Recenze: The Bling Ring - 80%

Stát Kalifornie je jed­ním z těch míst na zemi, kde mul­ti­kul­tur­ní tole­ran­ce a plu­ra­li­ta život­ních sty­lů dosáh­ly nej­roz­vi­nu­těj­ší podo­by. Domov holly­wo­od­ských celebrit, znač­ko­vé módy a plas­tic­kých chi­rur­gií je nejen ztě­les­ně­ním ame­ric­ké­ho snu a pro­stře­dím mate­ri­ál­ní­ho bla­hoby­tu, ale též jakousi rea­li­zo­va­nou uto­pií, kam se boha­tí lidé stě­hu­jí, aby před papa­raz­zi a novi­ná­ři retu­šo­va­li svůj medi­ál­ní obraz, kte­rý s jejich sku­teč­ným já neod­dě­li­tel­ně splý­vá. Sem se odstě­ho­val Mark Zuckerberg, aby tu zalo­žil ústře­dí Facebooku, a zde Arnold Schwarzenegger ve voleb­ní kam­pa­ni na guver­né­ra agi­to­val pro vlast­ní image rakous­ké­ho při­stě­ho­val­ce, kte­rý kdy­si do Spojených stá­tů při­ces­to­val s obno­sem dva­ce­ti dola­rů a záhy se vypra­co­val na úspěš­né­ho kul­tu­ris­tu a špič­ku béč­ko­vé­ho herec­tví. V sou­ži­tí se svě­tem těch­to úspěš­ných lidí se vám může poštěs­tit při­svo­jit si zlo­mek jejich ohrom­né­ho jmě­ní a záro­veň je olou­pit o část jejich medi­ál­ní iden­ti­ty, a před spo­lu­žá­ky a přá­te­li na face­boo­ku pak pyš­ně pra­co­vat na svém „cool“ ratingu.

A o tom nato­či­la film jed­na z nej­na­da­něj­ších reži­sé­rek sou­čas­nos­ti Sofia Coppola (Ztraceno v pře­kla­du, Odnikud někam). Její The Bling Ring, nato­če­ný na moti­vy sku­teč­ných udá­los­tí, začí­ná pří­bě­hem o out­si­de­ro­vi Marcovi, kte­rý prá­vě začal cho­dit do nové ško­ly v Indian Hill. Skamarádí se tu se spo­lu­žač­kou Rebeccou. Když se spo­lu popr­vé pro­chá­ze­jí po uli­ci, Rebecca ho učí, jak vykrá­dat neu­zamče­ná auta. Později se oba vloupou do domu Paris Hilton, kte­rá si nechá­vá klíč pod rohož­kou, a odne­sou si část její­ho majet­ku. Zatímco Marc se jen potře­bu­je něko­mu zavdě­čit, Rebeccu vede k opa­ko­va­ným vlou­pá­ním neu­ko­ji­tel­ná nena­syt­nost. Do par­ty navíc při­be­rou ješ­tě kole­gy­ni Chloe a sou­ro­zen­ce Nicki (nej­vět­ší tahák Emma Watson pro­slu­lá rolí Hermiony z „potte­rov­ské“ ságy) a Sam. Všechny jsou tee­nager­ky z lep­ších rodin a Nicki a Sam navíc jejich mat­ka se záli­bou v „new age“ okul­tis­mu vycho­vá­vá k duchov­ní­mu roz­vo­ji jejich osob­nos­tí pro­střed­nic­tvím nau­ky o „tajem­ství“, kte­rá je sek­tář­skou per­ver­zí „spo­tře­bi­tel­ské­ho“ vědo­mí běž­né­ho Američana.

