Nikdo 2 - Bláznivá dovolená v akčním kabátku

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Hutchi Mansellovi (Bob Odenkirk) se dlou­hou dobu daři­lo skrý­vat před svě­tem i vlast­ní rodi­nou, že má vel­mi tem­nou a krva­vou minu­lost. Jenže když nási­lí zakle­pa­lo na dve­ře jeho domu, musel s prav­dou a troš­kou toho pocti­vé­ho lámá­ní kos­tí ven. Na to, že je táta pen­zi­o­no­va­ný elit­ní zabi­ják si rodi­na jakž takž zvyk­la, hůř si už zvy­ká na to, že se kvů­li jed­no­mu neu­vá­že­né­mu roz­hod­nu­tí musel vrá­tit do prá­ce a není vůbec doma. Dusno z toho ply­nou­cí se roz­hod­ne Hutch vyře­šit tím, že vez­me rodi­nu na dovo­le­nou do prázd­ni­no­vé­ho resor­tu na Floridě, kde jako malý pro­žil své asi nej­bá­ječ­něj­ší léto.

Za ty roky se toho ale hod­ně změ­ni­lo, hote­lo­vý kom­plex se zábav­ním par­kem se pro­mě­nil na prač­ku špi­na­vých peněz a pře­kla­diš­tě drog spra­vo­va­né kar­te­lem, říze­ným drs­nou Lendinou (Sharon Stone). A pro­to­že potí­že si Hutche vždyc­ky najdou samy a poměr­ně rych­le, pocí­tí spe­ci­fi­ka zdej­ší­ho kra­je na vlast­ní kůži už pár chvil po začát­ku své dovo­le­né. A od té doby už dělá jen to, od čeho si chtěl tak moc odpo­či­nout. Žádný z gráz­lů, kte­rý se mu dosta­ne do rukou, totiž nere­a­gu­je na jeho zou­fa­lou prosbu: „Chci si jen užít rodin­nou dovo­le­nou!“

Bob Odenkirk nej­spí­še nevy­hnu­tel­ně svou život­ní roli našel v práv­ní­ka Jimmyho McGilla/Saula Goodmana v seri­á­lech Perníkový táta a Volejte Saulovi, nezna­me­ná to ovšem, že má Odenkirk v plá­nu do kon­ce živo­ta žít ze slá­vy prá­vě zmí­ně­né již v pod­sta­tě kul­tov­ní role. Už jen pro­to, že je Odenkirk her­cem, kte­rý ve své kari­é­ře rád hle­dá výzvy a zkou­ší nový typ rolí. V roce 2021 se z něj tak ve fil­mu Nikdo stal neprav­dě­po­dob­ný akč­ní hrdi­na, v roli Hutche Mansella nicmé­ně půso­bil vel­mi pře­svěd­či­vě a díky uspo­ko­ji­vým trž­bám a zájmu samot­né­ho Odenkirka bylo jas­né, že se Mansell nej­spí­še časem vrá­tí. A to se také sta­lo. Režisér prv­ní­ho fil­mu Ilja Najšuller se vydal svou vlast­ní ces­tou, rus­ké­ho fil­ma­ře tak nahra­dil indonéský fil­mař Timo Tjahjanto, kte­rý si ve svých fil­mech potr­pí na řád­nou dáv­ku bru­ta­li­ty a mini­mál­ně jeho Ze stí­nů byl film, kte­rý koke­to­val s něčím, co by se dalo nazvat jako akč­ní umě­ní. Výsledkem je v pod­sta­tě tako­vá akč­ní vari­an­ce na Bláznivou dovo­le­nou... kdy­by tedy byl Clark Griswold v podá­ní Chevyho Chase tako­vou cho­dí­cí zbra­ní hro­mad­né­ho niče­ní jako prá­vě Hutch Mansell.

Nikdo 2 tak sice trpí tím, že už nemů­že mít tako­vý efekt pře­kva­pe­ní, není to ovšem nut­ně na ško­du. Akčňák s vel­mi sym­pa­tic­kou dél­kou 89 minut se nemu­sí trá­pit kdo­ví­ja­kou expo­zi­cí. Hutch si pros­tě postup­ně růz­ný­mi mise­mi nechá­vá splá­cet dluh z minu­lé­ho fil­mu, není kvů­li tomu vůbec ško­da, v rám­ci rodin­né kri­ze tak Hutch při­jde s nápa­dem na do resor­tu na Floridě, kte­rý byl loka­cí jeho nej­lep­ší (a jedi­né) dovo­le­né v dět­ství. A pak se samo­zřej­mě uká­že, že má i zdán­li­vý let­ní ráj své mou­chy, pře­de­vším v momen­tě, kdy ho ovlá­da­jí zko­rum­po­va­ní šeri­fo­vé a šíle­ní gan­gs­te­ři. A tak si Hutch na téhle dovo­le­né prav­dě­po­dob­ně uži­je coko­liv, jenom ne klid a rodin­nou poho­du. Hutch se trá­pí, divák se baví.

