož vyros­te Martyho zba­bě­lý a sub­mi­siv­ní otec
  • Thomas F. Wilson jako Biff Tannen
  • V čás­ti fil­mu z roku 1985 se obje­ví Claudia Wellsová jako Martyho pří­tel­ky­ně Jennifer Parkerová a Marc McClure a Wendie Jo Sperberová jako Martyho sou­ro­zen­ci Dave McFly a Linda McFlyová. Elsa Ravenová ztvár­ni­la Dámu s hodi­no­vou věží. Zpěvák Huey Lewis se obje­vil jako porot­ce sou­tě­že Battle of the Bands. Richard L. Duran a Jeff O’Haco ztvár­ňu­jí libyj­ské tero­ris­ty.

V čás­ti z roku 1955 se obje­vu­jí George DiCenzo a Frances Lee McCain jako Lorrainini rodi­če Sam a Stella Bainesovi, respek­ti­ve Jason Hervey jako Lorrainin mlad­ší bra­tr Milton. Biffovu par­tu tvo­ří Jeffrey Jay Cohen jako Skinhead, Casey Siemaszko jako 3-D a Billy Zane jako Match. Norman Alden hra­je maji­te­le kavár­ny Loua a Donald Fullilove se obje­ví jako jeho zaměst­na­nec (a budou­cí sta­ros­ta) Goldie Wilson. Harry Waters Jr. ztvár­ňu­je bra­tran­ce Chucka Berryho Marvina Berryho, Will Hare se obje­vu­je jako Pa Peabody a Courtney Gains před­sta­vu­je Dixona, mla­dí­ka, kte­rý pře­ru­ší tanec George a Lorraine. James Tolkan ztvár­ňu­je ředi­te­le střed­ní ško­ly Hill Valley Stricklanda v letech 1955 i 1985.

Produkce

Koncepce a scénář

Dlouholetí spo­lu­pra­cov­ní­ci Bob Gale a Robert Zemeckis vymys­le­li Návrat do budouc­nos­ti v roce 1980. Chtěli vytvo­řit film o ces­to­vá­ní v čase, ale potý­ka­li se s pro­blémy při hle­dá­ní uspo­ko­ji­vé­ho pří­bě­hu a zou­fa­le se sna­ži­li o úspěš­ný pro­jekt po kri­tic­kých či komerč­ních neú­spě­ších svých posled­ních poku­sů, kte­ré nato­či­li ve spo­lu­prá­ci se Zemeckisovým men­to­rem Stevenem Spielbergem.

Po uve­de­ní kome­die Ojetá auta (1980) navští­vil Gale své rodi­če a nara­zil na otco­vu stře­do­škol­skou ročen­ku. Gale si kla­dl otáz­ku, zda by se s otcem spřá­te­li­li, kdy­by spo­lu cho­di­li do ško­ly. Nemyslel si to, ale uvě­do­mil si, že by mohl svou teo­rii ově­řit, kdy­by se mohl vrá­tit do doby, kdy byli s rodi­či v podob­ném věku. O nápad se podě­lil se Zemeckisem, kte­rý si vzpo­mněl, že mat­či­ny his­tor­ky z dět­ství byly čas­to roz­po­ru­pl­né.

Gale a Zemeckis zača­li kon­cem roku 1980 při­pra­vo­vat návrh. Každou scé­nu si načrt­li a zahrá­li, aby pomoh­li roz­vi­nout dia­lo­gy a akce. Domnívali se, že mno­ho fil­mů o ces­to­vá­ní v čase se zamě­řu­je na neměn­nou minu­lost, a chtě­li uká­zat, jak se minu­lost mění a jaký dopad budou mít tyto změ­ny na budouc­nost. V před­lo­ze video­pi­rát pro­fe­sor Brown sestro­jí stroj času, kte­rý pošle jeho mla­dé­ho pří­te­le Martyho zpět do 50. let 20. sto­le­tí, kde pře­ru­ší prv­ní setká­ní jeho rodi­čů. V září 1980 Gale a Zemeckis před­nes­li svůj nápad pre­zi­den­to­vi Columbia Pictures Franku Priceovi, kte­ré­mu se Ojetá auta líbi­la a byl ocho­ten s dvo­ji­cí spo­lu­pra­co­vat. Gale vzpo­mí­nal, že musel Zemeckisův nad­še­ný návrh kro­tit, než si to Price sti­hl roz­mys­let. Gale a Zemeckis dokon­či­li prv­ní návrh pro Price 21. úno­ra 1981, ale Price se domní­val, že je tře­ba jej výraz­ně vylep­šit.

Některé rané kon­cep­ty byly opuš­tě­ny. Původně měly Martyho činy v roce 1955 význam­ně­ji ovliv­nit budouc­nost, tak­že rok 1985 byl futu­ris­tič­těj­ší a pokro­či­lej­ší, ale kaž­dý, kdo si scé­nář pře­če­tl, měl s tím­to nápa­dem pro­blém. Martyho otec se také stal boxe­rem, což byl výsle­dek jeho knockou­to­va­cí­ho úde­ru na Biffa. Stroj času byl sta­ci­o­nár­ní objekt, kte­rý se pohy­bo­val na kor­bě nákla­ďá­ku. Inspirován doku­men­tár­ním fil­mem Atomová kavár­na byl vyprázd­ně­ný stroj času napsán tak, aby byl pohá­něn Martyho jízdou do jader­né­ho výbuchu v kom­bi­na­ci s dal­ší pří­sa­dou - Coca-Colou. Gale a Zemeckis se inspi­ro­va­li pří­běhy legen­dár­ních věd­ců a roz­hod­li se, že tvůr­cem stro­je času bude jed­not­li­vec namís­to beze­jmen­né kor­po­ra­ce nebo vlá­dy. Dvojice chtě­la, aby pod­nět k ces­to­vá­ní časem byl nešťast­nou náho­dou, aby to nevy­pa­da­lo, že hrdi­na usi­lu­je o osob­ní pro­spěch.

Gale a Zemeckis čer­pa­li humor z kul­tur­ních kon­tras­tů mezi lety 1955 a 1985, napří­klad když Marty vstou­pí do obcho­du s limo­ná­dou z roku 1955, zatím­co má na sobě oble­če­ní z roku 1985. Majitel obcho­du se Martyho zeptá, jest­li je námoř­ník, pro­to­že jeho péřo­vá ves­ta při­po­mí­ná záchran­nou ves­tu. Také iden­ti­fi­ko­va­li vymo­že­nos­ti roku 1985, kte­ré Marty pova­žo­val za samo­zřej­mé, ale v roce 1955 by mu byly ode­pře­ny. Gale a Zemeckis se s tím potý­ka­li, pro­to­že jim bylo kolem tři­ce­ti a s žád­nou z epo­ch se nijak zvlášť nei­den­ti­fi­ko­va­li. Inspirovala je celo­a­me­ric­ká este­ti­ka fil­mů Franka Capry s bílý­mi plo­ty a pře­hna­ný­mi posta­va­mi, jako byl Biff, Zóna sou­mra­ku, vědec­ko­fan­tas­tic­ké fil­my a kni­hy Roberta Silverberga a Roberta A. Heinleina. Romantický vztah mezi Lorraine z roku 1955 a jejím budou­cím synem byl jed­nou z nej­těž­ších výzev při psa­ní. Gale a Zemeckis se sna­ži­li ten­to kon­cept dotáh­nout co nej­dá­le, aby divá­ky udr­že­li v napě­tí. Věřili, že to musí být Lorraine, kdo vztah zasta­ví; pozna­me­ná­vá, že líbá­ní Martyho je jako líbá­ní její­ho bra­t­ra. Gale žer­tem pro­hlá­sil, že se nikdo neptal, jak může tako­vé při­rov­ná­ní udě­lat, ale že divá­ci to při­jmou, pro­to­že nechtě­jí, aby se vztah usku­teč­nil. Druhá před­lo­ha byla dokon­če­na 7. dub­na 1981.

Vývoj

Price se roz­ho­dl nedat dru­hé před­lo­ze zele­nou; ačko­li se mu líbi­la, nevě­řil, že by se něko­mu dal­ší­mu líbi­la. Nejúspěšnější kome­die té doby, jako Animal House (1978), Porky’s (1981) a Fast Times at Ridgemont High (1982), obsa­ho­va­ly sexu­ál­ní a oplz­lé prv­ky; Návrat do budouc­nos­ti byl ve srov­ná­ní s nimi pova­žo­ván za pří­liš krot­ký. Projekt se dostal do fáze tur­na­round - pro­ce­su, kte­rý umož­nil jiným stu­di­ím odkou­pit nápad. Scénář byl asi čty­ři­cet­krát odmít­nut, někdy i více­krát stej­ný­mi stu­dii. Jako důvod se uvá­dě­la neú­spěš­nost kon­cep­tu pro sou­čas­nou rebe­lu­jí­cí mlá­dež a neú­spěch jiných fil­mů o ces­to­vá­ní v čase, jako napří­klad Poslední odpo­čí­tá­vá­ní (1980) a Zloději času (1981). Společnost Walt Disney Productions jej odmít­la, pro­to­že pova­žo­va­la Martyho boj pro­ti námluvám jeho budou­cí mat­ky za pří­liš ris­kant­ní pro svou znač­ku. Jediným zastán­cem pro­jek­tu byl Spielberg, ale vzhle­dem k tomu, že jejich před­cho­zí spo­lu­prá­ce byla pova­žo­vá­na za rela­tiv­ní neú­spěch, Gale a Zemeckis se obá­va­li, že dal­ší chyb­ný krok by nazna­čo­val, že prá­ci mohou zís­kat pou­ze díky přá­tel­ství se Spielbergem.

Zemeckis při­jal dal­ší pro­jekt, kte­rý mu byl nabíd­nut, Honba za dia­man­tem (1984). Navzdory oče­ká­vá­ní byl film znač­ně úspěš­ný a Zemeckisovi dodal dosta­teč­nou důvě­ry­hod­nost, aby se mohl vrá­tit k Návratu do budouc­nos­ti. Zemeckis cho­val zášť vůči stu­di­ím, kte­rá pro­jekt odmít­la, a obrá­til se na Spielberga, kte­rý ve stu­di­ích Universal, kde nyní pra­co­val Price, zalo­žil vlast­ní pro­dukč­ní spo­leč­nost Amblin Entertainment. Spielberg neměl Price rád, pro­to­že odmí­tl film E.T. - Mimozemšťan (1982), a poža­do­val, aby jeho účast na Návratu do budouc­nos­ti byla mini­mál­ní. Do funk­ce výkon­né­ho ředi­te­le se dosa­dil Sidney Sheinberg, aby dohlí­žel na inves­ti­ce stu­dia do pro­jek­tu. Vedoucí pra­cov­ní­ci spo­leč­nos­ti Amblin Kathleen Kennedyová a Frank Marshall se při­po­ji­li ke Spielbergovi jako výkon­ní pro­du­cen­ti fil­mu.

Práva na Návrat do budouc­nos­ti však zůsta­la spo­leč­nos­ti Columbia Pictures. Priceův nástup­ce v Columbia Pictures, Guy McElwaine, při­pra­vo­val sati­ru na noi­ro­vý film Double Indemnity (1944) ve vlast­nic­tví spo­leč­nos­ti Universal s názvem Big Trouble (1986). Jeho podob­nost s fil­mem Double Indemnity zna­me­na­la, že stu­dio poru­ší autor­ská prá­va Universal Pictures. S blí­ží­cí se pro­duk­cí požá­dal McElwaine Price o prá­va; výmě­nou za to Price zís­kal prá­va na film Návrat do budouc­nos­ti.

