Maddy žije se svou mamkou a autistickou sestřičku, která vyžaduje její péči a navíc ještě pracuje ve fotolabu. Albert pracuje s koňmi a dělá všechno proto, aby se dostal pryč z domu, od otce, který ho celý život jenom podceňuje. Jejich životy se setkají a vzájemně si budou oporou. Román o lásce, rodině a všem pěkném i nepěkném, co k životu patří.
Kniha Normálně jiní pro mě byla velkým překvapením. Od knihy jsem měla nějaké očekávání, kvůli její anotaci. Proto jsem se bála, že budu z knihy zklamaná, ale nebyla jsem. Dokonce jsem byla ještě překvapená. Do knihy jsem se okamžitě dostala a tím příběhem jsem žila. Každou stránku jsem přečetla s obrovskou chutí a přála si, aby kniha neskončila.
“Je návyková. Nemůžu se jí nabažit. Jestli je tohle závislost, tak doufám, že se z ní nikdy nevyléčím.” (str. 178)
Velmi mile mě zaujali hrdinové. Jak Maddy, tak i Albert mi přirostli k srdci, zajímali mě jejich osudy a navíc mi přišli uvěřitelní. Líbilo se mi, že oba měli svoje problémy, nebyli idealizovaní a co víc, všechno řešili úměrně svému věku a tomu, co v životě prožili.
Jediné, co bych knize vytkla, tak byl nápis na přední straně, že je to kniha ve stylu Hvězdy nám nepřály. Shodnou měli akorát jednu věc a to pro mě ještě neznamená, že jde o podobné knihy. Pro někoho, kdo by si knihu vzal právě kvůli tomuhle, by to mohlo být velké zklamání a kniha by si tím mohla akorát sama uškodit.
“Tolik lidí v mém životě se to nesnažilo pochopit a teď tu byl Albert, který mi dokázal během pár měsíců dokonale porozumět.” (str. 223)
Bez váhání bych příběh doporučila lidem, kteří hledají silný příběh s netradičními prvky. Hlavní hrdiny si zamilujete a konec vás trochu potrápí, dojme a překvapí. Pokud budete pozorně číst, kniha vám může i spoustu předat a to určitě za to stojí.