Stát Kalifornie je jedním z těch míst na zemi, kde multikulturní tolerance a pluralita životních stylů dosáhly nejrozvinutější podoby. Domov hollywoodských celebrit, značkové módy a plastických chirurgií je nejen ztělesněním amerického snu a prostředím materiálního blahobytu, ale též jakousi realizovanou utopií, kam se bohatí lidé stěhují, aby před paparazzi a novináři retušovali svůj mediální obraz, který s jejich skutečným já neoddělitelně splývá. Sem se odstěhoval Mark Zuckerberg, aby tu založil ústředí Facebooku, a zde Arnold Schwarzenegger ve volební kampani na guvernéra agitoval pro vlastní image rakouského přistěhovalce, který kdysi do Spojených států přicestoval s obnosem dvaceti dolarů a záhy se vypracoval na úspěšného kulturistu a špičku béčkového herectví. V soužití se světem těchto úspěšných lidí se vám může poštěstit přisvojit si zlomek jejich ohromného jmění a zároveň je oloupit o část jejich mediální identity, a před spolužáky a přáteli na facebooku pak pyšně pracovat na svém „cool“ ratingu.
A o tom natočila film jedna z nejnadanějších režisérek současnosti Sofia Coppola (Ztraceno v překladu, Odnikud někam). Její The Bling Ring, natočený na motivy skutečných událostí, začíná příběhem o outsiderovi Marcovi, který právě začal chodit do nové školy v Indian Hill. Skamarádí se tu se spolužačkou Rebeccou. Když se spolu poprvé procházejí po ulici, Rebecca ho učí, jak vykrádat neuzamčená auta. Později se oba vloupou do domu Paris Hilton, která si nechává klíč pod rohožkou, a odnesou si část jejího majetku. Zatímco Marc se jen potřebuje někomu zavděčit, Rebeccu vede k opakovaným vloupáním neukojitelná nenasytnost. Do party navíc přiberou ještě kolegyni Chloe a sourozence Nicki (největší tahák Emma Watson proslulá rolí Hermiony z „potterovské“ ságy) a Sam. Všechny jsou teenagerky z lepších rodin a Nicki a Sam navíc jejich matka se zálibou v „new age“ okultismu vychovává k duchovnímu rozvoji jejich osobností prostřednictvím nauky o „tajemství“, která je sektářskou perverzí „spotřebitelského“ vědomí běžného Američana.
Coppola je mistryně ironického glosování z vlastní zkušenosti známého světa, který luxusem obložené celebrity vydává za vzor hodný následování. Stačí připomenout scénu, v níž matka Nicki a Sam ukazuje svým dcerám tablo s nalepenými fotkami Angeliny Jolie a zamýšlí se s nimi nad hereččinými lidskými vlastnostmi. Zatímco děvčata oceňují spíše její postavu, matka se usilovně snaží objevit pod slupkou módní ikony pravé ctnostné jádro. V jiné scéně dává nyní již obviněná Nicki rozhovor redaktorce z Vanity Fair (na základě článku „Podezřelé nosily louboutinky“ od Nancy Jo Sales otištěného v tomto magazínu napsala Coppola scénář) a prezentuje se jako humanistka, která se chce v budoucnu věnovat charitě, přičemž je neustále přerušována vedle sedící matkou, která chce prostřednictvím kontaktu s novinářkou sdělovat světu svá poselství. „Mami, tohle je můj rozhovor!“ napomíná ji Nicki, zatímco přítomní právníci jsou připraveni ji varovat, aby případně na některou z kladených otázek neodpovídala. Když jde později k soudu, obrátí se k davu paparazzi a pronese formuli, kterou se definitivně kvalifikuje na status celebrity.
Předchozí věty mohou být poněkud zavádějící, neboť většinu filmu spíše sledujeme příběh o tom, jak se z party středoškolaček s každým dalším vlopáním stává čím dál více věšák na značkové hadry. Pro The Bling Ring je hendikepem, že jeho příběh pevně kotví u západních břehů Ameriky a divákům bez znalosti prostředí bude spíše než jako generační výpověď připadat jako repetitivní zobrazování povrchního života, navíc s otupeným satirickým ostřím. Ale v tom je možná Coppola jako jedna z velkých osobností současného autorského filmu opravdu nedocenitelná. Už nepodává univerzálně platnou kritiku odvrácené strany úspěchu, ale ukazuje, jak se v době rozostřených hranic mezi skutečným a virtuálním učíme budovat úspěch ze třpytivého nic. A vlivem skutečnosti, že si dnes každý může vyrobit vlastní mediální identitu, je spektrum možností vyrobit si ji z ničeho v podstatě nevyčerpatelné. The Bling Ring je tak možné číst například jako film o krizi identity a není přehnané tvrdit, že v některých momentech je aktuálnost vyprázdnění pojmu „lifestyle“, jemuž čelíme, mnohem palčivější, než kdyby šlo jen o verzi toho, jak by vypadal Sex ve městě po požití elixíru mládí.