Coppola je mis­try­ně iro­nic­ké­ho glo­so­vá­ní z vlast­ní zku­še­nos­ti zná­mé­ho svě­ta, kte­rý luxu­sem oblo­že­né celebri­ty vydá­vá za vzor hod­ný násle­do­vá­ní. Stačí při­po­me­nout scé­nu, v níž mat­ka Nicki a Sam uka­zu­je svým dce­rám tablo s nale­pe­ný­mi fot­ka­mi Angeliny Jolie a zamýš­lí se s nimi nad hereč­či­ný­mi lid­ský­mi vlast­nost­mi. Zatímco děv­ča­ta oce­ňu­jí spí­še její posta­vu, mat­ka se usi­lov­ně sna­ží obje­vit pod slup­kou mód­ní iko­ny pra­vé ctnost­né jádro. V jiné scé­ně dává nyní již obvi­ně­ná Nicki roz­ho­vor redak­tor­ce z Vanity Fair (na zákla­dě člán­ku „Podezřelé nosi­ly lou­bou­tin­ky“ od Nancy Jo Sales otiš­tě­né­ho v tom­to maga­zí­nu napsa­la Coppola scé­nář) a pre­zen­tu­je se jako huma­nist­ka, kte­rá se chce v budouc­nu věno­vat cha­ri­tě, při­čemž je neu­stá­le pře­ru­šo­vá­na ved­le sedí­cí mat­kou, kte­rá chce pro­střed­nic­tvím kon­tak­tu s novi­nář­kou sdě­lo­vat svě­tu svá posel­ství. „Mami, tohle je můj roz­ho­vor!“ napo­mí­ná ji Nicki, zatím­co pří­tomní práv­ní­ci jsou při­pra­ve­ni ji varo­vat, aby pří­pad­ně na někte­rou z kla­de­ných otá­zek neod­po­ví­da­la. Když jde poz­dě­ji k sou­du, obrá­tí se k davu papa­raz­zi a pro­ne­se for­mu­li, kte­rou se defi­ni­tiv­ně kva­li­fi­ku­je na sta­tus celebri­ty.

Předchozí věty mohou být poně­kud zavá­dě­jí­cí, neboť vět­ši­nu fil­mu spí­še sle­du­je­me pří­běh o tom, jak se z par­ty stře­do­ško­la­ček s kaž­dým dal­ším vlo­pá­ním stá­vá čím dál více věšák na znač­ko­vé had­ry. Pro The Bling Ring je hen­di­ke­pem, že jeho pří­běh pev­ně kot­ví u západ­ních bře­hů Ameriky a divá­kům bez zna­los­ti pro­stře­dí bude spí­še než jako gene­rač­ní výpo­věď při­pa­dat jako repe­ti­tiv­ní zob­ra­zo­vá­ní povrch­ní­ho živo­ta, navíc s otu­pe­ným sati­ric­kým ostřím. Ale v tom je mož­ná Coppola jako jed­na z vel­kých osob­nos­tí sou­čas­né­ho autor­ské­ho fil­mu oprav­du nedo­ce­ni­tel­ná. Už nepo­dá­vá uni­ver­zál­ně plat­nou kri­ti­ku odvrá­ce­né stra­ny úspě­chu, ale uka­zu­je, jak se v době rozostře­ných hra­nic mezi sku­teč­ným a vir­tu­ál­ním učí­me budo­vat úspěch ze třpy­ti­vé­ho nic. A vli­vem sku­teč­nos­ti, že si dnes kaž­dý může vyro­bit vlast­ní medi­ál­ní identi­tu, je spek­trum mož­nos­tí vyro­bit si ji z niče­ho v pod­sta­tě nevy­čer­pa­tel­né. The Bling Ring je tak mož­né číst napří­klad jako film o kri­zi iden­ti­ty a není pře­hna­né tvr­dit, že v někte­rých momen­tech je aktu­ál­nost vyprázd­nění pojmu „lifesty­le“, jemuž čelí­me, mno­hem pal­či­věj­ší, než kdy­by šlo jen o ver­zi toho, jak by vypa­dal Sex ve měs­tě po poži­tí eli­xí­ru mlá­dí.