Sheinberg navr­hl úpra­vy fil­mu včet­ně změ­ny názvu z Pluta na Vesmírný muž, pro­to­že se domní­val, že Návrat do budouc­nos­ti nebu­de mít u divá­ků ohlas. Gale a Zemeckis nevě­dě­li, jak Sheinbergovy návrhy odmít­nout, aniž by ris­ko­va­li jeho hněv. Spielberg zasá­hl a poslal Sheinbergovi oběž­ník ve zně­ní: „Ahoj Side, děku­ji za tvou vel­mi vtip­nou poznám­ku, všich­ni jsme se u ní zasmá­li, pokra­čuj v ní.“ Spielberg věděl, že Sheinbergovi bude pří­liš trap­né při­znat, že jeho poznám­ka měla být brá­na váž­ně. Sheinberg poz­dě­ji pro­hlá­sil, že to byla „blbost“. Sheinberg chtěl také změ­nit jmé­no Martyho mat­ky z Meg na Lorraine (pocta jeho ženě Lorraine Garyové) a pře­jme­no­vat pro­fe­so­ra Browna na Doktora Browna, pro­to­že to pova­žo­val za pří­stup­něj­ší. Třetí návrh byl dokon­čen v čer­ven­ci 1984. Dlouhý vývoj umož­nil Galeovi a Zemeckisovi vylep­šit vti­py ve scé­ná­ři, zejmé­na ty, kte­ré od roku 1980 zasta­ra­ly. Vtip o býva­lém her­ci Ronaldu Reaganovi, kte­rý se stal pre­zi­den­tem Spojených stá­tů, zůstal po jeho zno­vuzvo­le­ní v roce 1984 zacho­ván.

Osazení herců

První vol­bou pro ztvár­ně­ní Martyho McFlye byl Michael J. Fox. Gale a Zemeckis věři­li, že jeho herec­ké nača­so­vá­ní v sit­co­mu Rodinná pou­ta (1982-1989) v roli kul­ti­vo­va­né­ho Alexe P. Keatona lze pře­vést na Martyho neši­kov­nost. Spielberg požá­dal pro­du­cen­ta seri­á­lu Garyho Davida Goldberga, aby dal Foxovi pře­číst scé­nář. Goldberg se obá­val, že Foxova nepří­tom­nost by moh­la poško­dit úspěch Rodinných pout - zvláš­tě když jeho kole­gy­ně Meredith Baxterová byla na mateř­ské dovo­le­né - a scé­nář mu nedal. Uvažovalo se o dal­ších mla­dých hvězdách, např: John Cusack, C. Thomas Howell, Johnny Depp, Ralph Macchio, Charlie Sheen, Jon Cryer, Ben Stiller, Peter DeLuise, Billy Zane, George Newbern, Robert Downey Jr, Christopher Collet, Matthew Modine a Corey Hart (kte­rý odmí­tl účast na kon­kur­zu). Howell byl favo­ri­tem, ale Sheinberg dal před­nost Ericu Stoltzovi, kte­rý zau­jal ztvár­ně­ním Rockyho Dennise v raném pro­mí­tá­ní dra­ma­tic­ké­ho fil­mu Maska (1985). S blí­ží­cím se ter­mí­nem natá­če­ní se Zemeckis roz­ho­dl pro Stoltze. Sheinberg slí­bil, že pokud Stoltz nevy­jde, mohou film nato­čit zno­vu. Jméno posta­vy bylo odvo­ze­no od asi­s­ten­ta pro­duk­ce fil­mu Used Cars Martyho Caselly. Zemeckis navr­hl McFlye, pro­to­že to zně­lo „celo­a­me­ric­ky“.

Do role Doca Browna byli mimo jiné zva­žo­vá­ni Jeff Goldblum, John Lithgow, Dudley Moore, Ron Silver, Robin Williams, John Cleese, Mandy Patinkin, Gene Hackman a James Woods. Producent Neil Canton navr­hl Lithgowa, pro­to­že s ním a Christopherem Lloydem pra­co­val na fil­mu Buckaroo Banzai (1984). Lithgow nebyl k dis­po­zi­ci, a tak byla role nabíd­nu­ta Lloydovi. Ten se zdrá­hal do natá­če­ní zapo­jit, dokud ho k při­je­tí role nepře­mlu­vil jeho pří­tel. Albert Einstein a diri­gent Leopold Stokowski inspi­ro­va­li Lloyda k divo­kým bílým vla­sům. Lloyd ovliv­ňo­val shr­be­ný postoj, aby se svou výš­kou 6 stop a 1,85 m při­blí­žil výš­ce 5 stop a 5 pal­ců vyso­ké­ho Foxe.

O Lea Thompsonové se fil­ma­ři dozvě­dě­li při výzku­mu Stoltze v kome­di­ál­ním dra­ma­tu Divoký život (1984). Crispin Glover pou­žil při ztvár­ně­ní George McFlye mno­ho svých maný­rů. Gale jeho výkon ozna­čil za „praš­tě­ný“ a Zemeckis údaj­ně nebyl s Gloverovými herec­ký­mi roz­hod­nu­tí­mi spo­ko­jen a naří­dil mu, aby byl v roli star­ší­ho George zdr­žen­li­věj­ší. Glover během natá­če­ní ztra­til hlas a poz­dě­ji někte­ré repli­ky dabo­val. Do role Biffa Tannena byli zva­žo­vá­ni Deluise, Zane, Tim Robbins a J. J. Cohen. Cohen nebyl pova­žo­ván za dosta­teč­ně zastra­šu­jí­cí­ho pro­ti Stoltzovi a roli zís­kal Thomas F. Wilson; byla to jeho prv­ní hlav­ní role v celo­ve­čer­ním fil­mu. Zane a Cohen byli mís­to toho obsa­ze­ni do rolí Biffových posko­ků Match a Skinhead. Tannenovo jmé­no bylo pře­vza­to od výkon­né­ho ředi­te­le stu­dia Universal Neda Tanena, kte­rý byl Galeovi a Zemeckisovi nepří­jem­ný.

Melora Hardinová byla obsa­ze­na do role Jennifer Parkerové na zákla­dě smlou­vy na dva fil­my. Po Stoltzově výmě­ně byl štáb dota­zo­ván, zda má být Hardinová vyš­ší než Fox; žen­ská část štá­bu se v drti­vé vět­ši­ně vyslo­vi­la pro to, aby Marty nebyl niž­ší než jeho pří­tel­ky­ně. Hardinovou nahra­di­la Claudia Wellsová, kte­rá před­tím roli odmít­la kvů­li angaž­má v krát­ko­me­tráž­ním tele­viz­ním seri­á­lu Off the Rack (1984). Uvažovalo se také o hereč­kách Kyře Sedgwick a Jill Schoelen; o Schoelen bylo řeče­no, že vypa­dá pří­liš „exo­tic­ky“ a není dosta­teč­ně ame­ric­ká. Domácí maz­lí­ček Doca Browna, pes jmé­nem Einstein, byl původ­ně pod­le scé­ná­ře šim­panz jmé­nem Shemp. Sheinberg trval na tom, že fil­my se šim­pan­zi nikdy nedo­padly dob­ře. James Tolkan byl prv­ní vol­bou pro roli ředi­te­le Stricklanda poté, co ho Zemeckis viděl v kri­mi­nál­ním dra­ma­tu Princ z měs­ta (1981). Zpěvák a autor soun­d­trac­ku Huey Lewis se obje­vil v roli porot­ce sou­tě­že Battle of the Bands. Lewis sou­hla­sil, že se obje­ví, pokud bude bez náro­ku na hono­rář a bude moci nosit pře­vlek. Gale se obje­vil jako ruka v radi­ač­ním oble­ku, kte­rá ťuká na dis­plej času DeLoreanu.

Natáčení se Stoltzem

První natá­če­ní zača­lo 26. lis­to­pa­du 1984 a mělo trvat 14 týd­nů, skon­čit mělo 28. úno­ra 1985 a roz­po­čet se odha­do­val na 14 mili­o­nů dola­rů. Natáčení pro­bí­ha­lo pře­váž­ně na pozem­cích Universal Studios a na loka­cích v Kalifornii. Kameramanem byl Dean Cundey, kte­rý se Zemeckisem spo­lu­pra­co­val již na fil­mu Honba za dia­man­tem. Střihač Arthur Schmidt byl najat poté, co Zemeckis viděl jeho prá­ci na fil­mu Prvorozený (1984); Schmidt dopo­ru­čil najmout Harryho Keramidase jako spo­lusestři­ha­če. Frank Marshall půso­bil také jako reži­sér dru­hé jed­not­ky.

Vzhledem k napja­té­mu časo­vé­mu plá­nu pro­bí­hal střih sou­běž­ně s natá­če­ním. Dne 30. pro­sin­ce 1984 si Zemeckis se Schmidtem a Keramidasem pro­hléd­li stá­va­jí­cí scé­ny. Zemeckis se zdrá­hal pro­hléd­nout si nato­če­ný mate­ri­ál, pro­to­že by byl sebe­kri­tic­ký, ale domní­val se, že Stoltzovo herec­tví nefun­gu­je, a už pře­dem vyjme­no­val něko­lik scén, kte­ré chtěl nato­čit zno­vu. Zemeckis si zavo­lal Galea a pro­du­cen­ty, aby jim zábě­ry uká­zal; ti se shod­li, že Stoltz se na roli neho­dí. Stoltz hrál roli inten­ziv­ním a váž­ným tónem, niko­li s „screwballo­vou“ ener­gií, jakou si přá­li. Gale cha­rak­te­ri­zo­val Stoltze jako dob­ré­ho her­ce ve špat­né roli.

Stoltz vyu­ží­val meto­dic­ké herec­tví a v době, kdy nena­tá­čel, zůstá­val v roli Martyho a odmí­tal odpo­ví­dat na své jmé­no. To vyús­ti­lo ve spo­ry s někte­rý­mi čle­ny štá­bu, včet­ně Wilsona. Stoltz se i přes Wilsonovy pro­tes­ty plně vlo­žil do toho, aby Wilsona spí­še popo­str­čil, než aby ho napo­do­bil. Spielberg pro­hlá­sil, že Zemeckis potře­bo­val mít náhra­du na svém mís­tě ješ­tě před­tím, než Stoltze vyho­dí, jinak ris­ko­val, že pro­duk­ce bude zru­še­na. Zemeckis a pro­du­cen­ti požá­da­li Sheinberga o svo­le­ní udě­lat vše, co bude nut­né, aby se Foxově účas­ti vyho­vě­lo; Spielberg zno­vu zavo­lal Goldbergovi. Dne 3. led­na 1985 Goldberg infor­mo­val Fox o tom, že mu zata­jil scé­nář Návratu do budouc­nos­ti, a tvůr­ci chtě­li vědět, zda má zájem. Baxter se vrá­til do seri­á­lu a moh­li být vůči Foxu fle­xi­bil­něj­ší, pokud budou mít Rodinná pou­ta před­nost. Fox sou­hla­sil, že se při­po­jí, aniž by si pře­če­tl scé­nář. Přechod se nemohl usku­teč­nit oka­mži­tě a natá­če­ní pokra­čo­va­lo se Stoltzem v hlav­ní roli, aniž by věděl, že bude nahra­zen.

10. led­na 1985 Zemeckis Stoltzovi ozná­mil, že se na fil­mu již nepo­dí­lí. Zemeckis to popsal jako „nej­těž­ší setká­ní, jaké jsem kdy v živo­tě zažil, a byla to moje chy­ba. Zlomil jsem [Stoltzovi] srd­ce.“ Stoltz prý mas­ké­ro­vi řekl, že není komik a nechá­pe, proč byl do fil­mu obsa­zen. Producenti infor­mo­va­li hlav­ní her­ce a zby­tek štá­bu, že se vel­ká část fil­mu bude natá­čet zno­vu. Cundey uve­dl, že vět­ši­na štá­bu pova­žo­va­la Stoltzovo odvo­lá­ní za „dobrou zprá­vu“. Členové štá­bu poz­dě­ji uved­li, že exis­to­va­ly zjev­né názna­ky, že Stoltz bude nahra­zen; scé­no­gra­fům bylo řeče­no, aby nemě­ni­li kuli­sy z roku 1955, a scé­na zahr­nu­jí­cí dis­ku­si mezi Martym a Docem byla nato­če­na pou­ze s Docem. Stoltz nato­čil řadu klí­čo­vých scén včet­ně Martyho ces­ty do roku 1955 v DeLoreanu, jeho poru­chy při pří­pra­vě na návrat do roku 1985 a jeho posled­ní scé­nou byl Martyho návrat do roku 1985. Natáčení se zpoz­di­lo, ztra­ti­lo se 34 natá­če­cích dnů a nákla­dy navíc dosáh­ly 3,5 až 4 mili­o­nů dola­rů, včet­ně toho, že Stoltz dostal svůj plat v plné výši. Marketingový tým Universal Pictures měl za úkol zmír­nit nega­tiv­ní pub­li­ci­tu pro­jek­tu, kte­rý nahra­dil svou hlav­ní hvězdu.