Skromná sto­páž (mno­zí jis­tě s nad­sáz­kou pro­hlá­sí, že je hodi­nu a půl dlou­hý film v dneš­ní době dvou­ho­di­no­vých a tří­ho­di­no­vých fil­mů sko­ro už jako krát­ko­me­tráž­ní film) mimo jiné zna­me­ná, že je akce dáv­ko­va­ná v poměr­ně pra­vi­del­ných inter­va­lech, záplet­ka tu chví­le­mi vylo­že­ně půso­bí pou­ze jako zámin­ka, aby šlo při­jít s dal­ší dáv­kou akce, kte­rá nene­chá spát všem, kte­ří ješ­tě 5 let zpět o Odenkirkovi v akč­ní polo­ze pochy­bo­va­li.  Přesto se nějak od minu­le změ­ni­la dyna­mi­ka ústřed­ní rodi­ny (Connie Nielsen tu jako Hutchova man­žel­ka urči­tě není jen do počtu), záplet­ka poté vylo­že­ně Hutchovu rodi­nu kvů­li neče­ka­ným kom­pli­ka­cím netla­čí do kou­ta. Byť samo­zřej­mě v akci musí být Hutchovi opět nápo­moc­ní pře­de­vším jeho otec David v podá­ní Christophera Lloyda a bra­tr Harry v podá­ní rap­pe­ra RZA. Lloyd i RZA půso­bí dojmem, že si uží­va­jí akč­ní polo­hy, vzhle­dem k fak­tu, že se jed­ná o film Tjahjanta, poté prav­dě­po­dob­ně nemů­že chy­bět sou­boj na meče.

Sharon Stone tu poté hra­je svou prav­dě­po­dob­ně nej­ší­le­něj­ší roli od Základního instink­tu, její Lenina doká­že držet krok s Yulianem v podá­ní Alekseie Serebryakova z původ­ní­ho fil­mu. Colin Hanks doká­že opět před­vést, že mu padou­ši doce­la jdou, byť jde o zápo­rá­ky, kte­ří zrov­na taha­jí za slab­ší konec. A John Ortiz v úlo­hách ved­lej­ších postav vlast­ně nikdy vylo­že­ně zkla­mat nedo­ká­zal. Jasně, akč­ní fil­my se pozor­nos­ti nedo­čká­va­jí zrov­na kvů­li osca­ro­vým výko­nům, je ovšem radost vidět, že je cas­ting pře­ci jen důle­ži­tý a nepů­so­bí dojmem, že by šlo o pod­ce­ně­nou slož­ku fil­mu. Ruku na srd­ce, podob­ná záplet­ka by kon­krét­ně moh­la fun­go­vat i v podo­bě něja­ké­ho béč­ka se Stevenem Seagalem či Jeanem Claudem Van-Dammem v hlav­ních rolích, kte­ré by klid­ně moh­la dopl­nit smeč­ka růz­no­ro­dých béčkových-céčkových her­ců. Nikdo 2 není kdo­ví­ja­ká revo­lu­ce, i díky opě­tov­né­mu zapo­je­ní 87North Productions (kte­ré sto­jí také za sérii John Wick či Bullet Trainem s Bradem Pittem) jde ovšem o přes­ně ten ide­ál­ní akč­ní výplach, kte­rý nemů­že zásad­ně ura­zit, pro­to­že v rea­li­za­ci akč­ních fil­mů má v sou­čas­nos­ti 87North Productions pra­ma­lou kon­ku­ren­ci.

