Po zániku Země | After Earth [30%]

M. Night Shyamalan byl před desí­ti lety na vrcho­lu. Vyvolený, Šestý smy­sl, Znamení a Vesnice, to byly fil­my, kte­rý­mi se ten­to půvo­dem indic­ký reži­sér etablo­val mezi holly­wo­od­skou špič­ku a fanouš­ci mu leže­li u nohou. Jenže od té doby při­šel kva­li­ta­tiv­ní sešup kte­rý jen pod­tr­hl před pár lety svým Posledním vlád­cem vět­ru, kte­rý byl jed­ním z nej­hor­ších fil­mů roku 2010. Dá se říct, že posled­ní šan­cí na to napra­vit si reno­mé, než sám sebe uvrh­ne do trva­lé nevo­le, měl být jeho letoš­ní sní­mek Po záni­ku země. Pomoci k úspě­chu mu měl po loň­ském návra­tu Will Smith, kte­rý si se svým synem střih­li hlav­ní role. Stojí ale tohle ambi­ci­oz­ní sci-fi oprav­du za to, nebo se jed­ná o ten posled­ní hře­bí­ček do reži­sér­ské rakve kdy­si naděj­né­ho reži­sé­ra?

Kitai Raige žije ve stí­nu své­ho otce. Ten jako prv­ní ovlá­dl tech­ni­ku „ghos­ting“ při kte­ré potla­čí svůj vlast­ní strach a nej­ne­bez­peč­něj­ší pre­dá­tor vesmí­ru jej. díky absen­ci fero­mo­nů vypouš­tě­ných prá­vě při pro­je­vo­vá­ní stra­chu, nemů­že loka­li­zo­vat. Je tak ide­ál­ním bojov­ní­kem, kte­rý boju­je v řadách Rangerů, tedy lid­ských vojen­ských jed­no­tek, kte­ří ochra­ňu­jí lid­skou rasu, kte­rá unik­la před lety ze zpus­to­še­né Země do své­ho nové­ho úto­čiš­tě, pla­ne­tu Nova Prime. Kitaiův otce Cypher se roz­hod­ne změ­nit fakt, že si se synem nejsou moc blíz­cí a vez­me jej na jed­nu ze svých posled­ních misí před tím, než ode­jde do výsluž­by. Během trans­por­tu ale jejich loď vle­tí do ano­má­lie a sil­ně poško­ze­ná loď se po sko­ku hyper­pro­sto­rem ocit­ne na okra­ji zem­ské atmo­sfé­ry. Poté co ji gra­vi­ta­ce stáh­ne na povrch, Kitai se svým otcem jsou jedi­ní pře­ži­vší. Cypher je ovšem zra­ně­ný a není tak scho­pen opus­tit trosky. Kitai se tak musí vydat na sto kilo­me­t­rů dlou­hou ces­tu k dru­hé čás­ti lodi, kde je uscho­ván nou­zo­vý maják, jejich jedi­ná šan­ce na záchra­nu. Zem, kte­rá už exis­tu­je dlou­há léta bez lid­ské­ho zása­hu je ovšem nebez­peč­né mís­to...   

Pokud jste měli potře­bu se během úvod­ní­ho odstav­ce lehce hihňat nad blbos­tí, s jakou je pří­běh uve­den, není na tom nic nezvyk­lé­ho. Když vás totiž sní­mek už během úvod­ní­ho mono­lo­gu donu­tí si říci „počkat, cože?“ něco asi nebu­de upl­ně ok. Příběh, kte­rý si vymys­lel sám Will Smith, je totiž tou snad nej­ví­ce cha­bou záplet­kou za posled­ní roky v žán­ru sci fi. Problém je, že ta až pří­liš­ná seri­oz­nost sním­ku s tak umě­le nastav­ným pří­bě­hem jed­no­du­še ško­dí. Což je nej­ví­ce vidět na herec­kých výko­nech dvou hlav­ních před­sta­vi­te­lů ale i na křo­ví, kte­ré se tam čas od času mih­ne. Mutující Jaden Smith jen doka­zu­je, že je poměr­ně nemotor­ná guma, kte­ré bys­te neu­vě­ři­li ani to že si nadě­lal do gatí, nicmé­ně ani jeho otec to ten­to­krát neza­chrá­nil. Jeho Cypher Raige nejen, že se pyš­ní jed­ním z nej­ví­ce úsměv­ných jmen, ona snad emo­cí zba­ve­ná polo­ha půso­bí spí­še jako směš­ná kari­ka­tu­ra, než coko­liv jiné­ho. Herecké výko­ny téměř všech zůčast­ně­ných bohu­žel občas hra­ni­čí až s před­sta­ve­ním diva­del­ní­ho sou­bo­ru Kačenka z Horní Polní. Kostrbaté dia­lo­gy, kte­ré až pří­liš čas­to spo­lé­ha­jí na repe­ti­ci prv­ků v dia­lo­zích tomu roz­hod­ně nepo­má­ha­jí.  

