Prvok, Šampón, Tečka a Karel – Recenze – 50%

Fotozfilmu5

Český komediálně-dramatický film Prvok, Šampón, Tečka a Karel napsal a nato­čil spi­so­va­tel, sce­náris­ta a diva­del­ní a fil­mo­vý reži­sér Patrik Hartl (Taková nor­mál­ní rodin­ka) jako adap­ta­ci své úspěš­né stej­no­jmen­né romá­no­vé prvo­ti­ny. Jeho hrdi­ny jsou čty­ři muži ve střed­ním věku, býva­lí spo­lu­žá­ci a kama­rá­di, kte­ří si pro­chá­ze­jí růz­ný­mi exis­ten­ci­ál­ní­mi kri­ze­mi, a roz­hod­nou se pro­to spo­leč­ně pod­stou­pit sérii výzev, aby si při­po­mně­li své divo­ké mlá­dí a poku­si­li se v sobě zno­vu pro­bu­dit ener­gii, kte­ré se jim nyní kvů­li nespo­ko­je­nos­ti s jejich sou­čas­ný­mi živo­ty nedo­stá­vá.

Photo © Bontonfilm

Prvok (Martin Pechlát) vycho­vá­vá s man­žel­kou tři malé dce­ry, čeká s ní čtvr­tou a zou­fa­le se sna­ží najít si prá­ci, pro­to­že z té před­cho­zí ho vyho­di­li. Šampón (David Švehlík) je tele­viz­ní reži­sér reklam a pokles­lých seri­á­lů, ženy stří­dá v poste­li jako ponož­ky a jed­né z nich udě­lal před lety dítě, leč nechce se k ní znát, pro­to­že mož­ná ješ­tě není na roli otce při­pra­ven. Tečka (Hynek Čermák) je váleč­ný vete­rán a instruk­tor v poli­cej­ní aka­de­mii, jemuž dělá pro­blémy sezna­mo­vat se s žena­mi. A Karel (Martin Hofmann) je mili­o­nář a šéf IT fir­my, jehož man­žel­ství mele z posled­ní­ho. Všichni v pod­sta­tě repre­zen­tu­jí růz­né for­my kri­ze střed­ní­ho věku, kte­rou se roz­hod­nou řešit způ­so­bem, jenž je mož­ná odváž­ný a osvo­bo­zu­jí­cí, ale záro­veň je roz­hod­ně nezod­po­věd­ný a v někte­rých pří­pa­dech i kon­tra­pro­duk­tiv­ní.

Takže tře­ba Prvok, toho času ve finanč­ní tís­ni, se krát­ce po úspěš­ném poho­vo­ru na pozi­ci uči­te­le v mateř­ské škol­ce klid­ně před ředi­tel­kou vysvlék­ne kvů­li sáz­ce do naha, čímž o nově naby­té mís­to zas obra­tem při­jde, ale hlav­ně že tím dodr­žel pod­mín­ky sáz­ky a doká­zal si tím, že „není žád­nej sráč“ (!). Jinými slo­vy, dá před­nost vlast­ní­mu egu a spl­ně­ní debil­ní­ho úko­lu před vyhlíd­kou na sta­bil­ní zao­pat­ře­ní rodi­ny, čímž se jeho kri­ze ve výsled­ku ako­rát pro­hlou­bí. Oproti tomu jiní z hrdi­nů plně­ním úko­lů v zása­dě nic moc neris­ku­jí, pro­to­že jsou v pod­sta­tě rezig­no­va­ní či vyho­ře­lí a na plo­dech jejich prá­ce jim nezá­le­ží – např. Karel sice před tele­viz­ní­mi kame­ra­mi kvů­li sáz­ce při­zná, že jeho fir­ma kvů­li vyš­ším zis­kům záměr­ně mate spo­tře­bi­te­le a pro­dá­vá nekva­lit­ní výrob­ky, leč toto dozná­ní je pro něj zřej­mě zce­la nevý­znam­né, neboť sním­ku ani nestá­lo za to zmí­nit se v pří­bě­hu o tom, jest­li mělo na úspěš­nost či popu­la­ri­tu jeho fir­my něja­ký efekt.

Ony výzvy, na nichž se hrdi­no­vé v prů­bě­hu fil­mu dohod­nou, jsou navíc vše­ho všu­dy pou­ze dvě. Už při dru­hém úko­lu se totiž začne jejich kama­rád­ská inte­gri­ta roz­pa­dat a spo­lu s ní zmi­zí i chuť vzá­jem­ně se moti­vo­vat ke spo­le­čen­ské­mu zostu­ze­ní, čímž však sní­mek při­jde poma­lu o to jedi­né, co jej čini­lo kome­di­ál­ním a tím pádem zábav­ným. Pak už totiž zbý­va­jí jen pře­kva­pi­vě efek­tiv­ní kos­tým­ní kre­a­ce Martina Pechláta při účin­ko­vá­ní v rekla­mě na zele­ni­no­vou polév­ku v roli pór­ku či při zpí­vá­ní v gay klu­bu v žen­ských šatech, kte­ré se ve fil­mu řadí k tomu nej­lep­ší­mu, a tro­cha vylo­že­ně pří­zem­ní­ho humo­ru, točí­cí­ho se kupří­kla­du kolem str­ká­ní prs­tu do zad­ku při uro­lo­gic­kém vyšet­ře­ní.

