Ve filmu hrajete Tomanovu sestru Aurélii. Měla jste nějaké informace o tom, jaká byla, které vás nasměrovaly k tomu, jak její postavu uchopit?
Vzhledem k prostoru, jaký v příběhu má, to nebylo až tak nutné. Ale z vlastní zvědavosti jsem se o ní snažila dohledat co nejvíc. V tom jsem měla já i všichni ostatní obrovskou podporu v režisérovi Ondrovi Trojanovi, který byl jak chodící encyklopedie. On si prostě musel nastudovat úplně všechno.
Věděla jste před natáčením, kdo byl Zdeněk Toman? Nebo byl i pro vás neznámou postavou?
Myslím, že jako pro většinu z nás, byl i pro mě Toman neznámou postavou obklopenou tajemstvím. A to se nepovažuji za člověka lhostejného a bez zájmu. Až díky tomuto filmu jsem měla možnost, asi stejně jako většina diváků, objevit jeho komplikovaný a neradostný příběh.
Film se věnuje období takzvané třetí republiky, letům 1945 – 48, jde tedy o historické téma. Jsou vám taková témata blízká?
Mám pocit, že se prostřednictvím historie dá říct víc. I o současnosti. Všechno je přeci propojené, navazuje na sebe. V některých věcech jsme nepoučitelní a některá témata jsou stejná bez ohledu na dobu. Ale herecky se nevyhraňuji a ani se nezařazuji do žádného období. Zajímají mě příběhy a lidské osudy. Kontinuita.
S Ondřejem Trojanem je to vaše první spolupráce. Jaká byla?
Absolutně fantastická. Je to vzácný člověk, řemeslník, který má rád svůj tým a látku, se kterou pracuje. A to není málo.