Tjahjanto je oči­vid­ně vel­mi schop­ný rea­li­zá­tor akč­ních scén, ze kte­ré­ho jde mít pocit, že se moc nesty­dí pře­mýš­let nad kom­po­zi­cí akč­ních scén. Dokáže jim dodat potřeb­nou dyna­mi­ku, občas při­jít s něja­kým šikov­ným kame­ro­vým nále­tem i vizu­ál­ním nápa­dem, ve finá­le se poté dle oče­ká­vá­ní ade­kvát­ně utrh­nout ze řetě­zu. A když občas dojde na bru­tál­ní akci, je svým způ­so­bem i vtip­ná, byť lidé s vel­mi sla­bým žalud­kem budou trpět stej­ně. Byť je tak v pří­pa­dě Nikdo 2 Tjahjanto pře­de­vším naja­tý řeme­sl­ník,  jeho ruko­pis je dosta­teč­ně čitel­ný, pořád jde ovšem o kom­pro­mis názna­ku jeho tvor­by s pokra­čo­vá­ním akč­ní­ho fil­mu, se kte­rým Tjahjanto pár let zpět neměl nic spo­leč­né­ho. Volba je to při­tom mož­ná zají­ma­věj­ší než­li snad­no nabí­ze­jí­cí se návrat Najšullera. Nikdo 2 díky tomu půso­bí jako sequel, kte­rý „dýchá“ po svém. Tjahjanto poté půso­bí jako tvůr­ce, kte­ré­ho Hollywood v rám­ci akč­ní­ho žán­ru uví­tá rád. Ať už Včelaře 2, nebo chys­ta­né pře­dě­láv­ky jiho­ko­rej­ské­ho akč­ní­ho horo­ru Vlak do Pusanu s názvem The Last Train to New York.

Finále doká­že být vel­mi kre­a­tiv­ní i díky zasa­ze­ní do zábav­ní­ho par­ku, je to pořád svým způ­so­bem pře­de­vším rodin­né dra­ma. Jen s akč­ní pole­vou navíc a naštěs­tí při­zna­ně pito­mé a pře­pá­le­né. To ovšem nezna­me­ná, že by ve fil­mu nedo­ká­za­ly nějak fun­go­vat emo­ce a že by tře­ba kon­fron­ta­ce mezi Odenkirkem a Nielsen nedo­ká­za­ly, proč je cas­ting i u akč­ních fil­mů tolik důle­ži­tý. To doka­zu­je i tak pře­pá­le­ný výkon Sharon Stone, kte­rá od prv­ní­ho nástu­pu na scé­nu naštěs­tí půso­bí dojmem, že si při­šla roli psy­cho­pat­ky pros­tě užít. Z celé­ho fil­mu je vlast­ně cítit, že si tvůr­ci sami mys­le­li, že točí zábav­ný film, jejich sebe­jis­to­ta se poté ve výsled­ném pro­duk­tu neztra­ti­la. Je to vidět v kaž­dé scé­ně, kdy se Odenkirkův Hutch utrh­ne ze řetězů, stej­ně tak v momen­tech, kdy je jas­né, že tu někdo šikov­ně obra­cí žánro­vá pra­vi­dla ve svůj pro­spěch.

Ano, pořád je to pře­de­vším žánro­vá jis­to­ta, kte­rá nemá poten­ci­ál zkla­mat koho­ko­liv, kdo si ješ­tě před 4 roky užil prv­ní Nikdo, pře­de­vším ty, kte­ří mají sla­bost pro přes­ně tenhle typ akč­ních jed­no­hu­bek, kte­ré navíc sáze­jí na přes­ně tako­vé neprav­dě­po­dob­né akč­ní hrdi­ny jako je Bob Odenkirk. Podobně dob­rých fil­mů ovšem pořád vzni­ká méně, než by si člo­věk přál, i pro­to je radost, že se pořád můžou v Hollywoodu před­vá­dět zřej­mě šikov­ní akč­ní tvůr­ci s napros­tý­mi cas­tingo­vý­mi tre­fa­mi v hlav­ních rolích. Koncept celé série mož­ná už nejde kdo­ví­jak posou­vat, pří­pad­ný Nikdo 3 ovšem může při­nej­hor­ším být jen postup­ně uspo­ko­ji­vý vývar jako Nikdo 2. A to oprav­du není málo.

Nikdo 2 sice postrá­dá pře­kva­pi­vost prv­ní­ho dílu, ale jeho sviž­ná sto­páž, pra­vi­del­ně dáv­ko­va­ná akce a bez­chyb­ný cas­ting z něj děla­jí zábav­nou  jed­no­hub­ku. Režisér Timo Tjahjanto dodal pokra­čo­vá­ní vlast­ní vizu­ál­ní a akč­ní ruko­pis, díky čemuž sequel „dýchá“ po svém. Nikdo 2 je tak jis­to­tou pro fanouš­ky prv­ní­ho dílu a podob­né­ho typu akč­ních fil­mů. Byť už kon­cept série prav­dě­po­dob­ně nejde nikam posou­vat, Nikdo 3 může být přes­ně v tako­vé podo­bě do pár let stej­ně fajn...

Verdikt: 70%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře