Pavla Bečková - rozhovor k filmu Babovřesky 3

Jak se Vám natáčely Babovřesky se Zdeňkem Troškou?

Zdeněk Troška je výji­meč­ný člo­věk. Vážím si jeho srdeč­né pova­hy a vzdě­la­nos­ti a setká­ní s ním je pro mě vždyc­ky vel­ká radost. Jezdí k nám do plzeň­ské­ho diva­dla Pluto už řadu let a samo­zřej­mě jsem si přá­la s ním spo­lu­pra­co­vat. Natáčení Babovřesek pro mě byla prv­ní vět­ší zku­še­nost před kame­rou. Zdeněk mi během natá­če­ní jen potvr­dil, že umí svo­jí poho­du a úsměv pře­nést i na plac a milou atmo­sfé­ru natá­če­ní dopl­ňu­je i tým lidí, kte­rý je kolem něj. Babovřesky jsou pro mě vel­kou zku­še­nos­tí a záro­veň tři pří­jem­ná pra­cov­ní léta v již­ních Čechách.

 Když se točil prv­ní díl, počí­ta­la jste s tím, že vznik­ne dru­hý a tře­tí, a že Vaše role zůsta­ne?

Vzhledem k tomu, že v prv­ním díle neby­la moje role jep­tiš­ky Glorie až tak důle­ži­tá, tak jsem s jejím pokra­čo­vá­ním v pří­bě­hu moc nepo­čí­ta­la. Samozřejmě jsem si to ale moc přá­la a dou­fa­la v to. Když jsem se pak dozvě­dě­la, že bude jep­tiš­ka sou­čás­tí i dru­hé­ho a tře­tí­ho dílu, měla jsem vel­kou radost. Stejně tak mě potě­šil vývoj celé posta­vy, hrát zami­lo­va­nou jep­tiš­ku a ješ­tě v kome­dii je krás­ná výzva.

Byly něja­ké humor­né scé­ny, chví­le?

 Už během natá­če­ní prv­ní­ho dílu mě bavi­ly naše úžas­né „bab­či“, kte­ré můj kos­tým jep­tiš­ky čas­to lákal ke zpovědi.Takže jsem si vyslech­la spous­tu hříchů z jejich mlá­dí. V tuto chví­li ale budu Glorie a zacho­vám zpo­věd­ní tajem­ství (smích). Legrace byla i při samot­ném vzni­ku scén. Zdeněk dává her­cům hod­ně pro­sto­ru pro jejich nápa­dy a tou svo­bod­nou a odvá­za­nou atmo­sfé­rou vzni­ka­la spous­ta dal­ších vti­pů.

Něco napí­na­vé­ho, zaži­la jste při natá­če­ní?

Tak napí­na­vé pro mě bylo už to, jest­li mi ve 4:50h zazvo­ní budík (smích). A pak byla napí­na­vá kaž­dá chví­le, kdy se čeka­lo na slun­ce v gumov­kách a zim­ní bun­dě. Hlavně při natá­če­ní dru­hé­ho dílu nám poča­sí moc nepřá­lo, ohro­žo­va­ly nás i povod­ně. Ale i s tím­to pro­blé­mem si Zdeněk Troška a štáb hra­vě pora­di­li. Tak tře­ba poklid­né odpo­led­ne při kávě v pro­slu­ně­né far­ní zahra­dě se pro­mě­ni­lo na poklid­né odpo­led­ne při sáze­ní mušká­tů do truh­lí­ků uvnitř fary. Oknem se vyro­bi­lo slun­ce a bylo léto.

Jak se Vám spo­lu­pra­co­va­lo s kole­gy?

Protože Zdeněk Troška obsa­dil do Babovřesek vel­kou část her­ců plzeň­ské­ho diva­dla Pluto, byla pro mě prá­ce s nimi vel­mi zná­má, sko­ro až rodin­ná. Na dru­hou stra­nu, setká­ní s tako­vý­mi her­ci, jako je napří­klad  Jiří Pecha, Lubomír Kostelka, Jana Synková, Miriam Kantorková, Jana Altmanová nebo Veronika Žilková bylo pro mě vel­kým zážit­kem a inspi­ra­cí. Pozorovat je při prá­ci a sly­šet jejich rady, bylo pro mě vel­mi cen­né.

