NEJSLEDOVANĚJŠÍ – distribuční experiment v hlavní roli s YOUTUBERY

Poprvé v rámci české kinematografie se dostává na plátna snímek, který se pokouší nahlédnout fenomén tuzemské youtuberské scény. Vedle samotného tématu, které vytváří zajímavý mezigenerační konflikt mezi rodiči a jejich dětmi, v němž jde o názorový střet nad tím, jestli vůbec youtubeři mohou zprostředkovávat nějaké smysluplné hodnoty, nebo se jedná jen o vychýlenou zábavu, můžeme zároveň sledovat v přímém přenosu pozoruhodný distribuční experiment, v němž jde zase o to, zdali statisíce fanoušků pětice z nejpopulárnějších domácích youtuberů odloží na chvíli své mobily a přijdou se do kina podívat na své hvězdy.

Režisér Jiří Sádek (mimo jiné režisér filmu Polednice), společně s kameramanem Antoanem Pepelanovem, si vybrali šest tuzemských youtuberů, jejichž pět youtube kanálů patří na českém internetu k jedněm z nejsledovanějších, a pokusili se během jednoho roku nahlédnout nejen jejich tvorbu krátkých videí, ale i problémy s jejich prezentací na sociálních sítích spojené, a dokonce i jejich soukromí a rodinná zázemí. Výsledkem je pozoruhodná sonda do domácího prostředí nových médií, které žije zcela autonomním životem a které ostatní tradiční média většinou úplně míjejí. Pořád tady pochopitelně zůstává otázka vážící se k obsahu – totiž smyslu této převážně mladistvé kreativity, ale její dopad je už statisticky neoddiskutovatelný a nelze se tedy divit, že generuje z „nejagilnějších“ youtuberů marketingové celebrity, které jejich natáčení a publikace videí na vlastních kanálech na youtubu velmi dobře živí. Není pak také žádným tajemstvím, že někteří z nich vydělávají až desetitisíce korun měsíčně.

Kovy, Pedro, Shopaholic Nicol, Gabrielle Hecl a sesterské dvojice Cup of Style zároveň prezentují každý trochu jinou oblast zájmu v youtuberském světě. Kovy je bavič a ve svých videích zpívá, vtipně komentuje občas i politiku, televizní pořady a sociální sítě, a je to videobloger roku 2016. Pedro natáčí herní videa, ale zároveň vedle toho stíhá i péči o své dva syny, čímž se od typického youtubera dost odlišuje. Shopaholic Nicol je bloggerka roku 2016 a natáčí hlavně „dívčí videa“, kde ukazuje, jak se nalíčit, co si vzít na sebe, nebo jaká zajímavá místa navštívit. Gabrielle Hecl mimo youtuberství ještě studuje na konzervatoři a jako jediná se v současnosti od youtubu odstřihla a snaží se věnovat herecké kariéře. A konečně A Cup of Style je sympatické sesterské duo, které píše fashion a lifestyle blog už přes 10 let a přidaly k němu úspěšně i video. Jsou vítězkami fashion blogerky roku 2016.

Zajímavé je, že dokonce sami tvůrci se rozhodli zbavit označení filmu o youtuberech jako dokumentu a představují jej jako celovečerní vlog, aby tak víc nalákali potenciální odběratele youtuberů do kina. Možná je trochu škoda, že jde o pohled spíše jednostranně zaměřený, protože ukazuje téměř výhradně jen pozitivní příklad youtuberů, kteří jsou schopni alespoň nějaké sebereflexe. Na druhou stranu, těch negativních případů už většinou média prezentovala dost a vidět je ostatně můžete na drtivé většině youtube kanálů. Názor si jistě každý z vás udělá sám, nakolik zásadní je sledovat některé z našich tzv. populárních youtuberů. Proto mne nakonec hlavně zajímalo, jak k samotnému natáčení a výběru v daném tématu přistoupil jeho režisér Jiří Sádek, ale i jeden z jeho protagonistů – Kovy.

MN: S jakým tvůrčím záměrem jste šel do projektu Nejsledovanější a koho jste chtěli primárně oslovit?