Převládající tón fil­mu tudíž udá­vá spí­še melan­cho­lic­ké lamen­to­vá­ní nad neu­spo­ko­ji­vý­mi živo­ty, jenž dělá z titul­ních postav de fac­to poli­to­vá­ní­hod­né chudá­ky, kte­ří pak kvů­li tomu v kome­di­ál­ních polo­hách nepů­so­bí tak legrač­ně, jak by moh­li. Zdaleka nej­vtip­něj­ší je hlav­ně díky Pechlátovu výko­nu Prvok, jehož osob­nost i pří­běh jsou navíc kome­di­ál­ně nej­vděč­něj­ší a nej­vy­u­ži­těj­ší, zatím­co u Čermákova Tečky humor až pří­liš spo­lé­há na situ­a­ce těží­cí z jeho nadr­že­nos­ti v kom­bi­na­ci s nesmě­los­tí. Oproti tomu dva zby­lí hrdi­no­vé jsou kupo­di­vu prak­tic­ky nevtip­ní – Švehlíkův Šampón je nesym­pa­tic­ký hajz­lík vyvo­lá­va­jí­cí pochyb­nos­ti, jest­li vůbec mělo jít o kome­di­ál­ní posta­vu, a Hofmannův Karel je navzdo­ry pár zda­ři­lým gagům hroz­ně depre­siv­ní, neb jeho man­žel­ství je napros­to seri­óz­ně a bez špet­ky vti­pu vykres­le­no jako zce­la mrt­vol­né a těs­ně před roz­vo­dem, pro­to­že on je emo­ci­o­nál­ní mrzák, ona je mu nevěr­ná ve sna­ze vylou­dit z něj ale­spoň náznak něja­ké reak­ce a ani jeden z nich není scho­pen s tím dru­hým nor­mál­ně komu­ni­ko­vat.

Dle slov reži­sé­ra film kro­mě přá­tel­ství a kri­ze střed­ní­ho věku vyprá­ví i o muž­ském pohle­du na svět, což je bohu­žel zna­tel­né mimo jiné i v tom, že všech­ny žen­ské posta­vy jsou ztvár­ně­ny jako ste­re­o­typ­ní kari­ka­tu­ry, kte­ré mužům buď ztrp­ču­jí a kom­pli­ku­jí život, nebo se jim coby jed­no­roz­měr­né sexu­ál­ní objek­ty aktiv­ně vnu­cu­jí do poste­le, nebo obo­jí (a nezdá se, že by šlo o vědo­mou kri­ti­ku muž­ské­ho nazí­rá­ní na ženy). Řadou ste­re­o­ty­pů oplý­vá i titul­ní muž­ská čtve­ři­ce, ta má však ale­spoň šan­ci vynik­nout cha­rak­te­ro­vou růz­no­ro­dostí a vzá­jem­nou herec­kou sehra­nos­tí svých před­sta­vi­te­lů, kte­ří svým pro­je­vem úro­veň fil­mu zna­tel­ně pozve­da­jí (spo­lu s pre­ciz­ním řeme­sl­ným zpra­co­vá­ním). Hvězdné herec­ké obsa­ze­ní je ostat­ně jed­nou z nej­vý­raz­něj­ších slo­žek fil­mu – všech­ny ved­lej­ší, a dokon­ce i drti­vou vět­ši­nu okra­jo­vých postav (kde by to neby­lo nezbyt­né, nicmé­ně v pří­pa­dě čes­kých kome­dií se asi kaž­dé cameo počí­tá) totiž ztvár­ni­li slav­ní her­ci a hereč­ky, lec­kdy tře­ba i aniž by ve své úlo­ze udě­la­li nebo řek­li coko­li vtip­né­ho.

Film Prvok, Šampón, Tečka a Karel vyni­ká svou nad­stan­dard­ní pro­dukč­ní slož­kou, téma muž­ských kri­zí zpra­co­vá­vá s při­ro­ze­ným nad­hle­dem a roz­hod­ně má svá sil­ná mís­ta, na nichž doká­že roze­smát. V jiných ohle­dech si však zby­teč­ně podrá­ží nohy, ať už jde o chví­le­mi pole­vu­jí­cí tem­po vyprá­vě­ní, postup­ně se pro­hlu­bu­jí­cí dra­ma­tur­gic­kou nesoudrž­nost nebo o již výše zmí­ně­né nedo­stat­ky. Znatelný nesou­lad však panu­je i při míchá­ní humo­ru se smut­kem a absurd­ních situ­a­cí s tra­gic­ký­mi, během nějž dochá­zí k tomu, že kome­di­ál­ní a dra­ma­tic­ká rovi­na fil­mu se čas­tě­ji mezi sebou naru­šu­jí a vzá­jem­ně osla­bu­jí mís­to toho, aby se dopl­ňo­va­ly a pod­po­ro­va­ly jed­na dru­hou.

Photo © Bontonfilm