Operace Black Bag - návrat Stevena Soderbergha ve velkém stylu

Asi málo­kdo čekal, že Steven Soderbergh se ješ­tě navrá­tí do kin či tele­vi­ze s něčím, co bude­me moci pova­žo­vat i za úspěš­né dílo. Kdysi vel­mi oce­ňo­va­ný a cena­mi ověn­če­ný reži­sér totiž v posled­ních letech chr­lil téměř rok co rok, díla neval­né kva­li­ty, kte­rá na úspěch jeho prv­ních sním­ků jen těž­ko nava­zo­va­la. Nyní ale, jak se zdá, se blýská na lep­ší časy.

Steven Soderbergh je ve svě­tě kine­ma­to­gra­fie urči­tě zná­mé jmé­no. Ať už pro jeho prv­ní film Sex, lži a video, kte­rý zís­kal ceny na fes­ti­va­lech Sundance a Cannes, ane­bo pro jeho dvo­ji­ci fil­mů Traffic – Nadvláda gan­gů a Erin Brockovich, kte­ré v jed­nom roce zís­ka­ly hned něko­lik sošek Americké fil­mo­vé aka­de­mie. Zároveň o něm může­me mlu­vit jako o auto­ro­vi divác­ky úspěš­né série Dannyho par­ťá­ci, ane­bo o člo­vě­ku, kte­rý se poku­sil zno­vu zfil­mo­vat slav­né sci-fi dra­ma Solaris. Jenže Tarkovského jen tak nepře­to­čí­te. A i posled­ní léta, kdy Soderbergh chr­lil vlnu nepří­liš úspěš­ných fil­mů, moh­ly nazna­čo­vat jis­tý úby­tek tvůr­čích sil.

Operace Black bag je ovšem návrat ve vel­kém sty­lu. Hvězdně obsa­ze­né, pře­váž­ně kon­ver­zač­ní špi­o­náž­ní dra­ma urči­tě zaujme pře­de­vším kame­rou a stři­ho­vou sklad­bou. Ta tu samo­zřej­mě muse­la být vel­mi pre­ciz­ně zpra­co­va­ná, aby udr­že­la divá­ko­vu pozor­nost i při dlou­hých scé­nách, kte­ré těží zejmé­na z napí­na­vých dia­lo­gů. Přičemž je drob­ný pře­kva­pe­ním, že obo­jí­ho je auto­rem sám reži­sér. Vedle dob­ré kame­ry a stři­hu pak samo­zřej­mě pro kva­lit­ní kon­ver­zač­ku potře­bu­je­te i dob­ré her­ce a ani tady Soderbergh nesáh­nul ved­le. Ústřední dvo­ji­ci tu ztvár­ňu­jí Michael Fassbender a Cate Blanchett, oba vel­mi zku­še­ní her­ci (Blanchett je dokon­ce dvoj­ná­sob­nou drži­tel­kou Oscara), kte­ří jsou dopl­ňo­vá­ni okru­hem něko­li­ka dal­ších skvě­lých her­ců. Sice jich není mno­ho, ovšem pro kva­lit­ní dra­ma, nepo­tře­bu­je­te moc postav a zde to vlast­ně spíš vyho­vu­je, pro­to­že divák se pak v slo­ži­těj­ších situ­a­cích neztrá­cí. A ano, v recen­zích se hod­ně zmi­ňo­va­lo, že je film vel­mi dlou­hý a na špi­o­náž­ní thriller nezvykle neakč­ní a nezá­živ­ný. Ovšem já si mys­lím, že toto byl přes­ně záměr. Cílem tady neby­lo tvo­řit něja­kou pře­hna­nou špi­o­náž­ní akci ve sty­lu Mission: Impossible, Kingsmanů, nebo Jamese Bonda. Cílem není uká­zat, že pri­már­ní schop­nos­tí agen­ta taj­né služ­by je umět se dob­ře prát a ve správ­nou chví­li umět vyu­žít super­taj­né smr­tí­cí zaří­ze­ní. Naopak je toto osla­va důvti­pu a bys­tré­ho úsud­ku, kte­rý zajis­té musí tito lidé tak­též ovlá­dat. Ano, na něco, co se ozna­ču­je za špi­o­náž­ní thriller, to je nezvykle poma­lé, ale ve výsled­ku mě to ani tak moc neva­di­lo. Je to krás­né nato­če­né, dob­ře zahra­né i napsa­né a Pierce Brosnan ve ved­lej­ší roli je už jen třeš­nič­kou na vlast­ně moc dob­rém dor­tu.

Jestli vás tedy láká nezvyk­lé poje­tí žán­ru špi­o­náž­ní­ho thrille­ru, smě­le se vydej­te do kina. Na film se moc pří­jem­ně kou­ká, řeše­ní ústřed­ní­ho pro­blé­mu je zábav­né na sle­do­vá­ní, stej­ně tak jako part­ner­ské špič­ko­vá­ní ústřed­ní dvo­ji­ce. Pokud ovšem vyhle­dá­vá­te spíš akč­ní podí­va­nou, toto film pro Vás úpl­ně nebu­de.

---