Natáčení s Foxem

Foxův prv­ní den na pla­ce byl 15. led­na 1985. Přes den natá­čel Rodinná pou­ta a pak odjel na mís­to natá­če­ní Návratu do budouc­nos­ti. Často se vra­cel domů až brzy ráno násle­du­jí­cí­ho dne a o víken­dech se pro­gram ješ­tě více posu­nul, pro­to­že Rodinná pou­ta se natá­če­la před živým pub­li­kem. Týmoví pra­cov­ní­ci, kte­ří Foxe vysa­zo­va­li doma, muse­li her­ce pra­vi­del­ně nosit do poste­le. To trva­lo až do dub­na, kdy natá­če­ní Rodinných pout skon­či­lo. Gale řekl, že Foxovo mlá­dí zna­me­na­lo, že zvlá­dal méně spán­ku než obvykle; Fox to popsal jako vyčer­pá­va­jí­cí, ale stá­lo to za to. V dal­ším prů­bě­hu natá­če­ní byl Fox při scé­nách plný ener­gie, ale mimo natá­če­ní měl pro­blém zůstat vzhů­ru. Některé repli­ky pro­ne­sl ad-libem, když zapo­mněl zamýš­le­ný dia­log, a vzpo­mí­nal, jak na pla­ce Rodinných pout hle­dal video­ka­me­ru, než si uvě­do­mil, že jde o rekvi­zi­tu z fil­mu Návrat do budouc­nos­ti. Musel se také nau­čit napo­do­bo­vat hru na kyta­ru a cho­re­o­gra­fii ska­te­bo­ar­do­vých sestav, kte­ré ho uči­li Per Welinder a Bob Schmelzer.

Aby se vyrov­na­ly jeho koli­du­jí­cí plá­ny a sní­ži­ly nákla­dy na výro­bu, někte­ré scé­ny s Martym se natá­če­ly bez Foxe, kte­rý svou roli natá­čel zvlášť. Opakované natá­če­ní scén dalo fil­ma­řům pří­le­ži­tost iden­ti­fi­ko­vat pro­blémy a rea­li­zo­vat nové nápa­dy. Aby se nemu­se­ly sta­vět dal­ší kuli­sy tří­dy, nahra­dil úvod­ní záběr na řadu hodin v labo­ra­to­ři dok­to­ra Browna úvod­ní scé­nu, v níž Marty spus­tí požár­ní alarm, aby se dostal z polep­šov­ny. Výškové roz­dí­ly mezi Stoltzem a Foxem si vyžá­da­ly i dal­ší změ­ny, napří­klad scé­nu, v níž Fox učí George, jak se dělá punč, pro­to­že Fox nedo­sá­hl na potřeb­nou rekvi­zi­tu. Podle Galea se po nahra­ze­ní Stoltze Foxem atmo­sfé­ra na pla­ce zlep­ši­la. Thompson anekdo­tic­kým způ­so­bem uve­dl, že zatím­co Stoltz obědval sám ve svém pří­vě­su, Fox obědval s her­ci a štá­bem.

Produkce vyu­ží­va­la mno­ho loka­cí v Los Angeles a oko­lí. Hodinová věž je stav­ba na pozem­ku Universal Studios v Universal City v Kalifornii. Při natá­če­ní zdo­la byl Lloyd umís­těn na rekon­struk­ci hodi­no­vé věže, ale při natá­če­ní sho­ra stál Lloyd na vrcho­lu samot­né věže. Produkční desig­nér Lawrence G. Paull trval na pou­ži­tí kulis z kulis Universal Backlot kvů­li obtí­žím a nákla­dům spo­je­ným s vytvo­ře­ním odpo­ví­da­jí­cí­ho vzhle­du are­á­lu na mís­tě natá­če­ní z roku 1955. Whittier High School ve měs­tě Whittier je střed­ní ško­la v Hill Valley. Martyho dům a okol­ní Lyonova síd­la se nachá­ze­jí v Arletě v Los Angeles. Několik obyt­ných loka­cí se natá­če­lo v Pasadeně: Lorraine a George z roku 1955 a dům Doca Browna z roku 1955 - jeho exte­ri­ér je Gamble House - a inte­ri­é­ry se natá­če­ly v his­to­ric­kém Blacker House. Obchodní cen­t­rum Puente Hills Mall v Rowland Heights slou­ží jako obchod­ní cen­t­rum Twin Pines, kte­ré se poz­dě­ji sta­ne obchod­ním cen­t­rem Lone Pine poté, co Marty v roce 1955 vyvrá­tí jeden ze stro­mů na ran­či Twin Pines, kte­rý se natá­čel na ran­či Golden Oak Ranch ve měs­tě Newhall v Santa Claritě v Kalifornii, pat­ří­cím stu­diu Walta Disneyho. Mezi dal­ší loka­ce pat­ří skle­pe­ní holly­wo­od­ské­ho sjed­no­ce­né­ho meto­dis­tic­ké­ho kos­te­la, kde se natá­čel škol­ní ples, a Griffithův park, kde Marty začí­ná svou ces­tu k budo­vě sou­du, aby se vrá­til do roku 1985, a pro­chá­zí kolem slou­pu veřej­né­ho osvět­le­ní před diva­dlem Greek Theatre.

Natáčení skon­či­lo po 107 dnech 26. dub­na 1985. Poslední den natá­če­ní zahr­no­val pick-up zábě­ry Martyho a psa Einsteina v DeLoreanu.

Postprodukce

Arthur F. Repola půso­bil jako post­pro­dukč­ní super­vi­zor, ale stal se zod­po­věd­ným za mno­ho aspek­tů mimo svou roli, včet­ně roz­počtů, sto­ry­bo­ar­dů a obec­né­ho řeše­ní pro­blé­mů. Tyto role pat­ři­ly Kennedymu a Marshallovi, ale oba byli zane­prázd­ně­ni jiný­mi fil­my. Pro Schmidta byl střih fil­mu obtíž­ný, pro­to­že si musel před­sta­vit, kam budou poz­dě­ji při­dá­ny spe­ci­ál­ní efek­ty; na doda­teč­nou úpra­vu nebyl čas ani roz­po­čet.

Hrubá ver­ze fil­mu byla sestří­há­na pro zku­šeb­ní pro­mí­tá­ní v kině Century 22 v kali­forn­ském San Jose v polo­vi­ně květ­na 1985, pou­hé tři týd­ny po skon­če­ní natá­če­ní. Diváci byli v úvo­du fil­mu zdán­li­vě neza­u­ja­tí, ale po obje­ve­ní DeLoreanu se zapo­ji­li. Na zku­šeb­ním pro­mí­tá­ní v Long Beach v Kalifornii odpo­vě­dě­lo 94 % divá­ků, že by film roz­hod­ně dopo­ru­či­li; 99 % jej hod­no­ti­lo jako vel­mi dob­rý nebo výbor­ný. Gale uve­dl, že když byl Doktorův pes Einstein poslán časem, vyvo­la­lo to urči­té oba­vy, pro­to­že se divá­ci domní­va­li, že byl zabit. Film byl pře­stří­hán a zno­vu pro­mí­tán v kině Alfreda Hitchcocka v Universal Studios pro vedou­cí pra­cov­ní­ky, včet­ně Sheinberga. Ten byl tak ohro­men, že posu­nul plá­no­va­né datum pre­mi­é­ry na 3. čer­ven­ce 1985, aby měl film více času v kinech během hlav­ní let­ní sezó­ny. Nové datum zkrá­ti­lo post­pro­dukč­ní plán na pou­hých devět týd­nů pro spe­ci­ál­ní efek­ty a střih. Zemeckis strá­vil vět­ši­nu červ­na spě­chem, aby film dokon­čil.

Vypuštěné scé­ny zahr­nu­jí: scé­na, kdy si Doc pro­hlí­ží čís­lo Playboye a pozna­me­ná­vá, že budouc­nost vypa­dá lépe; scé­na, kdy je George v roce 1985 nucen kou­pit od mla­dé dív­ky vel­ké množ­ství ara­ší­do­vých křeh­kých oříš­ků; scé­na, kdy je mla­dý George uvěz­něn v tele­fon­ní bud­ce mužem, kte­rý pře­ru­ší jeho tanec s Lorraine; a scé­na, kdy Marty před­stí­rá, že je „Darth Vader“, kte­rá byla zkrá­ce­na. Zemeckis zva­žo­val vystři­že­ní výstu­pu „Johnny B. Goode“, pro­to­že nepo­sou­val pří­běh, ale tes­to­va­cí pub­li­kum na něj rea­go­va­lo dob­ře. Vedou se spo­ry, zda je v hoto­vém fil­mu záběr na Stoltzovu ruku ve scé­ně, kdy Marty ude­ří Biffa. Gale pozna­me­nal, že to nelze zjis­tit bez kon­t­ro­ly ori­gi­nál­ní­ho fil­mo­vé­ho nega­ti­vu, což by zna­me­na­lo rizi­ko jeho poško­ze­ní. Konečný 116minutový sestřih byl dokon­čen 23. červ­na 1985. Studio Universal vyda­lo celo­strán­ko­vý inze­rát v časo­pi­se Variety, v němž děko­va­lo post­pro­dukč­ní­mu štá­bu za včas­né dokon­če­ní prá­ce. Konečný roz­po­čet činil 19 mili­o­nů dola­rů.

Hudba

Alan Silvestri slo­žil hud­bu k Návratu do budouc­nos­ti; se Zemeckisem spo­lu­pra­co­val už na fil­mu Romancing the Stone. Jediný pokyn, kte­rý mu Zemeckis dal, byl „musí to být vel­ké“. Silvestri pou­žil orchest­rál­ní hud­bu, aby vytvo­řil zvuk, kte­rý kon­tras­to­val s pro­stře­dím malé­ho měs­ta a význam­ný­mi udá­lost­mi mění­cí­mi se v čase, kte­ré se v něm ode­hrá­va­jí. Chtěl hrdin­ský motiv, kte­rý by byl oka­mži­tě roz­po­zna­tel­ný.

Huey Lewis byl oslo­ven, aby pro film slo­žil ústřed­ní píseň; měl za sebou úspěch své­ho nedáv­né­ho alba Sports. Sešel se s Galeem, Spielbergem a Zemeckisem, kte­ří měli v úmys­lu, aby Huey Lewis and the News byla Martyho oblí­be­ná sku­pi­na. Ačkoli mu to licho­ti­lo, Lewis se nechtěl zúčast­nit, pro­to­že neu­měl psát fil­mo­vé pís­ně a nechtěl napsat píseň s názvem „Back to the Future“. Zemeckis Lewise ujis­til, že může napsat jakou­ko­li píseň. Lewis sou­hla­sil, že při­hlá­sí dal­ší píseň, kte­rou napsal, a tou byla „The Power of Love“. Lewis tvr­dí, že „Power of Love“ byla jeho prv­ní před­lo­že­nou pís­ní, ale Zemeckis si vzpo­mněl na jinou prv­ní píseň, kte­rá byla odmít­nu­ta. Lewis poz­dě­ji při­stou­pil na Zemeckisovu žádost o dru­hou píseň, „Back in Time“.

Muzikant Eddie Van Halen zahrál kyta­ro­vý riff, kte­rým Marty (pře­vle­če­ný za „Darth Vadera“) pro­bu­dí George. Filmaři chtě­li pou­žít hud­bu Van Halena, ale kape­la se odmít­la zúčast­nit, a tak se Eddie zúčast­nil sám. Mark Campbell posky­tl Martyho pěvec­ký hlas, ale nedo­stal za něj uzná­ní, pro­to­že fil­ma­ři chtě­li před­stí­rat, že zpí­vá Fox. Když se o tom dozvě­děl hudeb­ní super­vi­zor Bones Howe, zajis­til Campbellovi jako kom­pen­za­ci malé pro­cen­to z pří­jmů ze soun­d­trac­ku. Paul Hanson nau­čil Foxe hrát na kyta­ru sklad­bu „Johnny B. Goode“ a cho­re­o­graf Brad Jeffries strá­vil čty­ři týd­ny tím, že Foxe učil napo­do­bo­vat růz­né pohy­by rocko­vých hvězd, kte­ré zpo­pu­la­ri­zo­va­li uměl­ci jako Pete Townshend, Jimi Hendrix a Chuck Berry. Berry zadr­žel povo­le­ní k pou­ži­tí pís­ně „Johnny B. Goode“ až do dne před natá­če­ním a za prá­va dostal 50 000 dola­rů. Zpěv ve sklad­bě „Earth Angel“ obsta­ral Harry Waters Jr.