 JIŘÍ SÁDEK (JS): Mě zarazilo, když jsem před třemi lety viděl na Youtuberingu (český youtuberský festival) 25 tisíc dětí, jeden kus šíleného davu, který křičí na těch pár lidí na pódiu, které absolutně neznám. V té době mi bylo 26 let a říkal jsem si, že by se mě to mělo týkat, a taky jsem si říkal, člověče, ty budeš za chvíli rodič, na druhé straně nejsi už žádné dítě, ale přesto tě to míjí. Takže nakonec z toho vyplynula touha zmapovat to youtuberské prostředí, která byla částečně motivovaná i tím budoucím rodičem, který chce pochopit, v čem to jeho dítě bude vyrůstat. Ale to je nakonec i pointa toho filmu.

MN: Bylo něco během natáčení, co vás samotného překvapilo a případně i změnilo váš pohled na tuhle generací dětí a mládeže komunikujících přes sociální sítě?

 JS: Pochopitelně jsem k nim přistupoval nejprve s určitým předsudkem, myslel jsem si, že jsou hloupější. Ale ono to tak není. Oni jsou to prostě normální lidi, kteří dřou a makají, ale mají taky svoje problémy. A to, že se v médiích většinou mluví o těch špatných youtuberech, není úplně vzorek, který by stál za to, aby byl generalizovaný. Youtube je odraz společnosti a ani tu nejde generalizovat. Obtížná situace ale byla ta, že oni, jak většinou mají svoji tvorbu pod kontrolou, tak já jsem najednou byl další kontrola, která vstupuje k nim do místnosti, a mám se je ptát na jejich duši, co je trápí, ale tohle většinou oni sdílejí se svými fanoušky a ne s někým jiným. A navíc těžké na tom bylo, že já jsem se během natáčení z nich snažil získat i niterné informace a za 10 minut jsem říkal, že musíme s nimi udělat fotku, kterou dáme na Instagram kvůli promu filmu. To se asi málokdy stává, že protagonisti jsou zároveň samotným marketingovým nástrojem. A proto jsme se museli snažit, abychom během natáčení v sobě neztratili to lidství.

MN: Svým způsobem je zároveň tento projekt i distribuční experiment. Na jakou cílovou skupinu tedy zejména míří a jaký dopad, rezonanci vy sám od toho filmu očekáváte?

 JS: U nás v Čechách je cílová skupina těch aktivních fanoušků námi vybraných youtuberů od 10 do 20, nebo něco málo ještě do 30 let. Na druhou stranu na youtube se dívají všichni, čili i dospělí, akorát tam hledají jiný obsah. Ale my jsme se snažili vytvořit film pixarovského formátu, na který může jít dítě 10 až 20 let, tak jeho rodič, oba si tam něco svého najdou. Myslím si, že ta dnešní doba je tak strašně rychlá, že někde se ti rodiče a děti komunikačně ztratili, v komunikaci mezi sebou. A tenhle film se snaží vytvořit jakýsi most, který je trochu přiblíží. A doufám, že to rozvíří diskuzi.

MN: Nevadí vám, že váš snímek reprezentuje de facto jen ten pozitivní příklad, že tady v podstatě není zachycena ta tzv. temná strana českého youtubu a že pro mnohé to nebude ten reprezentativní dokument, který zachycuje i ty stinné stránky tohoto fenoménu?

 JS: Kdybych tam dal youtubery, kteří zastupují ty negativní stránky českého youtubu, tzn. škodlivý obsah, nebo nějakým způsobem bulvární či vulgární polohy, tak já jim budu skutečně dělat jenom reklamu. A i kdybych tam dal jenom jednu scénu tohohle typu, tak bude výraznější, než celý tenhle film, protože to lidi baví. A to podle mě není správně. Zatímco většina médií píše o youtuberech spíše v tom negativní smyslu, tak my jsme se to naším dokumentem pokusili vybalancovat a udělat tak, že to tam alespoň naznačíme.

MN: Kovy, jak ty sám, jakožto protagonista snímku Nejsledovanější, ho hodnotíš z hlediska obsahu a jeho výpovědi, komu je podle tebe určený?

KOVY: Podle výsledku soudím, že se ta práce filmařů, a ta výzva, kterou před sebou měli – 400 hodin materiálu, 6 youtuberů, 1 rok a hodina a půl výsledného filmu, podařila skvěle. Uvidíme samozřejmě ještě, jak budou reagovat fanoušci a jejich rodiče. Myslím, že každá generace si tam má šanci něco najít. Pro fanoušky bude asi zajímavý ten pohled do našeho soukromí a víc informací o nás, a pro rodiče zase náhled do zákulisí toho fenoménu, který je tak neuchopitelný a složitě pochopitelný pro řadu z nich, že je nakonec ale taky hrozně zajímavý i obohacující.

MN: Byla pro tebe zkušenost z tohoto natáčení taky v něčem přínosná a dal ti ten dokument také nějakou reflexi toho fenoménu youtuberů?

KOVY: Já jsem si nejprve myslel, když mne filmaři oslovili, že to je úplné šílenství ukazovat youtubery v kinech. Ale my jsme vlastně šest obyčejných lidí, studentů, kromě Pedra, kteří natáčí videa. Ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem si říkal, jak by něco takového mohlo pomoct tomu lepšímu pochopení. Pro mě osobně byla asi nejzvláštnější věc vystupovat před těmi kamerami a dělat že tam nejsou. Je to hrozně zvláštní pocit. Já jsem na kameru zvyklý sice už pět let, ale ne v tomto smyslu. A já třeba neukazuji rodinu ve svých videích, takže v tomto to pro mne bylo nové, že tomu dokumentu jsem dovolil zajít ještě dál.

MN: Nemáš třeba obavu, že jak trochu poodhaluješ své soukromí v tomhle dokumentu, že tě to může ve výsledku poškodit na tvém youtube kanálu?

KOVY: Já myslím, že všichni z toho vyjdeme trošku „slabší“. My tím vlastně odhalujeme možná svoje slabiny, víc o sobě, a když se pak objeví nějací hateři, tak budou vědět třeba kam pálit. Ale myslím, že snad to mělo smysl, protože tohle je asi jediná cesta, jak ukázat, že nejsme všichni úplně k zahození a na tom youtube je spousta mladých talentů a někdo z nich třeba v budoucnu skončí u filmu, nebo herectví, či bude moderátorem. Ta líheň talentů tam prostě existuje, jen se to ztrácí za těmi skandály, které se většinou dostanou právě do těch médií.

MN: Nicméně tento dokument reprezentuje spíš jen ten pozitivní příklad. Není pro tebe zklamáním, že neukazuje i tu temnou stránku českého youtubu?

KOVY: Ono je to tam v jednom  moentu naznačené a je tam na to i nějaká reakce. Ale já si myslím, že s tou negativní stránkou youtube jsou diváci, rodiče a fanoušci obzvlášť velmi dobře obeznámeni. Občas je to bohužel jen to jediné, co se o youtube do médií dostane a právě to vnímá ta starší generace. Tyhle skandály většina lidí zná. Ten druhý pohled, že na youtube je i nějaký seriózní obsah, jsou tam vysokoškoláci apod., to už je pro většinu lidí neznámá.

MN: Co pro tebe youtube znamená, co ti všechno umožnil, a jakou v něm pro sebe vidíš do budoucna perspektivu?

KOVY: Čím víc se pohybuji v tom showbyznysu, tak tím víc si cením toho, že mám tvůrčí svobodu. Nemám sponzory, ani producenty, nikoho, komu bych se musel zpovídat z toho, proč říkám, co říkám. Jediní, kdo mi za to mohou správně vynadat, jsou nakonec mí fanoušci. To je vlastně jediná moje cesta, abych zjistil, jestli ty věci dělám dobře nebo špatně. Pokud mi ti lidi píšou, že je to baví a inspiruje, tak cítím, že to dělám správně. Takže já beru youtube něco jako první krok. Nabírám kontakty a zkušenosti. Myslím si, že do budoucna se mi to bude hodit.

MN: Myslíš si, že v tom českém youtuberském prostředí, které je na rozdíl od světa velmi malé, se má šanci prosadit i něco smysluplnějšího, nebo tady zůstane jako to nejrozšířenější jen zábava?

KOVY: V zahraničí se řada youtuberů už dokázala téměř profesionalizovat, mají své scenáristy, kameramany, režiséry a společně třeba se science centry natáčí filmy a seriály. To se u nás bohužel nestane, takže tady ta cesta bude klikatější. Ale myslím si, že toho hodnotnějšího obsahu bude přibývat, pokud youtube bude stále podobným fenoménem, i když ta divácká obec bude stárnout. Ale zase na druhé straně více lidí si třeba řekne, proč bych to nemohl zkusit i já. A nemusí mi být 20, ale třeba 40, a nemusím mluvit o módě, ale třeba o autech. Takže ten potenciál pro obsah pro starší tam je velký.