Co Vy a již­ní Čechy?

Jižní Čechy jsou jed­ním slo­vem kou­zel­né. Vždycky, když se doto­či­lo, vyda­la jsem se sama, nebo s kole­gy na nej­růz­něj­ší mís­ta v oko­lí. Nádhera. Ať už to byl zámek Kratochvíle, Hluboká, Holašovice, nebo když jsme se šli kou­pat všich­ni jen tak k ryb­ní­ku. Kde mimo­cho­dem sku­teč­ně řvou žáby. Jen ty báby jsem tam řvát nikde nesly­še­la, potká­va­la jsem jen samé pří­jem­né lidi. Dokonce hned po natá­če­ní jsem vytáh­la kolo a muže a jeli jsme vychut­ná­vat rov­ný terén již­ních Čech, kde jsme strá­vi­li skvě­lý týden.

Poznávají Vás lidé, ovliv­ni­la Vás nějak role?

Možná po uve­de­ní tře­tí­ho dílu do kin, mě budou lidé pozná­vat na uli­ci. Teď mě ale spíš pozná­va­jí po hla­se, zatím jsem totiž v sobě nějak nena­šla odva­hu nosit ten kos­tým  jeptišky- á la netopýr- do spo­leč­nos­ti (smích).

Považujete roli v Babovřes­kách za zásad­ní?

Pokud mys­lí­te pro mě, jako pro hereč­ku, tak urči­tě ano. Po zku­še­nos­ti před kame­rou si totiž mno­hem víc uvě­do­mu­ju roz­dí­ly pro­je­vu, kte­ré si herec může dovo­lit na jeviš­ti a kte­ré prá­vě před kame­rou. Jestli mys­lí­te roli jep­tiš­ky Glorie v pří­bě­hu Babovřesek, tak roz­hod­ně ale­spoň pro posta­vu fará­ře Petra ano.

A co tako­vé ty hla­sy „kri­tiků“, jaký na to vy máte názor?

Na pohád­kách Zdeňka Trošky jsem vyrůs­ta­la a pat­řím mezi ty, kte­ří zna­jí Slunce sena zpa­mě­ti. Troškovy fil­my mají svo­je pub­li­kum, kte­ré se chce bavit a smát a jiný záměr ani kome­die Babovřesky nemá. Je urče­ná prá­vě pro divá­ky a ne pro pár kri­ti­ků. A navíc kaž­dý má pře­ci mož­nost vol­by pře­pnout na jiný pro­gram, nebo jít do ved­lej­ší­ho sálu v kině. Nic hlub­ší­ho bych v tom nehle­da­la.

Brala bys­te ještě i dal­ší pokra­čo­vá­ní Babovřesek nebo si mys­lí­te, že do tře­ti­ce vše­ho dob­ré­ho…?

Trilogie zní roz­hod­ně líp, než čtyř­lo­gie a Zdeněk Troška má jis­tě v záso­bě spous­tu dal­ších pří­bě­hů.

Co jiné­ho Vás čeká, a kde jin­de vás můžou divá­ci vidět mimo Babovřesek?

Čeká mě hlav­ně zima, s ní dou­fám i sníh a Alpy na snow­bo­ar­du, což zbož­ňu­ju.  Jinak na jeviš­ti jsem hlav­ně už ve zmí­ně­ném šan­tá­no­vém a kaba­ret­ním diva­dle Pluto v Plzni a dále v praž­ském diva­dle Gong.

Máte něja­ké pro­fes­ní přá­ní, něja­ký sen?

Sen už se mi plní. Živím se tím, co mě baví a nechám se pře­kva­pit tím, co ješ­tě při­jde.

Něja­ké život­ní mot­to, hes­lo, kte­rým se řídí­te?

Ona se mi ta mot­ta dost mění, postu­pem věku a pozná­vá­ním hod­not. Určitě před dese­ti lety bych pře­mýš­le­la jinak, než tře­ba teď. Dřív jsem věci hod­ně řeši­la, nyní už mám nad vším vět­ší nad­hled. Vím, že všech­no smě­řu­je k tomu nej­pod­stat­něj­ší­mu, což je pod­le mě spo­lé­hat se sám na sebe, milo­vat, vážit si zdra­ví a štěs­tí hlav­ně nehle­dat, ale vidět ho a nachá­zet.

René Kekely