Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > ROZHOVOR S REŽISÉREM OLMEM OMERZU

ROZHOVOR S REŽISÉREM OLMEM OMERZU

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Vystudoval jste praž­skou FAMU, ale naro­dil jste se ve Slovinsku. Jaká byla vaše ces­ta do Čech?

Do České repub­li­ky jsem při­šel stu­do­vat. Český film měl vel­ký vliv jak na jugo­sláv­skou, tak i slo­vin­skou kine­ma­to­gra­fii. Ve Slovinsku a před­tím v Jugoslávii jsou gene­ra­ce fil­ma­řů, kte­ří na FAMU stu­do­va­li. Ještě před tím­to stu­di­em jsem měl mož­nost dob­ře se sezná­mit s čes­kou kine­ma­to­gra­fií. Otec měl doma video­ka­ze­ty s krát­ký­mi fil­my Jana Švankmajera, s nimiž jsem vyrůs­tal. Ve slo­vin­ském kině Kinoteka byly uvá­dě­ny čes­ké fil­my nové vlny šede­sá­tých let, mimo jiné také kom­plet­ní retrospek­ti­va Věry Chytilové, jejíž fil­my na mě udě­la­ly vel­ký dojem.

Film Příliš mla­dá noc je o setká­ní a zvlášt­ním pro­tnu­tí svě­ta dětí a dospě­lých a o křeh­kých hra­ni­cích vzta­hů, sexu­a­li­ty a dospí­vá­ní. Co vás na tom­to téma­tu tak fas­ci­no­va­lo a co bylo impul­sem pro jeho fil­mo­vé zpra­co­vá­ní? 

Ve fil­mu je skry­té ješ­tě jed­no téma, kte­ré mi při­pa­dá důle­ži­té, a sice téma o sesta­vo­vá­ní, umě­lém vytvá­ře­ní rodi­ny. Byl jsem fas­ci­no­ván situ­a­cí, kdy Kateřina v jed­nom oka­mži­ku jako bla­máž na poli­cis­ty z náhod­ných hos­tů vytvo­ří rodi­nu – roz­dě­lí role a čeká na Davida, své­ho milen­ce, kte­rý ji v tom­to náhod­ném vzta­hu opouš­tí. Idea umě­lé­ho vytvo­ře­ní rodi­ny dosáh­ne vrchol v Kateřinině destruk­ci. Je posled­ní uto­pic­kou myš­len­kou, kte­rou si může dopřát před tím, než se zhrou­tí.

Před natá­če­ním si napíšu něja­ké tema­tic­ké refré­ny, kte­ré se během pro­ce­su vzni­ku fil­mu sna­žím dodr­žo­vat a zacho­vá­vat. Říkám jim refré­ny pro­to, že se musí opa­ko­vat v růz­ných situ­a­cích fil­mu, jiným způ­so­bem se nepro­je­ví. Například to, že kaž­dý dět­ský typ má své­ho dospě­lé­ho před­sta­vi­te­le, dospě­lé „alter ego“. Paralely mezi dět­ský­mi a dospě­lý­mi typy nám tak umož­ňu­jí dojít k závě­ru, jaké bude kaž­dé z dětí, když vyros­te. Chtěl jsem, aby děti ve fil­mu zůsta­ly neu­r­če­né, jakým­si způ­so­bem nezni­či­tel­né, jako pra­ví hrdi­no­vé dob­ro­druž­ství, kte­ří se před ničím neza­sta­ví. Pijí, zami­lo­vá­va­jí se, zvra­cí a už jen svou pří­tom­nos­tí na zába­vě podrý­va­jí tu lži­vou suve­rén­nost svě­ta dospě­lých.

Váš film Příliš mla­dá noc má jako­by impre­si­o­nis­tic­kou nála­du, záro­veň nenu­ce­ně ply­ne a nevy­hý­bá se ani lehce sar­kas­tic­kým momen­tům, podob­ně jako tře­ba skan­di­náv­ské fil­my. Jaký typ kine­ma­to­gra­fie je vám osob­ně nej­bliž­ší? 