Design

Speciální efekty

Speciální efek­ty fil­mu vytvo­ři­la spo­leč­nost Industrial Light & Magic (ILM) pod dohle­dem Kena Ralstona a Kevina Pikea. Obsahuje při­bliž­ně 27-32 zábě­rů spe­ci­ál­ních efek­tů, opro­ti 300 tako­vým zábě­rům typic­kým pro sou­do­bé fil­my s vyš­ším roz­poč­tem. Přestože Ralston pra­co­val sou­čas­ně na fil­mech The Goonies a Cocoon, vzal si ten­to doda­teč­ný pro­jekt, pro­to­že vyža­do­val rela­tiv­ně málo efek­tů a chtěl rea­li­zo­vat plá­no­va­ný závěr, kdy Marty naje­de stro­jem času do jader­né­ho výbuchu. Tým měl k dis­po­zi­ci devět a půl týd­ne, kte­ré se zkrá­ti­ly na méně než devět, jakmi­le Universal Pictures posu­nu­lo datum pre­mi­é­ry. ILM pra­co­va­lo na Návratu do budouc­nos­ti až do oka­mži­ku, kdy musel být film pře­dán k tis­ku fil­mo­vých kotoučů pro kina.

Napjatý časo­vý plán ovliv­nil kva­li­tu spe­ci­ál­ních efek­tů. Ralston byl zkla­mán scé­nou, v níž Martyho ruka mizí, když se mění jeho budouc­nost. Liška byla nato­če­na oddě­le­ně od jeho ruky a obě byly slo­že­ny dohro­ma­dy; ruka byla nato­če­na širo­ko­úh­lým objek­ti­vem, tak­že se zdá­la pří­liš vel­ká a muse­la být zmen­še­na. Zemeckis chtěl jem­né vybled­nu­tí, ale výsled­kem bylo, že malý kruh ruky vyble­dl a nebyl čas to opra­vit. Ve stej­né scé­ně Marty a jeho sou­ro­zen­ci z foto­gra­fie mizí. Pro ILM bylo obtíž­né stmí­vat jed­not­li­vé aspek­ty foto­gra­fie, zejmé­na pro­to, že se pohy­bo­va­la na krku kyta­ry. Replika krku kyta­ry byla zkon­stru­o­vá­na ve čtyř­ná­sob­né veli­kos­ti opro­ti nor­má­lu; stru­ny kyta­ry byly vyro­be­ny z kabe­lu o tloušť­ce až čtvrt pal­ce. Na zvět­še­nou foto­gra­fii byla při­pev­ně­na hli­ní­ko­vá deska o roz­mě­rech 11 × 14 pal­ců. Společnost ILM pou­ži­la ver­zi foto­gra­fie bez Martyho a jeho sou­ro­zen­ců a kaž­dou posta­vu do foto­gra­fie jed­not­li­vě vlo­ži­la. Když se to nepo­da­ři­lo, byly pou­ži­ty čty­ři růz­né foto­gra­fie: jed­na obsa­hu­jí­cí poza­dí a jed­na pro kaž­dé­ho McFlyova sou­ro­zen­ce. Mechanická kame­ra cyk­lic­ky pro­chá­ze­la kaž­dou foto­gra­fii a tisk­la ji na film. Zvětšená kyta­ra byla pro zvý­še­ní rea­lis­tič­nos­ti pře­mís­tě­na.

Původní závěr s jader­ným výbu­chem byl pova­žo­ván za pří­liš kom­pli­ko­va­ný a náklad­ný, nákla­dy se odha­do­va­ly na 1 mili­on dola­rů. Výtvarný reži­sér Andrew Probert vytvo­řil sto­ry­bo­ard scé­ny, kte­rá by byla vytvo­ře­na pomo­cí kulis a mini­a­tur. Když se závěr pře­su­nul do hodi­no­vé věže, ILM zkou­ma­lo bou­ře, aby dosáh­lo správ­né este­ti­ky. Mraky byly zkon­stru­o­vá­ny z poly­este­ro­vé vlákni­té výpl­ně, zavě­še­ny do sítě a natá­če­ny sho­ra, zatím­co Ralston sví­til zespo­du sil­ným svět­lem. Pomocí reosta­tu rych­le měnil inten­zi­tu svě­tel, aby napo­do­bil blesk.

Blesk, kte­rý ude­ří do věže s hodi­na­mi, byl popsán jako „nej­vět­ší blesk v ději­nách kine­ma­to­gra­fie“ a vyvi­nu­lo ho ani­mač­ní oddě­le­ní Wese Takahashiho. Měl vychá­zet z dál­ky a při­bli­žo­vat se, ale zábě­ry byly nato­če­ny pří­liš blíz­ko věže a mezi ním a hor­ní čás­tí zábě­ru nebyl dosta­teč­ný pro­stor. Problém byl také s pří­liš dlou­hým zob­ra­ze­ním bles­ku na plát­ně, pro­to­že díky tomu byl blesk zře­tel­ně­ji ani­mo­va­ný. Počet zábě­rů byl sní­žen, ale šroub nevy­pa­dal dosta­teč­ně cha­o­tic­ky. Zemeckis vybral jedi­ný sní­mek šrou­bu ve tva­ru pís­me­ne „S“ a požá­dal, aby se efekt zamě­řil na ten­to tvar a byl zkrá­cen na 20 sním­ků. Šroub byl nakres­len čer­ným inkous­tem na bílý papír; difuz­ní efek­ty a záři při­da­lo optic­ké oddě­le­ní.

Stroj času DeLorean

DeLorean byl vyvi­nut pod dohle­dem Lawrence Paulla, kte­rý jej navr­hl spo­lu s výtvar­ní­kem Ronem Cobbem a ilu­strá­to­rem Andrewem Probertem. Jejich zámě­rem bylo, aby vozi­dlo vypa­da­lo opra­ve­né ze spo­leč­ných dílů. Stroj času byl původ­ně kon­ci­po­ván jako sta­ci­o­nár­ní zaří­ze­ní; v jed­nu chví­li to byla led­nič­ka. Spielberg ten­to nápad veto­val, pro­to­že se obá­val, že by se do něj dět­ští divá­ci moh­li poku­sit vlézt. Zemeckis navr­hl DeLorean, pro­to­že nabí­zel mobi­li­tu a jedi­neč­ný design; dve­ře s rac­ko­vý­mi kří­d­ly by rodi­ně z 50. let při­pa­da­ly jako mimo­zem­ské UFO. Společnost Ford Motor Company nabíd­la 75 000 dola­rů, aby mís­to toho pou­ži­la Ford Mustang; Gale odpo­vě­děl: „Doc Brown nejez­dí v zasra­ným Mustangu“. Michael Fink byl najat jako spoj­ka výtvar­né­ho oddě­le­ní a dostal za úkol rea­li­zo­vat Cobbovy ski­ci a dohlí­žet na kon­struk­ci vozu. Byl najat Paullem a Cantonem, kte­ří s ním pra­co­va­li na fil­mech Blade Runner (1982), respek­ti­ve Buckaroo Bonzai. Fink měl roz­dě­la­ný pro­jekt, ale sou­hla­sil, že pomů­že ve vol­ných týd­nech, kte­ré mu zbý­va­ly. Od sbě­ra­te­le byly zakou­pe­ny tři pou­ži­té DeLoreany - jeden pro kaska­dér­ské kous­ky, jeden pro spe­ci­ál­ní efek­ty a detail­něj­ší ver­ze pro hrdi­ny pro detail­ní zábě­ry. Byly nespo­leh­li­vé a čas­to se porou­chá­va­ly. Jako rych­lost ces­to­vá­ní časem byla zvo­le­na rych­lost 88 mil za hodi­nu (142 km/h), pro­to­že byla snad­no zapa­ma­to­va­tel­ná a na tacho­me­t­ru vypa­da­la „cool“.

Letící DeLorean v závě­reč­né scé­ně pou­žil kom­bi­na­ci hra­ných zábě­rů, ani­ma­ce a mode­lu v měřít­ku 1:5 (při­bliž­ně 33 pal­ců (840 mm) dlou­hé­ho), kte­rý posta­vil Steve Gawley a tým mode­lář­ské díl­ny. Akt, kdy DeLorean ces­tu­je časem, byl nazván efek­tem „časo­vé­ho řezu“. Zemeckis věděl pou­ze to, že chce, aby byl pře­chod násil­ný. Popsal ho jako „nean­dr­tál­ce, kte­rý sedí na kapo­tě DeLoreanu a odla­mu­je před sebou lát­ku času“. Efekt je tak rych­lý, že je nepo­střeh­nu­tel­ný. Zemeckis tomu dával před­nost, pro­to­že nechtěl, aby divá­ci pří­liš pře­mýš­le­li o tom, jak vše fun­gu­je.

Umělecká režie a make-up

Pro rea­lis­tič­těj­ší kuli­sy byly pou­ži­ty sku­teč­né názvy zna­ček, napří­klad Texaco, a pro­du­cen­ti naří­di­li, aby se ve fil­mu obje­vi­ly někte­ré znač­ky, kte­ré si za to zapla­ti­ly. Neznámá ply­ná­ren­ská spo­leč­nost nabíd­la vel­kou část­ku za zařa­ze­ní, ale Paull pou­žil znač­ku Texaco, pro­to­že mu při­po­mí­na­la vtip ze seri­á­lu The Milton Berle Show. Tato vol­ba ved­la k někte­rým spo­rům, napří­klad mateř­ská spo­leč­nost Pepsi, PepsiCo, chtě­la vyne­chat vtip o nápo­ji Tab, kte­rý vyrá­bí její kon­ku­rent Coca-Cola. K syn­chro­ni­za­ci mno­ha hodin v úvod­ní scé­ně bylo zapo­tře­bí dva­cet hodi­ná­řů a k jejich sou­čas­né­mu spuš­tě­ní byly pou­ži­ty klad­ky. Drew Struzan vytvo­řil pla­kát k fil­mu. Producenti dou­fa­li, že jeho žáda­ná pla­ká­to­vá gra­fi­ka vzbu­dí dal­ší zájem o film.

Film pou­ží­vá sty­li­zo­va­nou adap­ta­ci este­ti­ky 50. let, kte­rá má blí­že k tele­viz­ní seri­á­lo­vé inter­pre­ta­ci než k přes­né rekon­struk­ci. Byly pou­ži­ty moder­ní tech­no­lo­gie - napří­klad sou­čas­né lát­ky -, pro­to­že návr­há­ři se domní­va­li, že teh­dej­ší móda není zají­ma­vá. Pro ztvár­ně­ní postav napříč tře­mi deká­da­mi nechtě­li tvůr­ci nechat star­ší her­ce zastou­pit ty mlad­ší, pro­to­že se domní­va­li, že by změ­na byla zjev­ná a ruši­vá. Tvůrce spe­ci­ál­ních efek­tů Ken Chase pro­ve­dl na mla­dých her­cích mas­kér­ské tes­ty, aby je zestárl; prv­ní výsled­ky byly odra­zu­jí­cí. Pro Glovera vytvo­řil pro­té­zu krku a pleša­tou čepi­ci s ustu­pu­jí­cí linií vla­sů, ale pova­žo­val je za pře­hna­né. Chase zjis­til, že je obtíž­né vyvá­žit stár­nu­tí her­ců a záro­veň zacho­vat dosta­tek jejich při­ro­ze­né­ho vzhle­du, aby zůsta­li roz­po­zna­tel­ní.

Byly zho­to­ve­ny odlit­ky obli­čejů her­ců, z nichž byly vyro­be­ny sádro­vé for­my. Chase přes sádro­vé for­my vymo­de­lo­val pomo­cí late­xu jem­něj­ší efek­ty. Pro Lorraine vytvo­řil pod­brad­ky a oční váč­ky a také těles­né vycpáv­ky, kte­ré odrá­že­ly její zvý­še­nou váhu a nad­měr­nou kon­zu­ma­ci alko­ho­lu. Místo ustu­pu­jí­cí vla­so­vé linie Chase pou­ze změ­nil účes George a pomo­cí pro­téz mu dodal méně výraz­nou čelist. Biffova posta­va se změ­ni­la výraz­ně­ji, pro­to­že Chase chtěl, aby vypa­dal „pro­tiv­ně“; byl ztlu­š­těn, dostal kot­le­ty a účes přes hla­vu, aby zakryl ros­tou­cí pleš. Protézy byly kom­bi­no­vá­ny s líče­ním a osvět­le­ním, aby posta­vy ješ­tě více zestár­ly.