Logika se totiž ten­to­krát, stej­ně jako u tvůr­co­va posled­ní­ho poči­nu, hodi­la marod a v sci-fi Po záni­ku země ji zrov­na moc nena­jde­te. Důležité prv­ky, kte­ré divá­ko­vi vyvstá­va­jí při sle­do­vá­ní osu­dů dvo­ji­ce, sní­mek zda­ři­le igno­ru­je a mís­to toho aby se zame­ři­la na to, jak vlast­ně pře­ží­va­jí hlav­ní hrdi­no­vé v ne zrov­na pohos­tin­ném pro­stře­dí zde­vas­to­va­né Země, se zamě­řu­je na to, jak u toho vypa­da­jí a že otec je mili­tant­ní kru­ťák a jeho syn má pro­blém s auto­ri­tou. Znáte to, tako­vý ten jazz zva­ný „Klišé nadru­hou.“ 

Většina sci fi má jeden zásad­ní pro­blém a to je výpra­va. Buď je sní­mek udě­lán tak, že ať je výpra­va sebe­víc šíle­ná, do pří­bě­hu zapa­dá a nevy­pa­dá laci­ně, divák na ni při­stou­pí. Existuje ale i dru­hý pří­pad, kdy i váž­ně míně­ný počin ope­ru­je s laci­ně vypa­da­jí­cí­mi prv­ky, kte­ré jed­no­du­še nemo­hou u divá­ka pro­jít, i když svo­ji nároč­nost sní­ží na mini­mum. A to je pří­pad i Po záni­ku země. Rádoby ori­gi­nál­ní zpra­co­vá­ní high tech prv­ků budouc­nos­ti je jakousi fůzí všech mož­ných sci fi, kte­ré ale záro­veň čou­há slá­ma z bot a tak půso­bí pře­de­vším směš­ně, spí­še než jakým­ko­liv způ­so­bem seri­oz­ně. Dokonalý  WTF efekt jen pak doklá­da­jí potra­vi­nář­ské folie, kte­ré by člo­věk čekal u béč­ka, ama­tér­ské pro­duk­ce či s nad­hle­dem tvo­ře­né paro­die, niko­liv však v super­váž­ně se tvá­ří­cím poči­nu, kte­rý stál sto tři­cet mega. Nemluvě o s při­mhou­ře­ním oka prů­měr­ných digi­tal­ních tri­cích. 

Shyamalan nato­čil pros­tě dal­ší mizer­ný film, u kte­ré­ho jen bude­te s pozved­nu­tým obo­čím a krou­ce­ním hla­vy vzpo­mí­nat na jeho ran­né poči­ny. Film prů­mer­ný, nebo vylo­že­ně špat­ný ve všech mož­ných ohle­dech až na hudeb­ní pod­klad z díl­ny Jamese Newtona Howarda. Ten i ten­to­krát ser­ví­ru­je poměr­ně svě­ží mix kte­rý nenu­dí ani ve fil­mo­vé, ani v samo­stat­né podo­bě. Epičnost dáv­ku­je sice poskrom­nu, nicmé­ně v pří­pa­dě tako­vé­ho sním­ku to není vůbec na ško­du. Je jen ško­da, že dal­ší z jeho skvě­lých děl je dopro­vo­dem něče­ho tak bíd­né­ho jako je Po záni­ku země. Nebojevná podí­va­ná, kte­rá nudí a vylo­že­ně nabou­rá­vá sym­pa­tie pro Willa Smithe. Doufám, že si čty­ři roky nedal od fil­mu pau­zu jen pro­to, aby teď hrál jen nad­ha­zo­va­če vlast­ním rato­les­tem. To by byl totiž pro kdy­si jed­nu z nej­vět­ších herec­kých super­star hod­ně bíd­ný konec. Asi tako­vý, jako když kdy­si oblí­be­ný a ori­gi­nál­ní reži­sér sklouz­ne k toče­ní nekou­ka­tel­ných hova­din.