NEJSLEDOVANĚJŠÍ – distribuční experiment v hlavní roli s YOUTUBERY

Poprvé v rám­ci čes­ké kine­ma­to­gra­fie se dostá­vá na plát­na sní­mek, kte­rý se pokou­ší nahléd­nout feno­mén tuzem­ské you­tu­ber­ské scé­ny. Vedle samot­né­ho téma­tu, kte­ré vytvá­ří zají­ma­vý mezi­ge­ne­rač­ní kon­flikt mezi rodi­či a jejich dět­mi, v němž jde o názo­ro­vý střet nad tím, jest­li vůbec you­tu­be­ři mohou zpro­střed­ko­vá­vat něja­ké smys­lu­pl­né hod­no­ty, nebo se jed­ná jen o vychý­le­nou zába­vu, může­me záro­veň sle­do­vat v pří­mém pře­no­su pozo­ru­hod­ný dis­tri­buč­ní expe­ri­ment, v němž jde zase o to, zda­li sta­ti­sí­ce fanouš­ků pěti­ce z nej­po­pu­lár­něj­ších domá­cích you­tu­be­rů odlo­ží na chví­li své mobi­ly a při­jdou se do kina podí­vat na své hvězdy.

Režisér Jiří Sádek (mimo jiné reži­sér fil­mu Polednice), spo­leč­ně s kame­ra­ma­nem Antoanem Pepelanovem, si vybra­li šest tuzem­ských you­tu­be­rů, jejichž pět you­tu­be kaná­lů pat­ří na čes­kém inter­ne­tu k jed­něm z nej­sle­do­va­něj­ších, a poku­si­li se během jed­no­ho roku nahléd­nout nejen jejich tvor­bu krát­kých videí, ale i pro­blémy s jejich pre­zen­ta­cí na soci­ál­ních sítích spo­je­né, a dokon­ce i jejich sou­kro­mí a rodin­ná záze­mí. Výsledkem je pozo­ru­hod­ná son­da do domá­cí­ho pro­stře­dí nových médií, kte­ré žije zce­la auto­nomním živo­tem a kte­ré ostat­ní tra­dič­ní média vět­ši­nou úpl­ně míje­jí. Pořád tady pocho­pi­tel­ně zůstá­vá otáz­ka váží­cí se k obsa­hu – totiž smys­lu této pře­váž­ně mla­dist­vé kre­a­ti­vi­ty, ale její dopad je už sta­tis­tic­ky neod­dis­ku­to­va­tel­ný a nelze se tedy divit, že gene­ru­je z „nej­a­gil­něj­ších“ you­tu­be­rů mar­ke­tingo­vé celebri­ty, kte­ré jejich natá­če­ní a pub­li­ka­ce videí na vlast­ních kaná­lech na you­tu­bu vel­mi dob­ře živí. Není pak také žád­ným tajem­stvím, že někte­ří z nich vydě­lá­va­jí až dese­ti­ti­sí­ce korun měsíč­ně.

Kovy, Pedro, Shopaholic Nicol, Gabrielle Hecl a sester­ské dvo­ji­ce Cup of Style záro­veň pre­zen­tu­jí kaž­dý tro­chu jinou oblast zájmu v you­tu­ber­ském svě­tě. Kovy je bavič a ve svých videích zpí­vá, vtip­ně komen­tu­je občas i poli­ti­ku, tele­viz­ní pořa­dy a soci­ál­ní sítě, a je to videob­lo­ger roku 2016. Pedro natá­čí her­ní videa, ale záro­veň ved­le toho stí­há i péči o své dva syny, čímž se od typic­ké­ho you­tu­be­ra dost odli­šu­je. Shopaholic Nicol je blo­gger­ka roku 2016 a natá­čí hlav­ně „dív­čí videa“, kde uka­zu­je, jak se nalí­čit, co si vzít na sebe, nebo jaká zají­ma­vá mís­ta navští­vit. Gabrielle Hecl mimo you­tu­ber­ství ješ­tě stu­du­je na kon­zer­va­to­ři a jako jedi­ná se v sou­čas­nos­ti od you­tu­bu odstřih­la a sna­ží se věno­vat herec­ké kari­é­ře. A koneč­ně A Cup of Style je sym­pa­tic­ké sester­ské duo, kte­ré píše fashi­on a lifesty­le blog už přes 10 let a při­da­ly k němu úspěš­ně i video. Jsou vítěz­ka­mi fashi­on blo­ger­ky roku 2016.

