Richard Bachman - Dlouhý pochod

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jen tak na vysvět­le­nou, Richard Bachman = Stephen King (je to jeho sta­rý pseu­do­nym), tak­že už jsme doma (mrk, mrk)?

To máte tak když žije­te v něja­ké blí­že neu­r­če­né ame­ric­ké tota­lit­ní spo­leč­nos­tí, kde kon­t­ro­lu nad obča­ny má jaký­si pop­ný Major a jeho Brigády a kde se pro obve­se­le­ní davů (a pro odvod mož­ných frustra­cí?) pořá­dá oblí­be­ný dlou­hý pochod - pochod 100 mla­dých mužů po tak dlou­hou dobu, doud všich­ni nekles­nou úna­vou (a jsou násled­ně zastře­le­ni) a nezby­de jen jeden, kte­rý zís­ká­vá zvlášt­ní cenu - může mít coko­li si jen bude přát.

Lákavé, ne?

Právě, že vůbec! Kingova kni­ha lehce sto­jí na vodě už v základ­ním před­po­kla­du, že někdo pří­čet­ný by se do podob­né­ho mar­ti­ria asi jen těž­ko dob­ro­vol­ně (což je pod­mín­ka pocho­du) při­hlá­sil. Ale budiž, ode­hrá­vá se to v něja­ké dysto­pii, tak tře­ba jsou tam ti lidé tro­chu jiní. Dějí se i pop­něj­ší věci.

King tak může roze­hrát půso­bi­vou hru pocho­du, kde odkrý­vá cha­rak­te­ry postav v mez­ní situ­a­ci hro­zí­cí­ho napros­té­ho vyčer­pá­ní, kde strach ze smr­ti v pod­sta­tě asi není tím nej­hor­ším, co vás může potkat. Naopak, někdy to může být i tak tro­chu vyzvo­bo­ze­ní.

Přiznám se, že se mi to čet­lo vel­mi lehce a kni­ha mě dost bavi­la. Sice jsem pořád dou­fal, že se něco dozvím o tom svě­tě ve kte­rém se pří­běh ode­hrá­vá - což se moc nesta­lo - ale to vlast­ně vůbec neva­dí. Tušené je někdy půso­bi­věj­ší než napl­no napsa­né. King pros­tě umí pře­vést poci­ty postat na strán­ky kni­hy dost suges­tiv­ně, tak­že chví­le­mi máte pocit, že už máte v nohách dob­rých 100 mil, mozek vám pře­stá­vá fun­go­vat a nastu­pu­jí drob­né halu­ci­na­ce. Postavám to pros­tě věří­te, stej­ně jako věří­te tomu, že někdo, kdo se na prv­ních strán­kách kni­hy cho­val sebe­vě­do­mě a opti­mis­tic­ky se změ­ní na ubo­hou, pli­va­jí­cí trosku.

A to je ono, to je to, proč pros­tě čte­te a zají­má vás, jak je to dál. Kniha je totiž, navzdo­ry základ­ní tro­chu šíle­né pre­mi­se, nesku­teč­ně půso­bi­vá a uvě­ři­tel­ná. Až máte tedy dojem, že sám autor musel něko­lik podob­ných dlou­hých pocho­dů (i když asi krat­ších, že) před napsá­ním kni­hy absol­vo­vat. 🙂