MN: Živí tě dnes youtube natolik, že nemusíš výhledově řešit nějakou jinou práci, nebo je to pro tebe momentálně jen odrazový můstek pro nějakou další kariéru mimo tuhle sociální síť?

KOVY: Z toho youtubu se živím velmi slušně, ale na druhé straně ta časová investice, to obětování soukromí a podobně jsou taky nějaké faktory, které tam hrají roli. Ale mě to velmi baví, cítím se svobodný a můžu se nějakým způsobem kreativně vyřádit, takže mě to pořád naplňuje a to je pořád nejdůležitější. A budoucnost je zatím pro mě otázka, jak dopadne.

MN: Vnímáš ty osobně dnes youtube jako platformu, která časem třeba převálcuje ta tradiční média jako je například televize?

KOVY: Já myslím, že pro starší generaci televize zůstane důležitá, stejně jako noviny a knížky neodchází nikam. Naopak třeba knížky zažívají boom. Takže ani televizi to nějak zásadně neohrozí, možná ji to oslabí a sebere jí to tu nejmladší věkovou skupinu, ale televize samotná se nakonec přizpůsobí. Třeba v zahraničí už je konzumace youtube na televizi zcela běžná. A věřím, že i lidi v česku se naučí platit za obsah, takže se tady třeba rozmohou i nějaké české streamové služby apod., ale nemyslím si, že to nějak ovlivní ty tradiční televizní kanály.

MN: A myslíš si, že se nějak změní český youtube v několika nejbližších letech, nasvědčuje tomu něco?

KOVY: Youtube se mění neustále, pořád roste, a myslím si, že ta změna obsahu tam taky bude a jsem přesvědčený, že se začne profesionalizovat. Věřím, že se na youtube vydají i nějací začínající filmaři, protože ten potenciál tam je.

MN: Co je podle tebe dnes synonymum úspěchu, když chce dnes člověk začít na youtubu? Jak se stát nejsledovanějším youtuberem, jako jsi třeba ty?

KOVY: To je velká neznámá pro spoustu lidí. Já si myslím, že tam musí být něco jako přirozené charisma, aby ten člověk dokázal ty lidi zaujmout. Nejtěžší je ty lidi přesvědčit, že má smysl investovat čas do sledování vašich videí. Aby byl youtuber úspěšný, tak by měl být v něčem svůj, originální, nesnažit se někoho kopírovat, ale spíš si hledat nějakou vlastní cestu. Jde o to, s jakou vizí člověk na ten youtube vstupuje. Pro někoho to může být odrazový můstek pro nějakou profesionální kariéru, někdo chce dělat jen bulvární obsah, ale nejdůležitější jsou nakonec ty schopnosti, ta práce a ten čas, který do toho člověk investuje.

 

MN: Do čeho ty sám v současnosti investuješ nejvíce svoji energii na youtube?

KOVY: Nejvíc teď investuju do té kreativy, do vymyšlení toho samotného konceptu. A pak samotná ta realizace. A pak je ještě spousta času, kdy vyřizuju maily a řeším marketing a probírám smlouvy a řeším věci s právníky a s finančákem apod. Takže je v tom prakticky všechno, je to naplno úvazek. A jinak inspiraci hledám všude, a pokud bych měl říct, co mě v tuto chvíli nejvíc baví a chtěl bych dělat dál, tak mě baví infotainment – podávání vážných témat odlehčenou, zábavnou a vtipnou formou, aby se i k té mladší generaci, ke které se ta televize moc často nedostane, nebo k nim ta tradiční média neumí mluvit, tak aby se právě tyhle věci k té mládeži dostaly. Třeba si řeknou, že je důležité to sledovat, nebo je dobré se zajímat o to, že budou volby a že každý hlas může něco ovlivnit. Že existuje něco jako volební kalkulačka, nebo že politici nejsou nedostupní lidi a stačí jim napsat e-mail. Tak takové základní věci. Ale věřím, že tu tvorbu pořád dělám tak, že si v tom každá generace něco najde.

Martin Novosad

---