Paul McCartney - Egypt Station (2018)

Paul McCartney je tako­vá živou­cí ency­klo­pe­die popu­lár­ní hud­by, jen těž­ko bys­te totiž hle­da­li oso­bu, na níž by tato cha­rak­te­ris­ti­ka sedě­la tref­ně­ji. Čas běží jako voda a popu­lár­ní „Macca“ už píše u kolon­ky své­ho věku čís­lov­ku 76 (naro­dil se sho­dou okol­nos­tí přes­ně v den boje čes­ko­slo­ven­ských para­šu­tis­tů v kos­te­le Cyrila a Metoděje), při­tom se z něj roz­hod­ně nestal něja­ký stár­nou­cí muzi­kant vzpo­mí­na­jí­cí se slzou v oku na časy zašlé slá­vy opra­šo­vá­ním a ree­di­ce­mi sta­rých nahrá­vek. Macca se čile pouš­tí do nových skla­deb, do nových alb a do nových tur­né - to vše s poten­ci­á­lem oslo­vit „tra­dič­ní“ poslu­cha­če a záro­veň hud­bou, kte­rá zní aktu­ál­ně i v roce 2018 (bez kari­ka­tu­ry sebe sama). To je pod­le mě něco, co dělá z „uměl­ce deká­dy“ uměl­ce prak­tic­ky napříč sto­le­tím.

Egypt Station je vyni­ka­jí­cí deska v tom, jak širo­ké spek­trum hudeb­ních sty­lů doká­že pro­je­vit a jak jed­no­li­tě záro­veň půso­bí. Z pís­ni­ček je vám v pod­sta­tě jas­né, že jsou od Paula, ale záro­veň jsem u posle­chu měl sil­ný dojem pozná­vá­ní nezná­mé­ho. Macca zde nabí­zí tra­dič­ní beat­le­s­ov­ské bala­dy, ale stej­ně tak sluš­né blu­e­so­vé věci, ved­le nichž se vyjí­ma­jí sklad­by při­po­mí­na­jí­cí éru kape­ly Wings, plus něja­ké dal­ší sklad­by, kte­ré koke­tu­jí s moder­ním popem. V této sou­vis­los­ti nepře­kva­pí spo­lu­prá­ce s frontma­nem ze sku­pi­ny One Republic na sklad­bě „Fuh You“ (to je tako­vá milá Paulova hříč­ka se slo­vy), což je v pod­sta­tě jedi­ná věc z toho­to alba, kte­rá mi moc nesed­la.