Chase pova­žo­val tuto prá­ci za frustru­jí­cí ve srov­ná­ní se svý­mi zku­še­nost­mi s fan­task­něj­ší­mi pro­té­za­mi, kte­ré umož­ňo­va­ly snad­ně­ji skrýt vady. Gumový latex neodrá­žel svět­lo stej­ně jako při­ro­ze­ná kůže, tak­že Chase pou­ží­val pro­ces stip­pin­gu - vytvá­ře­ní vzo­ru pomo­cí malých teček - k zpes­t­ře­ní tvá­ří her­ců, aby lépe skryl mís­ta, kde se kůže a pro­té­za setká­va­ly; detail­ním zábě­rům se vyhý­bal. Doktorův vzhled nebyl výraz­ně změ­něn. Chase nama­lo­val na Lloyda latex, jehož odstra­ně­ním vznik­ly na kůži vrás­ky, na kte­ré byly nama­lo­vá­ny dal­ší prv­ky, jako jsou jater­ní skvr­ny a stí­ny.

Premiéra

Kontext

V červ­nu 1985 zazna­me­nal diva­del­ní prů­my­sl čtr­nác­ti­pro­cent­ní pokles pro­de­je vstu­pe­nek opro­ti rekord­ním čtyřem mili­ar­dám dola­rů z před­cho­zí­ho roku. Na let­ní obdo­bí (počí­na­je posled­ním květ­no­vým týd­nem) bylo naplá­no­vá­no 45 fil­mů, včet­ně sním­ků Rambo: První krev - část II, The Goonies, Brewsterovy mili­o­ny, Fletch a nej­no­věj­ší­ho fil­mu o Jamesi Bondovi Vyhlídka na zabi­tí. Tento 25% nárůst opro­ti před­cho­zí­mu roku vedl k oba­vám pro­fe­si­o­ná­lů v obo­ru, že kon­ku­ren­ce roz­dě­lí divá­ky a ome­zí finanč­ní výno­sy, a to v době, kdy se prů­měr­né nákla­dy na výro­bu a mar­ke­ting fil­mu zvý­ši­ly na 14,5 mili­o­nu dola­rů, resp. 7 mili­o­nů dola­rů. Vyšší roz­po­čet na zajiš­tě­ní popu­lár­ní­ho, a tedy výdě­leč­né­ho obsa­ze­ní byl pova­žo­ván za vhod­né rizi­ko. Většina fil­mů plá­no­va­ných k uve­de­ní do kin byla zamě­ře­na na mlad­ší pub­li­kum, se zamě­ře­ním na fan­ta­sy a nad­při­ro­ze­no. Tyto fan­ta­sy prv­ky odrá­že­ly teh­dej­ší dobu a čas­to vyu­ží­va­ly tech­no­lo­gic­ké zdro­je namís­to magic­kých. Pouze něko­lik fil­mů, jako Cocoon a Prizziho čest, bylo zamě­ře­no na dospě­lé.

Původně měl být Návrat do budouc­nos­ti uve­den do kin v květ­nu 1985, ale byl posu­nut na 21. červ­na, což byl nej­bliž­ší ter­mín, kdy mohl mít Zemeckis film při­pra­ve­ný. Zpoždění způ­so­be­né výmě­nou Stoltze posu­nu­lo pre­mi­é­ru na 19. čer­ven­ce a poz­dě­ji na srpen. Sheinberg posu­nul datum pre­mi­é­ry na 3. čer­ven­ce, čímž film zís­kal dal­ších 16 dní pro­mí­tá­ní v kinech v nej­vý­nos­něj­ším obdo­bí roku. Tento krok nabí­dl při­bliž­ně 100 000 pro­jek­cí navíc, kte­ré dohro­ma­dy vynes­ly odha­dem 40 mili­o­nů dola­rů. Chtěl se prý také vyhnout nega­tiv­ní­mu vní­má­ní fil­mů uvá­dě­ných poz­dě­ji v let­ním obdo­bí; jiné fil­mo­vé trhá­ky se obvykle uvá­dě­jí dří­ve. Změna si vyžá­da­la nová jed­ná­ní s maji­te­li kin, aby si zajis­ti­li sály na již tak pře­pl­ně­ném trhu. V někte­rých měs­tech bylo záko­nem vyža­do­vá­no, aby byl film před zakou­pe­ním pro­mí­tán vysta­vo­va­te­lům; maji­te­lům kin a mla­dým divá­kům na zkouš­ku byl pro­mí­tán nedo­kon­če­ný sestřih fil­mu. Ti jej ozna­či­li za slab­ší než E.T. Mimozemšťan nebo Krotitelé duchů, ale přes­to za zaru­če­ný kasov­ní trhák. Fox nebyl pro pro­pa­gač­ní prá­ce k dis­po­zi­ci, pro­to­že v Londýně natá­čel film Rodinná pou­ta Vacation (1985).

Box office

Ve Spojených stá­tech (USA) a Kanadě se Návrat do budouc­nos­ti dostal do širo­ké dis­tri­buce 3. čer­ven­ce 1985, před svá­teč­ním víken­dem Dne nezá­vis­los­ti. Během úvod­ní stře­dy a čtvrt­ka film vydě­lal 3,6 mili­o­nu dola­rů a během úvod­ní­ho víken­du dal­ších 11,3 mili­o­nu dola­rů z 1 420 kin - v prů­mě­ru 7 853 dola­rů na kino. Návrat do budouc­nos­ti skon­čil jako prv­ní film víken­du před wes­ter­nem Bledý jez­dec (7 mili­o­nů dola­rů) o dru­hém víken­du a fil­mem Rambo: První krev - část II (6,4 mili­o­nu dola­rů) o sed­mém víken­du. O dru­hém víken­du si udr­žel pozi­ci jed­nič­ky s dal­ší­mi 10,6 mili­o­ny dola­rů, před debu­tu­jí­cím akč­ním fil­mem Šílený Max za bouř­kou (7,8 mili­o­nu dola­rů) a Cocoon (5 mili­o­nů dola­rů), a o tře­tím víken­du před reprí­zou E.T. Mimozemšťana (8,8 mili­o­nu dola­rů) a Šíleným Maxem za bouř­kou (5,4 mili­o­nu dola­rů). Přestože se o čtvr­tém víken­du pro­pa­dl na dru­hou příč­ku za debu­tu­jí­cí National Lampoon’s European Vacation (12,3 mil. USD), o pátém víken­du se Návrat do budouc­nos­ti opět dostal na prv­ní mís­to a udr­žel se na něm násle­du­jí­cích osm týd­nů. Při vzpo­mín­ce na úvod­ní týd­ny Gale řekl: „Náš dru­hý víkend byl vyš­ší než prv­ní, což svěd­čí o skvě­lém ohla­su.“

Film byl i nadá­le sta­bil­ně úspěš­ný a do říj­na vydě­lal 155 mili­o­nů dola­rů, čímž pře­ko­nal kasov­ní výdě­lek fil­mu Rambo: První krev - část II (149 mili­o­nů dola­rů) a stal se nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku. Celkově byl Návrat do budouc­nos­ti na prv­ním mís­tě 11 z prv­ních 12 týd­nů své­ho uve­de­ní a v prv­ní desít­ce nej­vý­dě­leč­něj­ších fil­mů se udr­žel cel­kem 24 týd­nů. Na kon­ci své­ho uve­de­ní v kinech vydě­lal Návrat do budouc­nos­ti při­bliž­ně 210,6 mili­o­nu dola­rů, čímž se stal nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku 1985, před fil­mem Rambo: První krev II. část (150,4 mili­o­nu dola­rů), spor­tov­ním dra­ma­tem Rocky IV (127,9 mili­o­nu dola­rů) a dra­ma­tem Purpurová barva (94,2 mili­o­nu dola­rů). Podle odha­dů Box Office Mojo se pro­da­lo přes 59 mili­o­nů vstu­pe­nek. Odborníci z obo­ru před­po­klá­da­jí, že od roku 1997 čini­ly kasov­ní výno­sy pro stu­dia - po ode­čte­ní podí­lu kin - 105,5 mili­o­nu dola­rů.

Rok byl pro film pova­žo­ván za neú­spěš­ný. Navzdory rekord­ní­mu počtu fil­mo­vých pre­mi­ér se pro­dej vstu­pe­nek opro­ti roku 1984 sní­žil o 17 %. Vedoucí pra­cov­ní­ci prů­mys­lu z toho­to pro­blé­mu čás­teč­ně vini­li nedo­sta­tek ori­gi­na­li­ty a pře­by­tek fil­mů zamě­ře­ných na mlá­dež mlad­ší 18 let. Za trhá­ky byly pova­žo­vá­ny pou­ze fil­my Návrat do budouc­nos­ti a Rambo: První krev - část II, kte­ré vydě­la­ly více než dvoj­ná­so­bek tržeb fil­mu Cocoon. Dobře se daři­lo také fil­mům s pro­a­me­ric­kou tema­ti­kou. Po letech špat­ných výko­nů film Návrat do budouc­nos­ti spo­lu s fil­my Fletch, Brewsterovy mili­o­ny a Maska zvrá­til osud spo­leč­nos­ti Universal Pictures.

Mimo USA a Kanadu film vydě­lal pod­le odha­dů dal­ších 170,5 mili­o­nu dola­rů, čímž se stal tře­tím nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku, hned za roman­tic­kým dra­ma­tem Z Afriky (179,1 mili­o­nu dola­rů) a Rockym IV (172,6 mili­o­nu dola­rů). Celkově Návrat do budouc­nos­ti vydě­lal celo­svě­to­vě 381,1 mili­o­nu dola­rů, čímž se stal nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku 1985, před Rockym IV (300,5 mili­o­nu dola­rů) a Rambo: První krev II. část (300,4 mili­o­nu dola­rů). Film Návrat do budouc­nos­ti se dočkal něko­li­ka repríz v kinech u pří­le­ži­tos­ti výro­čí, včet­ně remaste­ro­va­né ver­ze pro­mí­ta­né v roce 2010. Tato uve­de­ní zvý­ši­la celo­svě­to­vou sumu fil­mu na 388,8 mili­o­nu dola­rů.

Recepce

Kritické ohlasy

vyprá­vě­ní pří­bě­hu namís­to čis­té podí­va­né. Attansio a Gene Siskel tvr­di­li, že ačko­li se Návrat do budouc­nos­ti zdál být „vším špat­ným“ ve fil­mech zamě­ře­ných na mlá­dež, úspěš­ně pře­vrá­til oče­ká­vá­ní tím, že se zamě­řil na rela­tiv­ní pří­běh s emo­ci­o­nál­ním jádrem a pou­žil neu­cti­vý, dob­ro­mysl­ný humor. Spolu s Richardem Corlissem se shod­li, že film pře­tr­vá, pro­to­že nabí­zí něco pro děti i dospě­lé. Někteří recen­zen­ti, jako napří­klad Corliss a Leonard Maltin, se shod­li, že úvod­ní část Návratu do budouc­nos­ti, plná expo­zi­ce, byla nej­slab­ší čás­tí fil­mu, ale ved­la do sil­něj­ší polo­vi­ny plné „vti­pu“, „údi­vu“, „komic­ké­ho pro­zře­ní“ a ori­gi­nál­ních nápa­dů.

Dave Kehr pozna­me­nal, že Gale a Zemeckis pat­ři­li k prv­ní gene­ra­ci fil­ma­řů ote­vře­ně ovliv­ně­ných vyrůs­tá­ním na tele­viz­ní zába­vě a jejich inspi­ra­ce je patr­ná v celém fil­mu. Hollywood Reporter uve­dl, že i přes Spielbergovu pro­du­cent­skou roli se jed­ná o jed­no­znač­ně Zemeckisovu vizi, kte­rá je jem­něj­ší, něž­něj­ší a „méně hluč­ná“. Někteří recen­zen­ti jej pří­z­ni­vě při­rov­ná­va­li k fan­ta­sy dra­ma­tu Báječný život z roku 1946, kte­ré nabí­ze­lo podob­nou pre­mi­su ústřed­ní posta­vy mění­cí svou budouc­nost. Roger Ebert uve­dl, že film nabí­zí lid­skost, šarm, humor a mno­há pře­kva­pe­ní, kte­rá pat­ří k jeho „nej­vět­ším potě­še­ním“. Sheila Bensonová byla kri­tič­těj­ší; Návrat do budouc­nos­ti jí při­pa­dal pře­pro­du­ko­va­ný a nedo­ta­že­ný, s prázd­ným kon­cem zamě­ře­ným na mate­ri­a­lis­tic­ké odmě­ny a postrá­da­jí­cím napě­tí, pro­to­že Martyho úspěch se nikdy nezdál být na pochy­bách. Siskel opo­no­val, že napě­tí pra­me­ní z toho, že se vymy­ká oče­ká­vá­ním typic­ké­ho fil­mu o ces­to­vá­ní v čase tím, že minu­lost je pro­měn­li­vá a budouc­nost nejis­tá. Paul Attanasio kri­ti­zo­val někte­ré aspek­ty, kte­ré se zdá­ly být „mecha­nic­ky“ navr­že­ny tak, aby vytvo­ři­ly co nej­šir­ší divác­kou atrak­ti­vi­tu.

Výkony her­ců byly obec­ně dob­ře při­ja­ty, zejmé­na výko­ny Foxe, Lloyda, Thompsona a Glovera. Recenzenti shod­ně chvá­li­li Foxův „při­taž­li­vý“ výkon, i když pod­le někte­rých Lloydův výkon ostat­ní zastí­nil. Kehr a Attanasio pova­žo­va­li jeho nekon­t­ro­lo­va­ný výkon a jedi­neč­nou „inten­zi­tu“ za poctu posta­vám šíle­ných věd­ců, kte­ré ztvár­ni­li napří­klad Sid Caesar nebo John Belushi, a záro­veň vytvo­ři­li defi­ni­tiv­ní arche­typ věd­ce pro moder­ní pub­li­kum. Naproti tomu recen­ze Vincenta Canbyho a Variety uvá­dě­la, že Thompsonův „kla­ma­vě váš­ni­vý“ výkon a Gloverova potá­ce­jí­cí se až sebe­vě­do­má posta­va se posta­ra­ly o výraz­né herec­ké výko­ny Návratu do budouc­nos­ti. Někteří recen­zen­ti pova­žo­va­li za nevkus­né pou­ži­tí libyj­ských tero­ris­tů, kte­ří v té době vzbu­zo­va­li sku­teč­ný strach.

Ocenění

Návrat do budouc­nos­ti zís­kal čty­ři nomi­na­ce na 43. roč­ník Zlatých gló­bů, a to za nej­lep­ší film (muzi­kál nebo kome­die), nej­lep­ší­ho her­ce ve fil­mu (muzi­kál nebo kome­die) (Fox), nej­lep­ší původ­ní píseň („The Power of Love“) a nej­lep­ší scé­nář (Gale a Zemeckis). Film byl také vyhlá­šen nej­ob­lí­be­něj­ším fil­mem na 12. roč­ní­ku People’s Choice Awards. Na Oscarech 1986 zís­kal film Návrat do budouc­nos­ti jed­nu cenu za nej­lep­ší střih zvu­ko­vých efek­tů (Charles L. Campbell a Robert Rutledge). Film zís­kal dal­ší tři nomi­na­ce:

Na 39. roč­ní­ku udí­le­ní cen Britské fil­mo­vé aka­de­mie zís­kal film Návrat do budouc­nos­ti pět nomi­na­cí, a to za nej­lep­ší film, nej­lep­ší původ­ní scé­nář (Gale a Zemeckis), nej­lep­ší zvuk (Bill Varney, B. Tennyson Sebastian II, Robert Thirlwell a William B. Kaplan) a nej­lep­ší původ­ní píseň („The Power of Love“). Na 13. roč­ní­ku Saturn Awards zís­kal film tři ceny: Nejlepší vědec­ko­fan­tas­tic­ký film, Nejlepší herec (Fox) a Nejlepší spe­ci­ál­ní efek­ty (Pike). Získal také cenu Hugo za nej­lep­ší dra­ma­tic­kou pre­zen­ta­ci. Návrat do budouc­nos­ti si vedl dob­ře i na mezi­ná­rod­ním poli: zís­kal cenu David di Donatello (Itálie) za nej­lep­ší­ho zahra­nič­ní­ho pro­du­cen­ta (Spielberg) a nej­lep­ší zahra­nič­ní scé­nář, cenu za vyni­ka­jí­cí zahra­nič­ní film od Japonské aka­de­mie a cenu Goldene Leinwand (Německo) za pro­dej více než 3 mili­o­nů vstu­pe­nek během prv­ních 18 měsí­ců.

Po uvedení do kin

Domácí média

22. květ­na 1986 vyšel film Zpátky do budouc­nos­ti na VHS za cenu 79,95 dola­rů a stal se prv­ním fil­mem, kte­ré­ho se za tuto cenu pro­da­lo 450 000 kusů, a záro­veň se stal nej­půj­čo­va­něj­ší kaze­tou roku. Pokračování bylo plá­no­vá­no až po uve­de­ní fil­mu Návrat do budouc­nos­ti v kinech a na konec domá­cí­ho vydá­ní byla při­po­je­na gra­fi­ka „To Be Continued...“, kte­rá měla pod­po­řit pově­do­mí o budou­cích fil­mech. Když byl Návrat do budouc­nos­ti v roce 2002 vydán na DVD, byla gra­fi­ka odstra­ně­na, pro­to­že Gale a Zemeckis chtě­li, aby byl film věr­ný zážit­ku z kina. Na Blu-ray debu­to­va­la v roce 2010 u pří­le­ži­tos­ti 25. výro­čí fil­mu. Vydání obsa­ho­va­lo šes­ti­díl­ný doku­ment, včet­ně roz­ho­vo­rů s her­ci a štá­bem, zábě­rů ze záku­li­sí, vyma­za­ných scén a sou­vi­se­jí­cích video­kli­pů ze všech tří fil­mů. Součástí vydá­ní byl také veřej­ný debut zábě­rů, na nichž Stoltz ztvár­nil Martyho McFlye. K 35. výro­čí fil­mu v roce 2020 byla vydá­na remaste­ro­va­ná ver­ze v roz­li­še­ní 4K Ultra HD na dis­cích Blu-ray a Ultra HD Blu-ray. Vedle doplň­ků obsa­že­ných v před­cho­zích vydá­ních obsa­ho­va­lo toto vydá­ní zábě­ry z kon­kur­zu a prů­zkum fil­mo­vých rekvi­zit, kte­rý vedl Gale. K dis­po­zi­ci byla také limi­to­va­ná edi­ce ste­el­boo­ko­vých oba­lů a výstav­ní repli­ka levi­tu­jí­cí­ho hover­bo­ar­du z fil­mu Návrat do budouc­nos­ti - část II.

Soundtrack k fil­mu Návrat do budouc­nos­ti vyšel v čer­ven­ci 1985 na kaze­tě, LP des­ce a kom­pakt­ním dis­ku (CD). Hlavní sin­gl soun­d­trac­ku, „The Power of Love“, se umís­til na prv­ním mís­tě v ame­ric­ké hit­pa­rá­dě Billboard Hot 100. Prodej byl zpo­čát­ku poma­lý, ale nako­nec se dostal na 12. mís­to v žeb­říč­ku Billboard 200, čás­teč­ně díky úspě­chu pís­ně „The Power of Love“. Silvestriho hud­ba se v roce 2009 dočka­la ome­ze­né­ho vydá­ní na CD, kte­ré obsa­ho­va­lo fil­mo­vou hud­bu a dosud nevy­da­né vari­a­ce. Hudba ke všem třem fil­mům Návrat do budouc­nos­ti byla popr­vé vydá­na na LP des­ce v roce 2016, a to jed­not­li­vě i jako kolek­ce. Silvestri dohlí­žel na remas­ter původ­ních mas­ter nahrá­vek, včet­ně dří­ve nevy­da­ných skla­deb, a Gale při­spěl poznám­ka­mi k tex­tu.

Další média

V roce 1985 byl fil­mo­vý mer­chan­di­sing rela­tiv­ně novým kon­cep­tem, kte­rý zpo­pu­la­ri­zo­va­la původ­ní fil­mo­vá tri­lo­gie Star Wars (1977-1983). Vzhledem k tomu, že film Návrat do budouc­nos­ti nebyl spe­ci­fic­ky zamě­řen na děti, nedo­šlo k žád­né­mu význam­né­mu mer­chan­di­sin­gu, kte­rý by dopro­vá­zel jeho uve­de­ní. Ačkoli v roce 1985 vyšla nove­li­za­ce od George Gipeho, jeden z prv­ních před­mě­tů pro děti, jez­dí­cí DeLorean, byl vydán až v roce 1986. Film a jeho pokra­čo­vá­ní byly od té doby zastou­pe­ny v širo­ké šká­le mer­chan­di­se, včet­ně např:

Back to the Future se dočkal něko­li­ka video­her­ních adap­ta­cí: Playmobil, hra­cí kar­ty, oble­če­ní, kera­mi­ka, pla­ká­ty, stol­ní hry, soš­ky, ply­šo­vé hrač­ky, figur­ky Funko POP!, akč­ní figur­ky, Hot Wheels a litá vozi­dla, kni­hy, hudeb­ní alba a vánoč­ní ozdo­by. Současně s fil­mem vyšla hra Návrat do budouc­nos­ti pro počí­ta­če Amstrad CPC, Commodore 64 a ZX Spectrum. V roce 1989 byla vydá­na arká­do­vá adven­tu­ra Návrat do budouc­nos­ti pro Nintendo Entertainment System. Gale ji ozna­čil za jed­nu z nej­hor­ších her, kte­ré kdy byly vytvo­ře­ny, a nedo­po­ru­čil lidem, aby si ji kupo­va­li. Návrat do budouc­nos­ti: V roce 1990 byl vydán Pinball, ačko­li Fox odmí­tl, aby hra pou­ží­va­la jeho podo­biz­nu. Epizodická gra­fic­ká adven­tu­ra Back to the Future: V roce 2010 byla vydá­na hra The Game. Gale se podí­lel na pří­bě­hu hry, kte­rý se ode­hrá­vá po udá­los­tech tře­tí­ho fil­mu. Jedna z oblas­tí ve hře Lego Dimensions je zalo­že­na na fil­mu Návrat do budouc­nos­ti a Lloyd v ní namlu­vil svůj hlas.

Back to the Future: The Ride, simu­lá­to­ro­vá jíz­da, se pro­vo­zo­va­la v letech 1991 až 2007 v Universal Studios Hollywood a Universal Studios Florida. Na vývoj atrak­ce dohlí­žel Spielberg a vystu­po­val v ní Doc Brown (Lloyd), kte­rý pro­ná­sle­do­val Biffa (Wilson), jenž ukra­dl DeLorean. Verze atrak­ce v Universal Studios Japan fun­go­va­la v letech 2001 až 2016. V roce 2015 byla vydá­na des­ko­vá hra Monopoly s téma­ti­kou Návratu do budouc­nos­ti. V roce 2020 byla vydá­na des­ko­vá hra Funko. Hráči se v ní vži­jí do role jed­né z hlav­ních postav z fil­mů a boju­jí s růz­ný­mi Tanneny napříč his­to­rií.

O natá­če­ní fil­mo­vé série vyšlo něko­lik knih. Nepotřebujeme sil­ni­ce: V kni­ze The Making of the Back to the Future Trilogy (Zpátky do budouc­nos­ti) je popsá­na úst­ní his­to­rie osob, kte­ré se podí­le­ly na výro­bě fil­mu. Návrat do budouc­nos­ti: V roce 2015 byla vydá­na kni­ha The Ultimate Visual History - kro­ni­ka vývo­je celé série Návrat do budouc­nos­ti. Britský fil­mo­vý insti­tut vydal kni­hu BFI Film Classics: Back to the Future (Návrat do budouc­nos­ti) o poza­dí vzni­ku fil­mu. Součástí série jsou také komiksy popi­su­jí­cí dob­ro­druž­ství Doca a Martyho před a po udá­los­tech zob­ra­ze­ných ve fil­mech. Součástí cros­so­ve­ru mezi fran­ší­za­mi Návrat do budouc­nos­ti a Transformers byla trans­for­mu­jí­cí se hrač­ka DeLorean a sou­vi­se­jí­cí komiksy.