Zajímavé je, že dokon­ce sami tvůr­ci se roz­hod­li zba­vit ozna­če­ní fil­mu o you­tu­be­rech jako doku­men­tu a před­sta­vu­jí jej jako celo­ve­čer­ní vlog, aby tak víc nalá­ka­li poten­ci­ál­ní odbě­ra­te­le you­tu­be­rů do kina. Možná je tro­chu ško­da, že jde o pohled spí­še jed­no­stran­ně zamě­ře­ný, pro­to­že uka­zu­je téměř výhrad­ně jen pozi­tiv­ní pří­klad you­tu­be­rů, kte­ří jsou schop­ni ale­spoň něja­ké sebe­re­flexe. Na dru­hou stra­nu, těch nega­tiv­ních pří­pa­dů už vět­ši­nou média pre­zen­to­va­la dost a vidět je ostat­ně může­te na drti­vé vět­ši­ně you­tu­be kaná­lů. Názor si jis­tě kaž­dý z vás udě­lá sám, nako­lik zásad­ní je sle­do­vat někte­ré z našich tzv. popu­lár­ních you­tu­be­rů. Proto mne nako­nec hlav­ně zají­ma­lo, jak k samot­né­mu natá­če­ní a výbě­ru v daném téma­tu při­stou­pil jeho reži­sér Jiří Sádek, ale i jeden z jeho pro­ta­go­nis­tů – Kovy.

MN: S jakým tvůr­čím zámě­rem jste šel do pro­jek­tu Nejsledovanější a koho jste chtě­li pri­már­ně oslo­vit?

 JIŘÍ SÁDEK (JS): Mě zara­zi­lo, když jsem před tře­mi lety viděl na Youtuberingu (čes­ký you­tu­ber­ský fes­ti­val) 25 tisíc dětí, jeden kus šíle­né­ho davu, kte­rý kři­čí na těch pár lidí na pódiu, kte­ré abso­lut­ně neznám. V té době mi bylo 26 let a říkal jsem si, že by se mě to mělo týkat, a taky jsem si říkal, člo­vě­če, ty budeš za chví­li rodič, na dru­hé stra­ně nejsi už žád­né dítě, ale přes­to tě to míjí. Takže nako­nec z toho vyply­nu­la tou­ha zma­po­vat to you­tu­ber­ské pro­stře­dí, kte­rá byla čás­teč­ně moti­vo­va­ná i tím budou­cím rodi­čem, kte­rý chce pocho­pit, v čem to jeho dítě bude vyrůs­tat. Ale to je nako­nec i poin­ta toho fil­mu.

MN: Bylo něco během natá­če­ní, co vás samot­né­ho pře­kva­pi­lo a pří­pad­ně i změ­ni­lo váš pohled na tuhle gene­ra­cí dětí a mlá­de­že komu­ni­ku­jí­cích přes soci­ál­ní sítě?

 JS: Pochopitelně jsem k nim při­stu­po­val nej­pr­ve s urči­tým před­sud­kem, mys­lel jsem si, že jsou hlou­pěj­ší. Ale ono to tak není. Oni jsou to pros­tě nor­mál­ní lidi, kte­ří dřou a maka­jí, ale mají taky svo­je pro­blémy. A to, že se v médi­ích vět­ši­nou mlu­ví o těch špat­ných you­tu­be­rech, není úpl­ně vzo­rek, kte­rý by stál za to, aby byl gene­ra­li­zo­va­ný. Youtube je odraz spo­leč­nos­ti a ani tu nejde gene­ra­li­zo­vat. Obtížná situ­a­ce ale byla ta, že oni, jak vět­ši­nou mají svo­ji tvor­bu pod kon­t­ro­lou, tak já jsem najed­nou byl dal­ší kon­t­ro­la, kte­rá vstu­pu­je k nim do míst­nos­ti, a mám se je ptát na jejich duši, co je trá­pí, ale tohle vět­ši­nou oni sdí­le­jí se svý­mi fanouš­ky a ne s někým jiným. A navíc těž­ké na tom bylo, že já jsem se během natá­če­ní z nich sna­žil zís­kat i niter­né infor­ma­ce a za 10 minut jsem říkal, že musí­me s nimi udě­lat fot­ku, kte­rou dáme na Instagram kvů­li pro­mu fil­mu. To se asi málo­kdy stá­vá, že pro­ta­go­nis­ti jsou záro­veň samot­ným mar­ke­tingo­vým nástro­jem. A pro­to jsme se muse­li sna­žit, abychom během natá­če­ní v sobě neztra­ti­li to lid­ství.

