Zkrat | Haywire [70%]

Steven Soderbergh pat­ří mezi holly­wo­od­skou sme­tán­ku mezi reži­sé­ry. Jeho fil­my doká­ží tahat lidi v zástu­pech do kin bez ohle­du na téma­ti­ku. No a jeli­kož se mu nej­spí­še nechtě­lo točit čtyř­ku Dannyho par­ťá­ků, roz­ho­dl se si udě­lat tako­vou malou hvězd­nou sle­zi­nu zná­mých tvá­ří na stří­br­ném plát­ně někde jin­de. George Clooneyho vymě­nil za zápas­ni­ci MMA Ginu Carano a roze­hrál špi­o­náž­ní akč­ní thriller, kte­rý se dostá­vá ten­to měsíc do domá­cí­ho kina. Stojí za to po něm sáh­nout? 

Mallory Kane je býva­lá pří­sluš­ni­ce námoř­ních vojen­ských sil a spe­ci­ál­ních jed­no­tek, v sou­čas­né době pra­cu­jí­cí jako agent­ka v sou­kro­mém sek­to­ru. S tou­to pra­cí však chce co nejdří­ve skon­čit. Její posled­ní zakáz­ka v Barceloně prá­vě skon­či­la úspěš­ně, avšak její šéf a býva­lý pří­tel Kenneth má pro ni ješ­tě jed­nu dob­ře pla­ce­nou pro­cház­ku růžo­vým sadem. Mallory na nabíd­ku kýv­ne a vydá se dělat spo­leč­nost brit­ské­mu agen­to­vi při zís­ká­vá­ní infor­ma­cí od civil­ní­ho kon­tak­tu. Na mís­tě však zjiš­ťu­je, že ji někdo pod­ra­zil  a celá mise byla bouda k tomu, aby ji moh­li obvi­nit z vraž­dy a odkli­dit z ces­ty. Ona ovšem nemá v plá­nu se jen tak vzdát a nechat se zabít kvů­li cílům něko­ho jiné­ho. I když po ní jde kde kdo včet­ně poli­cej­ních slo­žek, je odhod­lá­na vypá­t­rat člo­vě­ka kte­rý za tím pod­ra­zem sto­jí a vrá­tit mu to i s úro­ky. 

Předně by se asi slu­še­lo říci, že nemů­že­te čekat od mate­ri­á­lu kte­rý už jen ze své pod­sta­ty a zpra­co­vá­ní zavá­ní béč­kem něja­kou zásad­ní udá­lost v žán­ru thrille­ru jen pro­to, že se reži­sé­ru poda­ři­lo do fil­mu uke­cat hned něko­lik zná­mých tvá­ří kte­ré by sní­mek utáh­ly samy. Zkrat je čis­tě oddycho­vou zále­ži­tos­tí, kte­rá i přes­to, že se tvá­ří pyš­ně a pro­myš­le­ně, je jen dob­ře odve­de­nou ruti­nou s tro­chou inven­ce. 

To však nezna­me­ná, že by to pro sní­mek mělo být deví­zou. Nikoliv. Co se týče veš­ke­ré akce, zvra­tů odha­lo­va­ných v prů­bě­hu fil­mu i atmo­sfé­ry, jed­ná se o vel­mi dob­ře odve­de­nou prá­ci, kte­rá jed­no­du­še baví. A to i přes pár logic­kých pře­hma­tů ve vyprá­vě­ní pří­bě­hu i v samot­né cho­re­o­gra­fii scén. To ovšem s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí pat­ří mezi věci, kte­ré řešit nebu­de­te. Jednoduše pro­to, že ačko­liv Gina Carano pat­ří mezi něž­něj­ší pohla­ví, kaž­dou její ránu ji věří­te, což se nedá říci o jejich kon­ku­rent­kách z podob­ně ladě­ných sním­ků. Dokonce ani samot­ná povrch­nost a mož­ná až namyš­le­nost sním­ku divá­ko­vi tak nějak neva­dí. Spíše totiž vní­má fakt, že je to tro­chu jiné, je to pří­jem­né, baví to a cel­kem rych­le ta hodin­ka a půl ute­če. To je pořád dale­ko lep­ší vysvěd­če­ní, než má mini­mál­ně polo­vi­na sním­ků kte­ré při­chá­ze­jí běž­ně do kino­dis­tri­buce. Ideály stra­nou, nic víc od sním­ku pod­le základ­ní pre­mi­sy nikdo ani neče­kal. 

Zkrat je tak ve výsled­ku pří­jem­nou akč­ní hrou koč­ky s myší, kdy se role koč­ky občas zhos­tí i cel­kem kočka. Pokud od sním­ku nebu­de­te mít pře­hna­ná oče­ká­vá­ní a spí­še než drá­sa­vý psy­cho­lo­gic­ký thriller čeká­te oso­bi­tou akč­ní jízdu plnou zná­mých tvá­ří, je prá­vě ten­to film jas­nou vol­bou. Někdo může mít k fil­mu výhra­dy (cel­ko­vé hod­no­ce­ní na ČSFD tomu napo­ví­dá), ovšem fakt že je to pří­jem­ně utí­ka­jí­cí i když tro­chu namyš­le­ná akce tomu nikdo už neod­pá­ře.    

Hodnocení: 70%