Tematická analýza

Rodičovské vztahy a osud

Hlavní téma fil­mu Návrat do budouc­nos­ti se týká pře­vze­tí kon­t­ro­ly a osob­ní zod­po­věd­nos­ti nad vlast­ním osu­dem: Situaci lze změ­nit, i když se zdá, že ji jinak nelze pře­ko­nat. Podle Thompsona film před­sta­vu­je, jak jeden oka­mžik může mít význam­ný a trva­lý dopad na život člo­vě­ka. Gale se domní­val, že Doc doko­na­le shr­nul nos­né téma série, když ve fil­mu Návrat do budouc­nos­ti - část III řekl: “

Na začát­ku fil­mu je Marty odmít­nut v Battle of the Bands a při­zná­vá, že se obá­vá, že jeho ambi­ce zůsta­nou nena­pl­ně­ny. Obává se, že dopad­ne jako jeho rodi­če, a v roce 1955 vidí pří­mý důkaz toho, že George, kte­rý se také bojí odmít­nu­tí, není scho­pen oslo­vit Lorraine; jeho oba­vy ohro­žu­jí Martyho budouc­nost. Marty se pus­tí do mani­pu­la­ce s minu­los­tí, aby si zajis­til vlast­ní pře­ži­tí, aniž by se zají­mal o to, jaký dopad má jeho pří­tom­nost v roce 1955 na ostat­ní. Po návra­tu do roku 1985 je odmě­něn bohat­ší­mi rodi­či a hez­čím autem, ale záro­veň poško­dil Biffovu budouc­nost, čímž ho zre­du­ko­val na slu­hu McFlyových. Glover kri­ti­zo­val morál­nost závě­ru fil­mu, neboť se domní­val, že Martyho odmě­nou by měli být šťast­ní a zami­lo­va­ní rodi­če, a pova­žo­val jej za důsle­dek toho, že film slou­ží zájmům kor­po­ra­cí, pod­po­ru­je hro­ma­dě­ní majet­ku a nákup mate­ri­ál­ních před­mě­tů. V roce 2015 Zemeckis pro­hlá­sil, že konec byl na svou dobu doko­na­lý, ale kdy­by ho nato­čil nyní, byl by jiný, ačko­li Gale s tím nesou­hla­sil a řekl, že se za tuto scé­nu neo­mlou­vá. Američtí divá­ci s tím­to kon­cem obec­ně nemě­li pro­blém, ale někte­ří zahra­nič­ní divá­ci ho kri­ti­zo­va­li.

Přes odmít­nu­tí fil­mo­vý­mi stu­dii pro nedo­sta­teč­nou chlíp­nost nará­ží Návrat do budouc­nos­ti na sexu­ál­ní nási­lí, rasis­mus a Oidipův kom­plex - psy­chi­at­ric­kou teo­rii, pod­le níž dítě cho­vá nevě­do­mou sexu­ál­ní tou­hu po rodi­či opač­né­ho pohla­ví, jako ve vzta­hu mezi Martym a jeho budou­cí mat­kou Lorraine v roce 1955. Vztahy mezi rodi­či a dět­mi jsou zákla­dem mno­ha prv­ků fil­mu. Thompson se domní­val, že film zůstal aktu­ál­ní pro nové gene­ra­ce díky své základ­ní myš­len­ce, že Martyho a divá­ko­vi rodi­če byli kdy­si dět­mi a měli stej­né sny a ambi­ce jako oni.

Reaganismus a americké úzkosti

Kritici Justin Chang a Mark Olsen nazna­ču­jí, že film lze vní­mat jako pro­pa­ga­ci rea­ga­nis­mu - poli­tic­kých posto­jů pre­zi­den­ta Ronalda Reagana -, kte­rý pod­po­ru­je star­ší hod­no­ty ame­ric­ké­ho snu, ini­ci­a­ti­vy a tech­no­lo­gic­ké­ho pokro­ku. Hill Valley roku 1985 je zob­ra­ze­no jako zchát­ra­lé a v roz­kla­du, zatím­co rok 1955 je pre­zen­to­ván jako jed­no­duš­ší a zdán­li­vě bez­peč­něj­ší doba, vidě­ná nos­tal­gic­kou opti­kou. Martyho budouc­nost je lep­ší, pro­to­že se vra­cí do roku 1955 a učí George vět­ší aser­ti­vi­tě a samo­stat­nos­ti; jeho ini­ci­a­ti­va vede k Martyho bla­hobyt­něj­ší budouc­nos­ti s mate­ri­a­lis­tic­ký­mi odmě­na­mi. Ve fil­mu je pou­ži­to mno­ho dobo­vých zna­ček, údaj­ně pro­to, aby pro­stře­dí půso­bi­lo rea­lis­tič­tě­ji - napří­klad Mountain Dew, Pepsi a Texaco -, ale tvůr­ci fil­mu dostá­va­li od maji­te­lů zna­ček finanč­ní kom­pen­za­ci, tak­že jejich začle­ně­ní bylo pro­pa­gač­ní a komerč­ní, niko­li umě­lec­ké.

Přednášející fil­mo­vých stu­dií Sorcha Ní Fhlainn tvr­dí, že mno­ho fil­mů z 80. let bylo výsled­kem tou­hy ame­ric­ké veřej­nos­ti po úni­ku od kul­tur­ních obav a stra­chu, včet­ně šíře­ní jader­ných zbra­ní, neza­měst­na­nos­ti, kri­mi­na­li­ty, ros­tou­cí nerov­nos­ti a kri­ze AIDS. Podle ní fil­my jako ty ze série Hvězdné vál­ky a Návrat do budouc­nos­ti nabí­ze­ly dět­ské ujiš­tě­ní o bez­pe­čí a pohod­lí, zdů­raz­ňo­va­ly ide­a­li­zo­va­né ame­ric­ké hod­no­ty a pozi­tiv­ní účin­ky vští­pe­ní moci patri­ar­chál­ní posta­vě, jako je George McFly nebo Darth Vader. Profesorka ang­lič­ti­ny Susan Jeffordsová pova­žo­va­la Doktora Browna za ana­lo­gii Reagana, muže, kte­rý při­jí­má tech­no­lo­gic­ký pokrok, kte­rý je v kon­flik­tu s libyj­ský­mi tero­ris­ty a posky­tu­je pro­střed­ky upa­da­jí­cí rodi­ně, aby si polep­ši­la.

Během závě­reč­né­ho aktu fil­mu je pou­ži­ta píseň „Johnny B. Goode“ od Chucka Berryho. Berry se původ­ně brá­nil tomu, aby byla píseň ve fil­mu pou­ži­ta. NPR tvr­dí, že ačko­li Berryho odpor mohl být otáz­kou peněz, jsou zde skry­té raso­vé pro­blémy, kte­ré sou­vi­se­jí s tím, že Marty, bílý muž, zdán­li­vě pře­pi­su­je his­to­rii, aby vyna­le­zl hudeb­ní žánr rock and roll, kte­rý byl sil­ně ovliv­něn afro­a­me­ric­kou hud­bou. Segment z roku 1955 také před­sta­vu­je zkres­le­ný pohled na Ameriku, když uka­zu­je afro­a­me­ric­kou kape­lu hra­jí­cí na stře­do­škol­ském ple­se, což by bylo zaká­zá­no. Stejně tak afro­a­me­ric­ká posta­va Goldie Wilsonové je Martyho zása­hem zdán­li­vě inspi­ro­vá­na k prá­ci na tom, aby se sta­la sta­rost­kou, což v ní vzbu­zu­je ini­ci­a­ti­vu a samo­stat­nost ve sty­lu Reagana.

Vlivy

Jako fil­mo­ví fanouš­ci jsou Gale a Zemeckisovy vli­vy patr­né v celém Návratu do budouc­nos­ti. Objevují se zde odka­zy na Čaroděje ze země Oz (1939), Košilatého psa (1959), Dr. Divnolásku (1964), Blízká setká­ní tře­tí­ho dru­hu (1977), fil­mo­vou sérii Hvězdné vál­ky a tele­viz­ní pořa­dy včet­ně Mister Peabody, Star Trek: The Original Series, The Outer Limits a The Twilight Zone. Objevují se také naráž­ky na film Stroj času (1960) - nato­če­ný pod­le stej­no­jmen­né nove­ly H. G. Wellse z roku 1895 - a na román Marka Twaina Yankee z Connecticutu na dvo­ře krá­le Artuše, v němž se ústřed­ní posta­va zdán­li­vě pohy­bu­je v čase. Chronometr na palub­ní des­ce DeLoreanu pou­ží­vá stej­né barev­né sché­ma jako časo­vé zaří­ze­ní ve fil­mu Stroj času. Kritik Ray Loynd vyslo­vil názor, že Doca lze pova­žo­vat za typ krá­le Artuše, při­čemž Marty mu slou­ží jako rytíř.

Odkaz

Kulturní vliv

Od své­ho uve­de­ní do kin zůstá­vá Návrat do budouc­nos­ti trva­lým kame­nem popu­lár­ní kul­tu­ry a v roce 2007 vybra­la Kongresová knihov­na Spojených stá­tů ame­ric­kých film k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru, pro­to­že je kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ný. Film vyne­sl Foxe z finanč­ně strá­da­jí­cí­ho her­ce na jed­nu z nej­žá­da­něj­ších a celo­svě­to­vě uzná­va­ných hvězd Hollywoodu a Galeovi ješ­tě desít­ky let po uve­de­ní fil­mu cho­di­ly dopi­sy od fanouš­ků. Řekl, že chá­pe pře­tr­vá­va­jí­cí uzná­ní pro původ­ní film, pro­to­že byl „nej­čist­ší“ a „nej­úpl­něj­ší“ z celé série. Fox ho při­rov­nal k Čaroději ze země Oz (1939) a řekl, že stá­le oslo­vu­je děti, pro­to­že ho nepo­va­žu­jí za sta­rý film. V roce 2012 jej Thompsonová ozna­či­la za nej­lep­ší roli své kari­é­ry. Dean Cundey se domní­val, že u fanouš­ků rezo­nu­je, pro­to­že nabí­zí fan­ta­zii vrá­tit se v čase a změ­nit věci a zlep­šit sou­čas­nost. Lloyd popsal, že se na něj obra­ce­jí fanouš­ci z celé­ho svě­ta a říka­jí, že je film inspi­ro­val k tomu, aby se sta­li věd­ci.

Mnozí z hlav­ních her­ců se po uve­de­ní fil­mu zno­vu sešli. Často se tato setká­ní kona­jí pro cha­ri­ta­tiv­ní úče­ly, mimo jiné pro nada­ci Michaela J. Foxe pro Parkinsonovu cho­ro­bu (Foxovi byla tato nemoc dia­gnos­ti­ko­vá­na ve 29 letech) a pro pro­jekt HOPE. Na setká­ní v roce 2019 v rám­ci fes­ti­va­lu kla­sic­kých fil­mů TCM se usku­teč­ni­la pre­mi­é­ra fil­mu Návrat do budouc­nos­ti v restau­ro­va­né 4K ver­zi. Během pan­de­mie COVID-19 v roce 2020 uspo­řá­dal Josh Gad retrospek­ti­vu fil­mu Návrat do budouc­nos­ti za účas­ti mno­ha her­ců a čle­nů štá­bu. Herci se také obje­vi­li v rekla­mách, kte­ré s Návratem do budouc­nos­ti sou­vi­se­jí jen vol­ně, a obcho­du­jí tak se svou sou­vi­se­jí­cí popu­la­ri­tou.

Film má celo­svě­to­vou popu­la­ri­tu, zejmé­na ve Spojených stá­tech, Velké Británii, Francii, Argentině, Nizozemsku a Japonsku. Dne 21. říj­na 2015 - v den, kdy Doc a Marty ces­tu­jí na kon­ci fil­mu Návrat do budouc­nos­ti, jak je zob­ra­zen ve fil­mu Návrat do budouc­nos­ti II - dis­ku­to­va­lo o fil­mech při­bliž­ně 27 mili­o­nů uži­va­te­lů soci­ál­ních sítí; nej­ak­tiv­něj­ší byli uži­va­te­lé ve Spojených stá­tech, Mexiku, Spojeném krá­lov­ství, Kanadě a Brazílii. Fanouškem byl i Ronald Reagan, kte­rý se o fil­mu zmí­nil během své­ho pro­je­vu o sta­vu Unie v roce 1986, aby oslo­vil mla­dé ame­ric­ké voli­če: „Nikdy neby­la vzru­šu­jí­cí doba, kdy bychom moh­li být naži­vu, doba vzru­šu­jí­cí­ho úža­su a hrdin­ských úspě­chů. Jak se říka­lo ve fil­mu Návrat do budouc­nos­ti: „Tam, kam smě­řu­je­me, nepo­tře­bu­je­me sil­ni­ce“.“ Ačkoli Gale uve­dl, že Reagan poté, co se poba­vil vti­pem o nedů­vě­ři­vé reak­ci Doca Browna na to, že se stal pre­zi­den­tem, naří­dil pro­mí­ta­či v kině, aby film zasta­vil, pře­to­čil zpět a pus­til zno­vu, Reaganův porad­ce Mark Weinberg to zpo­chyb­ňu­je. Film Návrat do budouc­nos­ti je také pova­žo­ván za pří­či­nu obno­ve­ní ska­te­bo­ar­din­gu v 80. letech. Díky němu se ska­te­bo­ar­ding stal main­stre­a­mo­vou zába­vou při­ja­tel­nou pro všech­ny, nejen pro rebe­lu­jí­cí tee­nage­ry.