MN: Svým způ­so­bem je záro­veň ten­to pro­jekt i dis­tri­buč­ní expe­ri­ment. Na jakou cílo­vou sku­pi­nu tedy zejmé­na míří a jaký dopad, rezo­nan­ci vy sám od toho fil­mu oče­ká­vá­te?

 JS: U nás v Čechách je cílo­vá sku­pi­na těch aktiv­ních fanouš­ků námi vybra­ných you­tu­be­rů od 10 do 20, nebo něco málo ješ­tě do 30 let. Na dru­hou stra­nu na you­tu­be se díva­jí všich­ni, čili i dospě­lí, ako­rát tam hle­da­jí jiný obsah. Ale my jsme se sna­ži­li vytvo­řit film pixa­rov­ské­ho for­má­tu, na kte­rý může jít dítě 10 až 20 let, tak jeho rodič, oba si tam něco své­ho najdou. Myslím si, že ta dneš­ní doba je tak straš­ně rych­lá, že někde se ti rodi­če a děti komu­ni­kač­ně ztra­ti­li, v komu­ni­ka­ci mezi sebou. A tenhle film se sna­ží vytvo­řit jaký­si most, kte­rý je tro­chu při­blí­ží. A dou­fám, že to roz­ví­ří dis­ku­zi.

MN: Nevadí vám, že váš sní­mek repre­zen­tu­je de fac­to jen ten pozi­tiv­ní pří­klad, že tady v pod­sta­tě není zachy­ce­na ta tzv. tem­ná stra­na čes­ké­ho you­tu­bu a že pro mno­hé to nebu­de ten repre­zen­ta­tiv­ní doku­ment, kte­rý zachy­cu­je i ty stin­né strán­ky toho­to feno­mé­nu?

 JS: Kdybych tam dal you­tu­be­ry, kte­ří zastu­pu­jí ty nega­tiv­ní strán­ky čes­ké­ho you­tu­bu, tzn. škod­li­vý obsah, nebo něja­kým způ­so­bem bul­vár­ní či vul­gár­ní polo­hy, tak já jim budu sku­teč­ně dělat jenom rekla­mu. A i kdy­bych tam dal jenom jed­nu scé­nu toho­hle typu, tak bude výraz­něj­ší, než celý tenhle film, pro­to­že to lidi baví. A to pod­le mě není správ­ně. Zatímco vět­ši­na médií píše o you­tu­be­rech spí­še v tom nega­tiv­ní smys­lu, tak my jsme se to naším doku­men­tem poku­si­li vyba­lan­co­vat a udě­lat tak, že to tam ale­spoň nazna­čí­me.

MN: Kovy, jak ty sám, jakož­to pro­ta­go­nis­ta sním­ku Nejsledovanější, ho hod­no­tíš z hle­dis­ka obsa­hu a jeho výpo­vě­di, komu je pod­le tebe urče­ný?

