O postavě
„Eliška chce začít znovu, ale neuvědomuje si, že nejde začít budovat něco nového, pokud neuzavřete to staré. A musíte to ukončit sami v sobě. Je typickým příkladem mámy pod tlakem, v těžké životní situaci, kterou se nerozhodne řešit jednoduchým způsobem. A tím, že se realitu snaží potlačit, nakonec vytvoří jinou, mnohem horší variantu toho, co se opravdu stalo. A nakonec obě tyto reality přestává odlišovat.“
O pojetí Polednice jako současného příběhu
„Líbí se mi zpracování klasických věcí jiným pohledem a přišlo mi zajímavé podívat se na Polednici jako na určitou verzi krize mateřství, kdy máte pocit, že to prostě nezvládnete a kdy taková situace může skončit i tragédií.“
O rozhodnutí přijmout roli v tomto filmu
„Nabídka přišla zrovna v době, kdy jsem si říkala, že bych ráda přestala s dramatickými rolemi a dala si třeba komedii nebo muzikál. Chtěla jsem nějakou energetickou změnu. Ale zaujal mě žánr, ryzí horor. Byla to pro mne jako pro herečku nová oblast, neznámá disciplína. Byla jsem zvědavá, jestli je možné, aby vznikl skutečně horor, který točí český štáb s českými herci a navíc za bílého dne.“
O spolupráci s hereckým koučem
„Jedním z důvodů, proč jsem roli v Polednici přijala, byla možnost pracovat s hereckým koučem z Londýna. Těšila jsem se na spolupráci s někým, kdo mi dá nový impuls. Byl to sice krátký workshop, ale velmi intenzívní a fantastická zkušenost. Zjistila jsem, že spousty věcí, které jsem doposud dělala intuitivně, lze efektivně dosáhnout pomocí různých motivačních postupů a nástrojů, které vám jednoduchým způsobem vytýčí, co máte dělat. Jak se dají přetvářet emoce do fyzického projevu. Myslím, že by bylo fajn, pokud by zde podobní koučové na place, zaměření cíleně na filmové herectví, pracovali pravidelně.“
O práci s dětským hercem jako partnerem
„Karolína je hodně talentovaná a navíc v sobě měla dravost a ohromnou touhu po dobrém výsledku. Chvílema se nechovala vůbec jako dítě. Po celou dobu natáčení měla u sebe koučku, která ji připravovala na jednotlivé scény…a některé byly hodně náročné. Mým úkolem bylo, aby mi na jednu stranu věřila, že se na ni zlobím, ale aby to zároveň vnímala jako roli, že všechno je jenom jako, dokud jede kamera.“
