Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Už svým názvem určuje nový film francouzského režiséra Bernarda Bonella hlavní místo děje. Pro diváka je připraveno 122 minut spoluúčasti na denním i nočním životě v noblesním pařížském domě neřesti.
Bertrand Bonello vyšel ve svém filmu Nevěstinec z práce francouzské historičky a filosofky Laure Adler (Les maisons closes 1830 – 1930), z nich čerpal skutečné příběhy a tehdejších prostitutkách, o klientech a fungování veřejného domu. Být obyvatelkou veřejného domu bylo spojené s každodenními rituály, společenskou konverzací a hlavní činností - uspokojit zákazníka domu.
Film zachycuje život v domě v období přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy docházelo k velkým sociálním změnám. Zákazníci jsou movití a hledají v nevěstinci zapomnění. Někteří mají své oblíbené prostitutky, které spřádají sny, že si je některý ze zákazníků odvede. Realita je daleko od jejich snů a občas i krutá.
Děj filmu se odehrává až na drobné výjimky v samotném domě. Je tu salón, kde se soustředí „společenský život“, samotné ložnice a úplně nahoře se odehrává běžný život prostitutek. Tady ženy odpočívají, jedí a starají se o děti.
Film je plný erotických scén, které nepostrádají provokaci a dráždivost. Režisér balancuje při snímání těsně na hraně a to se týká také prezentací nahého ženského těla. Většinou však sledujeme prostitutky v kostýmech, které spolu s vybavením společenského salónu i v prostorách chodeb a na schodištích působí noblesně a jako by vyňaté z dobových maleb.
Herečky působí ve svých historických kostýmech uvolněně a aktuálně. Ostatně výprava a barevnost celého filmu dotváří jednotlivé scény a vede diváka dějem jako ve skládance dobových obrazů. Film nepostrádá napětí, přestože zobrazuje běžné situace dění ve veřejném domu a děl plyne ve volném tempu. Pocitu nejistoty a tajemna napomáhá střídání nasvětlení jednotlivých scén i volba hudebního doprovodu.
Herecké výkony nebudu hodnotit jednotlivě, protože vedení herců a ztvárnění jednotlivých rolí v tomto filmu je výrazně usměrněné režijním vedením s cílem vytvářet kompaktní scény s důrazem na výtvarné působení. Stejně tak je patrná snaha o stylizaci zákazníků nevěstince a není zdůrazněn vývoj jednotlivých postav. To však neznamená, že vztahy mezi postavami nejsou v tomto filmu důležité.
Režisér Bertrand Bonello je současně i tvůrce scénáře a hudby. Podařilo se mu vytvořit celkem ojedinělé filmové dílo, které nemůže zapřít inspiraci ve francouzském malířství. Jako hudební doprovod zvolil černošské soulové skladby i krátké motivy hry na klavír nebo bicí nástroje. Pohled kamery (Josue Deshaies) a její pohyb jsou v souladu s tempem děje a současně nabízejí množství pohledů na situaci i na intimní detaily ženských těl.
Nevěstinec nabízí pozlátko a barevné zážitky pro oko diváka a současně působí svou smutnou realitou promarněného života a neuskutečnitelného snu žít normální život. Svým námětem provokující a pikantní dílo je zabalené v barevně čistém filmovém obalu. Jen poslední filmový přechod do současnosti si mohl Bonello, dle mého názoru, odpustit nebo měl zvolit jiný způsob, jak propojit téma se současností.
(4,91 z 5)