RoboCop (1987) - 70 % - „RoboCop“ je v současné době už klasika.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

„RoboCop“ je dnes již legen­dár­ní film, kte­rý je ukáz­kou toho, že sci-fi je sku­teč­ně žánr, kte­rý může nabíd­nout vel­mi zají­ma­vé záplet­ky. Anebo ale­spoň tako­vé posta­vy, kte­ré se sta­nou napros­to legen­dár­ní­mi. V tomhle pří­pa­dě pla­tí spíš to dru­hé, pro­to­že ona záplet­ka zase tak objev­ná není, ale posta­va RoboCopa se sta­la napros­to iko­nic­kou a dnes se jed­ná o jed­nu z vel­mi důle­ži­tých postav, ke kte­rým se tvůr­ci stá­le vra­ce­jí, ať už fil­mař­sky (chys­ta­ný nový film), tele­viz­ně ane­bo napří­klad komik­so­vě. Na téhle ver­zi (stej­ně jako na fil­mo­vých pokra­čo­vá­ních) dělal Frank Miller.

Premisa „RoboCopa“ je vlast­ně poměr­ně jed­no­du­chá. Nacházíme se v Detroitu, měs­tě, kte­ré je svou zlo­čin­nos­tí napros­to pro­slu­lé. Není pak divu, že zde vzni­ka­jí podob­né pří­běhy. Automaticky mě napa­dá „Vrána“. Není to jedi­ná podob­nost, kte­rou tyhle dva pří­běhy mají. Vlastně i „RoboCop“ je ces­tou pomsty, i když je to ces­ta, kte­rá není tak pří­má. V pří­pa­dě Erika („Vrána“) sku­teč­ně jde o pomstu v prv­ní řadě. Alex J. Murphy však zůstá­vá poli­cis­tou, kte­rý se musí vypo­řá­dat i s vra­hy, kte­ří odpra­vi­li jeho.

Kdyby někdo neznal „RoboCopa“ a jeho pří­běh, tak v krát­kos­ti by se dal popsat tak­to: Alex J. Murphy je poli­cis­tou ve měs­tě, kte­ré je pro­lez­lé kri­mi­na­li­tou tolik, že i poli­caj­ti chtě­jí stáv­ko­vat. Město se sna­ží pro­blém řešit tím, že vytvo­ří robo­tic­ké poli­cis­ty. Bohužel jejich pre­zen­ta­ce nedo­pad­ne prá­vě nej­lé­pe. Nabízí se ale jiná vari­an­ta. Místo umě­lé inte­li­gen­ce vytvo­řit robo­tic­ké tělo, kte­ré by bylo ovlá­dá­no lid­ským moz­kem. Alex J. Murphy věd­cům leze pří­mo do rány, pro­to­že je zabit par­tou kri­mi­nál­ní­ků, kte­rá si ho pořád­ně podá. Murphy se mění v RoboCopa a začí­ná svůj boj za bez­peč­né měs­to.

„RoboCop“ ale není pou­ze fil­mem o tom, jak by moh­la vypa­dat poli­cie v budouc­nos­ti, je i fil­mem o tom, jak je věda stá­le nedo­ko­na­lá a jak nikdy nejde všech­no tak, jak si vědá­to­ři před­sta­vu­jí. Nemluvě o tom, že tou­ha po moci je tak sil­ná, že ovlá­dá všech­ny, kdo k moci jen tro­chu při­čich­li. RoboCop je výjim­kou, ale i on je nepo­ve­de­ný. Začíná si totiž vzpo­mí­nat, i když se to po něm nechtě­lo. Nic to však nemě­ní na tom, že v boji se zlo­či­nem je sku­teč­ně efek­tiv­ní.

Paul Verhoeven nato­čil film, kte­rý nese jeho ruko­pis. Tenhle reži­sér se ve sci-fi dob­ře vyznal a vždyc­ky měl smy­sl pro pře­sah. Jeho „Total Recall“ se zamě­řo­val na úpa­dek spo­leč­nos­ti, stej­ně tak i „RoboCop“. Navíc si doce­la uží­val momen­ty, kde se lid­ské tělo doká­za­lo roz­prsk­nout, něco mu bylo ustře­le­no, apod. V jeho podá­ní to vypa­dá sku­teč­ně dob­ře a dost nepří­jem­ně, a to i po letech. I když má „RoboCop“ tro­chu jed­no­duš­ší pří­běh, je přes­to podán tak, že zaujme. Pro sci-fi fanouš­ky je to legen­dár­ní dílo, něco, co doká­že i dnes roz­prou­dit tu správ­nou krev. Nebo ale­spoň elektři­nu v našich obvo­dech.

Video © Orion Pictures Corporation

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře