Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Nejen talentovaný herec, ale také šikovný režisér,Kenneth Branagh, má již se ztvárňováním Hercula Poirota i režírováním jeho případů zkušenosti. V roce 2017 došlo na jeho zpracování Vraždy v Orient Expresu, v roce 2021 poté na zpracování Smrti na Nilu. Do třetice si ovšem Branagh zvolil méně známý příběh, konkrétně adaptaci románu Agathy Christie s názvem Viděla jsem vraždu (v originále Hallowe’en Party). Po vlaku a výletní lodi se i třetí případ Branaghova Poirota odehrává v uzavřeném prostoru, tentokráte v jednom údajně prokletém domě v Benátkách, kde to vypadá, že by tentokrát vrahem nemusel být pouhý člověk, ale nějaké nadpřirozené síly. A i na potřetí je výsledek rozhodně zajímavý.
Třetí Branaghův Poirot je v součtu komornější, především ovšem skutečně působí tak trochu svěže. Dle slibů samotného Branagha vlastně Přízraky v Benátkách nepůsobí jako vyložený horor, ale spíše thriller s nadpřirozenými prvky. Třetí Branaghův film s Poirotem je poté volnější adaptací, o to více se ovšem ukazuje, že scenárista Michael Green (který již napsal předchozí dva filmy) dokáže ze základů původního románu vybrat nejzajímavější prvky, aby s výslednou adaptací pracoval tak trochu jiným způsobem. Kombinace Poirotovi dedukce s nadpřirozenými prvky poté dohromady funguje, komornější měřítko a v součtu i vyšetřování s méně zajímavým postupem tak vlastně ničemu dvakrát neškodí.
Díky Branaghovi a uzavřenému prostoru funguje atmosféra divadelní hry, která by si na divadelních prknech vystačila s pár kulisami a herci, kteří by dokázali přednést své dialogy. Po vzoru Orient Expresu i Nilu ovšem i tentokrát Branagh přináší hravost, která se nejvíc projeví v tom, kdy koketuje s hororovými prvky. Vyhrávání si s nahnutým prostorem, sem tam dojde na ruční kamerou, do třetice navrátivší kameraman Haris Zambarloukos si dokáže s kamerou jednoduše vyhrát. Přízraky v Benátkách jsou především o souboji Poirota vůči víře v nadpřirozené síly. A Branagh dokáže naprosto herecky prodat Poirota, který pochybuje s prostorem kolem sebe a chvílemi to vypadá, že by se v rámci jeho kariéry mohla přepisovat historie.
I do třetice má Branagh okolo sebe šikovné herce. Kelly Reilly nebo Michelle Yeoh možná nejsou tak velké hvězdy jako Johnny Depp nebo Gal Gadot, zrovna dvě zmíněné dámy ovšem dokáží prodat velice silné výkony, přičemž se rozhodně i tentokrát musí docenit výkony všech okolo. Branagh i tentokrát dokáže z herců vyždímat maximum, postavy přitom nejsou zrovna nejzajímavější a do velké míry už zapadají do škatulat, kdyby je šlo porovnávat nejen s postavami z dvou předchozích Branaghových filmů. A i když jde o krapet volnější adaptaci, přeci jen je už postupné vyšetřování krapet průhledné. Potěšit tak jistě může fakt, že film trvá 103 minut a má díky tomu sympatické tempo.
Vývoj pátrání a nějaké větší či menší odhalení možná můžou leckoho překvapit, přeci jen je ovšem snadné některé z nich uhodnout předem. Film si přesto dokáže celou dobu udržet pozornost i díky várce nejrůznějších zajímavých nápadů (výslech dvou separátních postav a skrze střih konfrontace jejich odpovědí). Atmosféře po celou dobu zvládá přispívat soundtrack skladatelky Hildur Guðnadóttir, kdy díky její účasti pochopitelně nemůže chybět Cello. V součtu na Přízracích v Benátkách jde nejvíce ocenit právě ten svěží vítr, který ho minimálně dokáže odlišit od dvou více vizuálně opulentnějších adaptací Poirota v režii Branagha. Výraznější odklon od předlohy sice nepřináší nejšťavnatější ovoce, přesto výsledek zvládne potěšit.
Branagh ani napotřetí neudělal belgickému detektivovi ostudu, nadpřirozený thriller si dokáže vyhrát s hororovými prvky skrze uzavřený prostor i zajímavé hrátky s kamerou, herecky i tentokrát velmi výrazné, především důkaz toho, že je Branagh nejen schopný herec, ale také velmi schopný tvůrce, který zvládl do třetice dodat něco tak trochu jiného. A naznačuje, že by se s Poirotem rozhodně dalo i do budoucna pracovat tak nějak svěže....
(4,91 z 5)