Mám něko­lik oblí­be­ných auto­rů a fil­mů, ke kte­rým se čas­to vra­cím, jako jsou Jean Eustache, Terence Davies, Maurice Pialat. Jejich spo­leč­ným jme­no­va­te­lem je, že posu­nu­jí hra­ni­ce rea­lis­mu a ruší kon­ven­ce psy­cho­lo­gic­ké­ho fil­mu. Psychologie se ve fil­mech pou­ží­vá pří­liš didak­tic­ky, raci­o­nál­ně, jed­not­li­vé typy pak ztra­tí svou tajem­nost, kte­rá je pod­stat­ná. Ve fil­mech chci dosáh­nout atmo­sfé­ry bez­ča­sí, v němž jsou hrdi­no­vé odtr­že­ní od zbyt­ku svě­ta a tam jsou nám divá­kům vysta­ve­ni na pospas. Také bez­ča­sí ve fil­mu Příliš mla­dá noc je zakot­ve­né v rea­lis­mu, ale hod­ně se mu vymy­ká.

Situace ve fil­mu Příliš mla­dá noc jsou vel­mi auten­tic­ké – se vše­mi roz­to­mi­le trap­ný­mi a nejis­tý­mi momen­ty a pře­šla­py, kte­rých se hlav­ní hrdi­no­vé dopouš­tě­jí. Jak jste této atmo­sfé­ry docí­lil? 

Film vzni­kl pod­le původ­ní­ho scé­ná­ře Bruno Hájka, kte­rý jsme pak ješ­tě s Jakubem Felcmanem pře­pra­co­va­li do finál­ní podo­by fil­mu. Ve fil­mu jsem chtěl dosáh­nout auten­tic­ké atmo­sfé­ry. S kame­ra­ma­nem Lukášem Milotou jsme hod­ně pře­mýš­le­li o tom, jest­li nato­čit film v pane­lo­vém bytě nebo ve stu­diu. Zda se ve stu­diu ztra­tí ryzí atmo­sfé­ra, kte­rá se jinak odrá­ží mezi čtyř­mi stě­na­mi v bytě? A do jaké míry je důle­ži­té rea­lis­tic­ké ztvár­ně­ní sku­teč­nos­ti v tako­vém fil­mu? Na kon­ci pře­vlá­dal pocit atmo­sfé­ry bez­ča­sí, kte­rá vychá­zí z toho, že časo­vě se pří­běh ode­hrá­vá den po Novém roce a v noci, kdy ve měs­tě není živáč­ka. Panelový byt jsme posta­vi­li ve stu­diu. Abychom se ješ­tě více při­blí­ži­li reál­ným poci­tům, necha­li jsme posta­vit i strop s tím, že Lukáš Milota se vědo­mě vzdal doda­teč­né­ho osvět­le­ní. Použil pou­ze svět­lo z reál­ných sví­ti­del, kte­rá se nachá­zí v bytě, a tak dosá­hl auten­tic­ké atmo­sfé­ry pane­lá­ko­vé­ho inte­ri­é­ru.

Na fil­mu jste pra­co­val s čes­ký­mi her­ci, v čes­kém pro­stře­dí, vy sám jste původ­ně ze Slovinska. Jak se vám vůbec reží­ru­je v jiném než rod­ném jazy­ce, jaká je to zku­še­nost reží­ro­vat hned svůj prv­ní celo­ve­čer­ní film v jiné než rod­né řeči? 

Rozdíl mezi reží­ro­vá­ním v mateř­ském a cizím jazy­ce vidím pře­de­vším v hla­su a mimi­ce, kte­rou vyja­dřu­je her­co­va tvář. Všiml jsem si, že když reží­ru­ji ve slo­vin­šti­ně, čas­to se sou­stře­dím na into­na­ci, výslov­nost, na her­cův hlas. V těch nej­ví­ce stre­su­jí­cích chví­lích natá­če­ní, kdy už není čas a obraz se musí nato­čit rych­le­ji, se čas­to záměr­ně nedí­vám na her­ce, jak hra­je. Soustředím se jen na jeho hlas, skr­ze něj poznám, jest­li hra­je dob­ře nebo ne. Asi jsem tro­chu pověr­či­vý, ale mám pocit, že bych svým ner­vóz­ním pohle­dem mohl v tako­vém­to roz­hod­ném oka­mži­ku splést her­ce během jeho prá­ce. Když reží­ru­ji v češ­ti­ně, je to nao­pak. Jelikož jsem v cizím jazy­ce méně suve­rén­ní než v mateř­ském, pozo­ru­ji během hra­ní nej­ví­ce her­cův výraz ve tvá­ři, ges­ti­ku­la­ci a řeč těla, kte­rá odkry­je i ty nej­skry­těj­ší úmys­ly člo­vě­ka. To mi umož­ňu­je roz­li­šit, kdy je scé­na dob­ře zahra­ná a kdy ne.

Jak jste vybí­ral před­sta­vi­te­le hlav­ních rolí, zvláš­tě pak dětí, kte­ré půso­bí napros­to věro­hod­ně a pro­fe­si­o­nál­ně? Jak se vám s nimi pra­co­va­lo? 

Hledal jsem děti, kte­ré by byly vzhle­dem podob­né dospě­lým muž­ským před­sta­vi­te­lům. Organizovali jsme kon­kur­zy, hle­da­li děti ve ško­lách, pěvec­kých sbo­rech, dra­ma­tic­kých krouž­cích.

Když jsme našli Vojtěcha Machutu, kte­rý ve fil­mu hra­je Balušku, uči­nil jsem koneč­né roz­hod­nu­tí, že děti nebu­dou psy­cho­lo­gic­ký­mi posta­va­mi, ale že to budou spí­še děti se svým auten­tic­kým výra­zem a že je budu „mecha­nic­ky“ postr­ko­vat po „scé­ně“. Vojtěch Machuta se svým neu­vě­ři­tel­ným výra­zem ve tvá­ři, kte­rý je jed­nou emoč­ně spo­jen s udá­lost­mi a jin­dy ne, už sám o sobě tu a tam půso­bí odci­ze­ně. Jan Vaši, kte­rý ve fil­mu hra­je Řezáče, má za sebou něko­lik men­ších rolí. Dospělé muže ve fil­mu hra­jí Martin Pechlát a Jiří Černý, čle­no­vé sou­bo­ru diva­dla Komedie, kte­ré jsem čas­to navště­vo­val. Natálii Řehořovou, kte­rá hra­je Kateřinu, jsem popr­vé viděl ve fil­mu Philippa Grandrieuxa Jezero (Un lac) s tím, že jsem nevě­děl, že je Češka. Ten film byl také mimo jiné oce­něn na fes­ti­va­lu v Benátkách. Teprve poz­dě­ji jsem se náho­dou dozvě­děl, že ta mla­dá hereč­ka ve fran­couz­ském fil­mu je ve sku­teč­nos­ti Češka.

Film se ode­hrá­vá v urči­tém bez­ča­sí, v pro­stře­dí, kte­ré vlast­ně není pří­mo urče­no, může být kde­ko­li v Evropě. Myslíte si, že ten­to fakt a navíc téma dět­ství, dospí­vá­ní a dospě­los­ti ho činí sro­zu­mi­tel­ným i za hra­ni­ce­mi naší země? Byl to záměr? 

Nevím, jest­li jsou prá­vě bez­ča­sí a téma dospí­vá­ní důvo­dy k šir­ší­mu chá­pá­ní fil­mu. Myslím, že důvod, aby film vyvo­lal zájem také v zahra­ni­čí, není jen ve vol­bě téma­tu, kte­ré by mělo být pod­le někte­rých názo­rů co nej­ví­ce nad­ná­rod­ní. Filmy, kte­ré zob­ra­zu­jí téma­ta, kte­rá jsou na prv­ní pohled poně­kud lokál­ní­ho rázu, budou pro cizí oči zají­ma­vé, pokud budou ve fil­mu uká­za­né auten­tic­ky. Určitě jsem ale pře­dem nepře­mýš­lel a netak­ti­zo­val s výbě­rem téma­tu – to by špat­ně dopadlo. Bez ohle­du na to, že film obsa­hu­je něko­lik chou­los­ti­vých scén, jsem zku­sil pro­vá­zat dět­ský svět s dospě­lým a téma sexu­a­li­ty uká­zat sub­til­ně, ale pohle­dem, kte­rý odkrý­vá zra­ně­ní a bolest, jež si hrdi­no­vé nepři­pouš­tě­jí.

Na čem nyní aktu­ál­ně pra­cu­je­te, co vás momen­tál­ně zaměst­ná­vá a jaké máte dal­ší plá­ny?

S Jiřím Konečným, kte­rý je pro­du­cent fil­mu Příliš mla­dá noc, při­pra­vu­ji film s pra­cov­ním názvem Rodinný film. V Rodinném fil­mu si pohrá­vám s myš­len­kou neú­tul­nos­ti v rodin­né buň­ce, záro­veň si ale pře­ju zno­vu „vytvo­řit rodi­nu“. Zajímá mě, co se sta­ne, když z „rodin­né hry“ odstra­ní­me krá­le a krá­lov­nu. Kteří čle­no­vé rodi­ny se sta­nou hlav­ní­mi akté­ry? Jak si pře­roz­dě­lí role a jak se při­tom pře­ne­se odpo­věd­nost na oso­by mimo rodi­nu. V chys­ta­ném fil­mu se ved­le pří­bě­hu sou­stře­dím na otáz­ku, kte­rá je před­mě­tem kla­sic­ké dra­ma­tur­gie. Ptám se na pro­mě­nu hrdi­no­vy pozi­ce na začát­ku a na kon­ci pří­bě­hu. Mění se člo­věk ve sku­teč­nos­ti? Je schop­ný pro­žít tzv. vnitř­ní pře­mě­nu? Myslím, že se člo­věk nemů­že vesku­teč­nos­ti uvnitř změ­nit. Vrchol, jaké­ho může dosáh­nout, je (sebe)poznání, kte­ré mu umož­ní, aby se zno­vu vypo­řá­dal s udá­lost­mi, kte­ré jej zasáh­ly a ovliv­ni­ly v minu­los­ti.

Jak vás potě­ši­la sku­teč­nost, že byl váš film vybrán do sek­ce Forum na Berlinale a byl jedi­ným čes­kým fil­mem na letoš­ním roč­ní­ku? 

Velmi. Úspěch je vždyc­ky jakési potvr­ze­ní a zpět­ná vaz­ba za dlou­ho­tr­va­jí­cí pro­ces vzni­ku fil­mu. V Berlíně se k pěti plá­no­va­ným fes­ti­va­lo­vým pro­jek­cím při­da­la ješ­tě šes­tá, jeli­kož vede­ní fes­ti­va­lu zařa­di­lo film do pro­jek­tu Berlinale Goes Kiez. Jde o výběr z při­bliž­ně pat­nác­ti fil­mů všech sek­cí, kte­ré jsou před­sta­ve­ny v ber­lín­ských kinech mimo ofi­ci­ál­ní fes­ti­va­lo­vé pro­jek­ce. Každému vybra­né­mu fil­mu se urču­je tzv. pat­ron, zná­mý ber­lín­ský fil­mo­vý tvůr­ce, kte­rý před­sta­vu­je film pub­li­ku. V minu­lých roč­ní­cích tuto roli vyko­ná­va­li např. Wim Wenders nebo Tom Tykver. Film Příliš mla­dá noc pre­zen­to­val fil­mo­vý pro­du­cent Peter Rommel, dlou­ho­le­tý pro­du­cent úspěš­né­ho němec­ké­ho reži­sé­ra Andrease Dresena, kte­rý bodo­val svý­mi fil­my (Láska na gri­lu, Sedmé nebe) nejen na Berlinale, ale i v Cannes.