Na film Návrat do budouc­nos­ti se odka­zo­va­lo v růz­ných médi­ích, včet­ně tele­vi­ze, fil­mů a video­her. Doc, respek­ti­ve Marty, inspi­ro­va­li stej­no­jmen­né posta­vy ani­mo­va­né­ho tele­viz­ní­ho seri­á­lu Rick a Morty z roku 2013. Britská poprocko­vá sku­pi­na McFly je pojme­no­vá­na po Martym McFlym. Román Ready Player One od Ernesta Clinea z roku 2011 i fil­mo­vá adap­ta­ce z roku 2018 (režie Spielberg) na něj sil­ně odka­zu­jí, včet­ně toho, že ústřed­ní posta­va pou­ží­vá k pře­pra­vě DeLorean. Jako inspi­ra­ci jej uve­dl i reži­sér J. J. Abrams.

Kromadně finan­co­va­ný doku­men­tár­ní film Back in Time z roku 2015 sle­du­je růz­né fanouš­ky seri­á­lu a podrob­ně popi­su­je dopad, kte­rý měl na jejich živo­ty, a je pro­klá­dán roz­ho­vo­ry se štá­bem včet­ně Foxe a Lloyda. DeLorean je pova­žo­ván za jed­no z neji­ko­nič­těj­ších vozi­del v his­to­rii fil­mu. Tvůrce DeLoreanu John DeLorean byl fanouš­kem fil­mu a posí­lal Galeovi a Zemeckisovi osob­ní dopi­sy, v nichž jim děko­val za pou­ži­tí své­ho vozi­dla. DeLorean nebyl před uve­de­ním fil­mu oblí­be­ným vozi­dlem. V násle­du­jí­cích letech se však stal oblí­be­ným sbě­ra­tel­ským arti­k­lem a spo­leč­nost DeLorean Motor Company vyda­la sta­veb­ni­ce umož­ňu­jí­cí fanouškům vytvo­řit si vozi­dlo, kte­ré bude vypa­dat jako DeLoreanův stroj času. Gale v roce 2011 vedl restau­ro­vá­ní jed­no­ho z původ­ních DeLoreanů pou­ži­tých na plát­ně, kte­ré bylo zdo­ku­men­to­vá­no ve fil­mu Out of Time: Saving the DeLorean Time Machine.

Současné přijetí

Zpět do budouc­nos­ti je pova­žo­vá­no za mil­ník ame­ric­ké kine­ma­to­gra­fie a jeden z nej­lep­ších fil­mů všech dob. V roce 2004 jej deník The New York Times zařa­dil mezi 1000 nej­lep­ších fil­mů všech dob a v násle­du­jí­cím roce byl jeho scé­nář zařa­zen na 56. mís­to v žeb­říč­ku nej­lep­ších scé­ná­řů za před­cho­zích 75 let, kte­rý sesta­vi­la orga­ni­za­ce Writers Guild of America. Po zby­tek roku 2000 se obje­vil v žeb­říč­ku 50 fil­mů, kte­ré musí­te vidět, než zemře­te (čís­lo 10), v žeb­říč­ku 500 nej­lep­ších fil­mů všech dob (čís­lo 23) časo­pi­su Empire, hned za spa­ce ope­rou Star Wars z roku 1977, a Americký fil­mo­vý insti­tut jej na zákla­dě anke­ty mezi 1 500 lid­mi z tvůr­čí komu­ni­ty zařa­dil na desá­té mís­to nej­lep­ších sci-fi fil­mů. V roce 2010 jej časo­pis Total Film zařa­dil mezi 100 nej­lep­ších fil­mů všech dob a násle­du­jí­cí rok jej poslu­cha­či BBC Radio 1 a BBC Radio 1Xtra zvo­li­li čtvr­tým nej­ob­lí­be­něj­ším fil­mem všech dob. Je také uve­den ve fil­mo­vé pří­ruč­ce 1001 fil­mů, kte­ré musí­te vidět, než zemře­te. V anke­tě časo­pi­su The Hollywood Reporter z roku 2014, kte­ré se zúčast­ni­lo 2 120 čle­nů zábav­ní­ho prů­mys­lu, byl film ozna­čen za 12. nej­lep­ší film všech dob, opět za Hvězdnými vál­ka­mi. V roce 2015 byl scé­nář uve­den jako 67. nej­vtip­něj­ší na sezna­mu 101 nej­vtip­něj­ších scé­ná­řů WGA a také ser­ver Rotten Tomatoes zařa­dil film na 84. mís­to své­ho sezna­mu 200 zásad­ních fil­mů, kte­ré je tře­ba vidět.

Několik pub­li­ka­cí jej ozna­či­lo za jeden z nej­lep­ších vědec­ko­fan­tas­tic­kých fil­mů vůbec a za jeden z nej­lep­ších fil­mů 80. let. Časopisy Popular Mechanics a Rolling Stone jej zařa­di­ly na prv­ní, respek­ti­ve čtvr­té mís­to žeb­říč­ku nej­lep­ších fil­mů o ces­to­vá­ní v čase, kte­ré kdy byly nato­če­ny. Časopis Entertainment Weekly jej ozna­čil za 40. nej­zá­sad­něj­ší film, kte­rý by měli sle­do­vat před­ško­lá­ci, a za 28. nej­lep­ší stře­do­škol­ský film. Marty McFly se v roce 2006 obje­vil na 39. mís­tě v žeb­říč­ku „100 nej­lep­ších fil­mo­vých postav“ časo­pi­su Empire; Doc Brown násle­do­val na 76. mís­tě.

Rotten Tomatoes hod­no­tí film jako 97 ppří­z­ni­vé hod­no­ce­ní ze sou­hrn­ných recen­zí 86 kri­ti­ků s prů­měr­ným hod­no­ce­ním 8,8/10. Shoda na webu zní: „Vynalézavý, zábav­ný a dechbe­rou­cí Návrat do budouc­nos­ti je str­hu­jí­cím dob­ro­druž­stvím ces­to­vá­ní časem s neza­po­me­nu­tel­ným duchem.“ Na zákla­dě toho­to hod­no­ce­ní jej Rotten Tomatoes také zařa­dil na 87. mís­to v žeb­říč­ku nej­lep­ších akč­ních a dob­ro­druž­ných fil­mů. Na ser­ve­ru Metacritic zís­kal film na zákla­dě hod­no­ce­ní 15 kri­ti­ků 87 bodů ze 100, což zna­me­ná „vše­o­bec­né uzná­ní“. Ve Velké Británii čte­ná­ři časo­pi­su Empire zvo­li­li film na 11. mís­to své­ho sezna­mu „100 nej­lep­ších fil­mů“ za rok 2017.

Další díly a adaptace

Pokračování původ­ně neby­lo plá­no­vá­no a tea­se­ro­vý závěr, kdy Doc, Marty a Jennifer odlé­ta­jí v DeLoreanu, nazna­čo­val, že jejich dob­ro­druž­ství budou pokra­čo­vat mimo plát­no. Společnost Universal Pictures byla ochot­na pokra­čo­vá­ní rea­li­zo­vat na zákla­dě znač­né­ho finanč­ní­ho a kri­tic­ké­ho úspě­chu Návratu do budouc­nos­ti. Zemeckis a Gale se však k účas­ti sta­vě­li odmí­ta­vě, pro­to­že se domní­va­li, že pokra­čo­vá­ní čas­to opa­ku­jí nej­lep­ší prv­ky původ­ní­ho fil­mu. Obávali se také, že špat­né pokra­čo­vá­ní by moh­lo odra­dit váš­ni­vé fanouš­ky Návratu do budouc­nos­ti a pod­ko­pat pozi­ci dvo­ji­ce po jejich prv­ním vel­kém spo­leč­ném úspě­chu. Zemeckis a Gale sou­hla­si­li v roce 1987, jakmi­le Universal Pictures ujis­ti­li, že v pří­pa­dě potře­by nato­čí pokra­čo­vá­ní bez nich. Scénář pokra­čo­vá­ní dvo­ji­ce byl tak dlou­hý, že byl roz­dě­len do dvou fil­mů: Návrat do budouc­nos­ti - část II (1989) a Návrat do budouc­nos­ti - část III (1990); fil­my byly nato­če­ny zády k sobě.

Část II zachy­cu­je Martyho a Doca, jak ces­tu­jí do roku 2015, čímž nechtě­ně umož­ní již postar­ší­mu Biffu Tannenovi ukrást DeLorean a vrá­tit se do roku 1955, čímž pře­pí­še his­to­rii ve svůj pro­spěch. Wells a Glover se do dal­ších dílů nevrá­ti­li. Druhý díl byl finanč­ně úspěš­ný, ale byl kri­ti­zo­ván za slo­ži­tý a sple­ti­tý pří­běh. Zemeckis pro­hlá­sil, že je to jeho nejmé­ně oblí­be­ný film ze série. Závěrečný film Part III sle­du­je Martyho, kte­rý se vydá­vá do roku 1885, aby zachrá­nil v čase uvěz­ně­né­ho Doca. Ačkoli se fil­mu finanč­ně daři­lo hůře než dvě­ma před­cho­zím fil­mům, byl kri­ti­kou při­jat lépe než část II. Podle prů­zku­mu časo­pi­su The Hollywood Reporter z roku 2018, kte­ré­ho se zúčast­ni­lo 2 200 lidí, si 71 % z nich přá­lo pokra­čo­vá­ní Návratu do budouc­nos­ti, a to před dal­ším fil­mem Toy Story nebo Indiana Jones. Gale pro­hlá­sil, že čtvr­tý film nikdy nebu­de, a při­rov­nal to k „pro­dá­vá­ní svých dětí do pro­sti­tu­ce“. Dodal, že film Návrat do budouc­nos­ti by nikdy nemohl vznik­nout bez Foxe, kte­rý se na něm nemů­že podí­let kvů­li násled­kům své Parkinsonovy nemo­ci.

Antimovaný tele­viz­ní seri­ál Návrat do budouc­nos­ti vysí­la­la sta­ni­ce CBS v letech 1991 až 1992. Sleduje dob­ro­druž­ství Doca a Martyho v růz­ných his­to­ric­kých obdo­bích a je pro­klá­dán hra­ný­mi seg­men­ty, v nichž vystu­pu­je Doc (Lloyd), kte­rý pro­vá­dí vědec­ké expe­ri­men­ty spo­lu s Billem Nyem. Krátký film Doc Brown zachra­ňu­je svět (2015) vzni­kl u pří­le­ži­tos­ti 30. výro­čí fil­mu. Lloyd si v něm zopa­ko­val roli Doca, kte­rý musí ces­to­vat do budouc­nos­ti, aby zabrá­nil jader­né­mu holo­caus­tu v roce 2045. Hudební diva­del­ní před­sta­ve­ní Návrat do budouc­nos­ti mělo pre­mi­é­ru v úno­ru 2020 v ang­lic­ké Manchester Opera House a skli­di­lo pozi­tiv­ní ohla­sy. Muzikál napsa­li Gale a Zemeckis, auto­ry hud­by jsou Silvestri a Glen Ballard. Gale jej ozna­čil za nej­lep­ší způ­sob, jak fanouškům poskyt­nout dal­ší Návrat do budouc­nos­ti, aniž by se fil­mo­vá série roz­ši­řo­va­la. Celkově je série Návrat do budouc­nos­ti pova­žo­vá­na za jed­nu z nej­ú­spěš­něj­ších fil­mo­vých sérií.


Zdroj: Anglická Wikipedie


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Části seriálu:  Návrat do budoucnosti


Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,46218 s | počet dotazů: 259 | paměť: 73000 KB. | 21.04.2024 - 22:37:47