RECENZE – NEVLASTNÍ SESTRA

Následky její návštěvy na sebe nene­cha­jí dlou­ho čekat. Najednou začí­ná vyplou­vat na povrch, že kaž­dá z žen ukrý­vá něja­ké tajem­ství a jejich rodi­na mož­ná není tak doko­na­lá, jak by se na prv­ní pohled moh­lo zdát.

Kate, Lauren, Rose a Jess... Čtyři ženy, sest­ry, mat­ka a snad nevlast­ní sest­ra...

Kate je vda­ná za milu­jí­cí­ho muže, pra­cu­je v redak­ci, píše o celebri­tách, pod­ni­ká láka­vé slu­žeb­ní ces­ty, vypa­dá to, že má úžas­ný život. To si ale­spoň mys­lí její sest­ra Lauren, kte­rá jí tak tro­chu závi­dí. Kate však řeší pro­blémy, o kte­rých nikdo neví a kte­ré by jí roz­hod­ně nikdo nezá­vi­děl. Nemožnost otě­hot­nět, umě­lé oplod­ně­ní... Kdo by si to chtěl pro­žít? Navíc před dvě­ma lety při­šla i milo­va­né­ho otce a dosud se s tím úpl­ně nevy­rov­na­la.

Lauren je rov­něž vda­ná, má tři děti, ale také řeší spous­tu sta­ros­tí. Žije s neu­r­va­lým man­že­lem, kte­rý čas­to řeší absen­ci prá­ce a tudíž finan­cí. S Kate si posled­ní dobou rozu­mí čím dál míň, navíc potká svou prv­ní vel­kou lás­kou, kte­rá skon­či­la za podiv­ných okol­nos­tí. A jak se zdá, ani po toli­ka letech nevy­pr­cha­la.

Jess je mla­dá dívči­na, kte­rá se jed­no­ho dne obje­ví v domě u Rose, mat­ky Kate a Lauren a doža­du­je se setká­ním s Harrym, což byl Rosein muž a otec Kate s Lauren. Tvrdí, že je jeho dce­ra, že na to má nepo­pi­ra­tel­né důka­zy, co se DNA tes­tů týče. Celá rodi­na je v šoku, jejich otec pře­ce nemohl mít neman­žel­ské dítě.

Rose vše popí­rá, sna­ží se brá­nit jmé­no své­ho muže, on pře­ce nebyl žád­ný nevěr­ník. Kate je také nesku­teč­ně roz­či­le­ná a Jess nevě­ří ani slo­vo. Pouze Lauren se cho­vá tak nějak neu­r­či­tě a zva­žu­je mož­nost, že by otec klid­ně mohl něco tako­vé­ho pro­vést. Neměla s ním tak úžas­ný vztah jako Kate a také Kate nevě­dě­la věci, kte­ré Lauren kdy­si zaži­la a vidě­la.

Kdo má tedy prav­du?

Od autor­ky jsem čet­la již Matčinu hru, kte­rá byla výbor­ná, tak­že jsem se na Nevlastní sest­ru hod­ně těši­la. A oče­ká­vá­ní byla napl­ně­na.

Jak v pří­pa­dě Matčiny hry tak u Nevlastní sest­ry nejde o čis­to­krev­ný thriller, ale spí­še psy­cho­lo­gic­ké, rodin­né dra­ma. Spolu s hlav­ní­mi posta­va­mi řeší­me jejich vzta­hy, šoku­jí nás pokři­ve­né cha­rak­te­ry, intri­ky, sou­cí­tí­me s emo­ci­o­nál­ní­mi bou­ře­mi. Jeden zvrat stí­há dru­hý a my jen doko­la mění­me svo­je pro­gnó­zy, jak by to všech­no asi moh­lo dopad­nout, kdo je nej­vět­ší intri­kář, pod­vod­ník, lhář a kdo je vlast­ně obě­tí.

Knihy Sandie Jones roz­hod­ně dopo­ru­ču­ji. Přestože mož­ná Matčina hra byla o fou­sek lep­ší, je Nevlastní sest­ra výbor­ný pří­běh a zaslou­ží si vyso­ké hod­no­ce­ní.