KOVY: Podle výsled­ku sou­dím, že se ta prá­ce fil­ma­řů, a ta výzva, kte­rou před sebou měli – 400 hodin mate­ri­á­lu, 6 you­tu­be­rů, 1 rok a hodi­na a půl výsled­né­ho fil­mu, poda­ři­la skvě­le. Uvidíme samo­zřej­mě ješ­tě, jak budou rea­go­vat fanouš­ci a jejich rodi­če. Myslím, že kaž­dá gene­ra­ce si tam má šan­ci něco najít. Pro fanouš­ky bude asi zají­ma­vý ten pohled do naše­ho sou­kro­mí a víc infor­ma­cí o nás, a pro rodi­če zase náhled do záku­li­sí toho feno­mé­nu, kte­rý je tak neu­cho­pi­tel­ný a slo­ži­tě pocho­pi­tel­ný pro řadu z nich, že je nako­nec ale taky hroz­ně zají­ma­vý i obo­ha­cu­jí­cí.

MN: Byla pro tebe zku­še­nost z toho­to natá­če­ní taky v něčem pří­nos­ná a dal ti ten doku­ment také něja­kou refle­xi toho feno­mé­nu you­tu­be­rů?

KOVY: Já jsem si nej­pr­ve mys­lel, když mne fil­ma­ři oslo­vi­li, že to je úpl­né šílen­ství uka­zo­vat you­tu­be­ry v kinech. Ale my jsme vlast­ně šest oby­čej­ných lidí, stu­den­tů, kro­mě Pedra, kte­ří natá­čí videa. Ale čím víc jsem o tom pře­mýš­lel, tím víc jsem si říkal, jak by něco tako­vé­ho moh­lo pomoct tomu lep­ší­mu pocho­pe­ní. Pro mě osob­ně byla asi nej­zvlášt­něj­ší věc vystu­po­vat před těmi kame­ra­mi a dělat že tam nejsou. Je to hroz­ně zvlášt­ní pocit. Já jsem na kame­ru zvyk­lý sice už pět let, ale ne v tom­to smys­lu. A já tře­ba neu­ka­zu­ji rodi­nu ve svých videích, tak­že v tom­to to pro mne bylo nové, že tomu doku­men­tu jsem dovo­lil zajít ješ­tě dál.

MN: Nemáš tře­ba oba­vu, že jak tro­chu pood­ha­lu­ješ své sou­kro­mí v tomhle doku­men­tu, že tě to může ve výsled­ku poško­dit na tvém you­tu­be kaná­lu?

KOVY: Já mys­lím, že všich­ni z toho vyjde­me troš­ku „slab­ší“. My tím vlast­ně odha­lu­je­me mož­ná svo­je sla­bi­ny, víc o sobě, a když se pak obje­ví něja­cí hate­ři, tak budou vědět tře­ba kam pálit. Ale mys­lím, že snad to mělo smy­sl, pro­to­že tohle je asi jedi­ná ces­ta, jak uká­zat, že nejsme všich­ni úpl­ně k zaho­ze­ní a na tom you­tu­be je spous­ta mla­dých talen­tů a někdo z nich tře­ba v budouc­nu skon­čí u fil­mu, nebo herec­tví, či bude mode­rá­to­rem. Ta líheň talen­tů tam pros­tě exis­tu­je, jen se to ztrá­cí za těmi skan­dá­ly, kte­ré se vět­ši­nou dosta­nou prá­vě do těch médií.

MN: Nicméně ten­to doku­ment repre­zen­tu­je spíš jen ten pozi­tiv­ní pří­klad. Není pro tebe zkla­má­ním, že neu­ka­zu­je i tu tem­nou strán­ku čes­ké­ho you­tu­bu?

KOVY: Ono je to tam v jed­nom  moen­tu nazna­če­né a je tam na to i něja­ká reak­ce. Ale já si mys­lím, že s tou nega­tiv­ní strán­kou you­tu­be jsou divá­ci, rodi­če a fanouš­ci obzvlášť vel­mi dob­ře obe­zná­me­ni. Občas je to bohu­žel jen to jedi­né, co se o you­tu­be do médií dosta­ne a prá­vě to vní­má ta star­ší gene­ra­ce. Tyhle skan­dá­ly vět­ši­na lidí zná. Ten dru­hý pohled, že na you­tu­be je i něja­ký seri­óz­ní obsah, jsou tam vyso­ko­ško­lá­ci apod., to už je pro vět­ši­nu lidí nezná­má.

MN: Co pro tebe you­tu­be zna­me­ná, co ti všech­no umož­nil, a jakou v něm pro sebe vidíš do budouc­na per­spek­ti­vu?

KOVY: Čím víc se pohy­bu­ji v tom showbyz­ny­su, tak tím víc si cením toho, že mám tvůr­čí svo­bo­du. Nemám spon­zo­ry, ani pro­du­cen­ty, niko­ho, komu bych se musel zpo­ví­dat z toho, proč říkám, co říkám. Jediní, kdo mi za to mohou správ­ně vyna­dat, jsou nako­nec mí fanouš­ci. To je vlast­ně jedi­ná moje ces­ta, abych zjis­til, jest­li ty věci dělám dob­ře nebo špat­ně. Pokud mi ti lidi píšou, že je to baví a inspi­ru­je, tak cítím, že to dělám správ­ně. Takže já beru you­tu­be něco jako prv­ní krok. Nabírám kon­tak­ty a zku­še­nos­ti. Myslím si, že do budouc­na se mi to bude hodit.

MN: Myslíš si, že v tom čes­kém you­tu­ber­ském pro­stře­dí, kte­ré je na roz­díl od svě­ta vel­mi malé, se má šan­ci pro­sa­dit i něco smys­lu­pl­něj­ší­ho, nebo tady zůsta­ne jako to nej­roz­ší­ře­něj­ší jen zába­va?

KOVY: V zahra­ni­čí se řada you­tu­be­rů už doká­za­la téměř pro­fe­si­o­na­li­zo­vat, mají své sce­náris­ty, kame­ra­ma­ny, reži­sé­ry a spo­leč­ně tře­ba se science cen­t­ry natá­čí fil­my a seri­á­ly. To se u nás bohu­žel nesta­ne, tak­že tady ta ces­ta bude kli­ka­těj­ší. Ale mys­lím si, že toho hod­not­něj­ší­ho obsa­hu bude při­bý­vat, pokud you­tu­be bude stá­le podob­ným feno­mé­nem, i když ta divác­ká obec bude stár­nout. Ale zase na dru­hé stra­ně více lidí si tře­ba řek­ne, proč bych to nemohl zku­sit i já. A nemu­sí mi být 20, ale tře­ba 40, a nemu­sím mlu­vit o módě, ale tře­ba o autech. Takže ten poten­ci­ál pro obsah pro star­ší tam je vel­ký.

MN: Živí tě dnes you­tu­be nato­lik, že nemu­síš výhle­do­vě řešit něja­kou jinou prá­ci, nebo je to pro tebe momen­tál­ně jen odra­zo­vý můs­tek pro něja­kou dal­ší kari­é­ru mimo tuhle soci­ál­ní síť?

KOVY: Z toho you­tu­bu se živím vel­mi sluš­ně, ale na dru­hé stra­ně ta časo­vá inves­ti­ce, to obě­to­vá­ní sou­kro­mí a podob­ně jsou taky něja­ké fak­to­ry, kte­ré tam hra­jí roli. Ale mě to vel­mi baví, cítím se svo­bod­ný a můžu se něja­kým způ­so­bem kre­a­tiv­ně vyřá­dit, tak­že mě to pořád napl­ňu­je a to je pořád nej­dů­le­ži­těj­ší. A budouc­nost je zatím pro mě otáz­ka, jak dopad­ne.

MN: Vnímáš ty osob­ně dnes you­tu­be jako plat­for­mu, kte­rá časem tře­ba pře­vál­cu­je ta tra­dič­ní média jako je napří­klad tele­vi­ze?

KOVY: Já mys­lím, že pro star­ší gene­ra­ci tele­vi­ze zůsta­ne důle­ži­tá, stej­ně jako novi­ny a kníž­ky neod­chá­zí nikam. Naopak tře­ba kníž­ky zaží­va­jí boom. Takže ani tele­vi­zi to nějak zásad­ně neo­hro­zí, mož­ná ji to osla­bí a sebe­re jí to tu nejmlad­ší věko­vou sku­pi­nu, ale tele­vi­ze samot­ná se nako­nec při­způ­so­bí. Třeba v zahra­ni­čí už je kon­zu­ma­ce you­tu­be na tele­vi­zi zce­la běž­ná. A věřím, že i lidi v čes­ku se nau­čí pla­tit za obsah, tak­že se tady tře­ba roz­mo­hou i něja­ké čes­ké stre­a­mo­vé služ­by apod., ale nemys­lím si, že to nějak ovliv­ní ty tra­dič­ní tele­viz­ní kaná­ly.