Zdroj: Tisková zprá­va  © endor­film, s.r.o.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Shake hands with the devil-Podat ruku ďáblovi-95%21. května 2011 Shake hands with the devil-Podat ruku ďáblovi-95% Shake hands with the devil:Failure of humanity in Rwanda. Tak se jmenuje kniha bývalého generála Roméa Dallaira, podle které byl roku 2007 natočen film se stejným názvem, v českém překladu […] Posted in Filmové recenze
  • Bloodrayne4. května 2006 Bloodrayne Uwe Boll, dost svérázná postava filmového průmyslu. Jeho projekty prosluly vším možným, ale rozhodně ne kvalitou. Ale Bollovi to nevadí a vesele točí dál. Soustředí se na filmové adaptace […] Posted in Filmové recenze
  • Ghost Dog - Cesta samuraje4. srpna 2003 Ghost Dog - Cesta samuraje 18.8 - 21:40 - ČT2 Poměrně zvláštní film,který stojí za shlédnutí........Spojení samurajských legend v prostředí mafiánů v podivuhodném příběhu, neobvyklého nájemného […] Posted in TV Recenze
  • Morgiana (1972)29. května 2012 Morgiana (1972) Touha po bohatství je mnohdy silnější než sesterská láska. Klára a Viktorie nedávno zdědily po svých rodičích poměrně velký majetek, který jim byl zanechán a rozdělen rovným dílem. […] Posted in Horory
  • ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO - projekt 10021. ledna 2004 ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO - projekt 100 Příběh filmu nabyl obrysu podobenství o světě, podobu jakéhosi hrůzného symbolu civilizace, v níž jsou lidé a jejich životy vydány napospas nedobrým čarodějům. Jde-li o podobenství, pak […] Posted in Filmové premiéry
  • Shark in Venice (2008)1. dubna 2012 Shark in Venice (2008) Myslím, že si tu gondolu příště pořádně rozmyslíte… David má zrovna přednášku o potopené lodi na univerzitě, když se dozví tragickou zprávu, že jeho otec nejspíš zemřel při […] Posted in Horory
  • Velké podmořské dobrodružství 3D - naučte svoje děti milovat přírodu28. července 2018 Velké podmořské dobrodružství 3D - naučte svoje děti milovat přírodu Do fascinujícího světa pod hladinou vás vezme geniální režisér Jean-Jacques Mantello, který má za sebou například snímky Delfíni a velryby 3D: tuláci oceánů, či Žraloci 3D. Lidem […] Posted in Filmové recenze
  • The Mandalorian - Chapter 10: The Passenger (S02E02)6. listopadu 2020 The Mandalorian - Chapter 10: The Passenger (S02E02) Mandalorian (Pedro Pascal) musí na riskantní cestě přepravit cestujícího se vzácným nákladem... Režie už celkem 10. dílu prvního hraného seriálu ze světa Star Wars se ujmul Peyton Reed, […] Posted in TV Recenze
  • Pat a Mat slaví 45 let od prvního dílu12. srpna 2021 Pat a Mat slaví 45 let od prvního dílu Pat a Mat  je československý stop-motion animovaný seriál, který vytvořili Lubomír Beneš a Vladimír Jiránek. Postavičky se poprvé objevily v krátkometrážním filmu Kuťáci z roku 1976, první […] Posted in Speciály
  • V akčňáku Red Notice od Netflixu by si krom Dwaynea Johnsnoa,...28. června 2020 V akčňáku Red Notice od Netflixu by si krom Dwaynea Johnsnoa,... V akčňáku Red Notice od Netflixu by si krom Dwaynea Johnsnoa, Ryana Reynoldse a Gal Gadot údajně mohl zahrát také Tom Cruise. Ten by se měl ve filmu objevit pouze ve štěku/malé roli, která […] Posted in Krátké aktuality

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,59895 s | počet dotazů: 248 | paměť: 72080 KB. | 19.04.2024 - 18:36:42