Quo Vadis

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Quo Vadis je milá kníž­ka, kte­rá se čte veli­ce dob­ře a rych­le. Patrně ji všich­ni bude­te znát, tak­že něja­ký nástin děje či postav si dovo­lím milos­ti­vě odpus­tit. Znáte to s tím noše­ním dří­ví do lesa...

Sienkiewicz v tom­to romá­nu opus­til své oblí­be­né Polsko a vydal se vstříc době dáv­no minu­lé - počát­ku kon­ce Říše řím­ské. Době znač­ně pozo­ru­hod­né, v níž se stře­tá­vá sta­rý - a v podá­ní auto­ra znač­ně pro­hni­lý - svět Římanů s novou svě­to­vou vizí křes­ťa­nů. V této kni­ze se krom postav smyš­le­ných obje­vu­je i něko­lik reál­ných osob - jed­ná se napří­klad o sv. Petra, sv. Pavla, císa­ře Nerona, či mis­tra slo­va a vku­su Petronia. Nelze však říci, že by se zde Sienkiewicz pokou­šel o něja­kou his­to­ric­kou rekon­struk­ci. Ono to je v pod­sta­tě i takřka nemož­né, neboť o mno­ha oso­bách nemá­me tolik infor­ma­cí, aby byl něja­ký autor sto něco podob­né­ho napsat. Přesto však dílo půso­bí vel­mi kom­plex­ně a věro­hod­ně - k čemuž při­spí­vá i nebý­va­le vel­ké množ­ství spe­ci­fic­kých dobo­vých slo­ví­ček, jejichž význam je v abe­ced­ním sezna­mu na kon­ci kni­hy. Podobným duchem na mě napo­sle­dy zapů­so­bil Waltariho „Tajemný Etrusk“ - a to byla kni­ha věru vel­ko­le­pá. Samozřejmě, šťou­ra­lo­vé tu najdou něko­lik nepřes­nos­tí. Kniha sil­ně stra­ní křes­ťa­nům - což je pocho­pi­tel­né - a odsu­zu­je Nerona - což je také pocho­pi­tel­né. Co naplat, že Nero byl - dle názo­ru mno­hých sou­čas­ných his­to­ri­ků - ve své době poměr­ně oblí­ben a s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí nestál za požá­rem Říma, ba dokon­ce jeho šílen­ství neby­lo prý asi ani tak hroz­né, jak je líčen v kni­ze (popra­ve­ných křes­ťa­nů neby­lo něko­lik tisíc, ale „jen“ asi 300). Jednou Nero zís­kal tako­vou­to pověst a už si ji asi jen stě­ží odpá­ře. Ale to pře­ci nemů­že­me mít Sienkiewiczovi za zlé.

Quo Vadis je neje­nom milá kníž­ka, ale záro­veň i kni­ha zábav­ná a trou­fám si říci - přes jis­tou dáv­ku nai­vi­ty - i chyt­rá.