Neznámá tvář vojevůdce Žižky

Jan Žižka se svou skupinou se odvážně vrhá do boje, když dostane zaplaceno nebo je přesvědčen, že jeho boj je spravedlivý. Husité jsou ještě v nedohlednu, ale ve společnosti se stále něco děje. Bojuje se o moc světskou i církevní. Žižka už v sobě nosí smutek ze smrti blízkých a nové výzvy bere tak, jak přicházejí. Smrt může přijít každou chvíli, přátelé přicházejí a v boji zase umírají. Záchrana unesené Kateřiny však není úkol jako každý jiný. Žižka musí bojovat proti přesile a velmi zkušenému protivníku Torakovi, který byl jeho bojovým učitelem. Každý slouží jinému pánovi, volí jiné způsoby boje a má i jiné chování vůči běžným lidem. Ten kdo dovede Kateřinu ke svému pánovi, ten vyhraje.

Nový film režiséra Petra Jákla přináší jiný pohled na historickou postavu slavného vojevůdce, který byl dosud vnímán jako jeden z vůdců husitského hnutí. Než se stal vojevůdcem husitského vojska, předcházelo období, kdy byl, jako mnoho představitelů nižší šlechty v té době, najímán a plnil úkoly spojené s obranou mocnějších pánů. Boj i mocenské intriky byly v té době časté. Pro příběh odvážného Žižky nevycházel Jákl z doložené události, ale vložil do středověkého období fiktivní příběh, který zachycuje Žižku jako odvážného bojovníka s určitými zásadami a smyslem pro čest a spravedlnost. Setkává se stoupenci myšlenek Jana Husa a přidává se na jejich stranu. Své zkušenosti a bojovou strategii pak Žižka uplatní jako jejich bojový vůdce.

Dějová linka příběhu není moc složitá a je postavena především na bojových scénách. Ty umí Jákl vymyslet, připravit i natočit výborně. Bojuje se na cestách, v lese, v jeskyni, na hradbách i ve vodě. Vždy je to boj na život a smrt, jen poslední z poražených si může vybrat mezi smrtí a službou novému pánovi. Postavy Žižky a jeho soupeře Toraka jsou výrazné. Jákl si dobře ohlídal, aby všichni bojovníci hráli s nasazením, a bojové scény vyznívají naturalisticky také díky výborné kameře a střihu. Kameraman Jesper Toffner i střihač Steven Rosenblum mají zkušenosti se zahraniční produkcí a na jejich práci je to znát.

Celkově film vyznívá velmi dobře a může obstát i v zahraničí. Kostýmy, zbraně, lokace a i zahraniční herci dodávají filmu na zajímavosti pro české a slovenské diváky, kterým je postava Žižky známá. Pro zahraniční diváky může být odvážný hrdina z české kotliny překvapením. Oceňuji také využití motivu chorálu Kdož sú boží bojovníci, který se několikrát ve filmu objeví. Philip Klein je velmi zkušeným skladatelem, jehož hudba zazněla ve filmových a televizních projektech pro Sony, Disney, Pixar , dokázal s hudebním motivem u nás známé historické písně pracovat velice citlivě.

Film je technicky profesionálně zvládnutý. Má však jednoduchou dějovou linku a dialogy nejsou jeho silnou stránkou. Některé symboly marnosti a smrti připomínají jiné filmy, ale to jsou drobnosti, které lze přejít, protože nejsou nijak podstatné. Krkavce, červy i lva bych klidně oželela. Ze zvířecích herců však musím ocenit koně i ty, kteří scény s koňmi připravovali a jezdili.

Film se mi líbil a scény plné napětí jsem sledovala jedním dechem. Co mě však dostalo zpět do hloubi diváckého křesla, byly scény, kde zůstal hlavní hrdina o samotě s hlavní ženskou postavou. Nevím proč, ale tempo filmu se výrazně zpomalilo a napětí se zcela vytratilo. Přestože se herečka Sophie Lowe se hodně snažila a její scéna na hradbách je pěkným dramatickým vyvrcholením, její postava buď někam utíkala, nebo vyděšeně zírala. A s Žižkou to také neměla lehký. Nevím proč, ale mám dojem, že si režisér není zcela jistý se scénami, kde by měl být vyjádřen cit.  Bezvadně však umí souboje, kaskadérské scény a dávkování napění!

Dvouhodinový historický film Jan Žižka je v kinech od 8. září, a to ve dvou jazykových verzích – v originále s titulky nebo s českým dabingem. Původně je film určen divákům od 15 let a v některá kina uvádí verzi přístupnou pro diváky od 12 let.

Hodnotím: 70 %

---

---