MN: A mys­líš si, že se nějak změ­ní čes­ký you­tu­be v něko­li­ka nej­bliž­ších letech, nasvěd­ču­je tomu něco?

KOVY: Youtube se mění neu­stá­le, pořád ros­te, a mys­lím si, že ta změ­na obsa­hu tam taky bude a jsem pře­svěd­če­ný, že se začne pro­fe­si­o­na­li­zo­vat. Věřím, že se na you­tu­be vyda­jí i něja­cí začí­na­jí­cí fil­ma­ři, pro­to­že ten poten­ci­ál tam je.

MN: Co je pod­le tebe dnes syno­ny­mum úspě­chu, když chce dnes člo­věk začít na you­tu­bu? Jak se stát nej­sle­do­va­něj­ším you­tu­be­rem, jako jsi tře­ba ty?

KOVY: To je vel­ká nezná­má pro spous­tu lidí. Já si mys­lím, že tam musí být něco jako při­ro­ze­né cha­risma, aby ten člo­věk doká­zal ty lidi zaujmout. Nejtěžší je ty lidi pře­svěd­čit, že má smy­sl inves­to­vat čas do sle­do­vá­ní vašich videí. Aby byl you­tu­ber úspěš­ný, tak by měl být v něčem svůj, ori­gi­nál­ní, nesna­žit se něko­ho kopí­ro­vat, ale spíš si hle­dat něja­kou vlast­ní ces­tu. Jde o to, s jakou vizí člo­věk na ten you­tu­be vstu­pu­je. Pro něko­ho to může být odra­zo­vý můs­tek pro něja­kou pro­fe­si­o­nál­ní kari­é­ru, někdo chce dělat jen bul­vár­ní obsah, ale nej­dů­le­ži­těj­ší jsou nako­nec ty schop­nos­ti, ta prá­ce a ten čas, kte­rý do toho člo­věk inves­tu­je.

 

MN: Do čeho ty sám v sou­čas­nos­ti inves­tu­ješ nej­ví­ce svo­ji ener­gii na you­tu­be?

KOVY: Nejvíc teď inves­tu­ju do té kre­a­ti­vy, do vymyš­le­ní toho samot­né­ho kon­cep­tu. A pak samot­ná ta rea­li­za­ce. A pak je ješ­tě spous­ta času, kdy vyři­zu­ju mai­ly a řeším mar­ke­ting a pro­bí­rám smlou­vy a řeším věci s práv­ní­ky a s finan­čá­kem apod. Takže je v tom prak­tic­ky všech­no, je to napl­no úva­zek. A jinak inspi­ra­ci hle­dám všu­de, a pokud bych měl říct, co mě v tuto chví­li nej­víc baví a chtěl bych dělat dál, tak mě baví info­ta­in­ment – podá­vá­ní váž­ných témat odleh­če­nou, zábav­nou a vtip­nou for­mou, aby se i k té mlad­ší gene­ra­ci, ke kte­ré se ta tele­vi­ze moc čas­to nedo­sta­ne, nebo k nim ta tra­dič­ní média neu­mí mlu­vit, tak aby se prá­vě tyhle věci k té mlá­de­ži dosta­ly. Třeba si řek­nou, že je důle­ži­té to sle­do­vat, nebo je dob­ré se zají­mat o to, že budou vol­by a že kaž­dý hlas může něco ovliv­nit. Že exis­tu­je něco jako voleb­ní kal­ku­lač­ka, nebo že poli­ti­ci nejsou nedo­stup­ní lidi a sta­čí jim napsat e-mail. Tak tako­vé základ­ní věci. Ale věřím, že tu tvor­bu pořád dělám tak, že si v tom kaž­dá gene­ra­ce něco najde.

Martin Novosad

---